Pelvan píše:....
PS
Pamatuji se ze svého dětství takovou neveselou příhodu ze své komunikace se svou mámou. Řekl jsem ji něco v tom smyslu, že bych se potřeboval také někdy pomazlit s ní. Vím, že jsem jí neříkal idiotsky, že Ivánek se potřebuje pomazlit. Ona mi na to tehdy odpověděla, že se to nehodí. A nehodilo se jí to nikdy za jejího života...
Máme to různé příhody, každý jinak.
Moje matka chtěla vytouženou dceru, ale dostala jen mne.
A tak jsem snášel všechnu pozornost která by bývala pro dívku.
Když jsem pak měl 17 let, měl jsem chodit do tanečních hodin. Mamka se mi přiznala, že tam bude chodit také, sedat s ostatními rodiči u stěny jako všichni a pozorovat mne, když nemá dceru.
Moje chlapecká nátura, která je chlapcům vrozená se vzbouřila a já jsem řekl, že nebudu náhrada za dívku.
Proto dodnes neumím tancoval.
*
Co "se nehodí", to procházelo změnami. Vyhýbání se něžnosti bylo aktuální před sto lety-
Vlastně tady byly tři vlny a jejich existence je v dějinách zapomenutá. Každý dějepisec píše o válkách, ale opomíjejí vykreslit chování mezi lidmi.
A na poli chování se střídaly protipóly přísnosti a benevolence a polovičaté mezistavy.
Přísná až asketická byla doba s lomenými oblouky gotických oken do cca 1500, kdy byla pozornost soustředěná na dosáhnutí nebe.
Potom přišla renezance po r. 1500 s heslem carpe diem, čili využij čas a raduj se, nebo utrhni co lze.
Nedlouho potom se chování vrátilo k přísnosti za doby baroka.
Když vznikl valčík, Marie Terezie byla proti, protože připouští blízkost postav a přidržování partnera.
Ale po roce 1800 se valčík nezadržitelně šířil dál. Almanachy z té doby to zřetelně dokládají.
Nejedná se ovšem o mazlení s dítětem, ale o blízkost dospělých.
Ještě jednou se vrátila doba zdrženlivosti, koncem XIX. století, v době, kdy Smetana uvedl na scénu operu Dvě vdovy. Ty měly dva nápadníky a když jednou jeden nevydržel a tu svoji opěvanou políbil, pak se omlouval za "své provinění".
Byl to jakýsi druhý romantismus.
Křehké vnímání vztahů mezi lidmi narušila doba dvou světových válek. Narušené hospodářství a hlad nesvědčí pro jemnost. Po tom už chování a vztahy nebyly jak dřív.
U našich předků, kteří sami v jejich době byli dětmi, byly tedy k dispozici dva modely chování: něžný a přísný. A v každé rodině a jejím blízkém okolí to mohlo být rozličné,