Zdeněk píše:Protože nevnímáš člověka jako vrstevnatého (tělo, duše, duch).
Zdenku, tohle je docela dobrý postřeh, možnost vnímat jen povrchně bez hlubších souvislostí, nebo vrstevnatě, a nebo přímo podstatu toho. Proto asi také dochází při komunikaci k mnoha nedorozuměním. Samo sebou, že vnímám to, co vidím, slyším, cítím - vzhled, formu, projev...
Jenže nějakým způsobem je tady jasné, že tohle, co se mění, není podstatné. Je to jen povrchní poznávání skutečnosti skrz projekci mysli, skrz smyslové vnímání.
Zajímá mě hlubší pravda, kdo jsi, kdo jsem, kdo jsme, zajímá mě to, co není spoutané nedokonalou projekcí. A je potřeba si přiznat, že ta osobní projekce nikdy dokonalá není, nemůže být.
Uvědomění si jednotlivých vrstev není lineární, ale zlomové (jako když vejdeš do jiné místnosti, čemuž nutně předchází opuštění původní). "Velká smrt" pak je opuštěním tohoto paradigmatu.
Vidíš člověka, na první pohled posoudíš jeho vzhled, jak se chová, jak se tváří, co prozrazuje jeho obličej. Okamžitě může naskočit projekce předsudků, kritiky, odmítání, nesouhlasu, odporu...Podle toho, jak moc je mysl polapena v negativní projekci. Přesně tak, jak třeba ukazuje Hawkinsnova mapa vědomí. Téhož člověka může vidět deset lidí, a každý ho bude vnímat jinak.
Může se stát, že jdeš do hlubší vrstvy uvědomění. Ten dotyčný je třeba Tvůj dávný přítel, kterého máš rád a vůbec Tě nenapadne ho odsuzovat podle jeho vzhledu, projevu. Třeba se zrovna projevuje negativně, ale Tobě je jasné, že k tomu asi má nějaký důvod a momentálnímu projevu nepřikládáš tak velkou váhu. Nebo na druhé straně potkáš někoho, kdo Ti ublížil a může vypadat a projevovat se sebelíp, tak pokud jsi mu neodpustil, vnímáš ho negativně.
A pak je ještě hlubší vrstva uvědomění, je tady poznání, kdo skutečně jsi, kdo jsem, kdo jsme. Je tady jednota Vědomí a tady Ty sám nemáš s nikým a ani sám se sebou žádný problém, nezávisle na tom, jaký projev tady zrovna je.
Je to vlastně dost jednoduché, připoutanost k negativně laděné projekci mysli, která "ví", co je špatně, blokuje uvolněnost v onom
přijetí, blokuje uvědomění jednoty.
Nu a protože Bůh je vždy všude, tak to sem mohu psát a ty to můžeš pochopit, i když jsme toto paradigma neopustili. S tím, že pochopení vyprávění o jiné místnosti není vstup do ní, jak se mylně domnívají kabalisté, a že tato mýlka vede do pekel, jak prozrazují mnohé jejich obličeje.
Tady Ti drobátko nerozumím, možná bys to mohl trochu líp vysvětlit.
Bůh je všude, Bůh je vším. Jestli je tohle jasné, tak v té jednotě s Bohem není šance se od Boha oddělit a zakoušet peklo namísto Boží přítomnosti.