rosada píše:reseek píše:Návštěvník píše:Když se postaví různé duchovní tradice vedle sebe do řady a bude se z nich odkládat to, co nemají společné, tak se nakonec zjistí, že to, co společné je, je to Prázdno, kolem kterého se postupně nabalil všelijaký balast
Podle toho by byly balastem všechny duchovní cesty. Mám trošku jinou zkušenost. V různých tradicích přece existuje řada přístupů a kroků, které nakonec vyústí v rozpoznání iluzornosti a Prázdna jako toho jediného, co Je. jednotlivé tradice a cesty mají tedy společnou účinnost některých kroků, které skutečně vedou k rozpuštění osobního já, a je vcelku jednou, jak ty postupy nazývají. Kromě toho si většina cest a tradic vytvořila různé rituály, postupy a cvičení, které jsou samoúčelné, k rozpoznání Prázdna nevedou, spíš vytvářejí různé podoby duchovního já. To by se dalo označit jako balast.
Mně se víc líbí označení ornament, právě o tom jsme si povídaly s rošádou
Já jsem o té naší debatě přemýšlela...
Když pomineme ty ornamenty, můžeme naleznout ty postupy. Tedy něco, co můžeme využít v naší praxi. Tedy to, co jsem nazvala lopatičkami. V tom to směru jsem samouk, navíc jsem dost líná, takže mě (v literatuře a jiných zdrojích) zaujaly vždy lopatičky nenáročné na obsluhu. Takže mám jistou malou sbírku lopatiček, které jsem si přihla podle svých potřeb.
Co však mi dělalo větší radost při zkoumání různých tradic, jsou způsoby vyjádření skutečnosti. Po nějakém čase a vstřebání pojmového aparátu, lze zjistit, že se ty tradice snaží vyjádřit stále totéž.
Nejdřív se to zdá, že jedno je o voze a druhé o koze., pak že snad obojí je o kozách, jen každé o jiné koze. No a nakonec se zjistí, že je to všechno o tom jednom.