Miluješ ve skutečnosti vždycky jenom lásku, bez ohledu na to, jaká jí dáváš jména, s čím ji ztotožňuješ. V její dokonalosti jsi jí tak naplněn, že v sobě nenajdeš nic jiného.
Láskoholik je člověk, který víc než samotného partnera a jeho názory miluje samotnou lásku
Návštěvník píše:Miluješ ve skutečnosti vždycky jenom lásku, bez ohledu na to, jaká jí dáváš jména, s čím ji ztotožňuješ. V její dokonalosti jsi jí tak naplněn, že v sobě nenajdeš nic jiného.Láskoholik je člověk, který víc než samotného partnera a jeho názory miluje samotnou lásku
Láska nestačí https://psychologie.cz/laska-nestaci/
https://psychologie.cz/laska-nebo-zavislost/
Jana píše:osvícení osvobozuje nejen od všech osobních vztahů, ale dokonce osvobozuje i od připoutanosti k představě samotné osoby.
Návštěvník píše:Jana píše:osvícení osvobozuje nejen od všech osobních vztahů, ale dokonce osvobozuje i od připoutanosti k představě samotné osoby.
Proto - je-li tu svoboda od osobních vztahů i od připoutanosti k představě samotné osoby - nemůže vzniknout nutkání vlastní osoby vysvětlovat v diskusích ostatním osobám, jak je to správně a co by měly pochopit.
Jana píše:Návštěvník píše:Proto - je-li tu svoboda od osobních vztahů i od připoutanosti k představě samotné osoby - nemůže vzniknout nutkání vlastní osoby vysvětlovat v diskusích ostatním osobám, jak je to správně a co by měly pochopitJana píše:osvícení osvobozuje nejen od všech osobních vztahů, ale dokonce osvobozuje i od připoutanosti k představě samotné osoby.
Není tady zájem vysvětlovat něco tomu, kdo není schopen danou věc pochopit.
Takže mluvit o tom není špatně. Může to být dobrá příprava.
Návštěvník píše:Takže mluvit o tom není špatně. Může to být dobrá příprava.
Probuzený odpoví, jen když se ho nějaký tazatel na něco zeptá. Jinak je potichu. Už se v něm neobjevuje potřeba doporučovat svoje přesvědčení druhým - nevzniká snaha osobního já to dělat.
Dokud někdo svoje poznatky neustále doporučuje a píše o nich do diskusí znovu a znovu, i když se ho nikdo na nic neptal, pak buď se v tom svém přesvědčení musí neustále ujišťovat a utvrzovat tím, že ho doporučuje druhým, nebo jde o
https://cs.wikipedia.org/wiki/Spasitelsk%C3%BD_komplex
Jana píše:Ani paní Míla Tomášová takhle nefungovala.
Návštěvník píše:Jana píše:Ani paní Míla Tomášová takhle nefungovala.
To je mylná domněnka, zřejmě jsi ji osobně neznala.
Znala jsem Mílu i Eduarda mnoho let, byla jsem u nich na chatě velmi často a mohu Tě ujistit, že nejen Eduard, ale i Míla reagovala na chování těch, kteří za nimi přijížděli přesně tak, jak v předchozím příspěvku píšu.
Jednou přijela za Tomášovými na jejich chatu v Jílovém moje tehdejší kamarádka Marta, protože jsem se jí zmínila, že to jsou moji duchovní učitelé a že tam za nimi už řadu let jezdím. Probudilo to v ní zvědavost, co jsou zač, co by jí asi řekli, a tak se Míly zeptala, co by měla dělat. Míla jí odpověděla: "Vy to nepotřebujete." Marta se zatvářila spokojeně a odjela.
Já jsem se pak udiveně na Mílu zadívala - protože v Martině chování k lidem kolem bylo tolik neuvědomované agresivity, že postupně ztratila všechny přátele (byla jsem poslední a taky jsem naše kontakty za nějaký čas ukončila) a Míla, která vnímala, jaká energie z koho vyzařuje a viděla do každého jak do studánky, mi tehdy řekla: "Ona to opravdu nepotřebuje - nemá žádný zájem na tom v sobě pracovat."
Návštěvník píše:Probuzený pozná, jestli se tazatel zeptal s opravdu upřímným zájmem pochopit, co mu ještě uniká, co si v sobě neuvědomuje, jak dosáhnout hlubšího pochopení.
Když takový upřímný zájem v tazateli není, Probuzený mu odpoví např. jako Míla Martě, někteří Probuzení v takovém případě zůstanou potichu, žádná odpověď nezazní.
Jana píše:Sútra upozorňuje na skutečnost, že všechny protiklady jsou vzájemně provázané, že všechny protiklady jsou bipolární a že nic nemůže existovat bez svého protikladu. Sútra to říká, aby vás na to upozornila. Jinými slovy – přemýšlíte-li o kráse a toužíte-li neustále po kráse, je tu i ošklivost.
Skvělá citace, díky. Ve světě mysli to takhle funguje, vše je rozděleno na polarity. Ano nicméně, když se setkáváš se skutečnou krásou, tak v Tobě není ani touha po ní a ani o ní nepřemýšlíš, nad skutečnou krásou rozum zůstává stát
"U osob, které se dostaly do slepé uličky pro svoje jednostranné vědomé postoje s blokádou energie, je nezbytné vyvést na světlo dosud vytěsňované psychické obsahy.
Blud je posedlost nevědomým obsahem, který se jako takový neasimiluje do vědomí. A poněvadž vědomí existenci takových obsahů popírá, nemůže je asimilovat.
Porozuměním se uvolňujeme z nadvlády nevědomí."
... píše:Jana píše:Sútra upozorňuje na skutečnost, že všechny protiklady jsou vzájemně provázané, že všechny protiklady jsou bipolární a že nic nemůže existovat bez svého protikladu. Sútra to říká, aby vás na to upozornila. Jinými slovy – přemýšlíte-li o kráse a toužíte-li neustále po kráse, je tu i ošklivost.
Skvělá citace, díky. Ve světě mysli to takhle funguje, vše je rozděleno na polarity. Ano nicméně, když se setkáváš se skutečnou krásou, tak v Tobě není ani touha po ní a ani o ní nepřemýšlíš, nad skutečnou krásou rozum zůstává stát
a snadno se pak popře existence ošklivosti. Ignoruje se fakt, že existuje polarita všech protikladů.
Psycholog C.G.Jung konstatuje:"U osob, které se dostaly do slepé uličky pro svoje jednostranné vědomé postoje s blokádou energie, je nezbytné vyvést na světlo dosud vytěsňované psychické obsahy.
Blud je posedlost nevědomým obsahem, který se jako takový neasimiluje do vědomí. A poněvadž vědomí existenci takových obsahů popírá, nemůže je asimilovat.
Porozuměním se uvolňujeme z nadvlády nevědomí."
https://cs.wikipedia.org/wiki/Carl_Gustav_Jung
Jana píše: psychologie osobnosti má s poznáním neexistence osoby, asi tolik společného, jako dělání si doktorátu skládáním uhlí do sklepa.
Bytostné Já (něm. das Selbst, angl. Self, lat. Ipse) označuje v analytické psychologii archetyp psychické celosti a středu, nadřazený organizující princip psychického jáství. V náboženských systémech nachází analytická psychologie různé psychologické manifestace archetypu v symbolech celosti a integrace.
Specifická koncepce bytostného Já v analytické psychologii
Analytická psychologie rozlišuje pojem vědomí od psychického jáství – ego-komplexu. Vědomé já je zakotvené ve světě vědomí, zatímco určité komponenty duševna leží mimo zorné pole vědomí, v nevědomí. Obě části dostávají vyjádření ve fenoménu psychické celosti – bytostném Já. Na něj je také vázán smysl (teleologie) individuality, je jejím nejčistším a nejdokonalejším ztělesněním a náleží mu atributy jedinečnosti a neopakovatelnosti. Vědomé já je subjektem vědomí, bytostné Já je subjektem celé, tedy i nevědomé psýché. Individuální já se může různě zařazovat do kontextu s archetypem celosti. Tento proces se nazývá individuací a může být přirozený nebo podněcovaný pomocí psychoterapie.
Vztah vědomí k nevědomí není statický, ale dynamický stav psychické rovnováhy. V jeho základě vždy stojí ústřední archetyp celosti. Rozsah vědomí a význam já se zvětšuje integrací a asimilací nevědomých obsahů, které jsou projikovány do vnějšího světa. To má terapeutickou hodnotu v případě, že já je pod silným vlivem nějakého nevědomého archetypu. Z opačné strany hrozí riziko inflace (nadutosti) já. Musí dojít ke kritickému rozlišení mezi já a postavami nevědomí, jimž je však potřeba přiznat autonomní realitu psychické povahy. Nelze je pouze prohlásit za neskutečné, čímž by mohlo dojít naopak k asimilování bytostného Já ve vědomém já jejich psychologizací. Realita musí být chráněna proti věčnému, všudypřítomnému snovému stavu. Plynoucí obtíže z inflace nevědomých obsahů se řeší posílením ctností, trpělivosti, svědomitosti, pozornosti. Naopak domýšlivost já může být zviklána morálními porážkami.
Fenomén bytostného Já jako transcendentního pojmu zahrnujícího vědomé i nevědomé obsahy lze popsat jenom v podobě nějaké antinomie, která musí být doplněna protikladnými atributy (jedinečnost × všeobecnost, neopakovatelnost × věčnost). Pojem celosti zní abstraktně, avšak referují na něj empirické fenomény vyjadřované v symbolech mandal a kvaternit, jež jí dávají empirickou existenci v produktech snů nebo v umění národů. Individuální mandaly jsou symboly řádu, které zažehnávají rušivé síly temnoty. Chaos se mění v kosmos přetvářením přítomných archetypů. Carl Gustav Jung si této aktivity všiml u dezorientovaných pacientů. Symboly bytostného Já nejsou jen arbitrárně přiznanou hodnotou, ale kolektivní hodnotou, jež existuje a rozvíjí se sama o sobě, ať si je toho subjekt vědom nebo ne. Jako metoda k vyjádření celostního symbolu se používá výklad snů, asociací nebo aktivní imaginace.
Ačkoliv idea bytostného Já slouží v psychologii jako pracovní hypotéza, chybějící charakter historické události zjevení nachází v náboženských symbolech. Každý psychický proces se pojí s citovým zabarvením. To udává míru afektu, jímž je subjekt dotčen a zatažen do procesu, jímž pocítí celou váhu skutečnosti. Symbol je proto vybaven určitou numinozitou a jsou přítomné jeho mytologické aspekty. Východní átman, tao nebo západní symbol Krista, jsou produktem poznání, založeného na zkušenosti nevědomí, které produkuje archetypický symbol. Bytostné Já se díky svým empirickým vlastnostem jeví jako idea všech nejvyšších představ celosti a jednoty, které jsou vlastní monoteistickým systémům. Symbol jednoty a celosti stojí na nejvyšším stupni.
Převod německého das Selbst do češtiny
V české odborné literatuře se setkáme s určitou škálou překladů německého das Selbst. Bytostné Já převažuje ve vydávání souborného Jungova díla v překladech vedených PhDr. Karlem Plockem. Rudolf Starý převádí das Selbst jako Svébytnost, Hugo Široký často používá latinské Ipse s komentářem „vnitřní probuzené já“. Někteří překladatelé dávají přednost anglické obdobě slova – Self. V žádném z uvedených jazyků se však nelze vyhnout kontextuálnímu čtení tohoto pojmu.
Symbolika bytostného Já
Symbol Krista
Pravý obraz Boží představuje celost božského nebo nebeského druhu. Carl Gustav Jung nachází oporu v rané křesťanské teologii (evangelia, Órigenés - „Duše je podobná Kristu jako obrazu neviditelného Boha“, svatý Augustin - „Máme něco, v čem je obraz Boží, ducha a rozum“, aj.) Ale i výzvy k proměnění volají po obnovení do původního stavu (apokatastasis), spojení s původním obrazem Božím. Kristus jako historický člověk je jedinečný, jako Bůh je všeobecný a věčný.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bytostn%C3%A9_J%C3%A1
od rána do večera jsme se tam učili rozpoznávat svoje neuvědomované motivace, které obvykle člověka ovládají až z 95% a on o tom nemá sebemenší tušení.
... píše:rozpouštění osobního já v Tom při meditaci.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků