Samadhi, ke kterému dospěl Drtikol svým rozhodnutím:
A viděl Bůh, že je to dobré – tím jsem tedy začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy jsem začal považovat vše za dobré, neb On to učinil.
je tím, co nás vrací do Božího království, do vědomí jednoty všeho, kde existence není ničím jiným, než Boží láskou.
A jak vidíš, funguje to:
Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mne potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko.
Je možné prožívat život s osvobozením od iluze dvojnosti, kde moudrost říká: "Nejsem nic" a láska říká: "Jsem vším".
A je také možné život prožívat v iluzi dvojnosti, kde skrz filtr osobní mysli dělíme věci na dobré a zlé. Jedněm říkáme z našeho osobního pohledu "ano", těm druhým říkáme "ne".
A ta nepřijatá část existence se tak stává pro nás peklem.
Rozuměj, není to tak, že když zmizí iluze oddělenosti, že budeš říkat všemu ano, že když Tě bude kupříkladu někdo citově vydírat a žádat od Tebe nějaká privilegia, kterými by mohl být ve výhodě vůči někomu dalšímu, že mu vyhovíš. V tu chvíli se můžeš jevit z jeho osobního pohledu klidně jako zlý, jako neláskyplný.
Je to tak, že i to odmítnutí téhle služby je láskou.
Život je láskou, i když řekneš někdy "ne". Ani to "ne", které někdy řekneš, není odmítnuté. Ani ta žádost o privilegia nebyla ničím špatným, protože tady na ni byla adekvátní reakce a tím pádem není čeho litovat. Je tady přirozenost projevu, která je patřičná. Nepatřičné by bylo to, čeho by bylo možné litovat. A litovat by bylo možné toho, žes neudělal něco líp.
Jenže úplně každý v rámci svých možností žije jak nejlíp umí. Kdyby uměl žít ještě líp, tak by také tak žil. Tudíž kohokoliv za cokoliv vinit je nesmysl.
Iluze dvojnosti tady nastává v okamžiku, kdy se začne jevit, že něco, co je, je špatně, že něco nemáš rád.
A jak říká Maharadž: "Bez lásky je všechno špatně."
Tahle sféra osobního prožívání zlého se objevuje až po vyhnání z ráje, až se zmizením samadhi, až když se ztotožníme s myslí, která "ví" co není dobré.