Jana píše:Petra píše:Jana píše:K pojmu "Požehnaný život" se hlásím já. Výraz požehnaný mě oslovil v dětství, když babička zadělávala těsto na buchty a říkala: "Podívej se, jak je ten kvásek požehnaný."
Kdyby nebyl požehnaný, buchty by nevykynuly.
Asi proto si toho, co je požehnané, co přeje životu, všímám.
Ty si myslíš, že Bůh stvořil něco, co nepřeje životu?
Nebo si myslíš, že Bůh není jediný stvořitel?
Proč bych si něco takového měla myslet ?
Protože si myslíš, že Bůh tvoří požehnaný a nepožehnaný kvásek.
Jana píše:Samsara je hra na sebeztracení a nirvána je hra na sebenalezení. Obojí je Jedním, protože Sebe Sama není možné ztratit.
Koncepty si může lidská mysl vymýšlet, jaké chce. Když se rozpustí v "nevím", stačí jí to, co je.
Jana píše:Může tady být sen o tom, že Sami Sebe ztrácíme, že jsme vinni, zasloužíme si trest, pád, utrpení, nic se nedaří...
Může tady být vědomá hra ve sjednocenosti Sama se Sebou a pak je tady požehnaný život, ve kterém se všechno daří...
Sbírat koncepty a vybírat si z nich ty nejvíc líbivé - oblíbená činnost mysli.
Jana píše:A nad tím vším jsi stále Ty, která jsi Já, se kterou se nic neděje, ať se děje cokoliv.
Je mi líto, ale žádné "ty" nevidím. Kdybych jednou nějaké zahlédla, tak mu vyřídím, co mu vzkazuješ.