Návštěvník píše:Co je to Vaikuntha?
Sídlo nejvyšího Pána. Brahmanandra.
Návštěvník píše:Co je to Vaikuntha?
Návštěvník píše:Co je to Vaikuntha?
Návštěvník píše:Co je to Vaikuntha?
Návštěvník píše:Šríla Bhaktivinód Thákur: V hmotném světě je štěstí pomíjivé. Rychle se vytrácí. A navíc je všude spousta utrpení: narození s sebou nese mnoho těžkostí a utrpení a po narození se člověk musí starat o tělo zaopatřováním jídla, spánku atd. Jakákoliv nesrovnalost v těchto funkcích počínaje jídlem přináší velké problémy. Neustále hrozí nebezpečí nemoci spolu s dalším utrpením v podobě zimy nebo vedra. Ke zmírnění těchto utrpení musí člověk vydělávat peníze a podrobit se mnohému tělesnému nepohodlí - například postavit dům a udržovat ho. Po několika letech manželství a vychovávání dětí člověk obvykle zestárne a ztratí dobrou inteligenci. A v průběhu všech těchto událostí může dospět k některému ze smyšlených pojetí života při diskuzích a dohadech s jinými lidmi. Koloběh rození a smrti jistě nepřináší ryzí štěstí. Lidé všeobecně považují chvilkové pominutí bolesti za „štěstí”, ale skutečné štěstí znamená uniknout z koloběhu hmotného života. Dosáhneme-li Vaikunthy, sídla Nejvyššího Pána, nebudeme již více nuceni zakoušet pomíjivé radosti a strasti a dospějeme k nepřerušované věčné blaženosti.
Jen píše:Návštěvník píše:Tvou?
A proč ne? Je i tvoje, ne? Nebo ti nenáleží? Nepřísluší?
Pak jak o ní kdo mluví? Tyhle řeči jsou řečmi děcek na písku. Co se přetahujou o svou hračku.
Posraní z píkoviště zvané duchovno. A selský rozum zabila myšlenka sat čit anandy...
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Šríla Bhaktivinód Thákur: V hmotném světě je štěstí pomíjivé. Rychle se vytrácí. A navíc je všude spousta utrpení: narození s sebou nese mnoho těžkostí a utrpení a po narození se člověk musí starat o tělo zaopatřováním jídla, spánku atd. Jakákoliv nesrovnalost v těchto funkcích počínaje jídlem přináší velké problémy. Neustále hrozí nebezpečí nemoci spolu s dalším utrpením v podobě zimy nebo vedra. Ke zmírnění těchto utrpení musí člověk vydělávat peníze a podrobit se mnohému tělesnému nepohodlí - například postavit dům a udržovat ho. Po několika letech manželství a vychovávání dětí člověk obvykle zestárne a ztratí dobrou inteligenci. A v průběhu všech těchto událostí může dospět k některému ze smyšlených pojetí života při diskuzích a dohadech s jinými lidmi. Koloběh rození a smrti jistě nepřináší ryzí štěstí. Lidé všeobecně považují chvilkové pominutí bolesti za „štěstí”, ale skutečné štěstí znamená uniknout z koloběhu hmotného života. Dosáhneme-li Vaikunthy, sídla Nejvyššího Pána, nebudeme již více nuceni zakoušet pomíjivé radosti a strasti a dospějeme k nepřerušované věčné blaženosti.
Hmotný svět není zdrojem utrpení. Naopak má svúj půvab. Zdrojem utrpení je lidská povaha. Kdyby lidé byli navzájem vstřícní, ohledupní, přátelští, tak by byl svět bez utrpení. Ale to zatím lidé nedokážou. Věčnou blaženost má každý sám v sobě, ale nenajde k ní přístup, pokud nebude přát věčnou blaženost všem ostatním.
Návštěvník píše:Jen píše:Návštěvník píše:Tvou?
A proč ne? Je i tvoje, ne? Nebo ti nenáleží? Nepřísluší?
Pak jak o ní kdo mluví? Tyhle řeči jsou řečmi děcek na písku. Co se přetahujou o svou hračku.
Posraní z píkoviště zvané duchovno. A selský rozum zabila myšlenka sat čit anandy...
Tak už se nečil.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Šríla Bhaktivinód Thákur: V hmotném světě je štěstí pomíjivé. Rychle se vytrácí. A navíc je všude spousta utrpení: narození s sebou nese mnoho těžkostí a utrpení a po narození se člověk musí starat o tělo zaopatřováním jídla, spánku atd. Jakákoliv nesrovnalost v těchto funkcích počínaje jídlem přináší velké problémy. Neustále hrozí nebezpečí nemoci spolu s dalším utrpením v podobě zimy nebo vedra. Ke zmírnění těchto utrpení musí člověk vydělávat peníze a podrobit se mnohému tělesnému nepohodlí - například postavit dům a udržovat ho. Po několika letech manželství a vychovávání dětí člověk obvykle zestárne a ztratí dobrou inteligenci. A v průběhu všech těchto událostí může dospět k některému ze smyšlených pojetí života při diskuzích a dohadech s jinými lidmi. Koloběh rození a smrti jistě nepřináší ryzí štěstí. Lidé všeobecně považují chvilkové pominutí bolesti za „štěstí”, ale skutečné štěstí znamená uniknout z koloběhu hmotného života. Dosáhneme-li Vaikunthy, sídla Nejvyššího Pána, nebudeme již více nuceni zakoušet pomíjivé radosti a strasti a dospějeme k nepřerušované věčné blaženosti.
Hmotný svět není zdrojem utrpení. Naopak má svúj půvab. Zdrojem utrpení je lidská povaha. Kdyby lidé byli navzájem vstřícní, ohledupní, přátelští, tak by byl svět bez utrpení. Ale to zatím lidé nedokážou. Věčnou blaženost má každý sám v sobě, ale nenajde k ní přístup, pokud nebude přát věčnou blaženost všem ostatním.
Jen píše:Návštěvník píše:Tvou?
A proč ne? Je i tvoje, ne? Nebo ti nenáleží? Nepřísluší?
Pak jak o ní kdo mluví? Tyhle řeči jsou řečmi děcek na písku. Co se přetahujou o svou hračku.
Posraní z píkoviště zvané duchovno. A selský rozum zabila myšlenka sat čit anandy...
Jana píše:Co je to Vaikuntha?
Podle vaišnavské tradice jde o místo věčné blaženosti, kde sídlí Pán Višnu, Jeho věčná šakti bohyně Lakšmí a Šéša Nága, na němž Pán Višnu a Lakšmí odpočívají.
Wiki
Jinými slovy, je to místo věčné lásky v nás.
A iluze oddělenosti je přelud, ve kterém vypadá jako realita, že jsme od tohoto místa lásky nějak odděleni.
Jana píše:Jen píše:Návštěvník píše:Tvou?
A proč ne? Je i tvoje, ne? Nebo ti nenáleží? Nepřísluší?
Pak jak o ní kdo mluví? Tyhle řeči jsou řečmi děcek na písku. Co se přetahujou o svou hračku.
Posraní z píkoviště zvané duchovno. A selský rozum zabila myšlenka sat čit anandy...
Můžeš mít klidně i jinou představu, která se alespoň drobátko blíží realitě. Sat-čit-ánanda je to místo v nás, kde není nikdo, kdo by mohl mít víc nebo míň, než někdo druhý, protože pravé Já je jen jedno.
Jana píše:Návštěvník píše:Návštěvník píše:Šríla Bhaktivinód Thákur: V hmotném světě je štěstí pomíjivé. Rychle se vytrácí. A navíc je všude spousta utrpení: narození s sebou nese mnoho těžkostí a utrpení a po narození se člověk musí starat o tělo zaopatřováním jídla, spánku atd. Jakákoliv nesrovnalost v těchto funkcích počínaje jídlem přináší velké problémy. Neustále hrozí nebezpečí nemoci spolu s dalším utrpením v podobě zimy nebo vedra. Ke zmírnění těchto utrpení musí člověk vydělávat peníze a podrobit se mnohému tělesnému nepohodlí - například postavit dům a udržovat ho. Po několika letech manželství a vychovávání dětí člověk obvykle zestárne a ztratí dobrou inteligenci. A v průběhu všech těchto událostí může dospět k některému ze smyšlených pojetí života při diskuzích a dohadech s jinými lidmi. Koloběh rození a smrti jistě nepřináší ryzí štěstí. Lidé všeobecně považují chvilkové pominutí bolesti za „štěstí”, ale skutečné štěstí znamená uniknout z koloběhu hmotného života. Dosáhneme-li Vaikunthy, sídla Nejvyššího Pána, nebudeme již více nuceni zakoušet pomíjivé radosti a strasti a dospějeme k nepřerušované věčné blaženosti.
Hmotný svět není zdrojem utrpení. Naopak má svúj půvab. Zdrojem utrpení je lidská povaha. Kdyby lidé byli navzájem vstřícní, ohledupní, přátelští, tak by byl svět bez utrpení. Ale to zatím lidé nedokážou. Věčnou blaženost má každý sám v sobě, ale nenajde k ní přístup, pokud nebude přát věčnou blaženost všem ostatním.
Návštěvníku, díky. Ano. Proto jsou tady i tyhle stránky, kde jsou slova probuzených, kteří věčnou blaženost v sobě našli a jejich slova pomáhají najít věčnou blaženost všem ostatním.
Jen píše:Podívej se, jak se o tom v jednom kole mluví. Když o tom avšak mluví ten, kdo to realizoval, je to síla.
Jen píše:Jana píše:
Můžeš mít klidně i jinou představu, která se alespoň drobátko blíží realitě. Sat-čit-ánanda je to místo v nás, kde není nikdo, kdo by mohl mít víc nebo míň, než někdo druhý, protože pravé Já je jen jedno.
On je to tak trochu koncept, který se stal mantrou. I když pro hledání, jde z toho síla.
Vidět to bez představy - to je ta síla.
Ale pro ty, kteří už jakože poznali, tahle mantra ztrácí význam.
Podívej se, jak se o tom v jednom kole mluví. Když o tom avšak mluví ten, kdo to realizoval, je to síla.
Nemusí to ani presentovat přesně, může i mluvit tak, že ho za to "přesno" vyhlížející jedinci sepsnou.
Páč se dožadují té dokonalosti.
Co to je pravda, vědomí, radost? Je to stav nespoutaného vhledu, odpoutání pozornosti od těchto slov, manter, věděni.. "co to vše je proti jedinému průzračnému okamihu?"
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 22 návštevníků