Balsekar ale opakovaně upozorňuje:
Všechny protiklady jsou bipolární. Žádný z obou protikladů nemůže existovat bez svého opaku.
Lao Tse to opravdu dobře vysvětlil: „Mluvíte-li o kráse, už je tu ošklivost, mluvíte-li o dobru, už je tady zlo.“
A tak budete-li to mít na paměti, začne vám být zřejmé, že všechno je vzájemně propojeno, že neexistuje nic, co by bylo úplně odděleno od svého opaku. Uvažujete-li o něčem, nezapomínejte na opak předmětu svých úvah. Pak poznáte, že ve světě neexistuje nic, co by mohlo existovat samo o sobě. Všechny protiklady jsou vzájemně provázané, všechny protiklady jsou bipolární a nic nemůže existovat bez svého protikladu.
Sútra to říká, aby vás na to upozornila.
Jinými slovy – přemýšlíte-li o kráse a toužíte-li neustále po kráse, je tu i ošklivost. Oba protiklady jsou vzájemně spojené. Jeden nemůže existovat bez toho druhého. A tak v průběhu neustálých změn jednou existuje krása a podruhé ošklivost. ... Co je dobro? Co je zlo? Co je krása? Co je ošklivost? Kdo to rozhodne?
Oba opaky jsou ve vzájemném vztahu, nemůžete mít jeden nebo druhý. Když se to pochopí, když se rozpozná provázanost protikladů a fakt, že celý vesmír je založen na této bipolaritě, v níž nemáte možnost volby, nemáte možnost vybrat si jen jeden pól, pak se dotyčný problém řešit nemusí. Zmizí sám.
http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf
Dokud existuje individuální já jedince, vnímá něco jako krásné (při extatických stavech je pro něj krásné všechno) nebo ošklivé (při depresivních stavech je pro něj ošklivé všechno).
Na rozdíl od stavu nad protiklady. Tehdy se vnímá scelenost, mír, překračující všechny protiklady... nic nechybí a nic nepřebývá. Kdo to někdy zažil, ví, že ve srovnání s tím i jsou ty nejúžasnější stavy blaha a krásy neúplné... chybí jim pokojnost, scelenost všeobsahujícího Bytí, které jen JE...