teonikk píše:tak v mém bioživotě turbulence nikterak nezmizely,víc jak rok sem byl dost marod a byly i jiné problémy,co zmizelo,byl strach,nesppokojenost,vztekání se na nepřízen osudu,atp....čím větší splývání s Vnitřním,tím větší turbulence,jako příležitost si fakt vyzkoušet vnitřní pevnost
Spíš mi to připadá, že to tělo je duchovním srdcem (uprostřed hrudníku) spojené se mnou. Ale to duchovní srdce je zároveň nekonečné (řekl bys nek. prostor). To tělo je přitom uvnitř toho Srdce. Pokud to zkoumám se zapojením mysli, tak můžu říkat, že je něco v něčem.
Ale je to zároveň v čase. To znamená, že pozornost sjede do středu hrudníku, kde je srdce a je tu uvědomění, že všechno je v srdci i s tím nekonečným prostorem existence.A to srdce září. Jako by šlo ze mě světlo, jako bych byla zdroj lásky.
A to srdce září. Jako by šlo ze mě světlo, jako bych byla zdroj lásky.
Řekla bych, že ani v tom, co popisuješ Ty, být ego nemůže.
Návštěvník píše:Co mistr, to jiný popis prožívání Univerza?
Proč ne, Univerzum zná nekonečně mnoho způsobů vnímání sama sebe.
PÚÚ píše:Návštěvník píše:Co mistr, to jiný popis prožívání Univerza?
Proč ne, Univerzum zná nekonečně mnoho způsobů vnímání sama sebe.
Určitě,
jak píšeš...
Je prostě rozdíl mezi realizací a osvobozením,
v realizaci samé pak zůstává spousta připoutaností - vasán, který jsou v souladu s jednotou,
takže tam nějak nepřekážej,
ale vytvářejí určitou deformaci
Osvobození asi (podle mne) znamená,
že se uvědomuješ budto jako neprojevené Vědomí
nebo jako Univerzální Vědomí, které pak je jakési Univerzální Ego,
ale v podstatě už pak vůbec nic nemáš společného s nějakým tělem osoby,
to je jen víceméně jen jakýsi zbytek karmy
ne - dvojnost
Když máš z dřívějška zkušenost, že existuje jen Vědomí,
To, co způsobuje myšlenku, že to není celé, je právě ta mysl, která se snaží mít pod kontrolou, aby to bylo celé.
Jenže na druhé straně je tady ještě ta věc, že to tělo je skrz to srdce trvale spojeno s Vědomím, tudíž se ten život jakoby sám dává do kupy a mizí starosti co s tím. Je to vlastně to, co je k Božímu království přidáno.
Tohle, když jsem o tom mluvila před lety, Lucka přivádělo k šílenství, protože jsem si uvědomovala nejdřív to přidané a pak dodatečně teprve to, co JE.
PÚÚ píše:od Univerzálního Ega možnosti,
..........................................
No univerzální ego je spíše jedna možnost : celý projev
možnosti pak spíše patří k astrálnímu tělu
PÚÚ píše:No není zapotřebí,
ale když chceš cestovat, tak se hodí....
Mně stačí pustit si občas video s Moojim
Ostatně kdoví, co by v tobě i mlčící Mooji vyprovokoval za reakci, když ho neumíš prostě jen vnímat, jako vnímáš to telátko
Návštěvník píše:Kdo jsi, že píšeš na toto forum?
Souvisí s tím otázka: Proč píšeš na tohle fórum? A proč zareaguješ na nejrůznější příspěvky vždycky svým typickým způsobem? Co je toho příčinou?
Na to může každý z nás hledat odpověď sám v sobě. Důvod, který nás napadne, ale nebývá tím skutečným důvodem. Svoje motivace, které určují, jakým způsobem zareagujeme, si totiž z velké části neuvědomujeme. Podle odborníků je naprostá většina našeho chování ovlivňována nevědomě.http://psychologie.cz/proc-tohle-delam/
Lidé občas konají a tvrdí věci, aniž by měli skutečné tušení, jak k danému postoji či chování vlastně přišli. Protože člověk však potřebuje mít smysl, zpětně si své minulé činy racionalizuje tak, aby to zapadalo do jeho představ o sobě samém. Tyto představy jsou pak velmi odolné vůči názorům, které se je snaží zpochybnit.
..."Proč se ti to líbí? Proč sis koupil zrovna tohle? Jak jsi na tohle přišel?" Pokud nám někdo položí tyto otázky, většinou nemáme problém na ně odpovědět, ať už uvádíme jako počáteční důvod pro určitou volbu racionální úvahu nebo vnitřní pocit, intuici.
Nakonec i velká část poznatků soudobé psychologie byla získána tak, že se výzkumníci zkoumaných lidí na jejich volbu, názory nebo postoje prostě zeptali. Některé výzkumy však postupují jinak a dospívají k podstatně odlišným závěrům.
Ve většině případů vlastně ani pořádně nevíme, proč jsme udělali to, co jsme udělali. K takovým závěrům došli ve svém již klasickém článku z roku 1977 sociální psychologové Richard E. Nisbett a Timothy D. Wilson.
Jak víme, že něco víme?
Nisbett a Wilson tvrdí, že lidé mají v nejlepším případě jen velmi omezený přístup ke svým mentálním procesům. Aby bylo jasno: to, že lidé si něco myslí, ale nějak jinak se chovají, je zjištění již poměrně staré a v psychologii mnohokráte ověřené (například výzkumy kognitivní disonance).
Nisbett a Wilson nejprve prošli množství výzkumů v sociální psychologii, v nichž zkoumané osoby v rámci experimentální situace nejčastěji změnily (někdy velice výrazně) svůj dosavadní postoj či chování.
Zkoumané osoby zcela v rozporu se svým chováním během experimentu odpovídaly, že se jejich postoj či v žádném případě nezměnil.
Zjistili, že pouze v minimu těchto studií se autoři svých respondentů ptali, jak si vysvětlují, že u nich došlo k (tak velké) změně. Pokud to udělali, pak zkoumané osoby zcela v rozporu se svým chováním během experimentu odpovídaly, že se jejich postoj či v žádném případě nezměnil...
Zdůvodnění vzniká zpětně, aby tak dodalo smyslu původnímu iracionálnímu impulsu...
Nisbett, Richard, & Wilson, Timothy. (1977). Telling more than we can know: Verbal reports on mental processes. Psychological Review, 84, 231-259.
http://psychologie.cz/proc-tohle-delam/
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 25 návštevníků