Jana píše:Pavla píše: ... Ačkoliv sebevíc můžeme věřit, že je tělo jen svetelkujici prázdno..
Z pohledu mysli je něco takového jen otázkou víry, ve vědomí probuzeného srdce není nic jiného, než prázdnota plná světla, světla, které je spojením s tím vším, co existuje, bez jakékoliv iluze individuality, bez jakékoliv iluze rozdělenosti, bez jakékoliv iluze dvojnosti.Tak toto prázdno, stále se měnící,
Pouze mysl umí být strůjcem projekce časoprostoru, v ní se odehrávají všechny ty proměny. Samotné vědomí v probuzeném srdci je beze změn, je stále stejné, čisté, neměnné.má tu schopnost "nosit" individuální vědomí...
Projekce mysli, projekce snu.A také, jeli už toto světélkující prázdno na hranici toho, co je mu dáno, dokáže individualitu vyhodit z inkarnace.
Další sen mysli.
Ve vědomí probuzeného srdce není co odkud vyhazovat.
Ten sen mysli není nic špatného.
Ale to kým jsme, mysl přesahuje.
A při poznávání Skutečnosti se objevuje poznání,
že
ti všichni, kteří toto tvrdili (tvrdí) přece zemřeli (zemřou) nebo ne? Zemřou ve smyslu, že zmizí z projeveného světa...