Jana píše:irulan píše:Ze verím, ze kdyz někdo mluvi o svém prožívání, tak to SKUTEČNĚ prožívá, se nevztahuje jen na tebe. A říkám to prave proto, ze je to pozorování vlastních zkusenosti s prozivanim. Ta vira je k ničemu, to mas pravdu, a prave proto z jedne konkretni zkusenosti se nesnažím vyvozovat zkusenost poplatnou všemu. To, co prozije individualita, je pro ni pravdive. PRO NI.V prožitku Já zkušenost i zakoušející tvořili nerozbornou jednotu, nebyl zde ani subjekt ani objekt, ale pouze jednota, která se uvědomovala jako blažené jsoucno. Vylíčit krásu toho stavu je nemožné, avšak lze neomylně říci, že já jsem Já, že jsem, který jsem. A že toto je můj domov a má přirozenost, neboť při srovnání přirozenosti ega s přirozeností Já, je zřejmé a jasné, že mou přirozeností je Já.
Není třeba nijak pochybovat o tom, že by někdo své Já během jeho prožitku nepoznal, každý zná velmi dobře své Já…………http://inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=3582&p=15820&sid=51d36edca8937bfb12ac3ee4ecfcdacc#p15820irulan píše:Vložila jsi text, ktery by měl popisovat to neměnné, ale je zajimavy, ze to byl zážitek, ktery začal a skončil. pro me je to prožitek individuality, která se cítila byt jednotou. Pochybuju, ze bez individuality lze vubec neco prožít.
Během samadhi, vědomém Vědomí bez ztotožnění s individualitou, je jasné, že tahle přirozenost je neměnná, věčná:Čas i prostor neexistoval, jen vědomí zářilo samo v sobě blaženstvím, tiché, neproměnné a samojediné. Protože zde nebyl čas, byla zde naprostá jistota věčnosti.
Při upadnutí do nevědomosti, při ztotožnění s tělem a myslí, se jeví naše přirozenost zcela jiná. Je tady prožívání života oddělené individuality omezené v čase a prostoru.
Jo i egu je lecos jasne myslíš, ze neznám situaci, kdy jsem se oblbovala "jednotou" a byl to jen prožitek ega, individuality? A jakapak to byla jistota. Jsou jen zkusenosti individuality a ta z nich ráda dela neco víc.