Návštěvník píše:Oluze pohybu relativní skutečnosti je na podobném principu, jako iluze pohybu v kinematografii, která je založena na fenoménu zvaném persistence of vision (trvalost vidění).
Když se na plátně rychle střídají statické obrázky, mysl je spojuje do plynulého pohybu. Pokud se tedy obrázky mění dostatečně rychle (obvykle 24 snímků za sekundu nebo rychleji), vytvoří se iluze pohybu.
Maharadž: Skutečnost je nepohyblivá a přesto v neustálém pohybu. Je to jako mohutná řeka – plyne a přesto je tu věčně. To, co plyne, není řeka s břehy, ale voda a stejně tak je tomu i se sattva gunou, všeobecnou harmonií, která hraje svou hru proti silám tamasu a radžasu, silám temnoty a zoufalství. V sattvě je stálý vývoj a změna, v radžas je změna a regrese, zatímco tamas je výrazem pro chaos. Tyto tři Guny věčně hrají proti sobě – to je fakt a nic proti tomu nezmůžeme.
Tazatel: Když mluvíte o své realizaci, tak uvádíte určité datum. Znamená to, že se tehdy něco stalo?
Maharadž: Mysl přestala vytvářet události. Dávné hledání ustalo – už jsem nic nechtěl, nic neočekával – nic jsem nepovažoval za svoje vlastní. Už tu nebylo žádné „já“, o něž by bylo třeba usilovat. Dokonce i „já jsem“ zaniklo. Další věcí, kterou jsem si uvědomil, bylo to, že jsem ztratil všechny zvyky, všechny jistoty. Dříve jsem si byl jist tolika věcmi, nyní si už nejsem jistý ničím. Cítil jsem ale, že jsem nic neztratil, protože všechno moje vědění bylo falešné. Moje nevědění bylo samo v sobě znalostí skutečnosti, že všechno vědění je nevědomostí, že „já nevím“ je jediným pravdivým tvrzením, které může mysl vytvořit. Vezměte si například myšlenku „narodil jsem se“. Můžete to považovat za pravdivé. Není tomu ale tak. Nikdy jste se nenarodil a nikdy také nezemřete. Je to představa, že jste se narodil a zemřete, to nejste vy. Když se s touto představou ztotožníte, tak se stanete smrtelným. Stejně jako jev kině všechno světlem, tak se uvědomění stává světlem. Podívejte se na to pořádně a zjistíte, že všechny tvary a jména jsou jenom pomíjivými vlnami na oceánu uvědomění si, že jenom uvědomění si může BÝT, nikoliv jeho proměnné podoby.
V nezměrnosti uvědomění si se objevuje světlo, malý bod, pohybující se velmi rychle a zanechávající za sebou tvary, myšlenky, pocity, pojmy a představy, jako pero píšící na papíře. A inkoust, který zanechává stopy, to je paměť. Vy jste tím malým bodem a vaším pohybem se svět stále znovu vytváří. Přestaňte se pohybovat a nebude žádný svět. Podívejte se dovnitř a zjistíte, že onen bod světla je odrazem světla v těle, jako pocit „já jsem“. Je jenom světlo, všechno ostatní je pouhou představou.
Jana píše:Hned v první nabídce:Maharadž: Skutečnost je nepohyblivá a přesto v neustálém pohybu. Je to jako mohutná řeka – plyne a přesto je tu věčně. To, co plyne, není řeka s břehy, ale voda a stejně tak je tomu i se sattva gunou, všeobecnou harmonií, která hraje svou hru proti silám tamasu a radžasu, silám temnoty a zoufalství. V sattvě je stálý vývoj a změna, v radžas je změna a regrese, zatímco tamas je výrazem pro chaos. Tyto tři Guny věčně hrají proti sobě – to je fakt a nic proti tomu nezmůžeme.
Z tohohle výkladu se jeví, že by absolutno mohlo být neustálým pohybem.
Ale něco takového, že by to mohlo být absolutní pravdou, Nisargadatta neříká, on nežije v boji harmonie proti silám temnoty a zoufalství. Absolutní realita tento boj neobsahuje.Tazatel: Když mluvíte o své realizaci, tak uvádíte určité datum. Znamená to, že se tehdy něco stalo?
Maharadž: Mysl přestala vytvářet události. Dávné hledání ustalo – už jsem nic nechtěl, nic neočekával – nic jsem nepovažoval za svoje vlastní. Už tu nebylo žádné „já“, o něž by bylo třeba usilovat. Dokonce i „já jsem“ zaniklo. Další věcí, kterou jsem si uvědomil, bylo to, že jsem ztratil všechny zvyky, všechny jistoty. Dříve jsem si byl jist tolika věcmi, nyní si už nejsem jistý ničím. Cítil jsem ale, že jsem nic neztratil, protože všechno moje vědění bylo falešné. Moje nevědění bylo samo v sobě znalostí skutečnosti, že všechno vědění je nevědomostí, že „já nevím“ je jediným pravdivým tvrzením, které může mysl vytvořit. Vezměte si například myšlenku „narodil jsem se“. Můžete to považovat za pravdivé. Není tomu ale tak. Nikdy jste se nenarodil a nikdy také nezemřete. Je to představa, že jste se narodil a zemřete, to nejste vy. Když se s touto představou ztotožníte, tak se stanete smrtelným. Stejně jako jev kině všechno světlem, tak se uvědomění stává světlem. Podívejte se na to pořádně a zjistíte, že všechny tvary a jména jsou jenom pomíjivými vlnami na oceánu uvědomění si, že jenom uvědomění si může BÝT, nikoliv jeho proměnné podoby.
V nezměrnosti uvědomění si se objevuje světlo, malý bod, pohybující se velmi rychle a zanechávající za sebou tvary, myšlenky, pocity, pojmy a představy, jako pero píšící na papíře. A inkoust, který zanechává stopy, to je paměť. Vy jste tím malým bodem a vaším pohybem se svět stále znovu vytváří. Přestaňte se pohybovat a nebude žádný svět. Podívejte se dovnitř a zjistíte, že onen bod světla je odrazem světla v těle, jako pocit „já jsem“. Je jenom světlo, všechno ostatní je pouhou představou.
http://boddo.cz/meditace/nisargadatta.html
Pedriito píše:Jedním z jejích velkým učitelů byl Adi Šankara. Viz. jeho slavná věta. V ní je řečeno vše podstatné.
Pedriito píše:Jana píše:Hned v první nabídce:Maharadž: Skutečnost je nepohyblivá a přesto v neustálém pohybu. Je to jako mohutná řeka – plyne a přesto je tu věčně. To, co plyne, není řeka s břehy, ale voda a stejně tak je tomu i se sattva gunou, všeobecnou harmonií, která hraje svou hru proti silám tamasu a radžasu, silám temnoty a zoufalství. V sattvě je stálý vývoj a změna, v radžas je změna a regrese, zatímco tamas je výrazem pro chaos. Tyto tři Guny věčně hrají proti sobě – to je fakt a nic proti tomu nezmůžeme.
Z tohohle výkladu se jeví, že by absolutno mohlo být neustálým pohybem.
Ale něco takového, že by to mohlo být absolutní pravdou, Nisargadatta neříká, on nežije v boji harmonie proti silám temnoty a zoufalství. Absolutní realita tento boj neobsahuje.Tazatel: Když mluvíte o své realizaci, tak uvádíte určité datum. Znamená to, že se tehdy něco stalo?
Maharadž: Mysl přestala vytvářet události. Dávné hledání ustalo – už jsem nic nechtěl, nic neočekával – nic jsem nepovažoval za svoje vlastní. Už tu nebylo žádné „já“, o něž by bylo třeba usilovat. Dokonce i „já jsem“ zaniklo. Další věcí, kterou jsem si uvědomil, bylo to, že jsem ztratil všechny zvyky, všechny jistoty. Dříve jsem si byl jist tolika věcmi, nyní si už nejsem jistý ničím. Cítil jsem ale, že jsem nic neztratil, protože všechno moje vědění bylo falešné. Moje nevědění bylo samo v sobě znalostí skutečnosti, že všechno vědění je nevědomostí, že „já nevím“ je jediným pravdivým tvrzením, které může mysl vytvořit. Vezměte si například myšlenku „narodil jsem se“. Můžete to považovat za pravdivé. Není tomu ale tak. Nikdy jste se nenarodil a nikdy také nezemřete. Je to představa, že jste se narodil a zemřete, to nejste vy. Když se s touto představou ztotožníte, tak se stanete smrtelným. Stejně jako jev kině všechno světlem, tak se uvědomění stává světlem. Podívejte se na to pořádně a zjistíte, že všechny tvary a jména jsou jenom pomíjivými vlnami na oceánu uvědomění si, že jenom uvědomění si může BÝT, nikoliv jeho proměnné podoby.
V nezměrnosti uvědomění si se objevuje světlo, malý bod, pohybující se velmi rychle a zanechávající za sebou tvary, myšlenky, pocity, pojmy a představy, jako pero píšící na papíře. A inkoust, který zanechává stopy, to je paměť. Vy jste tím malým bodem a vaším pohybem se svět stále znovu vytváří. Přestaňte se pohybovat a nebude žádný svět. Podívejte se dovnitř a zjistíte, že onen bod světla je odrazem světla v těle, jako pocit „já jsem“. Je jenom světlo, všechno ostatní je pouhou představou.
http://boddo.cz/meditace/nisargadatta.html
On to tak musel říct těm, kdož naopak jsou utkvělí jen v pohybu. Každý Mistr mluví ke stavu vědomí svých žáků. Jiným zas řek něco, co není rozporem, nýbrž doplnněním. Nelze si vzít z učení probuzených jen část a na ní si ustlat.
Jana píše:.Petra píše:
Jinak vůbec nepochybuji, že Nisargadatta by souhlasil s tím, co Míla Tomášová o absolutním Bytí řekla - že je nejen v klidu, ale i v pohybu. Ale už nám to bohužel nemůže potvrdit.
Péťo, prosím, najdi někde nějakou citaci Nisargadatty, co říká o pohybu.
.Petra píše:Jana píše:Péťo, prosím, najdi někde nějakou citaci Nisargadatty, co říká o pohybu.
I kdybych něco takového našla, Jani, tak tomu nebudeš věřit a všechno se budeš snažit interpretovat tak, aby to potvrdilo tvoje přesvědčení.
.Petra píše:Mně je jedno, jestli tomu, co říká M. Tomášová, uvěříš nebo ne. Plně přesvědčit by tě mohla stejně jen zkušenost. M. Tomášová popisuje svoji zkušenost. Když je ztotožnění s Absolutnem. Slovíčkaření, neustálé přežvykování slov stejně nikam nevede.
Jana píše:
Míla Tomášová nemluví o absolutnu jako takovém.
miroslav píše:A není to jedno, kdo co o Absolutnu říká nebo píše nebo si myslí?
Pedriito píše:Jedním z jejích velkým učitelů byl Adi Šankara. Viz. jeho slavná věta. V ní je řečeno vše podstatné....
Když jsi tedy intuitivně nepřišla na to, o jakou větu (spíš kóan) jde:
"Svět je neskutečný, Brahman je skutečné, svět je Brahman."
Maharádž: Všichni jste promočení, protože hustě prší. V mém světě je vždy pěkné počasí. Není tu noc ani den, teplo ani chladno. Netrápí mne tu žádné starosti ani výčitky svědomí. Má mysl je osvobozena od myšlenek, neboť tu nejsou žádné touhy, jichž by byla otrokem.
Tazatel: Existují dva světy?
M: Váš svět je pomíjivý a proměnlivý. Můj svět je dokonalý a neměnný. Můžete mi o svém světě říkat cokoli chcete – budu poslouchat pozorně, možná dokonce i se zájmem, ale ani na okamžik nezapomenu, že váš svět neexistuje, že sníte.
T: V čem se váš svět liší od mého?
M: Můj svět nemá žádné charakteristické vlastnosti, podle kterých by se dal rozpoznat. Nelze o něm říci nic. Já jsem svým světem. Můj svět je mnou samotným. Je úplný a dokonalý. Každý otisk je vymazán, každá zkušenost odmítnuta. Nepotřebuji nic, dokonce ani sebe ne, neboť sám sebe nemohu ztratit.
.Petra píše:Jana píše:
Míla Tomášová nemluví o absolutnu jako takovém.
Ale jo, mluví.
miroslav píše:A není to jedno, kdo co o Absolutnu říká nebo píše nebo si myslí?
Absolutno je jaké je - jak říká Jana "absolutní" a to by nám ke štěstí mohlo stačit.
.Petra píše:miroslav píše:A není to jedno, kdo co o Absolutnu říká nebo píše nebo si myslí?
No, Absolutnu je to určitě jedno.
Ale podle toho, co kdo píše, se dá poznat, jestli realizoval. A oba Tomášovi realizovali a nejen to - hluboce se v tom upevnili.
Jana píše:.Petra píše:Jana píše:
Míla Tomášová nemluví o absolutnu jako takovém.
Ale jo, mluví.
Kde?
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků