Moderátor: Pelvan
arikiran píše:Dnesni doba stavi do popredi trend udrzovany Pelvanem...zdravy zpusob zivota , zdrava strava...objevuje se vsude v mediich...
Mladi a zdravi...ok, neni to spatne
ALE PROC?...
Skryty motiv v pozadi je strach...ze smrti, z bolesti, z nemohoucnosti, atd...a strach jako motiv neni ok
Diky kontaktu s Mistrem..ja tyhle veci mam vyresene...jsem zvedav, co na to Pelvan
arikiran píše:Muj zdravotni stav fyzickeho tela je dost tristni...mnoho chorob...skoro cely/den mam pocit slabosti...zavrate...asi jako bych hned rano vypil pullitru vodky...
Z čeho všeho se D.Hawkins uzdravil pomocí rozpoznávání a rozpouštění svých podvědomých sklonů? Jejich vytrvalým rozpoznáváním a upouštěním od nich se samy od sebe zvyšovaly vibrace všech systémů a subsystému jeho těla, včetně buněk, od nejnižší vibrační úrovně, kterou v těle jeho neuvědomované postoje automaticky vyvolávaly, až po stav, kdy čím dál víc buněk i orgánů vibrovalo vysoko a začaly se proto automaticky chovat “zdravě.” To bude zřejmě příčina i všech tzv. zázračných uzdravení, u kterých lidi doteď nedokázali pochopit, proč k nim došlo.
V knize Healing and Recovery o tom D.H. píše:Jelikož jsem měl tak velký seznam nemocí, musel jsem je všechny napsat, abych si je zapamatoval, protože polovinu z nich bych byl zapomněl, i když některé z nich trvaly po mnoho let. Například jsem měl duodenální vřed, který se nedal vyléčit. Prošel jsem všemi tradičními léčebnými procedurami, psychoanalýzou a celou řadu věcí; začalo to už na lékařské fakultě.
O dvacet let později jsem stále ještě měl vřed, a nejen to, byl to jiný druh vředu, který dělal díry v dalších částech mého dvanácterníku. Hrozila perforace a krvácení a opakovaně to způsobovalo zánět slinivky břišní. Také jsem měl zánět tlustého střeva s krvácením a s divertikulitidou. Divertikulitida byla ve skutečnosti tak zlá, že jsem několikrát skončil v nemocnici na transfuzi, málem jsem vykrvácet k smrti.
Kromě toho jsem měl migrény, které byly neléčitelné. Do jisté míry pomáhala psychoanalýza, setkal jsem se s neurology i s proslulými světovými odborníky, ale nepomohlo mi to od migrény, která údajně souvisela i s mnoha alergiemi. Byl jsem také přecitlivělý na látky obsažené v atmosféře. Nemohl jsem chodit na místa, která byla před několika týdny ošetřena těkavými látkami, protože stačila jediná částečka z milionů částic ve spreji, aby vyvolala migrénu.
Kromě toho jsem měl také Raynaudovu chorobu, která oslabovala průtok krve do mých končetin, začínala ohrožovat mé prsty gangrénou, způsobovala zhoršování krevního oběhu v rukách i nohách, které byly neustále studené. K tomu všemu jsem měl dnu a vysokou hladinu kyseliny močové. Samozřejmě jsem byl kvůli tomu na dietě. Měl jsem dnovou artritidu a v zadní části svého auta si jsem vozil hůl a léky. Dovedete si představit, jaké je zvedat ze zadní části vozu hůl, když se náhle objeví záchvat dny s bolestí, která je zcela paralyzující? Ta hůl byla v mém autě po mnoho let.
Ve stejné době jsem měl těžkou hypoglykémii. Nemohl jsem jíst cukr, sladkosti nebo škroby. Takže vzhledem ke všem těm alergiím, vředům, divertikulitidě, ostatním gastrointestinálním problémům, zánětu slinivky břišní a občasným žlučníkovým záchvatům existovalo ve skutečnosti jen velmi málo věcí, které jsem mohl jíst. Když jsem občas zašel do restaurace, jediná věc, kterou jsem si mohl bezpečně dát, byl hlávkový salát. Nemohl jsem jíst rajčata, protože semínka by mohla zhoršit divertikulitidu, která si v minulosti vyžádala hospitalizaci a krevní transfúze. Měl jsem také padesát liber nadváhy. (Později popíši, jak jsem zvládl tento problém.)
Bylo to špatné s gastrointestinálním traktem; s oběhovým systémem; se zažívacím systémem; s hormonální rovnováhou; se chemickým složením krve, včetně zvýšené hladiny cholesterolu a kyseliny močové; plus migrénami. Všechny tyhle věci ukazovaly na stres a zátěže v centrálním nervovém systému a na zhoršené fungování autonomního nervového systému. Navíc jsem měl pilonidální cystický nádor, který by za normálních okolností vyžadovat chirurgický zákrok, ale pomalu spontánně mizel.
Později došlo k těžkému srdečnímu selhání kvůli nerozpoznané Gravesově chorobě (poruše štítné žlázy), pro kterou byla předepsána operace nebo ozařování, to jsem ale odmítl. Vyšetřením hrudníku byl zjištěn nádor v pravém horním plicním laloku. Byla provedena biopsie, ústící v kolaps a pneumotorax (nahromadění vzduchu nebo plynu v prostoru obklopujícím plíce). Biopsie ukázala, že léze byla formou ptačí tuberkulózy, já jsem odmítl brát doporučovaných pět antibiotik v hodnotě 10.000 $ měsíčně, protože tak jako tak měly nízký léčivý účinek. Léze plic pomalu mizela bez jakéhokoli fyzického léčení. Porucha srdeční funkce se zlepšovala, stejně jako pneumotorax. Funkce štítné žlázy se nakonec vrátila k normálu bez operace nebo ozařování. Navíc, když jsem dělal tesařskou práci, došlo k amputaci levého palce a na chirurgii to dali do pořádku bez anestezie, stejně jako opakující se tříselnou kýlu, také bez anestézie. Chronicky recidivující neřešitelné duodenální vředy zmizely po třech ošetřeních akupunkturou.
Všechny výše uvedené nemoci a chirurgické zákroky se zpracovávaly a řešily popsaným upouštěním od odporu v každém okamžiku, rušením systémů přesvědčení a naprostým odevzdáváním se Boží Vůli. K vyléčení toho všeho došlo bez narkotik nebo anestetik. Celá řada nemocí byla důsledkem karmických sklonů, které vyplavaly na povrch intenzivní duchovní prací, což urychlilo jejich počáteční vynoření, později ale usnadnilo jejich zdánlivě zázračné uzdravení a zmizení.
re.seek píše:Těch mých nemocí bylo opravdu hodně, doktoři si s tím nevěděli rady, skončilo to v poměrně raném věku invalidním důchodem (ještě za totáče, tehdy ho dávali jen opravdu výjimečně). Teprve rozpoznáváním, co v psychice tyhle zdravotní poruchy spouští, bylo pak možné ty příčiny postupně zpracovávat a rozpouštět. Během doby se ty zdravotní poruchy začaly ztrácet, i když předtím trvaly několik desítek let a některé mě trápily už od mládí. Zmizely asi proto, že každá fyzická nemoc a zdravotní porucha má svou psychosomatickou složku (to už uznává i dnešní lékařská věda) a když se tahle psychosomatická složka rozpustí, nemoc ztratí svůj spouštěč. Pak se mnohem rychleji vyléčí a někdy zmizí i sama od sebe, bez léčení.
Dneska mi tělo funguje normálně, jen sem tam se objeví nějaká porucha, jak se postupně čistí podvědomí od kdysi dávno potlačených emocí. Když se ty emoce rozpoznávají a odevzdávají Tomu, co nás všechny a všechno tvoří (tedy i ty nežádoucí negativní jevy), porucha poměrně rychle sama zmizí. Je to hotový zázrak a velký dar... zaplať Pámbu za to.
Pelvan píše:Ahoj re.seeku
Z těch knih jsem četl jenom Nemoc jako cesta, a pak jsem četl ještě od toho jednoho autora Osud jako šance. Knihy se mi líbily, dávalo to smysl, jenom jsem nevěděl, co si s tím mám počít. Nevěděl jsem prostě, co s tím takto získaným věděním mám dělat.re.seek píše:Těch mých nemocí bylo opravdu hodně, doktoři si s tím nevěděli rady, skončilo to v poměrně raném věku invalidním důchodem (ještě za totáče, tehdy ho dávali jen opravdu výjimečně). Teprve rozpoznáváním, co v psychice tyhle zdravotní poruchy spouští, bylo pak možné ty příčiny postupně zpracovávat a rozpouštět. Během doby se ty zdravotní poruchy začaly ztrácet, i když předtím trvaly několik desítek let a některé mě trápily už od mládí. Zmizely asi proto, že každá fyzická nemoc a zdravotní porucha má svou psychosomatickou složku (to už uznává i dnešní lékařská věda) a když se tahle psychosomatická složka rozpustí, nemoc ztratí svůj spouštěč. Pak se mnohem rychleji vyléčí a někdy zmizí i sama od sebe, bez léčení.
Dneska mi tělo funguje normálně, jen sem tam se objeví nějaká porucha, jak se postupně čistí podvědomí od kdysi dávno potlačených emocí. Když se ty emoce rozpoznávají a odevzdávají Tomu, co nás všechny a všechno tvoří (tedy i ty nežádoucí negativní jevy), porucha poměrně rychle sama zmizí. Je to hotový zázrak a velký dar... zaplať Pámbu za to.
Asi je řešením napojit se na Toho, jak Ty píšeš, co (který) nás všechny a všechno tvoří.
Také to zkouším ve svých rituálech, zkouším se napojovat na Někoho kdesi, i když nevím na koho a kam.
Recituji teď zkušebně modlitbičku: „Mám Tě rád, o milost Tě prosím.“
Nikdy jsem nevěřil, že si budu říkat, podobně jako to bylo ve filmu Spiderman: „Velká síla znamená velkou zodpovědnost.“
Zdravím
PS
Můžeš napsat konkrétněji, jak jsi šel na to "rozpoznávání"? Nebo se to dělo samovolně?
viewtopic.php?f=132&t=6261#p114379
Důležitým krokem pro nás všechny je rozpoznání, že máme negativní pocity jakožto důsledek našeho lidského stavu, a ochota pozorovat je bez posuzování. Uvidět v sobě negativitu a malost vyžaduje odvahu a upřímnost k sobě samému. Jen když si dokážeme přiznat negativismus, který jsme převzali z lidské podmíněnosti, budeme mít možnost se sklonit a být od něj osvobozeni. Prostě potřebujeme být ochotní a přijmout tuto část lidské zkušenosti. Jejím přijetím ji můžeme transcendovat...
arikiran píše:Jen technicka poznamka, Pelvane, kdyz se napojovat, pak urcit na koho se napojuju
Entit na druhe strane je vic a kdyz neurcis adresata, muze se napojit i nejaka zloumyslnejsi
re.seek píše:Moje cesta k rozpoznávání tedy začala pochopením, že psychosomatická složka každé nemoci souvisí s tím, co v nás od dětství (a nejspíš i v minulých životech) při rodičovské výchově vznikalo docela přirozeně - bolest, strach, vztek... Vyvolávalo to v nás tehdy přirozenou potřebu sebeobrany a nic z toho se v rodině (a pak i ve škole a v zaměstnání) nesmělo dávat najevo. To, co se tak v člověku postupně nastřádá, v něm pak začne aktivovat reakce, kterým se dneska říká zraněné vnitřní Dítě. A ve fyzickém těle tahle nahromaděná negativita začne spouštět zdravotní poruchy.
Vědci bohužel zjistili a během doby se to opakovaně klinicky ověřilo, že v jednotlivých situacích si člověk svoje podvědomé reakce uvědomuje jen asi z 15%. Skoro každý (až na ty, kteří si bez zábran odreagovávají svůj vnitřní přetlak na okolí) totiž ze zvyku svoje reakce nejdřív automaticky "zkultivuje", protože nás to tak od dětství učili a nic jiného nám nezbývalo. Kromě toho je to "chytřejší" - může se to stát součástí kultivované sebeobrany. Děje se to samo, automaticky, vůbec o tom nevíme. A jelikož jsme se s tou potlačenou reakcí nevědomky ztotožnili, stejně, jako kdybychom ji bez zábran dali plně najevo, došlo tím k dalšímu posílení negativního energetického pole těla.
Pokaždé, když negativně zareagujeme (třeba i jen v mysli) na okolí, nebo na to, co se v nás děje, se v podvědomí zaktivuje všechno, co se v nás doteď uskladnilo jako "nežádoucí" - co jsme potlačili. Toho neuvědomovaného je podle odborníků až 85%, ze zvyku to nevědomky držíme pod pokličkou a jedním ze způsobů, jak se to snaží za každou cenu dostat do vědomí, jsou zdravotní poruchy. Můžeme se tedy v každé situaci poctivě v duchu zeptat: "A proč si tohle myslím? Co přitom cítím? Proč mi napadlo právě tohle? " Pokaždé tak ta nežádoucí primitivní reakce vnitřního Dítěte trochu povystrčí růžky a popoleze do vědomí, dá se přijmout, a pak se můžeme ptát dál: "A proč se takhle cítím? "... Dítě, které se doteď projevovalo jen přes tělesné zdravotní poruchy, se pomaličku otvírá, a když se to ošklivé, co nás napadlo, jasně uvědomí, plně přijme, vezme do náručí (coby energie zraněnosti vnitřního Dítěte) a odevzdá se to s vděčností Tomu, co nás a všechno tvoří, ta zaktivovaná negativní reakce se úplně rozplyne. Negativní energetické pole v podvědomí se zase o trochu zmenšilo.
No a to se dělá den za dnem, rok za rokem... Ve vědomí se postupně objevují i věci, které by člověk jakživ do sebe neřek. Pokaždé se to úplně přijme s plným pochopením, že je to reakce té primitivní části sebe sama, zraněného vnitřního Dítěte. Podvědomí přeplněné "nežádoucími" negativními reakcemi, obecně řečeno negativní energií, se tak postupně čistí.
A protože spouštěčem všech nemocí je právě přetlak negativní energie, uložené v podvědomí, za nějakou dobu se začne pomaličku zlepšovat i to, s čím si doktoři nevědí rady.
arikiran píše:myslím, že vazba mezi psychikou a fyzikou není až tak pevná a stoprocentní
i psychycky ok člověk může onemocnět a i psychicky bídně člověk může být kupodivu zdravý
podiv se na Maharišiho, Ramakrišnu, Blavatskou, Tomášovy a další...duchovní heroové a ...byli nemocní
choroba je znamení od boha...hledat v tom příčinnosti je krátkozraké...máš chorobu?...no a co, tak se koukej uzdravovat...máš chorobu?..no a co, plň si svůj úkol...to je celé poselství...věnovat chorobě, je-li těžká, víc jak hodku denně je na prd...jen ztráta času...protože hlavní práce je práce na životním Cíli..no jo, ale když ho nemáš, pak jo, pak zabíjíš čas nepodstatnostmi...bohužel
.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků