Návštěvník píše:Nebyla řeč o efektivitě, ale o typu reakce. Obrana je - dalo by se říct - tvořivou metamorfózou energie strachu, který ji vyvolal.
Jsou to dvě podoby reakce "útok-útěk".
když CNS vyhlásí stav ohrožujícího nebezpečí dochází ke třem reakcím a to podle vyhodnocení vycházející z minulých zkušeností
útok, útěk a zamrznutí, jak tu zmínil Vostál
další reakce následuje z dalšího automatického vyhodnocování situace, takže po útoku může (ale nemusí) následovat útěk, po zamrznutí útok atd.
mám za to, že jde o psychologickou formu obranných mechanismů, protože systém vzhledem k traumatickým zážitkům, vyhlašuje stav ohrožení mnohdy zcela zbytečně a to znemožňuje otevřeně a s důvěrou prožívat život, tedy sám sebe ... d
dám příklad
kdysi došlo k tomu, že pes napadl dítě a bylo to silně vnímáno (bolest, strach, bezmoc ...), tak moc, že nebylo možné v té situaci plně prožít všechny emoce se k tomu vztahující, takže došlo k jejich potlačení, CNS to má uloženo v paměti a kdykoliv nastane situace, že pes běží směrem k někomu, tak se vyhlásí stav ohrožení, i když může jít jen o projev vítací aktivity psa a ne o agresivní útok - pes = nebezpečí, nemám psa rád, bojím se ho
takto dochází ke zkreslení adekvátní reakce na situaci, protože rozlišování zda jde o útok či vítací akt psa, je zkreslen traumatem uloženým v CNS
podobně když někdo neustále projektuje do sebe nebo do dítě negativitu například ve formě, ať děláš co děláš, vždycky všechno zkazíš, tak CNS vyhlásí stav ohrožení, kdykoliv bude děláno něco co je pokládáno za důležité a místo uvolněnosti v té činnosti, přijde napětí a stres, což je pak základem pro opětovný neúspěch, znemožní to kreativní tvůrčí činnost
takže podle mně jde skutečně o uvolnění se od psychologických forem traumat a ne o to, když na mne najíždí autobus, že neuhnu nebo když mně nebo někoho někdo napadne fyzicky, že je žádoucí zůstat bez obranných reakcí, tj. potlačení instinktů, které chrání organismus před destrukcí