Návštěvník píše:Jak rozeznat, kdy k vám promlouvá Srdce/Duše a kdy mysl/ego?
Mysl:
- Vždy argumentuje, přináší racionální důvody, kdy co udělat.
- Je hlučná, egoistická, pořád používá slůvko „já“.
- Existuje jen v minulosti nebo budoucnosti, takže řeší, co bylo, hodnotí, analyzuje, vyhodnocuje a zkoumá, jestli to nemohlo být lepší, jestli jsme to neměli udělat jinak. Pak to převádí do budoucnosti a řeší, jak to popřípadě udělat příště, co bude, co by bylo, kdyby…, jak vyřešit imaginární problém, který v současnosti sice není, ale CO KDYBY nastal, co bychom POTOM dělali.
- Neustále se něčeho bojí a snaží se tomu předcházet.
- Nevěří ničemu a nikomu. Nedůvěřuje cizím lidem.
- Zná jen to, co sama prožila a čemu uvěřila.
- Brání se všemu, co nezná. Bojí se změn, nejistot. Bojí se všeho nového a tak se nás zuby nehty snaží udržet v tom starém, i když v tom jsme sebevíc nešťastní, protože to vyhodnotí jako bezpečnější.
- Všechno potřebuje vysvětlit, vyhodnotit a popsat. Potřebuje mít ve všem jasno, všechno mít identifikované, zařazené do škatulek, srovnané, utříděné a pochopené.
- Bojí se, že něco nestihne nebo nezvládne.
- Nechce si nechat pomoci. Všechno musí zvládnout sama, aby potom prožívala pocit zadostiučinění.
- Je to to, co nám většinu času běží hlavou, aniž bychom si to uvědomovali.
Ego:
- Záleží mu na tom, jak vypadá před ostatními, jaký udělá dojem a co si o něm ostatní myslí.
- Bojí se, že ho ostatní zavrhnou, že zůstane úplně samo jako vyvrženec, mimo společnost.
- Bojí se být samo se sebou, protože pak bychom ho mohli prokouknout a poznat, že to ve skutečnosti nejste my.
- Bojí se přítomnosti, protože se v přítomnosti rozplývá.
- Snaží se někým být, být „někdo“, protože ve skutečnosti nikým není, je prázdné a tak chce tento pocit zamaskovat a zaplácnout falešnými pocity zadostiučinění.
- Chce to někam dotáhnout a vytvořit něco, s čím by se mohlo ztotožnit a na co být hrdé.
- Bojí se budoucnosti a tak všechno hromadí „na horší časy“ a pro případ „co kdyby“. Nechce se toho pustit, i když nám to už neslouží, ba naopak nám to brání v prožívání štěstí. Bojí se toho vzdát, protože už se s tím ztotožnilo, řeklo: „tak a tohle jsem já, jsem ten, co má to a to, udělal to a to a vypadá tak a tak.“ Kdyby se toho pustilo, tak by tím ztratilo kus sebe, což je pro něj bolestivé a nepříjemné. Proto hledá, čeho všeho by se mohlo ještě chytit a s čím by se mohlo ztotožnit.
- Je lstivé a vychytralé. Chce všechny přechytračit, aby mělo co nejvíc pro sebe. Chce mít to, co mají ostatní, závidí, nic mu není dost dobré a chce pořád víc a víc. Věří, že AŽ to získá, tak BUDE konečně šťastné, což se ale bohužel nikdy nestane. Nikdy ne natrvalo. Po získání oné kýžené věci, člověka, zážitku nebo skutečnosti přijde krátkodobý pocit štěstí, ale dříve či později to egu začne být málo a bude chtít něco dalšího.
- Myslí si, že je od ostatních oddělené, oddělené od celku.
- Bojuje o přežití, protože si myslí, že musí.
- Bojí se, že poznáme pravdu, poznáme, že to nejsme my, přestaneme se s ním ztotožňovat, čímž mu přestaneme dávat energii a ono ztratí svou sílu.
Srdce/Duše:
- Promlouvá potichu skrze pocity. Nemá informace dané do slov, nemá racionální důvody. Komunikuje skrze příjemné pocity, kterými nám dává najevo, že jdeme správnou cestou, a nepříjemné pocity, pokud z ní sejdeme.
- Žije v přítomnosti. Zajímá ho, co je a ne co bylo a bude.
- Není pro něj důležité, co má, nebo jak vypadá, ale jak se cítí.
- Je hravé, kreativní, plné spousty tvořivých činností.
- Cokoli, co dělá, dělá pro krásné pocity v přítomném okamžiku, ne pro budoucí výhody.
- Je šťastné, užívá si života, plyne s proudem, ničemu se nebrání a vše přijímá takové, jaké to je.
- Nic a nikoho nesoudí a nehodnotí, respektuje ostatní takové, jací jsou.
- Ničeho se nebojí, důvěřuje Vesmíru, protože VÍ, že je jeho součástí. Uvědomuje si, že je součástí celku, neomezené, multidimenzionální, všudypřítomné a vševědoucí.
- Ví, že má v sobě neomezené množství energie, neomezené množství Lásky a tak se ji nebojí bezpodmínečně dát a nic za to nechtít, protože ví, že nemůže ztratit něco, čím JE a nemůže mít nedostatek něčeho, čím samo JE, něčeho, co je jeho pravou PODSTATOU. Vždy se tudíž cítí naplněné.
- Má rádo změny a nové výzvy, protože to jsou příležitosti k učení.
- Ví, proč je tady, co je jeho úkol a jaký je jeho účel. Ví, že hlavní důvod, proč se vtělilo do člověka a zrodilo na Zem je, aby se učilo a získávalo nové a jedinečné zkušenosti.
- Zná pravdu a tak nás k ní vede.
- Má vždy dostatek energie, času prostoru, prostě všeho, co by jen mohlo potřebovat. Nikam nepospíchá, užívá si to, co je, dělá věci, při kterých se cítí šťastné, i když zdánlivě nemají žádný smysl a racionální význam.