teonik píše:a píše tady Jé teonikovi nebo teonik Jé a nebo "poslední pisatel" sám sobě?
vzájemná výměna Jé reaguje na teonika a teonik na Jé a "dívá" se na to poslední Pozorovatel (skrze Jé a teonika) uvědomuješ si ho ?
Moderátor: rosada
teonik píše:a píše tady Jé teonikovi nebo teonik Jé a nebo "poslední pisatel" sám sobě?
teonik píše:A kouká na B
je B projekcí A nebo A projekcí B ?
přihlížející píše:Návštěvník píše: poznáváni se navzájem tady zrovna nabírá obrátky.
Opravdu. Dělí se to tu na ty, co skoro pokaždé zareagují osobním způsobem, a ty, které taková komunikace moc nebaví
a po nějaké době to vzdají.
Normálka
Návštěvník píše:
...Představ si, že ten prostor "mezi námi" je taková bezbarvá plocha. Když do ní někdo vstoupí, je to, jako když pustíš akvarelový pigment do vody - začne se z něj ten jeho pigment (jeho barva) šířit okolo něj. Pokud do toho nevstoupí jiná barva, za chvíli je celý objem vody probarvený. Jen velice málo jedinců si ale dokáže rozlišit a následně i uvědomit, že ta voda (ten prostor) byl před jejich vstupem "čistý" (prázdný), protože si svou barvu (energii a formu) neuvědomují a tedy ji ani skrze svou mysl NEVIDÍ...
... ono pomyslné "jádro pudla". "[/b]
je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob
Návštěvník píše:Takhle to dopadá. Člověk si vytvoří nějakou představu - například že když vstoupí do prostoru mezi ním a druhými, tak tam zanechává barevnou stopu a pak už ten prostor není čistý. No a pak se bojí do toho prostoru vstoupit aby ho neznečistil nebo aby se neznečistil on stopami druhých.
Takhle nějak se rozvíjí nekrofilie - strach ze života - ze "stop" druhých i vlastních - patologická potřeba čistoty.
orog píše:je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob
jako každé pochopení, které nakonec vede k poznání iluzornosti oddělených osob.
Když se předčasně všechno zrelativizuje, protože to vychází z předpokladu existence oddělených osob, vede to k závěrům, že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné.
orog píše:je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob
jako každé pochopení, které nakonec vede k poznání iluzornosti oddělených osob.
Když se předčasně všechno zrelativizuje, protože to vychází z předpokladu existence oddělených osob, vede to k závěrům, že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné.
Návštěvník píše:A proto je zbytečné být pozorný a neubližovat druhým ani sobě: duch se nemůže ničím zakalit.
no to je teda poněkud rezolutní stanovisko spíše to dovádí k závěrů, že když se někomu ubližuje, tak se ubližuje sobě samotnému, když se o někoho nestará, že se nestará o sebe samotného atd. ... když ta oddělenost je iluzorní záležitost.
vono by to úplně stačilo, kdyby se to rovnou vzalo za svý ... to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ... tak je lepší si to nechávat okecávat prostorem který je mezi námi a osobním znečištěním, aby ta osoba mohla čistit a mít dobrý pocit, jak je například neosobně čistotná, narozdíl od osobních špindírů
Návštěvník píše:vono by to úplně stačilo, kdyby se to rovnou vzalo za svý ... to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ... tak je lepší si to nechávat okecávat prostorem který je mezi námi a osobním znečištěním, aby ta osoba mohla čistit a mít dobrý pocit, jak je například neosobně čistotná, narozdíl od osobních špindírů
to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ...
Návštěvník píše:orog píše:je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob
jako každé pochopení, které nakonec vede k poznání iluzornosti oddělených osob.
Když se předčasně všechno zrelativizuje, protože to vychází z předpokladu existence oddělených osob, vede to k závěrům, že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné.
no to je teda poněkud rezolutní stanovisko spíše to dovádí k závěrů, že když se někomu ubližuje, tak se ubližuje sobě samotnému, když se o někoho nestará, že se nestará o sebe samotného atd. ... když ta oddělenost je iluzorní záležitost.
vono by to úplně stačilo, kdyby se to rovnou vzalo za svý ... to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ... tak je lepší si to nechávat okecávat prostorem který je mezi námi a osobním znečištěním, aby ta osoba mohla čistit a mít dobrý pocit, jak je například neosobně čistotná, narozdíl od osobních špindírů
Návštěvník píše: ...když vstoupí do prostoru mezi ním a druhými, tak tam zanechává barevnou stopu...
je to, jako když pustíš akvarelový pigment do vody - začne se z něj ten jeho pigment (jeho barva) šířit okolo něj. Pokud do toho nevstoupí jiná barva, za chvíli je celý objem vody probarvený. Jen velice málo jedinců si ale dokáže rozlišit a následně i uvědomit, že ta voda (ten prostor) byl před jejich vstupem "čistý" (prázdný), protože si svou barvu (energii a formu) neuvědomují a tedy ji ani skrze svou mysl NEVIDÍ...
pak se bojí do toho prostoru vstoupit aby ho neznečistil nebo aby se neznečistil on stopami druhých.Takhle nějak se rozvíjí nekrofilie - strach ze života - ze "stop" druhých i vlastních - patologická potřeba čistoty.
Návštěvník píše:je to zajímavé, jak na zkonstatování co je jádro pudla - a to právě to nahlížení z pozice oddělených osob, musí přijít okamžitě reakce o předčasné zrelativizaci, která dovádí k závěrům, že starat se o děti, či nevyvražďovat se je bezpodstatné
RB: to, k jakému jednání dojde, se dá dohledat v naprogramování."
Linda píše:RB: to, k jakému jednání dojde, se dá dohledat v naprogramování."
Ano, a to dohledávání začne, když si tohle plně uvědomíme a obrátíme svou pozornost k prográmkům, které nás vskrytu ovlivňují. Jelikož nejsme od sebe oddělení jedinci, ony bezprostředně ovlivňují i ty, se kterými jsme v kontaktu: naše osobní reakce probouzejí osobní reakce v okolí, tak jak to znázorňuje podobenství se zabarvením energetického pole, které sdílíme s okolím.
PS. Pravda ale je, že i neosobní reakce dovede vyvolat pořádně osobní rozbouřené reakce
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků