Tazatel: Jsem plný tužeb a chci je naplnit. Jak mám získat to, co chci?
Maharadž: Zasloužíte si to, po čem toužíte? Ať tak, či onak, na vyplnění svých tužeb musíte pracovat. Vložte do toho energii a čekejte na výsledky.
T: Kde mám na to vzít energii?
M: Energií je samotná touha.
T: Tak proč se nevyplní každá touha?
M: Možná nebyla dost silná a trvalá.
T: Ano, to je můj problém. Něco chci, ale když se do toho mám dát, tak jsem líný.
M: Není-li vaše touha čistá a silná, nemůže se naplnit. Jsou-li navíc vaše touhy osobní, pro váš vlastní požitek, je energie, kterou do nich vkládáte, nutně omezená. Nemůže jí být víc, než kolik jí máte.
T: Přesto ale obyčejní lidé často dosahují toho, po čem touží.
M: Ale až po silném a dlouhodobém toužení. A i pak jsou jejich úspěchy omezené.
T: A co nesobecké touhy?
M: Toužíte-li po obecném blahu, celý svět touží s vámi. Budou-li touhy po prospěchu lidstva vašimi vlastními a budete-li pro ně pracovat, nemůžete se minout cílem.
T: Humanismus je boží práce, ne moje. Já se starám o sebe. Nemám snad nárok na to, aby se mé oprávněné touhy splnily? Mé touhy nikomu neublíží, jsou oprávněné a správné, tak proč se nevyplňují?
M: Touhy jsou správné či špatné podle okolností, to záleží na tom, jak se na ně díváte. Jejich rozlišování na dobré a špatné platí jen pro jedince.
T: Co je vodítkem pro toto rozlišování? Jak mám poznat, které z mých tužeb jsou dobré a které špatné?
M: Ve vašem případě jsou touhy vedoucí k utrpení špatné a touhy vedoucí ke štěstí dobré. Ale nesmíte zapomínat na ostatní. Jejich utrpení a štěstí má rovněž svoji váhu.
T: Výsledky leží v budoucnosti. Jak mohu vědět, jaké budou?
M: Použijte svou mysl. Vzpomínejte. Pozorujte. Nejste jiný než ostatní. Většina zkušeností druhých platí také pro vás. Jasně a hluboce přemýšlejte a pronikněte do celkové struktury svých tužeb a jejich důsledků. Jsou to nejdůležitější součásti vašeho mentálního a emocionálního vybavení a silně ovlivňují vaše jednání. Pamatujte si, že se nemůžete vzdát toho, co neznáte. Abyste mohl překročit své Já, musíte ho nejprve poznat.
T: Co to znamená poznat sebe sama? Poznám-li sám sebe, co vlastně přesně poznám?
M: Poznáte všechno, co nejste.
T: Nepoznám tedy to, co jsem?
M: To, co jste, prostě už jste. Znáte-li to, co nejste, jste od toho osvobozen a zůstáváte ve svém vlastním přirozeném stavu. To vše se děje spontánně a bez úsilí.
T: A co objevím?
M: Objevíte to, že není co objevovat. Jste to, co jste - a to je vše.
T: Ale co tedy nakonec jsem?
M: Jste konečným popřením všeho, co nejste.
T: Tomu nerozumím!
M: Jste zaslepen utkvělou představou, že musíte být to či ono.
T: Jak se mohu této představy zbavit?
M: Jestliže mi důvěřujete, věřte tomu, když vám říkám, že jste čiré uvědomění, které ozařuje vědomí a jeho nekonečný obsah. Pochopte to a žijte podle toho. Jestliže mi nevěříte, obraťte se do svého nitra a ptejte se: „Co jsem Já?“, nebo soustřeďte svou mysl na „Já jsem“, což je čiré, prosté bytí.
T: Na čem závisí má víra ve vás?
M: Na vaší schopnosti vidět druhým do srdce. Nevidíte-li do mého srdce, dívejte se do svého vlastního.
T: Ani to neumím.
M: Očistěte se spořádaným a užitečným životem. Pozorujte své myšlenky, pocity, slova a činy. To očistí vaši schopnost vidět.
T: Nemusím se nejprve všeho vzdát a žít životem bez domova?
M: Vy se ničeho vzdát nemůžete. Můžete opustit domov a způsobit obtíže své rodině, ale připoutanost sídlí v mysli a nezmizí, dokud svou mysl dokonale nepoznáte. Prvotní věcí je poznání sebe sama a spolu s tím přijde i vše ostatní.
T: Ale vy už jste mi řekl, že jsem Nejvyšší Skutečnost. Není už toto sebepoznání?
M: Jistěže jste Nejvyšší Skutečnost! Ale co z toho? Každé zrnko písku je Bohem. Vědět to je důležité, ale je to pouze začátek.
T: Dobrá, řekl jste mi, že jsem Nejvyšší Skutečnost. Věřím vám. Co dalšího mám dělat?
M: Už jsem vám to řekl. Odhalte vše, co nejste. Tělo, pocity, myšlenky, představy, čas, prostor, bytí a nebytí, to či ono - nic konkrétníh