miroslav píše:rosada píše:citace z jiného vlákna
...
Bolelo to toho pozorovatele, který měl zkušenost obou stavů a od tehdy ví, že cokoliv je uděláno z osoby (ze ztotožnění s osobou, s představou, že jsem oddělená jednotka, jakýsi subkekt, který ...) je navíc...
Kdo je to ten pozorovatel, kterého někdy něco bolelo?
Kdo to vidí, že ho něco bolelo, kdo to vnímá a ví, kdo o tom referuje?
To je dobrý postřeh.
Co je možno pozorovat, není poslední pozorovatel. Poslední pozorovatel nic nemá (ani zkušenost), ničím není (ani třeba láskou) a nic nechce, protože to vše může být předmětem pozorování.
Samozřejmě pojem pozorovatel se používá pro mnoho úrovní ztotožnění z nichž se pozoruje třeba voják na strážní věži pozoruje zda se neblíží nepřítel a může mu být zima nebo ho něco bolet.
Poslední pozorovatel není někde v hlavě nebo v srdci a dokonce není ani tady, ani teď, ani v minulosti ani v budoucnosti.
Ano je to postřeh, ale záměrně jsem to nepsala jako postřeh.
Byly to otázky, které zvou dál, hlouběji.
Nezvou k intelektuálním úvahám, nečeká se, že na ně bude odpovězeno. Jsou to spalující otázky. Spalují vše čím nejsi.
Takže to byla nabídka pro toho kdo psal tu větu, kterou jsem to vlákno uvedla. Protože ten dotyčný vidí že není tělo, není konatel. \Tak třeba pro něj nebude těžké "uvidět", že není ani ten, kterého nazval pozorovatelem.