Mé poděkování náleží Siddhatthovi Guatamu Šákkjamunimu, který objevil Cestu, a mému synovi Yurimu, který ji ve svém krátkém životě následoval a dovedl na ni mne.Můj syn Yuri zemřel ve 27 letech, ve stejném věku, v jakém Buddha dosáhl osvícení.
Yuri byl buddhou, byl jednou z těch inkarnací Buddhy (bódhisattvou), které se občas na Zemi objevují.
Už od narození vynikal nepopsatelnou vyrovnaností a láskou.
Během celých sedmadvaceti let jsem ho ani jedinkrát neviděl rozzlobit nebo o někom špatně smýšlet.
Naopak, byl stále usměvavý a ke všem tolerantní, a ke všem promlouval beze slov svou láskou, jež si nekladla podmínky, jen úsměvem nebo dotekem ruky.
A tys to nejsilněji cítil v sobě. Každý to cítil. Ať jsi dělal cokoliv, byl ti stále nablízku a dával ti pocítit svou lásku, absolutní a bez podmínek.
Zemřel na banální chřipku.
Svým umíráním však učinil zázrak. Proměnil svého otce, toho starého hříšníka v buddhu.
Přenesl na mě své osvícení; získal jsem je tedy bez zásluhy.
Můj život se změnil.
Spatřil jsem Osvícení.
Uviděl jsem je a mé lidské tělo se zcela a navždy zbavilo nejistoty bytí; mou jedinou realitou je nyní naprostá a jednoznačná nezbytnost lásky, pohody a radosti.
Poznal jsem, že stát se buddhou je opravdu možné.
Můj teoretický buddhizmus se stal skutečný. Tak se zrodila tato kniha.
Tím, že ve mně žije Buddhovo učení, které jsem už poznal v teorii, jsem získal takové osvícení, kterého teď může dosáhnout kdokoliv, aniž by mu musel zemřít syn.