Moderátor: Pelvan
Tara píše:Jana píše:Tara píše:Akorát teda nevím, jestli se dozvíte, že už někde létám, nesvázána tíží zemskou, ale snad nějak ano. Minimálně Miroslav na mě má tel. číslo, kdybych se tu dlouho neukázala. Pak jáčko,, myslím že i Jana....
Ráda bych se s Tebou, Taro, zase setkala.
Jani, třeba se ještě potkáme, ale určitě to není důležité se osobně potkat, protože tu energii si neseme s sebou a v sobě, když si na někoho vzpomeneme, třebas už tu není, tak jako jsem vzpomněla skřítka, nebo nedávno odešlého Petra K., když si vzpomeneš, okamžitě se ti vybaví jeho energie, alespoň mě ano :-)
A jak jsem dala vytesat svým rodičům na pomník, tak to platí: "Kdo v srdcích žije, neumírá". :-)
Ráda bych se s Tebou, Taro, zase setkala.
Pojem ostrá koncentrace a v opozitu neostrá - polovičatá koncentrace a podobné rádoby přístupy k realitě mi připomněl jeden odstaveček z předmluvy k Bardo Thodolu od Ch. Trungpy:
Mohli bychom říci, že reálný svět je ten, v němž zakoušíme radost a bolest, dobro a zlo. Je zde jakýsi projev inteligence, jenž udává měřítka věcí, jaké jsou, základní dualistická představa. Ale jsme-li zcela ve styku s těmito dualistickými pocity, tato absolutní zkušenost duality je sama zkušeností neduálnosti. Pak zde není vůbec žádný problém, protože dualita je viděna z dokonale otevřeného a jasného stanoviska, v němž není žádný konflikt; je zde úžasné všezahrnující vidění jednoty. Konflikt vyvstává, protože dualita není vůbec viděna taková, jaká je. Je viděna jen předpojatě, velmi neobratně. Ve skutečnosti vlastně nevnímáme nic pořádně a začínáme se podivovat, zda takové věci jako já a mé projekce skutečně existují. Takže když mluvíme o dualistickém světě jako o zmatku, tím zmatkem není celý dualistický svět, ale jen svět viděný polovičatě, a to způsobuje neuspokojení a nejistotu; může narůstat až do bodu strachu, že zešílíme, do bodu, kde jsou možnosti opustit svět duality a odejít do jakési rozplizlé, rozmazané prázdnoty, což je svět mrtvých, hřbitov, který existuje uprostřed mlhy.
Tara píše:Už jsem to četla dvakrát a pozorně, ale vůbec to "nemám" :-)
Zkusím ještě si to přečíst po třetí,
Kdyby se to tak dalo přiblížit jinými slov, chjo.
Neignorujte prosím to tělo!
Existuje něco více důležité?
Pelvan píše:Výsledkem zmatených akcí je zmatené vnitřní dítě.
S tím Nohavicou to byl ode mne samozřejmě žert
Je zajímavé a tak to je, že deset lidí bude "obraz" vidět jinak. Mi např. nepřijde, že by Nohavica zpíval Pochod marodů v hodně ironickém tónu, naopak, zpívá ji jako unavený starý havíř, který si na světě už odpracoval hodně, nebojácně, důrazně a opravdově, protože ten "konec" už cítil v zádech....
miroslav píše:Ta terapie vnitřního dítěte mi přijde u Vás jako úkrok stranou. Skoro jako nezdravý přístup k životu. Když mluvíte o vnitřní holčičce, působí to na mne trochu až odpudivě. Jako náhražka vztahu k vlastnímu dítěti či náhrada lásky s někým druhým či náhrada zdravého přístupu k životu. Náhražka sebeuvědomění, náhražka vstupu do života sama za sebe, vstupu do života takového, jaký je. Žádná malá holčička ve Vás ve skutečnosti není. Jste jenom Vy. A Vy jste cenná lidská bytost. Když se nebudete rozdělovat na sebe a nějakou vnitřní holčičku, tak Vás teprve může mít někdo opravdu rád a Vy jeho. Celou duší a celým svým srdcem.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků