od Návštěvník » úte 17. úno 2015 17:39:09
"Při zobrazováni muže a ženy v Bibli muži a ženy zastávají genderově stereotypní role a jsou zde často používány genderové stereotypy, na nichž je postavena evropská křesťanská společnost. Žena zde má pasivní roli pokorné služebnice, je podřízena muži, neboť je chápána jako méněcenná, slabší jak po stránce fyzické, tak i v intelektuální rovině.
Svatí Otcové otevřeně zastávali názor, že žena je horší než-li muž. Například Sv. Augustin přirovnává ženu k živočichu, který nemá ani pevnost ani stálost, či Sv. Tomáš Aquinský charakterizuje ženu jakožto nepodařeného muže a nazývá jí bytostí příležitostnou, tato příležitostnost ženy je odvozena z příběhu o stvoření člověka (Beauvoir, 1967).
Tuto příležitostnost ženiny existence symbolizuje vyprávění Genese, kde se objevuje Eva vytvořená z Adamova žebra. Eva nebyla stvořena zároveň s mužem, nebyla udělána z jiné látky, ani z téže hlíny jako Adam: byla vytaženy z boku muže, jež byl stvořen jako první a dle prvotního Božího záměru také jako jediný druh člověka. Už její zrození nebylo samostatné, Bůh nezvolil sám od sebe možnost stvořit ji, aby byla sama sebou, aby ho za to chválila. Určil ji muži, který ho prosil, aby mu stvořil družku, neboť se cítil jako bytost společenská osamocen a patrně se velmi nudil. Dal ji Adamovi, aby ho uchránil samoty, a tak má žena v manželovi svůj počátek i cíl, je jeho doplňkem v podobě něčeho nepodstatného.
Mužova přítomnost na tomto světě je nevyhnutelná skutečnost a právo, kdežto přítomnost ženina je pouhá, i když šťastná náhoda. Lidství je něco mužského a muž definuje ženu nikoli samu o sobě, nýbrž v poměru k sobě, nepovažuje ji za autonomní bytost.
Tyto myšlenky o nevyhnutelnosti mužova zrození a náhodnosti stvoření ženina symbolizují i pojmenování muže a ženy v angličtině, kde man je muž i člověk, od čehož je odvozeno slovo woman jako označení pro ženu.
Nadřazenost muže je zřejmá také z modelu křesťanského božství, křesťanské svaté rodiny, jejíž hlavou je všemocný Otec, Bůh. Druhý muž tohoto modelu, Ježíš Kristus, je další formou božství, druhou osobou Boží ve Svaté Trojici, kde je jeden Bůh ve třech osobách Boha Otce, Syna Ježíše Krista a Ducha Svatého. Zatímco otec se synem jsou božského původu, Marie, jediná žena, je pouhá smrtelnice, a tedy, bytost nižšího řádu (Eislerová, 1995).
V Bibli se vyskytuje jen několik ojedinělých chytrých žen, které nejsou podřízeny mužům, jako je například izraelská prorokyně a soudkyně Debóra či královna ze Sáby.
Debóra, má dokonce ryze genderově nestereotypní roli, dalo by se říci „klasickou mužskou“ roli. V příběhu nejenže soudí, vynáší proroctví a rozsudky pod palmovým stromem v Efrajimském pohoří a muži jí poslouchají. Ale v situaci „když Izraelité propadli zlu, Bůh je vydal do rukou Jabína, krále kenaánského, jehož vojevůdcem byl Sísera.“ Tehdy Debóra, aby pomohla Izraelitů, „povolala Báraka, aby šel do bitvy proti Kenaánským, ale ten odmítl, ledaže by šla s ním. Tak šli spolu i s armádou 10 000 mužů na horu Tábor, kde se postavili Síserově hrozivému vojsku 900 železných vozů“, jež samozřejmě porazili (Calvocoressi, 1996, s.88).
Žena jako symbol pokušení
Žena je v křesťanské tradici velice často znázorňována jako ztělesnění pozemského pokušení, pokušení seslaného na zem samotným Ďáblem, aby sváděl zbožné muže a asketické poustevníky, kteří měli jako jediný životní cíl žít zbožně a v pokoře k Bohu na této zemi, k hříchu. Všichni církevní otcové zdůrazňují, že Adama přivedla do hříchu žena, nebýt jí Adam by nikdy nemusel odejít z Edenu, lidstvo by nežilo v hříchu a nemělo žádné pozemské starosti, nýbrž si užívalo trvalého klidu, míru a samých radostí.
Zobrazení Evy jsou nespočítatelná, ale určitě nejvlivnější je převyprávění Miltona o stvoření a pádu člověka. Milton zde jasně vidí vinu jen na straně Evině a tak ospravedlňuje mužské pohrdání ženami jako osobami hříšnými, nevědomými, které je třeba vést k dobrému a zbožnému životu (Calvocoressi, 1996).
V rámci křesťanské tradice jsou muži a ženy charakterizováni jako zcela rozdílné bytosti, s odlišnými vlastnostmi, úlohou i postavením ve společnosti. Podle Bible mají být muži racionální, autoritativní a mají si udržovat moc jak ve společnosti, tak i v rodině, neboť muž je podle křesťanské tradice hlavou rodiny. Ovšem tito skuteční, čestní, moudří a stateční muži jsou také občas zobrazováni jako podléhající při střetu s krásou a lstí žen. Ženy jsou často (hlavně ve Starém Zákoně) zobrazovány jako svůdkyně, pomocnice Ďáblovy, jsou příčinami mužových hříchů či mužova zmaru.
Z mnoha takovýchto zobrazení nacházejících se v Bibli bych chtěla připomenout dvě nejznámější, Judit a Dalilu, které k tomu, aby svedly a porazily slavné a silné muže, v případě Judit válečníka a dobyvatele Holoferna a v případě Dalily siláka Samsona, použily svoji neskutečnou krásu a zároveň dar řeči, když jim pochlebovaly a tím je omámily.
Podřízenost ženy muži
Když křesťanští církevní vůdcové a teologové popisují správné sociální role křesťanských žen a mužů, často se odvolávají na učení svatého Pavla. V jedné z často citovaných pasáží např. Pavel poučuje křesťanky z Efezu: „V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, která spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům.“ (Korintským 11:3-5)
Jinde zase Pavel vysvětluje, proč si ženy na náboženských shromážděních musejí zakrývat hlavy, ale muži nikoliv: „Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy mužovy. Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže. Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže.“(Korintským 11:7)
A jiný žalm praví: „Ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily, mají se podřizovat, jak to říká zákon (Korintským, 14.34)
Jinde sv. Petr promlouvá v obdobném duchu: „...Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu,.. Stejně i muži, když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší“ (1. List Petrův 3)
Také v pověsti o vyhnání z ráje se vyskytuje moment, kdy Bůh otevřeně říká, že žena bude podřízena muži: „Tehdy se Bůh rozhněval... Ženě pak řekl:
„Velice rozmnožím bolesti tvé a práci tvou, budeš pod mocí mužovou a on bude panovati nad tebou.“
Toto poddanství ženy muži, chápání ženy jako mužova majetku, se objevuje v celé Bibli, především však ve Starém Zákoně. Toto prohlášení jen dokresluje obraz muže tehdejší společnosti, který je násilný, autoritářský a dominatní (Eislerová, 1995).
Jako příklad uvedu známý příběh, jak Jákob získal své ženy – Ráchel a Leu, neboť sedm let pracoval pro jejího otce.
„Potom řekl Lában Jákobovi: „Což mi budeš sloužit zadarmo jen proto, že jsi můj příbuzný? Pověz mi, jaká má být tvá mzda.“
Lában měl dvě dcery, Starší se jmenovala Lea, mladší Ráchel. Lea měla mírné oči, Ráchel byla krásné postavy, krásného vzezření. Jákob si Ráchel zamiloval; a proto řekl: „ Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel.“ Lában souhlasil: „ Lépe když jí dám tobě než někomu jinému, zůstaň u mne.“ Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let; bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval. Potom řekl Jákob Lábanovi: „Dej mi mou ženu, má lhůta už uplynula. Toužím po ní.“
Lában shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hody. Večer vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi, a on k ní vešel. Za služebnici své dceři Leji dal Lában otrokyni Zilpu.
Ráno Jákob viděl, že je to Lea. Vyčítal Lábanovi: „Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě oklamal?“ Lában odvětil: „U nás není zvykem, aby se mladší vdávala dříve než prvorozená. Zůstaň u ní po celý svatební týden a dáme ti i tu mladší za službu, kterou si u mne odsloužíš v dalších sedmi letech.“ Jákob tak učinil a zůstal u ní po celý týden. Pak mu Lában dal za ženu svou dceru Ráchel. Za služebnici dal své dceři otrokyni Bilhu. I vešel Jákob k Ráchel a miloval ji více než Leu, a sloužil u něho ještě dalších sedm let." (první Mojžíšova, 29)
Z tohoto příběhu je jasné, že ženy Lea a Ráchel se nemohly rozhodnout, jestli chtějí Jákoba za muže, to on se rozhodl a domluvil se s jejich otcem, koupil si je jakoby si kupoval krávu a ony se vůbec ke slovu nedostaly. V Bibli je jasné, že ženy si nevybírají svůj osud či muže, ale muži si vybírají ženy, vždyť v Bibli jasně stojí „Žena si vezme kohokoli za manžela, ale pro muže není dívka jako dívka.“ (Sírachovec, 36:21)
Chápání ženy jako mužova, tedy otcova nebo manželova majetku, je patrné také v Biblických příkazech a zákazech, které jsou určeny k ochraně ženské ctnosti.
Například v páté knize Mojžíšově 22:28-29 se dočítáme: “Když najde muž dívku, pannu, která není zasnoubena, a chytí ji, bude s ní ležet a budou přistiženi, muž, který s ní ležel, dá otci té dívky padesát šekelů stříbra. Stane se jeho ženou, protože ji ponížil. Po celý svůj život ji nesmí propustit.“
Zde je jasné kupování a prodávání ženy jako jiného předmětu či zvířete. Jelikož dívka, která již není panna, nemá žádnou tržní hodnotu, a byla by tak pro otce břemenem, musí muž, který se o toto její zneuctění zasloužil, jejímu otci napravit škodu.
Nejstrašnějším příkladem tohoto chápání ženy ne jako bytosti svobodné, nezávisle myslící a jednající, ale jako soukromého majetku nějakého muže, otce, pána nebo manžela se objevuje v kapitole 19 Knihy soudců.
V této kapitole se objevuje vyprávění o otci, jenž nabídl svou neposkvrněnou dceru opilým výtržníkům z kmene Benjaminova, kteří ho a jeho vzácného hosta rušili, když na něj pokřikovali před jeho domem. Otec jim, proto, aby dali pokoj, a neudělali nic zlého jeho vzácnému hostu, nabídl svou dceru a hostovu družku: „Tady je má dcerka, panna, a jeho (hostova) družka. hned je vyvedu. Můžete je zneužít a nakládat s nimi, jak se vám zlíbí, ale vůči tomuto muži nesmíte spáchat takovou hanebnost. To je nám řečeno mimochodem, jako něco ne příliš podstatného, jelikož hlavním tématem celého příběhu je pohostinnost. Jak příběh pokračuje, dozvídáme se, jak „popadl ten muž svou družku a vyvedl jim ji ven. Obcovali s ní a zneužívali jí až do rána“, jak „se ta žena dovlekla zpět, zhroutila se u vchodu do domu muže, kde byl její pán,“ jak ten, když se vzbudil a „otevřel domovní dveře a vyšel, aby se vydal na cestu,“ zakopl o ni a přikázal: „Vstaň a půjdem!“ a jak nakonec, když zjistil, že je mrtvá, si naložil její tělo na osla a vydal se na cestu k domovu.
Podobný příklad je popsán také v příběhu o Lotovi v první knize Mojžíšově. Lot zde hostí posly, dva anděly v lidské podobě, když hříšní lidé sodomští mu obklíčí dům a chtějí, aby vyvedl muže, kteří k němu v noci přišli, aby je poznali.
„Dříve než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům. Volali na Lota a řekli mu: „Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!“
Lot k nim vyšel ke vchodu, dveře však za sebou zavřel. Řekl: „Bratři moji, nedělejte prosím nic zlého. Hleďte mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nim, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší.“ (první kniha Mojžíšova, 19)
Že mužovým majetkem byly nejen ženy, ale i děti zákonitých manželek ilustruje například příběh o Abrahámově úmyslu obětovat Bohu svého syna Izáka, kterého měl se Sárou.
Panna a matka
Křesťanství však vynáší pannu s čistým srdcem i tělem a také dobrou matku, tedy poslušnou, cudnou a dlouhodobě trpící. Oba tyto typy ztělesňuje Matka Ježíšova, která je podle tradice pannou i matkou zároveň. Riane Eislerová (1995) shledává nápadnou podobnost mezi Pannou Marií, neolitickou těhotnou Bohyní Matkou a paleolitickou „Venuší“. Neolitická představa bohyně jako matky nebo panny je obsažena a stále uctívána v obrazu Marie jako Svaté Panny a matky zároveň. Zobrazování Marie, křesťanské Madony, s Jezulátkem v náručí je nápadně podobná s neolitickou postavou Bohyně Matky.
Představa panenství Marie matky Ježíše Krista naznačuje tradiční učení křesťanské církve o sexualitě, pojímané jakožto činnosti, které je lepší se vyhnout, pokud ovšem nevede k plození potomků.
Křesťanství pociťuje k ženskému tělu odpor tak silný, že Ježíše, který je předurčen potupné smrti, poskvrny při zrození ušetří. Efezký koncil v církvi východní a na západě koncil Lateránský potvrzují Kristovo narození z panny. Zpočátku v raně křesťanské církvi sice první církevní Otcové jako Origenés, Tertuliánus či sv. Jeroným zastávali názor, že Marie slehla, tak jako jiné ženy, v krvi a nečistotě, ale později převážilo mínění svatého Ambrože a svatého Augustina a lůno panny zůstalo uzavřeno. Proto se ženské tělo od středověku považuje za hanebné. Čehož důkazem je i kapitola ve Starém Zákoně o očisťování těla rodičky po porodu, přičemž po porodu dívky se matka musí očisťovat dvakrát déle než-li by tomu bylo při chlapci (třetí kniha Mojžíšova, 12).
Církev vyjadřuje názor patriarchální společnosti, v níž se sluší, aby žena byla přidružena k muži. Žena v postavení pokorné služebnice může být i společností uznávanou a všemi velebenou světicí, ale jen pokud má toto pasivní postavení, jedná podle řádu Božího, přináší oběti druhým a nic pro sebe nechce, je cudná a trpící. A tak vzniká uprostřed středověku nejdokonalejší obraz ženy, Panny a Bohorodičky Marie, která je ověnčená slávou a k níž se upínají masy ve svém utrpení masy lidí, modlí se k ní, neboť věří, že právě tato Panna Maria je milosrdná k lidem, k jejím hříchům, soucitná při lidském neštěstí, odvolávají se k ní, neboť věří, že jim pomůže a ulehčí v jejich postavení nebo jim u Boha vyprosí milost.
Uctívání Marie bylo návratem k původnímu uctívání bohyně - Matky. Toto uctívání ženy začalo ve 12. století, jež je známé svou kulturou trubadúrů. Celé toto období provází a v charakteristikách Boha, Ježíše Krista a Panny Marie se projevuje trubadúrský pohled na ženu jako bytost mocnou a uctívanou spíše než ovládanou a přehlíženou, a na muže jako úctyhodného a laskavého, nikoli dominantního a krutého (Eislerová, 1995).
V Novém Zákoně dochází k většímu zviditelnění ženy, než-li ve Starém Zákoně. Stále zde pochopitelně hrají dominantní úlohu muži, ale v učení Ježíšově se objevuje jasná propagace také „feminních hodnot“, jako jsou soucit, mírnost, láska, oproti „mužské“ agresivitě, která se mnohem více vyskytuje ve Starém Zákoně (kde není chápána jako něco špatného, je normální, že kladný hrdina zabije své protivníky či vyvraždí celý národ „zlých pohanů“).
Ježíš se volně pohyboval mezi ženami a zahrnul je mezi své společníky. Například ve všech oficiálních evangeliích se dočítáme o Marii Magdaléně, již si Ježíš, i přestože byla prostitutkou, oblíbil, a ona byla první komu se Ježíš po svém zmrtvýchvstání zjevil.
Svatí a ideál krásy
A protože církev chtěla, aby kult svatých, hlavně tedy Panny Marie, římskokatolické náboženství, kostel v katolickém či pravoslavném pojetí byly pro věřící přitažlivé, je nejen kostel krásně vyzdoben zlatem, krásnými obrazy a sochami, květinami,..., ale také svatí, hlavně ženy světice v čele s Pannou Marii, jsou zobrazováni jako ideálně krásní lidé. Ženy zde jsou zachyceny jako ideál mladé panny, cudné, hodné, skromné a krásné. Také v písních a náboženské literatuře je Panna Maria vykreslena jako velice krásná žena.
Podle mého názoru je pro obyčejný lid nezbytné, aby si dokázali představit Pána Boha a svaté, v něž věří, neboť to může jejich víru jen utužit, zvláště pak, když je to vidina přitažlivá. Myslím si, že obraz Panny Marie jako ženy nejen cudné, skromné, hodné, dobré matky, ale také ženy velmi krásné, způsobil to, že se jí ženy chtěly podobat, mohly se s ní ztotožnit jako s ideálem, jakým by chtěly být. A tak kult Panny Marie ženám vykreslil jaká má být ideální žena: skromná, hodná, zbožná, nevzpírající se svému osudu, dobrá a oddaná matka a má v rodině a v celé společnosti vždy pasivní úlohu. A to je přeci stav, který patriarchální společnost chtěla: aby žena měla podřízenou úlohu a navíc se tomuto postavení nikterak nevzpírala, neboť tento stav chápala jako předem daný a nezměnitelný. Podle mého názoru k tak dlouhému trvání patriarchální společnosti napomohlo jistě z velké části křesťanství.
Závěr
Bible vznikla v pozdním starověku a je založena na čistě patriarchálních principech, což je dáno dobou, ve které vznikala, postavením ženy a muže ve společnosti v této době a modelu rodiny, jež v této době fungoval. Ženy i muži zde vyobrazeni tedy zastávají názory, je jim vymezeno místo, postavení ve společnosti a sociální role podle principů panujících v patriarchální společnosti, společnosti, jež si dřívější svaté texty a mýty upravila tak, aby vyhovovaly jejím záměrům.
Ženy a muži jsou zde také popisováni genderově stereotypním způsobem, u žen je vyzdvihována krása a dobrota, kdežto u muže je důležitý intelekt, síla, zdatnost, odvaha a čestnost.
Bible, její model rodiny vycházející ze zobrazení svaté rodiny otce Boha a jeho podřízené služebnice matky Panny Marie velmi ovlivnilo postavení ženy a muže ve společnosti a celkové uspořádání společnosti, jež tyto normy respektovala, tedy euroamerickou společnost a její kolonie v době před vydobytím ženských práv feministickým hnutím.
Je pozoruhodné, že ačkoli Bible považuje ženu za podřízenou muži, „méněcennou“, slabší a bytost příležitostnou, ženy se více než-li muži podle mnoha výzkumů (Francis, Kay, 1995; Renzetti, Curran, 2005; Quesnell, 2002) hlásí ke křesťanství, nejspíš je oslovuje zobrazováni Panny Marie, Matky a ženy dobré, laskavé a krásné, ke které se „lidé mohou utíkat v těžkých chvílích a milost a Boží pomoc si u ní vyprosit“.
Jelikož i dnešní hlavně katolická církev chápe Bibli, která se po dva tisíce let nezměnila, jako základní, jedinou, pravdivou knihu, ze které vychází při svém učení, což vede k tomu, že muže a ženu nadále chápe podle patriarchálních principů, čemuž odpovídá i fakt, že v katolické církvi nemohou ženy zastávat místo kněze, tedy prostředníka mezi Bohem a člověkem, ale mohu Bohu sloužit jen jako služebnice, jeptišky, je třeba reformovat církev, tím, že se také zreformují svaté texty, jež jsou základem náboženského učení církve. "