Moderátor: Pelvan
Návštěvník píše:"Samozřejmě z tohoto pravidla vybočují psychopatičtí jedinci..."
Jak?
Návštěvník píše:"Samozřejmě z tohoto pravidla vybočují psychopatičtí jedinci..."
Jak?
Pelvan píše:Ahoj
Na tuto otázku Ti neodpovím.
Na co zaměříme svoji pozornost, to přitahujeme a posilujeme.
reseek. píše:Když ale to, na co zaměříme svou pozornost, jen pozorně vnímáme, bez emocí a bez chtění, má to jiné účinky. Uvědomujeme si souvislosti, například co všechno zažívají ti psychopatičtí jedinci a že to opravdu nemají snadné, protože nemají přístup k neosobnímu pohledu. A jak obtížný proto mají život. Můžeme s nimi hluboce soucítit - a tenhle způsob, jak vnímat druhé a jejich problémy, který má vyšší vibrace, se tím v nás posílí.
Návštěvník píše:"Na co zaměříme svoji pozornost, to přitahujeme a posilujeme."
Když obrátím pozornost k tomu, jak jsem moc nemocný, budu víc nemocný a když obrátím pozornost k tomu, jak moc jsem zdravý, budu víc zdravý?Co když přitom budu mít pocit, že si sám sobě lžu?
Pelvan píše:reseek. píše:Když ale to, na co zaměříme svou pozornost, jen pozorně vnímáme, bez emocí a bez chtění, má to jiné účinky. Uvědomujeme si souvislosti, například co všechno zažívají ti psychopatičtí jedinci a že to opravdu nemají snadné, protože nemají přístup k neosobnímu pohledu. A jak obtížný proto mají život. Můžeme s nimi hluboce soucítit - a tenhle způsob, jak vnímat druhé a jejich problémy, který má vyšší vibrace, se tím v nás posílí.
Nejdříve bych chtěl namítnout, že psychopatičtí jedinci to mají podle mne naopak velmi snadné.
Pelvan píše:Vnímám se jako tři entity ...Jsem svoje tělo, také jsem svoje mysl a také jsem nějakou transcendentní částí zdroje té mysli.
Vnímám svět přes svoji osobu a tedy osobně, alespoň po dobu trvání života té osoby (tělo-mysl).
reseek. píše:Protože když se jakákoliv emoce nebo chtění nebo odpor jasně uvědomí, vezme se do náručí, dá se najednou přímo uvidět jako čistá vibrující energie. Tím tenhle spouštěč ega rychle zeslábne nebo úplně zmizí a je tu zase pokojné prostorové vnímání, samo od sebe; jenže většinou závisí na momentální síle neuvědomovaného chtění, odporu nebo emoce, jestli dojde k jejich z pozorování a přátelskému přijetí, nebo jestli mě to schramstne.
Návštěvník píše:Ale když si uvědomuji, že nejsem dost dobrý, že nejsem takový, jaký mám být, jak si mohu být přítelem?
Návštěvník píše:Co když zjistím, že nejsem dobrý? Že se na sebe nemohu spolehnout? Že některé věci se mi nepodaří udělat tak, jak by měly být?Co když jsem labilní?Co s tím?
Pelvan píše:Podle Jana Zahradníka Havelky (i podle mne) to člověka schramstne vždycky, když o něco opravdu jde.
Tohle "braní emocí do náručí" je podle mne dobré pro chvíle klidu, aby si to člověk v sobě dokázal srovnat.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků