Pavel píše:Podle mě máme sklon bránit všechno s čím se ztotožňujeme.
Proč?
Pavel píše:Podle mě máme sklon bránit všechno s čím se ztotožňujeme.
Návštěvník píše:Pavel píše:Podle mě máme sklon bránit všechno s čím se ztotožňujeme.
Proč?
aby tady mohlo být nějaké ztotožnění, musí chybět uvědomění, že jsme tím věčným a neměnným
Návštěvník píše:Tak co má dělat člověk, který je už moc dlouho přesvědčený, že jsme tím věčným a neměnným, ale nevnímá to?
Návštěvník píše:To dělám. Spíš mi nebylo jasné, jakým způsobem k tomu pomůže informace, že aby tady mohlo být nějaké ztotožnění, musí chybět uvědomění, že jsme tím věčným a neměnným. To bylo řečeno už tolikrát, že to přece každý tady ví.
Tomu, co je pomíjivé, je třeba dovolit pominout, zemřít, odevzdat na pospas Bohu, nelpět na tom.
Boje vznikají z emoce strachu a hněvu (známé schéma "útěk nebo útok") a obsahují odpor proti tomu, co se snaží zničit, a taky lpění na tom, aby se podařilo soupeře odrovnat. Dokud je CELÁ pozornost strhovaná jen snahou vyhnout se bolestným pocitům tím, že utečeme, nebo zaútočíme, pokračuje to dál a dál a dál... To je problém každého sebeztotožnění - míra pozornosti, kterou ta věc pohltí. Jak to bude dál, závisí
a) na síle, s jakou ten stav vtrhnul do vědomí
b) na míře bdělosti... a ochota být bdělý závisí podle vašich zkušeností na čem ?
PS. Vidím tu určitou souvislost mezi mírou přijetí své zranitelnosti (tedy i menší potřebou vyrazit do útoku) a bdělostí.
reseek píše:Pocit zraněnosti vznikne, když se zaktivuje naše painbody - tělo bolesti (nebo emoční tělo), jak tomu říká ve svých knihách Tolle.
Dokud je tu zraněnost, objevuje se i obrana proti níTyhle boje vznikají z emoce strachu a hněvu (známé schéma "útěk nebo útok") a obsahují odpor proti tomu, co se snaží zničit, a taky lpění na tom, aby se podařilo soupeře odrovnat. Dokud je CELÁ pozornost strhovaná jen snahou vyhnout se bolestným pocitům tím, že utečeme, nebo zaútočíme, pokračuje to dál a dál a dál...
Možná že mají ostatní jinou zkušenost, mně se osvědčuje plně si uvědomit a přijmout každou bolest nebo pocit zraněnosti, když se objeví. Věnovat tomu stavu plnou pozornost. Odmítnutím zraněnosti ani žádnou formou sebeobrany se to nikdy nezlepšilo. Asi že potřeba sebeobrany obvykle vyvolá v okolí jen další protiútoky a zraněnost se tím ještě víc prohloubí. Vlastní mysl pak na to zareaguje tím, že se ještě víc posílí pásmo sebeobrany.
Hodně mi v pochopení těch mechanismů pomohla Trobeho kniha o Probouzení zranitelnosti - tady jsem našla ukázku z ní viewtopic.php?f=102&t=2015&p=29727&hilit=probouzen%C3%AD+zranitelnosti#p29727
A tady je vysvětlení, co je painbody http://www.detoxifynow.com/et_pain_body.html
irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?
irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?
malpan píše:irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?
je to taky hra ega - egoismus, i když takový jemnější - soucítíme se slabším a tím stavíme sebe proti tomu silnějšímu egu - taky snaha, aby vyhrálo to naše přesvědčení, aby bylo zachováno, co my považujeme za dobré
Honzam píše:malpan píše:irulan píše:A kdyz branime někoho proti někomu, to je o čem?
je to taky hra ega - egoismus, i když takový jemnější - soucítíme se slabším a tím stavíme sebe proti tomu silnějšímu egu - taky snaha, aby vyhrálo to naše přesvědčení, aby bylo zachováno, co my považujeme za dobré
Je soucit hra?
Návštěvník píše:["reseek" píše]Pocit zraněnosti vznikne, když se zaktivuje naše painbody - tělo bolesti (nebo emoční tělo), ...---. Dokud je CELÁ pozornost strhovaná jen snahou vyhnout se bolestným pocitům tím, že utečeme, nebo zaútočíme, pokračuje to dál a dál a dál...
Možná že mají ostatní jinou zkušenost, mně se osvědčuje plně si uvědomit a přijmout každou bolest nebo pocit zraněnosti, když se objeví. Věnovat tomu stavu plnou pozornost. Odmítnutím zraněnosti ani žádnou formou sebeobrany se to nikdy nezlepšilo. Asi že potřeba sebeobrany obvykle vyvolá v okolí jen další protiútoky a zraněnost se tím ještě víc prohloubí. Vlastní mysl pak na to zareaguje tím, že se ještě víc posílí pásmo sebeobrany.....
malpan píše:Honzam píše:malpan píše:je to taky hra ega - egoismus, i když takový jemnější - soucítíme se slabším a tím stavíme sebe proti tomu silnějšímu egu - taky snaha, aby vyhrálo to naše přesvědčení, aby bylo zachováno, co my považujeme za dobré
Je soucit hra?
bránit někoho nemusí být soucit, ale třeba jen přesvědčení, touha po spravedlnosti
soucit: v podstatě se ztotožnujeme s bolestí druhého a chceme jej od ní ochránit. To je lidství, nazval bych to spíš formou lásky, přirozeností
nop píše:Když se vychvaluje pěstování zranitelnosti...
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků