Moderátor: Pelvan
Pelvan píše:A
Škála emocí od Davida R. Hawkinse –
MOC VERSUS SÍLA:
Seznam úrovní vědomí od těch nejmocněji působících směrem k vnitřně slabším.
typ emoce: mocnost působnosti emoce:
probuzení mysli a osvícení srdce 1000
--------------------neduální nadosobní Mocné emoce konstruktivní
vděčná blaženost 600
láska plná úcty, 500
vitální rozumové pochopení, 400
radostné přijetí přítomnosti (smíření), 350
klidná ochota do budoucnosti, 310
nestranné přijetí minulosti (odpuštění), 250
odhodlání, odvaha, nasazení 200
--------------------konec neduálních nadosobních emocí konstruktivních
začátek duálních soupeřivých emocí destruktivních - -----------------
pyšná hrdost 175
ulpívající hněv z minulosti, 150
strach z budoucnosti, 100
žal v přítomnosti, 75
zoufalá apatie, 50
vina, 30
tabuizovaná hanba, 20
duální soupeřivá Síla destruktivní
Pelvan píše:Máme - každý z nás - tři svá centra, svoji svatou rodinu uvnitř sebe.
Máme ten svůj rozum, reprezentující vnitřního rodiče, který sídlí v hlavě. (Ten si cvičíme a toho si ceníme během života nejvíce.)
Máme to svoje tělo, reprezentující vnitřní dítě, má svoje těžiště v okolí podbřišku. (To si zpravidla moc necvičíme a spíše je jen během života používáme k těžbě slasti.)
Máme tu svoji duši, sídlící v duchovním srdci (To je nad srdcem v poloze brzlíku.).
Duše by měla být, pokud je vědomá, i prostředníkem a smírčím vyjednavačem mezi rozumem a tělem.
Pelvan píše:Ahoj Jano a Petře
Ty stupnice a žebříčky emocí jsou velmi lákavé a vnukají nám naději, že se po nich můžeme vyšplhat jako po žebříčku z těch nepříjemných emocí do těch příjemných jednoduše a prostě stoupáním ve svém emočním naladění stupeň po stupni. Tuto iluzi nám vnucuje náš rozum a vypadá to velmi hezky a jednoduše.
Ale tak to není, takhle to nefunguje, emoce se takto rozumem násilně řídit a znásilnit nedají.
A pokud budeme v přátelském vztahu ke svým vnitřním bytostem, tak automaticky (bez nějakého násilného špekulování) vystoupáme po tom pomyslném žebříčku emocí do těch emocí kladných.
Se domnívám a zdravím
nikdo rozumný nepůjde do neznáma, kde všechno včetně sebe sama ztratí.
... píše:nikdo rozumný nepůjde do neznáma, kde všechno včetně sebe sama ztratí.
Spíš ten, jehož rozum je ještě plně ovládaný egem a potřebou sebezáchovy. Takový rozum funguje v člověku primitivně, jeho jedinou prioritou je upevňovat se ve svém dosavadním chápání.
Na rozdíl od rozumu na pokročilejších vývojových stupních, kdy už dochází i k vnímání souvislostí; jejich pochopením a přijetím postupně mizí potřeba ulpívat na sebezáchově osobního já, protože je čím dál zřejmější, že ego - osobní já - je iluzí.
Rozumové pochopení a rozpoznávání souvislostí tedy během vývoje umožňuje upouštět od sebezáchovných snah, které můžou napohled vypadat i velmi pozitivně. Vnímání je tak čím dál míň osobní, protože jasným rozpoznáváním, co k čemu vede, se s úlevou samo od sebe objevuje upouštění od potřeby střežit a udržovat si dál svou iluzorní osobní existenci.
Rozum je pro vzestup po tomhle žebříku do světla osvícení překážkou, zlatou klecí. Protože nikdo rozumný nepůjde do neznáma, kde všechno včetně sebe sama ztratí.
Rozumové pochopení a rozpoznávání souvislostí tedy během vývoje umožňuje upouštět od sebezáchovných snah, které můžou napohled vypadat i velmi pozitivně.
vostal petr píše:Rozum je pro vzestup po tomhle žebříku do světla osvícení překážkou, zlatou klecí. Protože nikdo rozumný nepůjde do neznáma, kde všechno včetně sebe sama ztratí.
No není,
rozum je naopak zcela nutný,
ty tady například rozumuješ už roky ale pouze na podkladě svý touhy a pocitů,
proto je rozum nutný aby dokázal rozlišit blbnutí od neblbnutí...
... píše:PS.Rozumové pochopení a rozpoznávání souvislostí tedy během vývoje umožňuje upouštět od sebezáchovných snah, které můžou napohled vypadat i velmi pozitivně.
například:
Když v diskusi někdo v nejlepším úmyslu druhým znovu a znovu doporučuje to, co vnímá jako "to pravé", jeho rady vyvolávají v druhých místo vděčnosti a zájmu odpor. Může to nakonec vést k pochopení, že po nabízeném jídle je ochotný sáhnout jen ten, kdo už pociťuje hlad. Ale nabízíme-li v sebelepším úmyslu jakékoliv "jídlo" tomu, kdo je úplně spokojený a plně nasycený svým vlastním kuchařským výtvorem (vytvořeným na úrovni jeho dosavadního chápání), odmítne to - buď opovržlivě ("Co mi to sem strkáš??? Nevidíš, že mě to nezajímá???"), nebo vcelku přátelsky ("Chápu, že to myslíš dobře, ale nevšimla sis, že mám svůj vlastní jídelníček a že to, co si podle něho uvařím, mi naprosto vyhovuje???")
K takovému pochopení může dojít rozum, jen když zafunguje na pokročilejší vývojové úrovni - díky neosobnímu rozpoznávání a jasnému vnímání příčin a důsledků.
s tvým rozumem poznám jen úroveň blbce
dá se pokročilejšího vývojového stupně rozumu nějak dosáhnout?
Pelvan píše:A pokud budeme v přátelském vztahu ke svým vnitřním bytostem, tak automaticky (bez nějakého násilného špekulování) vystoupáme po tom pomyslném žebříčku emocí do těch emocí kladných.
Se domnívám a zdravím
"jediné, co je možné pro ten vzestup po žebříku osvícení udělat, je zvýšení úrovně lásky... musí převládat láska..."
"Jabloň musí kvést, jinak se nezrodí to, co je cílem celé její existence... ovoce."
Návštěvník píše:"jediné, co je možné pro ten vzestup po žebříku osvícení udělat, je zvýšení úrovně lásky... musí převládat láska...""Jabloň musí kvést, jinak se nezrodí to, co je cílem celé její existence... ovoce."
Co je užitečnější? Neustále opakovat, co musí jabloň udělat... a neuvědomovat si, že jabloň vykvete sama od sebe, pokud jí v tom nebude nic bránit? Anebo si konečně všimnout, že tahle moje jabloň roste na kamenité půdě... usychá... a že pokud rozpoznám, co jejímu vykvetení brání, je možné změnit konkrétní nepříznivé podmínky, které její spontánní rozkvět blokují?
Co je užitečnější? Neustále opakovat, co musí jabloň udělat... a neuvědomovat si, že jabloň vykvete sama od sebe, pokud jí v tom nebude nic bránit? Anebo si konečně všimnout, že tahle moje jabloň roste na kamenité půdě... usychá... a že pokud rozpoznám, co jejímu vykvetení brání, je možné změnit konkrétní nepříznivé podmínky, které její spontánní rozkvět blokují?
Návštěvník píše:Návštěvník píše:"jediné, co je možné pro ten vzestup po žebříku osvícení udělat, je zvýšení úrovně lásky... musí převládat láska...""Jabloň musí kvést, jinak se nezrodí to, co je cílem celé její existence... ovoce."
Co je užitečnější? Neustále opakovat, co musí jabloň udělat... a neuvědomovat si, že jabloň vykvete sama od sebe, pokud jí v tom nebude nic bránit? Anebo si konečně všimnout, že tahle moje jabloň roste na kamenité půdě... usychá... a že pokud rozpoznám, co jejímu vykvetení brání, je možné změnit konkrétní nepříznivé podmínky, které její spontánní rozkvět blokují?
Co je užitečnější?
Přestat si myslet, že s tvojí jabloní není něco v pořádku.
Takže jakmile si začneme myslet, že je s námi všechno v pořádku, sama od sebe se v nás rozzáří neosobní láska?
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků