Pelvan píše:Ahoj re.seeku
Z těch knih jsem četl jenom Nemoc jako cesta, a pak jsem četl ještě od toho jednoho autora Osud jako šance. Knihy se mi líbily, dávalo to smysl, jenom jsem nevěděl, co si s tím mám počít. Nevěděl jsem prostě, co s tím takto získaným věděním mám dělat.
re.seek píše:Těch mých nemocí bylo opravdu hodně, doktoři si s tím nevěděli rady, skončilo to v poměrně raném věku invalidním důchodem (ještě za totáče, tehdy ho dávali jen opravdu výjimečně). Teprve rozpoznáváním, co v psychice tyhle zdravotní poruchy spouští, bylo pak možné ty příčiny postupně zpracovávat a rozpouštět. Během doby se ty zdravotní poruchy začaly ztrácet, i když předtím trvaly několik desítek let a některé mě trápily už od mládí. Zmizely asi proto, že každá fyzická nemoc a zdravotní porucha má svou psychosomatickou složku (to už uznává i dnešní lékařská věda) a když se tahle psychosomatická složka rozpustí, nemoc ztratí svůj spouštěč. Pak se mnohem rychleji vyléčí a někdy zmizí i sama od sebe, bez léčení.
Dneska mi tělo funguje normálně, jen sem tam se objeví nějaká porucha, jak se postupně čistí podvědomí od kdysi dávno potlačených emocí. Když se ty emoce rozpoznávají a odevzdávají Tomu, co nás všechny a všechno tvoří (tedy i ty nežádoucí negativní jevy), porucha poměrně rychle sama zmizí. Je to hotový zázrak a velký dar... zaplať Pámbu za to.
Asi je řešením napojit se na Toho, jak Ty píšeš, co (který) nás všechny a všechno tvoří.
Také to zkouším ve svých rituálech, zkouším se napojovat na Někoho kdesi, i když nevím na koho a kam.
Recituji teď zkušebně modlitbičku: „Mám Tě rád, o milost Tě prosím.“
Nikdy jsem nevěřil, že si budu říkat, podobně jako to bylo ve filmu Spiderman: „Velká síla znamená velkou zodpovědnost.“
Zdravím
PS
Můžeš napsat konkrétněji, jak jsi šel na to "rozpoznávání"? Nebo se to dělo samovolně?
Ahoj PeIvane,
rozpoznávání bohužel samovolně nevznikne, protože to, co je potřeba začít rozpoznávat, máme v sobě uložené hodně hluboko a vůbec si to neuvědomujeme. Má to svůj logický důvod, jsou to "nevychované" reakce a postoje, které se všeobecně vnímají jako nežádoucí.
Moje cesta k rozpoznávání tedy začala pochopením, že psychosomatická složka každé nemoci souvisí s tím, co v nás od dětství (a nejspíš i v minulých životech) při rodičovské výchově vznikalo docela přirozeně - bolest, strach, vztek... Vyvolávalo to v nás tehdy přirozenou potřebu sebeobrany a nic z toho se v rodině (a pak i ve škole a v zaměstnání) nesmělo dávat najevo. To, co se tak v člověku postupně nastřádá, v něm pak začne aktivovat reakce, kterým se dneska říká zraněné vnitřní Dítě. A ve fyzickém těle tahle nahromaděná negativita začne spouštět zdravotní poruchy.
Vědci bohužel zjistili a během doby se to opakovaně klinicky ověřilo, že v jednotlivých situacích si člověk svoje podvědomé reakce uvědomuje jen asi z 15%. Skoro každý (až na ty, kteří si bez zábran odreagovávají svůj vnitřní přetlak na okolí) totiž ze zvyku svoje reakce nejdřív automaticky "zkultivuje", protože nás to tak od dětství učili a nic jiného nám nezbývalo. Kromě toho je to "chytřejší" - může se to stát součástí kultivované sebeobrany. Děje se to samo, automaticky, vůbec o tom nevíme. A jelikož jsme se s tou potlačenou reakcí nevědomky ztotožnili, stejně, jako kdybychom ji bez zábran dali plně najevo, došlo tím k dalšímu posílení negativního energetického pole těla.
Pokaždé, když negativně zareagujeme (třeba i jen v mysli) na okolí, nebo na to, co se v nás děje, se v podvědomí zaktivuje všechno, co se v nás doteď uskladnilo jako "nežádoucí" - co jsme potlačili. Toho neuvědomovaného je podle odborníků až 85%, ze zvyku to nevědomky držíme pod pokličkou a jedním ze způsobů, jak se to snaží za každou cenu dostat do vědomí, jsou zdravotní poruchy. Můžeme se tedy v každé situaci poctivě v duchu zeptat: "A proč si tohle myslím? Co přitom cítím? Proč mi napadlo právě tohle? " Pokaždé tak ta nežádoucí primitivní reakce vnitřního Dítěte trochu povystrčí růžky a popoleze do vědomí, dá se přijmout, a pak se můžeme ptát dál: "A proč se takhle cítím? "... Dítě, které se doteď projevovalo jen přes tělesné zdravotní poruchy, se pomaličku otvírá, a když se to ošklivé, co nás napadlo, jasně uvědomí, plně přijme, vezme do náručí (coby energie zraněnosti vnitřního Dítěte) a odevzdá se to s vděčností Tomu, co nás a všechno tvoří, ta zaktivovaná negativní reakce se úplně rozplyne. Negativní energetické pole v podvědomí se zase o trochu zmenšilo.
No a to se dělá den za dnem, rok za rokem... Ve vědomí se postupně objevují i věci, které by člověk jakživ do sebe neřek. Pokaždé se to úplně přijme s plným pochopením, že je to reakce té primitivní části sebe sama, zraněného vnitřního Dítěte. Podvědomí přeplněné "nežádoucími" negativními reakcemi, obecně řečeno negativní energií, se tak postupně čistí.
A protože spouštěčem všech nemocí je právě přetlak negativní energie, uložené v podvědomí, za nějakou dobu se začne pomaličku zlepšovat i to, s čím si doktoři nevědí rady.
)
