Není buddhismus jako buddhismus

[ryu.nin]

Arikiran, bez konfliktu názorů nelze poznávat smysl buddhismu. Celá historie zenu je historií jakýchsi "hádek". Ještě opravuju ad hominem, ne homine, píšu na mobilu, což je fuška.

[lklknml]

Ano, Zdeňku, je to argument ad homine, směrem k člověku. K tomu se můj učitel snižuje často. Jde totiž o to, že aniž bys zcela poznal buddhismus pod vedením učitele, nemáš ponětí kdo může buddhismus učit.

Ano, argumenty (resp. v zenu třeba i drsné fyzické útoky) ad hominem jsou důležitou a potřebnou součástí praxe zenu (ale obdobně třeba i praxe Nisargadatta mahárádže). Nicméně musí zde být osvícený mistr (nikoli nezralý učitel – nikdo nedá, čeho nemá) a žák a mistr musí být přítomni tváří v tvář, protože předání se děje hlavně mimoslovně. Jinak se jedná o nepřijatelné fyzické násilí či diskuzní faul. Internetové fórum jednoduše není dokusan.

[ryu.nin]

Ano, internetove forum neni dokusan a ty ses se mnou nesešel tváří v tvář. Nicméně tu na základě mých článků rozhoduješ zda jsem zralý, kvalifikovaný učit nebo dokonce "osvícený". Žák, adept buddhismu se musí řídit intuicí ale nemůže vynášet soudy, kdo může učit buddhismus, to si netroufnu ani já. Když mi můj učitel dovolil učit buddhismus, samotného mě to překvapilo. Nicméně on dobře zná můj charakter a čte moje články o buddhismu. Takže si mohl udělat realistický obrázek.

[ryu.nin]

A aby nevzniklo nedorozumění, kt. už možná vzniklo. Učení buddhismu mám na mysli kontakt se skutečnými žáky a praxe společná. Netvrdím teda že tady na foru učím buddhismus. Moje články na blogu spíš pomáhají praktikujícím vyjasnit filozofické otázky ohledně buddhismu a je to jistá forma učení jako když čtu práce starých mistrů díky tomu si člověk vyjasňuje chápání ale kontakt s živým učitelem je samozřejmě nezastupitelný.

[Návštěvník]

Ano, Zdeňku, je to argument ad homine, směrem k člověku. K tomu se můj učitel snižuje často. Jde totiž o to, že aniž bys zcela poznal buddhismus pod vedením učitele, nemáš ponětí kdo může buddhismus učit.

Ano, argumenty (resp. v zenu třeba i drsné fyzické útoky) ad hominem jsou důležitou a potřebnou součástí praxe zenu (ale obdobně třeba i praxe Nisargadatta mahárádže). Nicméně musí zde být osvícený mistr (nikoli nezralý učitel – nikdo nedá, čeho nemá) a žák a mistr musí být přítomni tváří v tvář, protože předání se děje hlavně mimoslovně. Jinak se jedná o nepřijatelné fyzické násilí či diskuzní faul. Internetové fórum jednoduše není dokusan.

Když dva řeknou totéž, není to totéž, proto to nevyvolá stejnou reakci.

Každý projev, každý výrok nese v sobě určitou energii: ta vychází buď jen z levé mozkové hemisféry, díky které člověk jasně chápe "vím, že je to tak, proto a proto...", anebo z obou mozkových hemisfér, tzn. z levé i z pravé, prožívající mozkové hemisféry. Kombinace obou energií rozhodne, jakou reakci učitelův výrok v tazateli vyvolá.

Proto se hledající snaží být v přítomnosti Mistrů, kteří spontánně žijí to, co hledající sám už dobře ví, dokonce třeba má i nějakou dočasnou zkušenost, ale ještě to trvale spontánně nežije.

Nejde tedy o jen to, co člověk říká, ale především o energii, která z něj přitom spontánně vyzařuje.
A to se nedá vůlí ani znalostmi ovlivnit.

[ryu.nin]

Ano, ta energie učitele, napr. mého učitele, je nezastupitelná. Nicměně mi filozoficky dycky pomáhalo číst myšlenky už nežijících mistrů. Jejich myšlenky nám pomůžou ocenit a pochopit myšlenky živého učitele. Takže obojí má hodnotu. Všichni mistři do jisté míry spoléhali na filozofii v knihách. A cítím rozdíl když vysvětluju buddhismus tváří v tvář a když píšu článek. Ale na základě článku se občas objeví žák. Jeden týpek z Jitřní země se mnou dokonce strávil týden v kopcích Katalánska. Cvičili sme spolu zazen, studovali buddhismus a trpěli žízní a ledovou mořskou vodou. Učil sem ho recyklovat odpad a hledat místa na mapě.

[Jana]

Ano, ráj není peklo, ale miluj i peklo a poznáš ráj.

Čili miluj i hřích, vždyť bez hříchu by nebylo peklo?

Před mnoha lety jsem zažil zkušenost, podobnou té Roberta Adamse. Netrvala však dlouho a pominula. Přesto v paměti zůstala vzpomínka, takže o té zkušenosti mohu mluvit. A ta vzpomínka říká: kdybych tu zkušenost prožíval aktuálně, nemohl bych o ní mluvit. Kdybych o ní mluvil, musela by ji mysl uchopit a ztratila by se, neboť je mimo-mysl-jdoucí. Ten zážitek přišel po asi týdnu intenzívního trápení se nad smrtí mého otce (jasně si vybavuji okamžik, kdy nastal – po určitém vnitřním rozumování a následném prohlášení "já se na tenhle svět můžu vysrat" ). Ani při pozdějším několikaměsíčním pobytu v barmském meditačním klášteře (kde je předepsaných 14 hod. vipassana meditace) jsem se k takovému vhledu již nedostal (nicméně ten pobyt tam měl naprosto zásadní - pozitivní - vliv na můj další život).

A proč o tom píšu? Protože mysl je to jediné, co na cestě máme. Pokud by přijmula závěry z osvícení, zničila by se, nebo by "zničila" osvícení. Jde o ono jedovaté ovoce ze Stromu poznání. Jde o hada, který ponouká k jeho požití. Jde o žvásty typu samsáry je nirvána, miluj peklo/hřích atpod.

Mysl je jako loďka v širém moři – bez ní se bezpochyby utopíme, ale je chybou ji považovat za pevninu.

Díky moc za tenhle příspěvek, Zdenku. Asi tohle může být pro mnohé opravdu inspirativní, že při setkání se s tím nejhorším, potkáváme zpravidla to nejlepší. Tedy to, co se jeví jako zlé, smrt blízkého, depka, chuť se na ten svět vysrat, může být přesně jak Ty píšeš, zdrojem poznání něčeho, co všechno tohle přesahuje.

Ale nesouhlasím s Tebou, že mysl je to jediné, co na cestě máme. Jednak nemáme vůbec nic, ani tu mysl si nelze přivlastnit a jednak mysl je právě tím matoucím, tím, co vytváří ten sen, iluzi oddělenosti.

Právě uvolnění se od toho matoucího, od projekce mysli, dovoluje poznat to skutečné, věčné.

Mysl může nabídnout maximálně neutralitu, neúčast, neposuzování dobrého a ani zlého, ale překročení mysli je ve skutečnosti tím největším dobrem, jaké lze poznat, je celistvostí bez touhy, blahem bez utrpení, věčností bez časových limitů, prostorovou neomezeností, krásou vědomí.

Mysl nikdy nic tohle neokusí, nepozná, protože je sama překážkou k poznání té krásy existence, ve které neexistuje žádná oddělenost.

Proto mudrcové mluví o štěstí pravého Já, o věčné blaženosti, o probuzení,

o probuzení ze snu individuality.

Neutralita, kterou Vostálpetr hlásá, předvádějíc negativitu a obávající se ze spásonostných vasán, není tím, co každá bytost ve skutečnosti hledá, není tím návratem Domů.

Mysl dosáhne svého vrcholu, když zmizí v srdci, kde nejsme ničím, ale zároveň je tady láska, která je tím vším.

[lklknml]

Ano, Zdeňku, je to argument ad homine, směrem k člověku. K tomu se můj učitel snižuje často. Jde totiž o to, že aniž bys zcela poznal buddhismus pod vedením učitele, nemáš ponětí kdo může buddhismus učit.

Ano, argumenty (resp. v zenu třeba i drsné fyzické útoky) ad hominem jsou důležitou a potřebnou součástí praxe zenu (ale obdobně třeba i praxe Nisargadatta mahárádže). Nicméně musí zde být osvícený mistr (nikoli nezralý učitel – nikdo nedá, čeho nemá) a žák a mistr musí být přítomni tváří v tvář, protože předání se děje hlavně mimoslovně. Jinak se jedná o nepřijatelné fyzické násilí či diskuzní faul. Internetové fórum jednoduše není dokusan.

Když dva řeknou totéž, není to totéž, proto to nevyvolá stejnou reakci.

Každý projev, každý výrok nese v sobě určitou energii: ta vychází buď jen z levé mozkové hemisféry, díky které člověk jasně chápe "vím, že je to tak, proto a proto...", anebo z obou mozkových hemisfér, tzn. z levé i z pravé, prožívající mozkové hemisféry. Kombinace obou energií rozhodne, jakou reakci učitelův výrok v tazateli vyvolá.

Proto se hledající snaží být v přítomnosti Mistrů, kteří spontánně žijí to, co hledající sám už dobře ví, dokonce třeba má i nějakou dočasnou zkušenost, ale ještě to trvale spontánně nežije.

Nejde tedy o jen to, co člověk říká, ale především o energii, která z něj přitom spontánně vyzařuje.
A to se nedá vůlí ani znalostmi ovlivnit.

O to zde ani tak nejde, jde o vědomí situace, ve které se nacházíme, o bdělost.

[lklknml]

Právě uvolnění se od toho matoucího, od projekce mysli, dovoluje poznat to skutečné, věčné.

I to je úsudek mysli, díky mysli dokážeme takto rozlišovat.
Proto jsem dal do arikirana vlákna obrázek psa točícího se za vlastním ocasem zvědav, jak na to budeš reagovat (než mi to ten par*t smazal ).

[lklknml]

Ano, internetove forum neni dokusan a ty ses se mnou nesešel tváří v tvář. Nicméně tu na základě mých článků rozhoduješ zda jsem zralý, kvalifikovaný učit nebo dokonce "osvícený". Žák, adept buddhismu se musí řídit intuicí ale nemůže vynášet soudy, kdo může učit buddhismus, to si netroufnu ani já. Když mi můj učitel dovolil učit buddhismus, samotného mě to překvapilo. Nicméně on dobře zná můj charakter a čte moje články o buddhismu. Takže si mohl udělat realistický obrázek.

Jak to, že dokážeš poznat, že vnější učitel "dobře zná můj charakter a čte moje články o buddhismu. Takže si mohl udělat realistický obrázek.", a přitom nedokážeš poznat učitele v sobě? Vždyť vnější osobu přeci poznáváme právě skrze sebe.

p.s.
jdu do práce

[ryu.nin]

Nedokázat poznat učitele v sobě? To co je za koncept? Prostě někdy se učím od druhých, jindy učím druhé. Není na tom nic tak složitého.

[Návštěvník]

Když dva řeknou totéž, není to totéž, proto to nevyvolá stejnou reakci.

Každý projev, každý výrok nese v sobě určitou energii: ta vychází buď jen z levé mozkové hemisféry, díky které člověk jasně chápe "vím, že je to tak, proto a proto...", anebo z obou mozkových hemisfér, tzn. z levé i z pravé, prožívající mozkové hemisféry. Kombinace obou energií rozhodne, jakou reakci učitelův výrok v tazateli vyvolá.

Proto se hledající snaží být v přítomnosti Mistrů, kteří spontánně žijí to, co hledající sám už dobře ví, dokonce třeba má i nějakou dočasnou zkušenost, ale ještě to trvale spontánně nežije.

Nejde tedy o jen to, co člověk říká, ale především o energii, která z něj přitom spontánně vyzařuje.
A to se nedá vůlí ani znalostmi ovlivnit.

O to zde ani tak nejde, jde o vědomí situace, ve které se nacházíme, o bdělost.

Jde. Protože bdělost - a energie z bdělosti vyzařující - nenastane pouhým levohemisférovým pochopením.

[Návštěvník]

Prostě někdy se učím od druhých, jindy učím druhé. Není na tom nic tak složitého.

Mně je proto bližší to nenazývat učením, ale "dělím se o své zkušenosti s ostatními". Nevyvolává to pak mylné asociace, které se v lidech na Západě (obzvlášť v diskusích) objevují automaticky v souvislosti s pojmem "učitel": stoupnutí si na stupínek, za katedru, stavění se nad ostatní; vyvolává to velmi často odpor, ne kvůli tématu, ale protože se člověk cítí někým druhým poučován, aniž o to stojí. Skryté motivace pak způsobují, že dochází k potřebě znovu a znovu dokazovat svou vlastní znalost a tím všechny ostatní přeargumentovat.

[vostálník]

Jde o žvásty typu samsáry je nirvána, miluj peklo/hřích atpod.

Ten koncept nic takového neříká,

nevytváří žádnou podmínku že bys měl něco milovat,

nebo že zrovna zazen je nirvána či satori, a popelnice už není nirvána...


prostě říká, dělej si co chceš...

Co nakonec už děláš, nebo snad ne....

[nop]

...
Každý projev, každý výrok nese v sobě určitou energii: ... z levé mozkové hemisféry, ... anebo z obou mozkových hemisfér, ... Kombinace obou energií rozhodne, jakou reakci učitelův výrok v tazateli vyvolá.
...
Nejde tedy jen o to, co člověk říká, ale především o energii, která z něj přitom spontánně vyzařuje.

O to zde ani tak nejde, jde o vědomí situace, ve které se nacházíme, o bdělost.

Jde. Protože bdělost - a energie z bdělosti vyzařující - nenastane pouhým levohemisférovým pochopením.

Nedovedu si představit že by mohla z bdělosti pocházet energie. Snad že naše energie je ovlivněna bdělostí.
Jako v automobilu: z otočení klíčku nevyzařuje enegie, ta má základ v palivu, klíček jen umožňuje její projevení.

[Návštěvník]

Nedovedu si představit že by mohla z bdělosti pocházet energie. Snad že naše energie je ovlivněna bdělostí.
Jako v automobilu: z otočení klíčku nevyzařuje enegie, ta má základ v palivu, klíček jen umožňuje její projevení.

Všetvořící Bytí, vesmírná Energie vytváří ze Sebe všechny jevy: od těch nejvyšších až po ty nejnižší.

Křesťan by totéž vyjádřil slovy: Bůh je stvořitelem všeho.

"Naše" energie je energie osoby. Naše podvědomé naprogramování určuje, jakým druhům energie = jakým jejím vibracím se otevíráme.

[vostálník]

"Naše" energie je energie osoby. Naše podvědomé naprogramování určuje, jakým druhům energie = jakým jejím vibracím se otevíráme.

Proto taky ne každý pochopí, že samsára je nirvána,

a honí se za nirvánou a vytváří nějaký podmínky...

No ale co by pak nakonec učil,

nic moc...

[Návštěvník]

Prostě někdy se učím od druhých, jindy učím druhé. Není na tom nic tak složitého.

Mně je proto bližší to nenazývat učením, ale "dělím se o své zkušenosti s ostatními". Nevyvolává to pak mylné asociace, které se v lidech na Západě (obzvlášť v diskusích) objevují automaticky v souvislosti s pojmem "učitel": stoupnutí si na stupínek, za katedru, stavění se nad ostatní; vyvolává to velmi často odpor, ne kvůli tématu, ale protože se člověk cítí někým druhým poučován, aniž o to stojí. Skryté motivace pak způsobují, že dochází k potřebě znovu a znovu dokazovat svou vlastní znalost a tím všechny ostatní přeargumentovat.

Tento problém nastává spíš na forech, ne v praxi. Když už člověk zaplatí nemalé peníze za ústranní tak počítá s tím že ho tam někdo bude učit. Jsou případy lidí kt se to nelíbí ale to je jejich problém. Co se týká mě, nemám pocit že bych na setkáních v Lotusu druhé poučoval a rozhodně tam nevedu s druhými nějaké diskuse jalo se Zdeňkem. Takoví lidé tam nechodí, mají vlastní theravadovou praxi a o zen se nestarají. Každopádně v praxi to vypadá tak že učím sebe a druhé současně. Můj učitel to tak má taky.

[vostálník]

Učit se,učit se, učit se..

v.i.lenin

[ryu.nin]

Aha, tak ja uz sem taky navstevnik. Taky sem chtel rict ze nenazyvam v praxi sebe ucitelem a nekoho sveho zaka. Ale ti lide co chodi na praxi casto hledaji pomoc. Oni doufaji ze jim pomuzu. To neni jak tady na foru kde jde spis o intelektualni serm. V praxi se bavime o zivote a buddh filozofii tak aby nas to osvobodilo. Je krasne videt ze to nekomu pomohlo a ze je stastnejsi nez driv. Jedna moje "zacka" mi rekla ze ji pomohlo ze ji nic nevnucuju. Nemusi se stat nekym jinym, nemusi si nic myslet, necemu rozumet. Nic moc sem ji teda nenaucil. V zenu se spis odnaucujeme. Vlastne neverime nicemu a nemame zadne nazory. To je ale az dusledek filozofickych diskuzi. Filozofie buddhismu by nam mela dat absolutni svobodu byt sami sebou.