Co tedy přesně je to, co nám umožňuje, že nemusíme cosi znovu takto bolestně prožívat?
Dokud se nevnímají a nepřijímají obsahy vyvstávající ve vědomí - včetně podbarvujících pocitů - jako tvary nekonečné energie, je i ve ztišení pořád přítomné klamné já, které se s jejími tvary nevědomky ztotožňuje.
Teprve když se pocit provázející myšlenku rozpozná, můžu si ho plně uvědomit, nechat ho ve vědomí rozvinout. Uvědoměním, rozpoznáním to ztratilo sílu vyvolávat automatické reakce, které jinak vznikají, i když vlastně nevím proč. Můžou se i dál objevovat různé pocity, odmítání nebo naopak preferování, ale když se rozpoznávají, zařadí se mezi běžný inventář v prostoru mysli. Prostě tam jsou. Je možné je klidně přijmout jako podoby vytvarované mentální energie, tím se tvar rozplyne a je jen čistá energie.
Představ si, že ten prostor "mezi námi" je taková bezbarvá plocha. Když do ní někdo vstoupí, je to, jako když pustíš akvarelový pigment do vody - začne se z něj ten jeho pigment (jeho barva) šířit okolo něj. Pokud do toho nevstoupí jiná barva, za chvíli je celý objem vody probarvený. Jen velice málo jedinců si ale dokáže rozlišit a následně i uvědomit, že ta voda (ten prostor) byl před jejich vstupem "čistý" (prázdný), protože si svou barvu (energii a formu) neuvědomují a tedy ji ani skrze svou mysl NEVIDÍ...
A to je ono pomyslné "jádro pudla". Oni si neuvědomují to, že jejich existence zanechává barevnou stopu (protože svolují, aby jim jejich mysl filtrovala/blokovala tuto informaci), ale pokud se v jejich okolí objeví JINÁ barva, reagují podle své přirozenosti, často i velmi agresivně. (Zase podobnost - zvířata mají svá teritoria, člověk si ani neuvědomuje, jak je v tomto těm zvířatům podobný...)
Stejně tak člověk, který si svou osobu neuvědomuje v celé její šíři, je podvědomě v automatickém obranném postoji, jakmile se vedle něj zjeví něco, co tu osobu "jaksi" neprojevuje.
Co tedy přesně je to, co nám umožňuje, že nemusíme cosi znovu takto bolestně prožívat?
"Když se zbavím svých iluzí o sobě a svých iluzí o tom "cosi".
Pak člověk uvidí souvislosti mezi následkem a příčinou a je to něco jako očista, takže pochopení a přijetí a přitom zbavení se toho.
Pak už jasně vidí: když bude opakovat to stejné jako předtím, tak to zase stejně dopadne.
A už vidí možnost to změnit, má už dostupnou možnost výběru.
No jenom ta jasnost vidění, kdyby se tak ráčila toulat víc po lidech, zatím se učíme spolehlivěji tou bolestí, že bychom měli něco změnit."
Tož tedy, proč, i když něco prožijeme hodně bolestně, tak se nám tato "lekce" (v bledě modrém) znovu, a třeba i opakovaně vrací?
Ono to naše uvědomění a pochopení má mnoho vrstev, a pokud mohu, tak by se toto téma dalo ještě trochu prohloubit.
Třetí fáze. Jsem tam, jako na začátku. Situace je pořád stejná, ale už mě zase bolí, protože jsem nedokázala trvale přijmout to, co nemohu změnit. Je to zase o myšlení a egu. A pokoře.
Proto se to pořád vrací. A tak dlouho se to bude vracet, dokud to skutečně nezpracujeme.
Návštěvník píše:Pokud o někom špatně smýšlíš nebo hovoříš, tvé podvědomí se domnívá, že hovoříš špatně sám o SOBĚ, protože neumí rozlišovat mezi já a ty. Čím více zaměřuješ pozornost v druhém člověku na lásku (na jeho zdravé jádro), tím více ji v něm aktivuješ a také v sobě.
B.Mohr
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Pokud o někom špatně smýšlíš nebo hovoříš, tvé podvědomí se domnívá, že hovoříš špatně sám o SOBĚ, protože neumí rozlišovat mezi já a ty. Čím více zaměřuješ pozornost v druhém člověku na lásku (na jeho zdravé jádro), tím více ji v něm aktivuješ a také v sobě.
B.Mohr
pro lásku samej kopanec...
Pokud o někom špatně smýšlíš nebo hovoříš, tvé podvědomí se domnívá, že hovoříš špatně sám o SOBĚ, protože neumí rozlišovat mezi já a ty. Čím více zaměřuješ pozornost v druhém člověku na lásku (na jeho zdravé jádro), tím více ji v něm aktivuješ a také v sobě
amiable píše:pro lásku samej kopanec...
Zvláštní představa
...
Pokud o někom špatně smýšlíš nebo hovoříš, tvé podvědomí se domnívá, že hovoříš špatně sám o SOBĚ, protože neumí rozlišovat mezi já a ty. Čím více zaměřuješ pozornost v druhém člověku na lásku (na jeho zdravé jádro), tím více ji v něm aktivuješ a také v sobě.
B.Mohr
Návštěvník píše:amiable píše:pro lásku samej kopanec...
Zvláštní představa
...
zřejmě dost bolestně utkvělá tak, že se stává přímou zkušeností - právě pro to, že jsme součástí jednoho pole
A tak tu máme oběti a obránce a vykonavatele spravedlnosti, nastolovatele pravdy jediné zaručené pravé, boží zvěstovatele a jiné bojovníky.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků