Návštěvník píše:Pochopení poznatků z oblasti psychologie umožňuje začít si uvědomovat i skryté spouštěče svého mentálního ulpívání na dosavadním přesvědčení, které je základem individuálního, osobního já člověka se všemi jeho názory, domněnkami a přesvědčením. Jedině pak může začít docházet i k jejich rozpouštění a v důsledku toho i k rozpouštění závislosti na dosavadních mentálních návycích, které vytvářejí osobní já člověka.
Pokud je člověk nevnímá, může být skálopevně přesvědčený, že v něm nic takového neexistuje. Své mentální přesvědčení pak považuje za Poznání.
Neříkám, že psycholog je něco špatného, že psychologie je špatná. Obrazně řečeno, psycholog v ideálním případě vede individualitu, osobu (která je z pohledu Probuzených snová a neexistuje) po Hawkinsnovu žebříku vzhůru, kde osoba zmizí a je tady jen duchovní jednota. Tady by se dala nalézt spojnice mezi prací psychologa a působením Probuzeného.
Psychologické metody jsou práce na osobě, jsou prací s myslí, jsou prací na osobním já.
Probuzení ozřejmují prázdnotu všech jevů, prázdnotu mysli a osobní realitu individuality jako zcela mylnou, nevědomou, proto se jí vůbec nezabývají.
Vyjasňují Tvou skutečnou Božskou podstatu, která je zcela bez problémů. Vyjasňují jednotu všeho, ve kterém žádné osobní já ve skutečnosti neexistuje.
"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."E. Tomáš
Obrazně řečeno, psycholog Ti ve Tvém snu pomáhá, aby Tvé prožívání snu bylo méně dramatické, ale nikdy nemá šanci mít Tvůj sen pod kontrolou, odstraní jeden problém a objeví se druhý, taková už je povaha snu. Je to nekonečná věc.
Probuzený se Tvou osobou vůbec nezabývá, neztrácí s ní čas. Rovnou Tě z toho snového snu o Tvé osobě probouzí.
Prakticky přilnutí k metodám psychologie, držení se jich, může být jednou z hlavních překážek na cestě k probuzení. Obracejí pozornost k osobě, jak to ta osoba má. Hledají její motivace, spouštěče, berou konatele - snovou postavu - jako něco reálného. Což může být překážkou onu snovou osobu prohlédnout, pustit a neřešit ji.
Odtud se mohou v útržcích některé Oshovy promluvy bez pochopení celistvosti toho, na co poukazuje, bez prohlédnutí jeho taškářství, jevit také jako zavádějící, neprobuzené.