HD. píše:Ano.
Mooji mluví o tom, že když se "poznaná nic",
tak je tu blaženost, nebo častěji to nazývá čirá radost.
Můj oblíbený citát je: "Na pozadí běží čirá radost",
ale rozdíl v tom, co píše Jana, je že je to až na pozadí.
Duchovní cesta přináší mnoho radosti, už to že člověk je na cestě přináší uvolnění, radost, duchovní zážitky, i třeba narovnání životního příběhu. Je to super to zažívat, ale aby došlo k poznání toho, co je na pozadí,musí se člověk i toho vzdát.
Já nemám nic proti blaženosti pozadí (plátno), ale pokud to někdo zaměňuje za blaženost, kterou zažívá postava na plátně., tak budu vždycky psát, že to není to ono. A postava na plátně se nestane pozadím tím, že o sobě prohlásí, že není. To fakt ne. Postava na plátně se platnem nestane nikdy.
Kdo toto pochopí, je svobodný.
O tom je i meditační praxe. A někomu stačí dotek přírody, scenérie, co ho vtáhne hloub, neprotestuje, a tím se pozornost "odtrhne" od mentálních pochodů, zažehnutých se zrodem těla versus prostředí... Někomu stačí velká díla umění, jejihž tvůrci je realizovali, když se To zrovna realizovalo v nich.. a září to z toho... Někomu stačí dotek Mistra, ve kterém je to živé... Ve všech těch případech se jedná o stejný interní proces, kdy pozornost je uvolněna z okovů myšlení a pociťování čehokoliv, jakkoliv. Osobě to vezme dech a prosvitne neosobno. To je požehnání čisté síly ducha. A život, ten dar, jde dál.