Návštěvník píše:Návštěvník píše:"jediné, co je možné pro ten vzestup po žebříku osvícení udělat, je zvýšení úrovně lásky... musí převládat láska...""Jabloň musí kvést, jinak se nezrodí to, co je cílem celé její existence... ovoce."
Co je užitečnější? Neustále opakovat, co musí jabloň udělat... a neuvědomovat si, že jabloň vykvete sama od sebe, pokud jí v tom nebude nic bránit? Anebo si konečně všimnout, že tahle moje jabloň roste na kamenité půdě... usychá... a že pokud rozpoznám, co jejímu vykvetení brání, je možné změnit konkrétní nepříznivé podmínky, které její spontánní rozkvět blokují?
Co je užitečnější?
Přestat si myslet, že s tvojí jabloní není něco v pořádku.
Jako že by se tím ta jabloň sama přesadila ?
Takže jakmile si začneme myslet, že je s námi všechno v pořádku, sama od sebe se v nás rozzáří neosobní láska?
vostal petr píše:Takže jakmile si začneme myslet, že je s námi všechno v pořádku, sama od sebe se v nás rozzáří neosobní láska?
Ty to tam vidíš někde napsaný a doporučovaný ???
Vyplývá to z analogie - z podobenství o jabloni:
Tak jako když se jabloň sama přesadí do výživné půdy (a v důsledku toho přirozeně rozkvete),
tak v nás zavládne neosobní láska, jakmile si přestaneme myslet, že s námi není něco v pořádku.