Z mého pohledu je principem mysli blažený klid, což mi možná dáš za pravdu, když medituješ. A tomuhle se rozumět nedá.
Z mého pohledu je principem mysli Ómkara. Konkrétně protínání se tří zárodečných energií v Ádžňa čakře.
Protože to tak vnímám, cítím - tak to ve mne funguje. A tenhle princip dává meditaci, je meditací. A "já" to buď zacláním,
nebo to nezacláním, dávám tomu přednost. A věru není myšlenky o blaženém klidu tehdy.. Avšak zpětně tomu rozumět lze, jinak by o tom těžko moh kdo rozumě vyprávět, psát... A dá se tomu samozřejmě i nerozumět.
Principem mysli také může být vnitřní aktivita, když se cítíme být stvořiteli našich osudů. A tady může být rozumování nekonečně.
Vnitřní aktivita se odehrává z větší části na parasympatické úrovni, čili autonomně. Srdce bije, plíce dýchají, krev proudí,
nervová soustava provádí miliardy operací v každém zlomku vteřiny....
To "málo", co bytosti zbývá ku svobodnému projevu, je ten cit a rozum, vůle a pozornost..
Co z nich na tom poli možností (mysli-vědomí) postaví - či zboří..? Třeba táhlé rozumování o pravdě, lásce a blahu...