Návštěvník píše:"Čím více toho na sebe vyzvoníme druhým, tím se stáváme silnější, tím méně problémů v mezilidských vztazích, tím méně toho lidé použijí proti nám a nemáme co skrývat, neboť nikomu nelžeme a neskrýváme se a tudíž jsme autentičtí pravdiví.
Ale ti co se skrývají, zapomínají zřejmě, že všichni jsme Jeden (ne venku jeden - uvnitř jeden).
Všichni už na sebe všechno víme.
Jen si to neuvědomujeme.
Takže ti, kteří o sobě nepouštějí nic, mají na rozdíl od těch, kteří na sebe pouští všechno, ještě kurevsky dlouhý kus cesty před sebou...
a vše budou jednou nuceni učit se v běhu.
Někteří ve sprintu."
nesouhlasím - kdo cítí potřebu po zviditelnování, dělá to. Zralá duše už nemá potřeby egoisty. Pravdou je, že ten, kdo už ví, nemá potřebu to těm, co ještě tápou, předhazovat, jak jsou ještě nezralí. Každý jsme se někdy ve svém Životě uvědomovali na začátku, jednou to bude pro každého pocit sebeuvědomění na "konci" cesty. Jsme na tom (v tomto smyslu) všichni stejně - bez rozdílu.... proč tedy ? ... nejsou tajemství, ale současně tu ani není už potřeba. Skromnost, empatie, ... nikoliv ještě víte prd...