A kdože se to ztotožnuje s osobním já?
Já
Návštěvník píše:Hmla píše:Jasně, to je nanejvýš uspokojivá hra na ´někoho´. Zejména když je poháněná emocema, které se tím dál posilují... a tím i automatické sebeztotožňování s iluzorním osobním "já"
Tak ať. Co kdo s tím?
Mě docela zaujalo zjištění, že amygdala, instinktivní potřebou sebeobrany zaktivovaná část mozku, kterou máme společnou se zvířaty, nemusí automaticky už nafurt převládnout, i když její reakce se v každé situaci objeví dřív než reakce mnohem mladší mozkové kůry.
Že totiž po vyvstání té amygdalí vrrrrrrrr nebo ouuuuuu a pod. reakce se může znovu zaktivovat mozková kůra
Duchovňáci tomu asi říkají neosobní pozorování
Hmla píše: Snad vědci dělaj dobrou práci.
Ve zděděných genech máme zakódovánu reakci podle principu „útoč – nebo uteč!“ Ve stresových situacích se může odpojit 75 % i více funkcí mozku – vedle celé pravé hemisféry i levou část předního mozku. Ten v klidném stavu udržuje člověka v přítomnosti a hledá možnost řešení.
https://21stoleti.cz/2005/12/19/tema-me ... -na-mozek/
Ve skutečnosti máme mozky tři: plazí mozek (mozkový kmen), savčí mozek (limbický systém) a lidský mozek (neokortex). Každá z nich je jinak specializována, přičemž od opic a jiných savců se lišíme hlavně vývojově nejmladší vrstvou, šedou kůrou mozkovou.
Naše základní reakce na ohrožení však řídí savčí, resp. emoční mozek. Na rozdíl od počítačů je v našem mozku rychlejší vývojově starší část, neboť plní funkci přežití. Z toho důvodu neustále pracuje a na impulzy, které vyhodnotí jako ohrožující, reaguje okamžitě (v pikosekundách!) a bez velkého přemýšlení.
Je vědecky dokázáno, že v takových chvílích vyhlásí limbické centrum (zejména jeho součást amygdala) tísňovou situaci a převezme velení nad ostatními částmi mozku. Prostě sesadí dosavadního velitele, naše myšlení.
https://psychologie.cz/kdyz-za-nas-mysli-had/
V takové chvíli je docela praktické nenechat se okamžitě ovládnout svou amygdalou, t. j. jejím jediným programem "útok - útěk". V takové situaci existuje i šance zjistit, že není nutné být vydaný na milost a nemilost svému okamžitému nutkání oplácet stejné stejným, bránit se nebo zaútočit, kterou v nás její program automaticky vyvolává.
Pokud se povede nechat svou první sebeobrannou reakci včetně všech emocí proběhnout jen v mysli a pak se vrátit k tématu, o kterém je řeč, neobjeví se už nutkání toho druhého usvědčovat z neznalosti nebo ho přímo napadat. A dá se celkem v pohodě a bez emocí diskutovat dál k tématu.
Hmla píše:No fajn, ale kde jsou pak všichni zemřelí. Nejspíš v našich hlavách, proto nám tam furt straší.
Možná rozumím, možná nerozumím, ale to nemůžeš vědět. Tady jsi prostě tady, vypusť všechny vědomosti z hlavy, pusť Janu, co zbude zbude..
Hmla píše:Sorry ale nebudu to číst, po druhém odstavci už mě to nebaví.
Jana píše:Hmla píše:No fajn, ale kde jsou pak všichni zemřelí. Nejspíš v našich hlavách, proto nám tam furt straší.
Možná rozumím, možná nerozumím, ale to nemůžeš vědět. Tady jsi prostě tady, vypusť všechny vědomosti z hlavy, pusť Janu, co zbude zbude..
Kde jsou všichni zemřelí? V tom místě mezi tady a teď, kde jsou všichni živí.
A k tomu místu, kde čas a prostor svým protětím mizí v nekonečné věčnosti, se dá dopracovat i postupně, případně naráz.
Může se stát, že se objeví vhled do předchozích inkarnací, tak jak o tom mluví třeba tibetští lamové. Najednou si uvědomíme, že jsme ve vertikále času měli různá těla, nejen jako dítě, dospělý, v tomto životě, ale i v různých inkarnacích. Může se stát, že se objeví i "hmatatelné" důkazy, jak o tom mluví třeba Tomášovi. Když se E. Tomáš potkal s Dalajlámou, tak, "když se poznali a chechtali se a chechtali".
Může se stát, že se objeví poznání, že to, co jsme, i když opouštělo mnohokrát různá těla, nikdy ve skutečnosti nezemřelo. Při putování časem si to neslo lásku a viny, které utvářely karmu. Bezpodmínečná láska přibližovala ke světlu, k Bohu, blaženému stavu. Viny bez ohledu na to, jestli žalovaly na sebe nebo na druhé, strhávaly do temnot.
Může se však také stát, že začneme sebe sama poznávat v horizontále prostoru, že se "vidíme" v těch které milujeme. Může se stát, že kundalini propálí mentální bloky a poznáváme v bližních ne omezené lidství, ale časoprostorově neomezené božství.
Trošku komicky to popisuje anonymní jogín slovy:
Řidič vystoupil, ale já jsem byl stále zcela vtažen do svého stavu. Začal na mě mluvit, aby se zeptal na cestu, protože zabloudil. V tu chvíli se stalo něco mimořádného: ten, který na mě mluvil, byl božská bytost obklopená neuvěřitelnou aurou světla. Tento člověk byl obklopen velkolepým světlem v přítomnosti bytosti. Byl jako já.
Tak jsem sám sobě položil hluboké otázky: právě jsem v sobě objevoval božskou podstatu a viděl jsem i tohoto člověka jako božskou podstatu. Pomyslel jsem si: "Jak je to možné? Já jsem se tak teprve zrodil a on už je takový."
Může se stát, že se naše duše v tom božství zcela rozplyne, zmizí veškeré mentální hranice a všechno co je, je stejnou existencí, stejným božstvím, stejným Bytím, které se nerodí, neumírá, není závislé na tvaru, projevu, formě.
Může se stát, že to poznání, že se nikdo nikdy nenarodil a nikdo nikdy nezemře, objeví nezávisle na tom, jestli tady je nebo není fyzické tělo, svět.
vostal petr píše:Doprdele Jano !
Když už tady roky neustíle tvrdíš, že jsi Já,
tak k čemu je ti pak poznání Já, to je dobrý leda pro ego,
ale ne pro Já..
Vždyť je Ti jasné, že ve skutečnosti neexistuje nic, než pravé Já.
Pro koho je dobrá celá tahle Boží hra s Vesmírem a tím vším, co se v něm objeví a zmizí?
Jana píše:Hmla píše:Sorry ale nebudu to číst, po druhém odstavci už mě to nebaví.
Neomlouvej se. Třeba si ráda přečtu, co o tom, co JE tím mezi tady a teď, tím, co přesahuje časoprostor, napíšeš Ty.
Pokud to, co poznáváme, jako pravdu, jako skutečnost, je pravdivé a skutečné, a jsme pravdě otevřeni, tak i kdyby slova byla jakákoliv, vždycky se dá nalézt spojení.
Hmla píše:Na to stačí dvě slova - všechno a nic.
To co rozděluje skutečnost, je myšlenka, pocit. Ale jen v hlavě, jen pro mysl. Která se nerada nudí, tak si takhle vytváří iluzi, četnost. Včetně hry na poznání. Kterou prostě hraje tak dlouho, dokut jí to nedocvakne.
Hmla píše:Jana píše:Hmla píše:Sorry ale nebudu to číst, po druhém odstavci už mě to nebaví.
Neomlouvej se. Třeba si ráda přečtu, co o tom, co JE tím mezi tady a teď, tím, co přesahuje časoprostor, napíšeš Ty.
Pokud to, co poznáváme, jako pravdu, jako skutečnost, je pravdivé a skutečné, a jsme pravdě otevřeni, tak i kdyby slova byla jakákoliv, vždycky se dá nalézt spojení.
Na to stačí dvě slova - všechno a nic. To co rozděluje skutečnost, je myšlenka, pocit. Ale jen v hlavě, jen pro mysl. Která se nerada nudí, tak si takhle vytváří iluzi, četnost. Včetně hry na poznání. Kterou prostě hraje tak dlouho, dokut jí to nedocvakne.
Ale miluju ten popis.
Hmla píše:Samo o sobě je už to naprosto dokonalá báseň. Jakékoliv zachycení do slov ji nějako zahalí.
Hmla píše:Samo o sobě je už to naprosto dokonalá báseň. Jakékoliv zachycení do slov ji nějako zahalí. Takže jde defakto o módní záležitost. Zkrátka výkladní skříně plné slov a z nich spíchlé ošacenstvo všeho druhu A před nimi fronty konzumentů na nákupech. Kdy každý vybírá dle svého vkusu. To je v pořádku, tak se to prostě rozjelo a jede. A snad jednou i dojede do stanice, kterou bych nazval - rozsáhlejší povědomí o nahotě.
Hmla píše:Samo o sobě je už to naprosto dokonalá báseň. Jakékoliv zachycení do slov ji nějako zahalí. Takže jde defakto o módní záležitost. Zkrátka výkladní skříně plné slov a z nich spíchlé ošacenstvo všeho druhu A před nimi fronty konzumentů na nákupech. Kdy každý vybírá dle svého vkusu. To je v pořádku, tak se to prostě rozjelo a jede. A snad jednou i dojede do stanice, kterou bych nazval - rozsáhlejší povědomí o nahotě.
Hmla píše:Zkrátka výkladní skříně plné slov a z nich spíchlé ošacenstvo všeho druhu A před nimi fronty konzumentů na nákupech. Kdy každý vybírá dle svého vkusu. To je v pořádku, tak se to prostě rozjelo a jede. A snad jednou i dojede do stanice, kterou bych nazval - rozsáhlejší povědomí o nahotě.
Kdepak nahota.
Uživatelé procházející toto fórum: Google [Bot] a 28 návštevníků