Nevím jak vy, ale mé já si přemýšlí česky. Když se ráno probudí z nebytí ve spánku, tak okamžitě ví, jak se jmenuje a že se ocitlo zase ve stejném těle, v jakém bylo večer, než tělo šlo spát.
Pokus myslet v jazyce u mne neprošel, neovládám žádné jiné řeči natolik, aby mé já v nich bylo jako doma a mohlo si přemýšlet v nich.
Ale když vezmu do úvahy "letničení" - to když se v oněch letnických lidech při tranzu cosi přepne a začnou mluvit jinými jazyky, tak nevím, nevím, co z nich mluví. Mnohdy prý ta jejich řeč je i tak stará, že jí už nikdo na zemi snad nemluví. To by mne zajímalo, kam až si to jejich Já, když odstavilo malé já, sáhlo pro ty projevy. Zda do akášické fonotéky nebo někam jinam..?