vostal petr píše:V moment, kdy se otevřete možnosti, že nepříznivé zkušenosti nejsou vaše, ale váš příspěvek směrem k více rozvinutému lidstvu, začnete ulevovat svému energetickému poli.
To bych tedy rozhodně nedělal, či spíše neříkal,
páč pak zas to ego začne páchat dobro dle svého náhledu na dobro...
Řekla bych že to může být tak, jak říkáš, když to půjde z hlavy, z představy: "Já to špatné napravím", protože iluze oddělenosti je tvořena představou: "Něco je špatně."
Ale je tady i jiná možnost, přistupovat k tomu, co je ze své přirozenosti, srdcem, uvolněně, hravě. Z toho, co se jeví jako časoprostorově uzavřené k tomu, co je zcela otevřené, ničím neomezené.
Přestává tu být pocit izolovaného osobního já, které chce páchat na tom zbytku světa dobro, protože bez něj by to bylo špatně, ale objevuje se tady vědomí celistvosti.
Je to asi takové jako když přestáváme být drobounkou částečkou obrovského obrazu, která sama o sobě nedává žádný smysl, ale teprve v té celistvosti obrazu se objevuje krása.
Jinak já si nemyslím, že karma je jen špatná, tu osobní karmu vidím jako tu "pozitivní špínu"
zatímco tu kolektivní karmu jako "negativní špínu"
Což je špatně? Špína asi zůstane špínou, ať ji nazveme pozitivní nebo negativní. Možná na kompostu může vypadat pozitivněji, než na oknech, kterými chceme vidět.
přičemž pozitivní myslím tím, že je pro vás nejprůchodnější k realizaci...
To co umožňuje průchodnost k realizaci, je to, co vede k poznání jednoty všeho, to, co nehází na realitu temné stíny špíny, že něco je špatně.
Připomíná mi to tak trochu stavebnici Merkur, ze které se má postavit jeřáb. Je k tomu možné přistupovat jako dospělý k práci kterou nemá rád, s pocitem sebepřemáhání se, otráveně a s nechutí, co to Pán Bůh vymyslel za blbost, že už to rovnou není v celku a že to trvá, než se to složí dohromady.
A je možné k tomu přistupovat jako dítě s radostí, že tady je ta možnost dávat to dohromady.
taoisté velmi správně říkají, že nejužitečnější strom je ten, který není druhým užitečný...
Onen dospělý si může připadat užitečný tím, že to seskládá dohromady, malé dítě má radost a je vděčné, že si může hrát a objevovat celistvost toho.
Ono ve skutečnosti při realizaci nejde o to, složit to všechno do celistvosti, udělat z toho všeho Jednotu všeho, protože ono už to tak je, jde jen o to objevit tu lásku a radost dítěte z toho, že to je.