V poslední době jsem přemýšlel, odkud se berou názory a pocity lidí na tomto foru. Když jsem tu před lety začal psát, vůbec jsem se neorientoval v tom mišmaši různých duchovních zkušeností a názorů. Nechápal jsem pojmy jako vědomí, nechápal jsem koncept bhakti, lásky, milosti, nechápal jsem koncept ego a ne ego, jak ho tu prezentují různí lidé. A jak jsem v posledních dnech studoval různé duchovní styly, abych si udělal obrázek, jak se od sebe různé školy liší a jaké vyznávají hodnoty, tak se začaly pomalu vynořovat ta jednotlivá učení a cesty... např. odkud se vzal koncept Vědomí - a to je z jogačáry, odnože mahájány. Různé školy buddhismu, a to zatím pomíjím nebuddhistické školy, kladou důraz na různé části skutečnosti, a občas tvrdí, že je to prostě tak a ne jinak, např v jogačáře se tvrdí, že vše je Vědomí a vše je produktem Vědomí.
Když tedy někdo argumentuje vědomím, už chápu, že vychází z nějaké filozofické školy... bohužel v zenu se s pojmem Vědomí nepracuje. Je to stejné, jako by někdo argumentoval pomocí konceptu třídní boj. Z hlediska buddhismu je třídní boj hloupost. Ale chápu, že marxista může oponovat buddhistovi a říct - jaképak probuzení, to je idealismus a náboženství, lidé se musí probudit do reality třídního boje a nastolit konečně spravedlivý řád na celém světě.
Ale chci se pozastavit nad lákadlem zvaným - nebo já to tak nazvu - nejvyšší samadhi. Proč nás v zenu nezajímá nižší nebo vyšší stupeň samadhi? V zenu je samadhi zazenu důležité, ale je to univerzální samadhi. Nirvikalpa samadhi je stav mozku, ve kterém ustalo myšlení, ustaly jakékoli představy, a dokonce se tvrdí , že člověk, který dosáhl tohoto údajně nejvyššího samadhi, nemusí být schopen se vrátit do normálního stavu. Je jasné, že mozek je po dostatečném čase tréninku, možná mnoho let, schopen se takto vypnout. A je možné, že už se ten mozek není schopen restartovat. Každopádně tady je velký rozdíl mezi zenem a ideály takových stavů mysli. Samadhi v zazenu je nezávislé na stavu mysli praktikujícícho. Je to samadhi celého vesmíru. Lidé často říkají, že je zazen neuspokojuje, ale je to stejné, jako by říkali, že je neuspokojuje samadhi vesmíru. Co jiného už by nás mělo uspokojit, když ne samadhi vesmíru, nekonečný a dokonalý klid všeho? Nějaký guru může dosáhnout nirvikalpa samadhi a my k němu budeme padat a zahrneme ho obdivem a květinami.... svatý, svatý, osvícený člověk, kterého budeme chtít aspoň trošku napodobit. Ale zatímco on je ve stavu dokonalosti, už pár metrů od něho sedí někdo, kdo je naprosto zmatený a nešťastný. Naproti tomu samadhi zazenu je samadhi celého vesmíru, všechny bytosti jsou ve stavu probuzení a jsou nevýslovně šťastné. Nikomu to nevnucuju, ale tady je rozdíl k zamyšlení.
Buddha není někdo, kdo dosáhl osobního osvícení, Buddha je osvícený stav celého vesmíru. Ať je naše karma jakákoliv, ať děláme co děláme, pořád jsme produktem, výplodem vesmíru, který je dokonalý a neposkvrněný a nelze se z tohoto neposkvrněného stavu vesmíru vymanit. To, že vidíme problémy a chyby, je pouze funkce naší mysli, ne realita samotná.