rozdíly v buddhistických cestách

[lklknml]

Kdo je tvůj Guru?

To byla taková nadsázka, myslel jsem toho staršího mnicha, kvůli kterýmu jsem do toho kláštera šel, ale on mi zrovna před nosem někam na dva měsíce odjel.
Čímž mě pravděpodobně zachránil před sebevraždou .

[lklknml]

Ale pak nerozumím tomu, proč jsi se tak ohradil vůči tomu pozorování hněvu. Moje zkušenost je, že právě nácvikem toho odosobnění, tys psal odvlasnění, může být hněv dost dobře pozorován a zároveň ne spojován s pozorovatelem hněvu. Příklad, když jsem se rozčílil na děti (hněvem spravedlivým :-) samozřejmě, těžce nesu, když si vzájemně ubližují), ale současně jsem zůstal v pozici pozorovatele, tak hněv se jakoby netýkal mě a hrozně rychle prošel, nepřišly ani další vyčítavé myšlenky, které dříve pokud jsem byl v hněvu zainteresován osobně, tak dokázaly pěkně rozvířit mysl.

Jenomže okamžik vzniku toho hněvu spravedlivého ti unikl, uvědomil sis ho až když byl rozhořen, před tím ne. A tím uvědoměním on "hrozně rychle prošel". Podobně jako když přemáháš dřímotu, tak když si ji uvědomíš, tak se okamžitě probereš, trhneš sebou kurva, zase jsem spal.

Ten okamžik vzniku podle mě nejde odhalit, protože pak by nevznikl, tak jako křivka konvertující k nule nulu nikdy nepotká.
Ale o tom pozorování vzniku jsem někdy dříve četl v nějaké buddhistické literatuře, tak mi to vrtá hlavou.

[Pedriito]

Ale pak nerozumím tomu, proč jsi se tak ohradil vůči tomu pozorování hněvu. Moje zkušenost je, že právě nácvikem toho odosobnění, tys psal odvlasnění, může být hněv dost dobře pozorován a zároveň ne spojován s pozorovatelem hněvu. Příklad, když jsem se rozčílil na děti (hněvem spravedlivým :-) samozřejmě, těžce nesu, když si vzájemně ubližují), ale současně jsem zůstal v pozici pozorovatele, tak hněv se jakoby netýkal mě a hrozně rychle prošel, nepřišly ani další vyčítavé myšlenky, které dříve pokud jsem byl v hněvu zainteresován osobně, tak dokázaly pěkně rozvířit mysl.

Jenomže okamžik vzniku toho hněvu spravedlivého ti unikl, uvědomil sis ho až když byl rozhořen, před tím ne. A tím uvědoměním on "hrozně rychle prošel". Podobně jako když přemáháš dřímotu, tak když si ji uvědomíš, tak se okamžitě probereš, trhneš sebou kurva, zase jsem spal.

Ten okamžik vzniku podle mě nejde odhalit, protože pak by nevznikl, tak jako křivka konvertující k nule nulu nikdy nepotká.
Ale o tom pozorování vzniku jsem někdy dříve četl v nějaké buddhistické literatuře, tak mi to vrtá hlavou.

Jde to odhalit v reálném čase. Sedíš sám v sobě, a cokoliv ti vyvstane, vidíš, že to nejsi celý ty "já". A tak zároveň víš a noříš se do toho, než prostě ty tvý nejjemnější slupky "sežere" odevzdanost se...

[lklknml]

Ale pak nerozumím tomu, proč jsi se tak ohradil vůči tomu pozorování hněvu. Moje zkušenost je, že právě nácvikem toho odosobnění, tys psal odvlasnění, může být hněv dost dobře pozorován a zároveň ne spojován s pozorovatelem hněvu. Příklad, když jsem se rozčílil na děti (hněvem spravedlivým :-) samozřejmě, těžce nesu, když si vzájemně ubližují), ale současně jsem zůstal v pozici pozorovatele, tak hněv se jakoby netýkal mě a hrozně rychle prošel, nepřišly ani další vyčítavé myšlenky, které dříve pokud jsem byl v hněvu zainteresován osobně, tak dokázaly pěkně rozvířit mysl.

Jenomže okamžik vzniku toho hněvu spravedlivého ti unikl, uvědomil sis ho až když byl rozhořen, před tím ne. A tím uvědoměním on "hrozně rychle prošel". Podobně jako když přemáháš dřímotu, tak když si ji uvědomíš, tak se okamžitě probereš, trhneš sebou kurva, zase jsem spal.

Ten okamžik vzniku podle mě nejde odhalit, protože pak by nevznikl, tak jako křivka konvertující k nule nulu nikdy nepotká.
Ale o tom pozorování vzniku jsem někdy dříve četl v nějaké buddhistické literatuře, tak mi to vrtá hlavou.

Jde to odhalit v reálném čase. Sedíš sám v sobě, a cokoliv ti vyvstane, vidíš, že to nejsi celý ty "já". A tak zároveň víš a noříš se do toho, než prostě ty tvý nejjemnější slupky "sežere" odevzdanost se...

Sedíš sám v sobě jo, to se jako rozdvojíš asi. Tak to pak věřim, to je možný ledasco...

Ale jinak souhlas, když se rozpadneš, tak pochopitelně "vidíš, že to nejsi celý ty" no.
Mě ty nejjemnější slupky přijdou jako když mi padaj lupy z vlasů, taky na ně odevzdaně koukám... ale nic je nežere, tak to máme jiný teda.

[Pedriito]

Ale prd rozdvojování se. Tak o čem třeba ten Buddha vlastně mluvil? To pak bude zas za rok o pár odnoží víc? On došel analýzou dění k "nedění". Zjistil (nutnou dobou svý cesty) že sebezapírání nevede ke kýžené metě. To ale neznamená, že každý tu metu "trefí" jen tak. Tady vznikají ty rozpory a paradoxy. Za prvý nikdo neví, co si nese za "baťoh" z minula, páč to je většinou v současné paměti jedince vymazáno. A za druhý právě současný stav, a okolnosti už jsou na hony vzdálený stavu a okolnostem, kdy Siddhartha chodil po lese. A to zas však neznamená, že se něco s jeho nibbánou změnilo. Změnily se jen okolnosti v čase, kultůry, vědomosti, a naše chápání...

[Pedriito]

Sedíš sám v sobě jo, to se jako rozdvojíš asi. Tak to pak věřim, to je možný ledasco...

Při hledání sám v sobě se rozdvojuješ? To "sám" tam být samosebou nemusí.

[Pedriito]

ale nic je nežere, tak to máme jiný teda.

Tyvole "sežere" v uvozovkách. Njn. Musim víc koumat, nad zněním slov. Ono to ty obaly nezmasakruje. Z prvu to udělá cestičku skrz, mezi jejich obsahy. Jako Mojžíš, když se dotkl holí moře...

[Pedriito]

PS. Dokud tahle "skulina" mezi obsahy osobnosti neproběhne, nejde o meditaci. Ale furt je to cesta k ní. Ať už po buddhisticku, křesťansku, taoisticku, jogínsku, indiánsku, šamansku, jakkoliv... A je to vždy dar té čisté univerzální síly v každém. Když nazná, že pro to udělal člověk vše, co bylo v jeho silách.. tehdy mu dá "padla" a jako ta Mojžíšova hůl se dotkne toho ego-moře, který se rozestoupí. Fakt neexistuje jinej mechanismus, jak se tohle stane, děje... A to už je nad jakoukoliv naukou, náboženstvím. To už je univerzální, vnitřní "náboženství"..

[Pedriito]

Uspíšit se to asi nedá, mluví se o čisté touze po pravdě, která to zažehne. Ale ani ta se asi nedá uspíšit... Nemůžeš říct někomu, bezděčně si přej! Protože člověk mívá, krom jiného, i výčitky, pocity viny, atp. A to jsou ty nej překážky. Tedy na Cestě, jinak jsou předzvěstí "karmy". Ale na duchovní cestě jsou to barikády. A tady je dobrý zabrousit k Ježíšovi, k odpuštění si, a nejen si, všem..

[lklknml]

Tak o čem třeba ten Buddha vlastně mluvil? To pak bude zas za rok o pár odnoží víc? On došel analýzou dění k "nedění".

No to je právě to. :-) Mnoho buddhistů (a vlastně i nebuddhista) si myslí jak ví, jak to ten Buddha vlastně měl. Proto je tolik těch odnoží.

O vyšších stavech duchovních se Buddha vyjadřuje jako o neuchopitelném. Prostě to nejde rozumem pojmout, uchopit, tak nezbývá než to uchopit jako neuchopitelné. A ty o tom nemáš špekulovat jako Jana, protože nemůžeš než vymyslet nesmysl, ale máš následovat osmidílnou ušlechtilou stezku.

[lklknml]

To "sám" tam být samosebou nemusí.

No nemusí, ale vyjde to úplně nastejno: sedíš v sobě. Tudíž nějaké tvé já hledalo a našlo své já, a sedlo si do něj. Vy nás ale zásobujete pane Karfík.

[lklknml]

A je to vždy dar té čisté univerzální síly v každém. Když nazná, že pro to udělal člověk vše, co bylo v jeho silách.. tehdy mu dá "padla" a jako ta Mojžíšova hůl se dotkne toho ego-moře, který se rozestoupí.

A kolik bylo lidí, co udělalo vše, co bylo v jejich silách... opuštěni na moři, ztraceni v pralese, na nemocničním lůžku... a jejich padla byla smrt.

Takže bys to mohl trochu rozvést, tu tvoji cestu... protože to je zajímavý. Ona to totiž může být jenom zajímavá pohádka. Mysl toho nakecá...

[Pedriito]

Tak o čem třeba ten Buddha vlastně mluvil? To pak bude zas za rok o pár odnoží víc? On došel analýzou dění k "nedění".

No to je právě to. :-) Mnoho buddhistů (a vlastně i nebuddhista) si myslí jak ví, jak to ten Buddha vlastně měl. Proto je tolik těch odnoží.

O vyšších stavech duchovních se Buddha vyjadřuje jako o neuchopitelném. Prostě to nejde rozumem pojmout, uchopit, tak nezbývá než to uchopit jako neuchopitelné. A ty o tom nemáš špekulovat jako Jana, protože nemůžeš než vymyslet nesmysl, ale máš následovat osmidílnou ušlechtilou stezku.

To je přece hovadina. "Buddha" prostě nebyl buddhista. Jaká spekulace safra! Byl to bráhman, co ve védách nenašel, po čem toužil, páč byl prostě taky individum, cítil to jinak, tak šel na to jinak, zadařilo se. A tím pro mě "buddhismus" končí. Buddhou, ne buddhismem. Svůj buddhismus si můžeš udělat doma, dle té a té odnože.

[Pedriito]

No nemusí, ale vyjde to úplně nastejno: sedíš v sobě. Tudíž nějaké tvé já hledalo a našlo své já, a sedlo si do něj. Vy nás ale zásobujete pane Karfík

.

To "sedíš v sobě" bylo synonymem pro meditaci, kdy se prostě já noří do sebe. Myslel jsem že jako buddhista tomu porozumíš.

[Pedriito]

A je to vždy dar té čisté univerzální síly v každém. Když nazná, že pro to udělal člověk vše, co bylo v jeho silách.. tehdy mu dá "padla" a jako ta Mojžíšova hůl se dotkne toho ego-moře, který se rozestoupí.

A kolik bylo lidí, co udělalo vše, co bylo v jejich silách... opuštěni na moři, ztraceni v pralese, na nemocničním lůžku... a jejich padla byla smrt.

Takže bys to mohl trochu rozvést, tu tvoji cestu... protože to je zajímavý. Ona to totiž může být jenom zajímavá pohádka. Mysl toho nakecá...

Ty si ze mě děláš srandu Osudy námořníků, dobrodruhů, atd přece nejsou o duchovní cestě...

Hele musím na nákup

[lklknml]

Tak o čem třeba ten Buddha vlastně mluvil? To pak bude zas za rok o pár odnoží víc? On došel analýzou dění k "nedění".

No to je právě to. :-) Mnoho buddhistů (a vlastně i nebuddhista) si myslí jak ví, jak to ten Buddha vlastně měl. Proto je tolik těch odnoží.

O vyšších stavech duchovních se Buddha vyjadřuje jako o neuchopitelném. Prostě to nejde rozumem pojmout, uchopit, tak nezbývá než to uchopit jako neuchopitelné. A ty o tom nemáš špekulovat jako Jana, protože nemůžeš než vymyslet nesmysl, ale máš následovat osmidílnou ušlechtilou stezku.

To je přece hovadina. "Buddha" prostě nebyl buddhista. Jaká spekulace safra! Byl to bráhman, co ve védách nenašel, po čem toužil, páč byl prostě taky individum, cítil to jinak, tak šel na to jinak, zadařilo se. A tím pro mě "buddhismus" končí. Buddhou, ne buddhismem. Svůj buddhismus si můžeš udělat doma, dle té a té odnože.

To je správné. Žádný spekulace. Sledovat jenom co Buddha řekl, to je hínajánistický přístup. Protože kdybychom neposlouchali ani co Buddha říkal, tak bychom o Buddhovi nevěděli, žejo, to dá rozum.

[lklknml]

No nemusí, ale vyjde to úplně nastejno: sedíš v sobě. Tudíž nějaké tvé já hledalo a našlo své já, a sedlo si do něj. Vy nás ale zásobujete pane Karfík

.

To "sedíš v sobě" bylo synonymem pro meditaci, kdy se prostě já noří do sebe. Myslel jsem že jako buddhista tomu porozumíš.

Právě proto o tom píšu, co mi (i díky tobě) došlo: nádech, výdech. Nebo jednobodovou koncentraci jako v dhjáně. Žádné květnaté fantazie, žádná poezie. Suchopárná praxe. Básně si skládej mimo meditační praxi. Sorry.

[lklknml]

A je to vždy dar té čisté univerzální síly v každém. Když nazná, že pro to udělal člověk vše, co bylo v jeho silách.. tehdy mu dá "padla" a jako ta Mojžíšova hůl se dotkne toho ego-moře, který se rozestoupí.

A kolik bylo lidí, co udělalo vše, co bylo v jejich silách... opuštěni na moři, ztraceni v pralese, na nemocničním lůžku... a jejich padla byla smrt.

Takže bys to mohl trochu rozvést, tu tvoji cestu... protože to je zajímavý. Ona to totiž může být jenom zajímavá pohádka. Mysl toho nakecá...

Ty si ze mě děláš srandu Osudy námořníků, dobrodruhů, atd přece nejsou o duchovní cestě...

Hele musím na nákup

Všechno je cesta. Nepřišli jsme sem jen tak pro nic za nic.

[Pedriito]

No nemusí, ale vyjde to úplně nastejno: sedíš v sobě. Tudíž nějaké tvé já hledalo a našlo své já, a sedlo si do něj. Vy nás ale zásobujete pane Karfík

.

To "sedíš v sobě" bylo synonymem pro meditaci, kdy se prostě já noří do sebe. Myslel jsem že jako buddhista tomu porozumíš.

Právě proto o tom píšu, co mi (i díky tobě) došlo: nádech, výdech. Nebo jednobodovou koncentraci jako v dhjáně. Žádné květnaté fantazie, žádná poezie. Suchopárná praxe. Básně si skládej mimo meditační praxi. Sorry.

Nemusí to být jen suchoprdná praxe. Jestli to tak je v tom, co jsi dělal, nebo ještě děláš, tak ok. Prostě tím teď žiješ, a pokud tvůj život zdárně funguje, tak ok, není co v tom řešit.
Nevím jak ti popsat svůj osud (cestu)... Podobně jako u Salma to začalo na škole, na VP fóru defakto popsal moje zážitky ze školy.. Pak bylo období střední školy, a to jsem dost vyváděl, čundry, hospody, zábavy... no bylo to veselý
Pak přišla vojna, twl to je životopis, HavlBrod, paragáni.... myslim že jakákoliv tělesná (duchovní) praxe, je proti tomu tou pohádkou, o kterýs mluvil. Takže ty dva roky mě zlomily, nebyla to jestě "duchovní cesta", páč jsem o žádným duchovnu nic neznal. No a pak po vojně mi starej kámoš říká, tvl jóga to je věc, teď tu máme ášram, tak přijď... No tak jsem přišel a zůstal tam pět, šest let.. bavilo mě to (myslím že tebe moc ne). Meditovalo se pravidelně třikrát denně hodinu. Ale zas to nebylo striktní, páč se braly ohledy na zaměstnání. První tři měsíce jsem vlastně z meditace nevylez, páč neměl práci, a pohltilo mě to.. To byla fakt síla... No a po nějakých těch letech jsem se oženil..
A když se ti kurva nelíbí nějaký moje verše, tak je nečti, a neser s tim. Mě taky nic neříká spousta nějakejch básní, a nedělám z toho událost.

[lklknml]

Meditovalo se pravidelně třikrát denně hodinu.

A co to bylo za meditaci konkrétně?