V čem je rozdíl?

[Návštěvník]

Na důvody, proč co děláme, nás napadne zadívat se ... ... až když nás to napadne...

Co vede k ochotě zkusit se podívat, jaké jsou skutečné příčiny toho, jak jednáme, jak reagujeme ? Tedy ne jenom ty, se kterýma vyrukujeme okamžitě?

[Návštěvník]

Co vede k ochotě zkusit se podívat, jaké jsou skutečné příčiny toho, jak jednáme, jak reagujeme ? Tedy ne jenom ty, se kterýma vyrukujeme okamžitě?

Je v Tobě ta ochota dívat se po skutečných příčinách svého jednání a reakcí ?
Co tedy konkrétně nalézáš ?

[Návštěvník]

Co vede k ochotě zkusit se podívat, jaké jsou skutečné příčiny toho, jak jednáme, jak reagujeme ?

Pochopení, že záleží především na důvodech, proč něco děláme. Někdo třeba přispívá na charitu, protože na vlastní oči viděl, v jaké bídě žijí lidi v zaostalých zemích. Jiný na ni přispívá, protože to dělají jeho příbuzní a kdyby to nedělal, mohli ho obvinit, že je sobec, který myslí jen na sebe. A tak dává peníze na charitu, aby si o něm příbuzní nemysleli něco špatného.

[Návštěvník]

Co vede k ochotě zkusit se podívat, jaké jsou skutečné příčiny toho, jak jednáme, jak reagujeme ?

Pochopení, že záleží především na důvodech, proč něco děláme. Někdo třeba přispívá na charitu, protože na vlastní oči viděl, v jaké bídě žijí lidi v zaostalých zemích. Jiný na ni přispívá, protože to dělají jeho příbuzní a kdyby to nedělal, mohli ho obvinit, že je sobec, který myslí jen na sebe. A tak dává peníze na charitu, aby si o něm příbuzní nemysleli něco špatného.

Takže mysl nabízí rozdíly. Porovnáváš své motivace a motivace těch druhých a co Ti vychází ?

Co bys doporučila tomu, kdo nemá zájem ulpívat na oddělenostech, které nabízí mysl, ale má zájem poznávat to, co sjednocuje ?

[Návštěvník]

Zajímá mě ten proces jako takový: pochopení, že záleží především na důvodech, proč něco děláme, samo vede k hlubší všímavosti. Je tak možné začít si u sebe uvědomovat i to, co zatím unikalo pozornosti - nevědomé důvody, které rozhodují, jaké vzniknou reakce na to, co se děje, na vlastní jednání i na to, jak reaguje okolí. V buddhismu se tomu říká rozvíjení pozornosti - bdělosti k mysli a nad myslí. To umožňuje postupné odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli, které se neobjevují jako myšlenky, ale jen jako nezřetelné pocity na pozadí jednotlivých myšlenek.

Tenhle postup mi přijde docela užitečný vzhledem k tomu, že si uvědomujeme jen malou část obsahů vlastní mysli. V minulosti se odborníci shodovali, že si je uvědomujeme asi jen z 10% a že ve zbývajících cca 90% je to naše nevědomí, které určí, jak zareagujeme. Dr. Radkin Honzák ale nedávno konstatoval, že aktivní působení nevědomí v běžném životě je zřejmě ještě mnohem rozlehlejší a mnohem častější.

[Návštěvník]

Aha, pro mě je to ulpívání pozornosti na rozdílech mezi osobami, ulpíváním na iluzi dvojnosti, tedy něčím, co namísto, aby umožnilo prostup skrz mysl k čistému Vědomí, naopak myšlenky zahušťuje a zneprůhledňuje skutečnost.

Záleží na tom, co preferuješ, jestli miluješ tu hru mysli, tak je to v pohodě.

Jestli miluješ pravdu, je třeba se připoutanosti k mysli pustit.

K poznání Jednoty vede to, co si uvědomuješ jako sjednocující, nikoliv projekce mysli, která vytváří rozdělenost.

Uvědomuješ si něco jako sjednocující ?

[Návštěvník]

Zajímá mě ten proces jako takový: pochopení, že záleží především na důvodech, proč něco děláme, samo vede k hlubší všímavosti. Je tak možné začít si u sebe uvědomovat i to, co zatím unikalo pozornosti - nevědomé důvody, které rozhodují, jaké vzniknou reakce na to, co se děje, na vlastní jednání i na to, jak reaguje okolí. V buddhismu se tomu říká rozvíjení pozornosti - bdělosti k mysli a nad myslí. To umožňuje postupné odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli, které se neobjevují jako myšlenky, ale jen jako nezřetelné pocity na pozadí jednotlivých myšlenek.

Tenhle postup mi přijde docela užitečný vzhledem k tomu, že si uvědomujeme jen malou část obsahů vlastní mysli. V minulosti se odborníci shodovali, že si je uvědomujeme asi jen z 10% a že ve zbývajících cca 90% je to naše nevědomí, které určí, jak zareagujeme. Dr. Radkin Honzák ale nedávno konstatoval, že aktivní působení nevědomí v běžném životě je zřejmě ještě mnohem rozlehlejší a mnohem častější.

Aha, pro mě je to ulpívání pozornosti na rozdílech mezi osobami, ulpíváním na iluzi dvojnosti, tedy něčím, co namísto, aby umožnilo prostup skrz mysl k čistému Vědomí, naopak myšlenky zahušťuje a zneprůhledňuje skutečnost.

Považuješ odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli za ulpívání na rozdílnostech a na iluzi dvojnosti?

Vida

[Návštěvník]

Považuješ odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli za ulpívání na rozdílnostech a na iluzi dvojnosti?
Vida

Řekla bych, že ta pozornost obrácená do mysli je dobrá jen do té chvíle, než se rozpozná, že mysl je prázdná, tedy v dzogčhenu je to v pořadí třetí lekce ze šesti.

[Návštěvník]

Zajímá mě ten proces jako takový: pochopení, že záleží především na důvodech, proč něco děláme, samo vede k hlubší všímavosti. Je tak možné začít si u sebe uvědomovat i to, co zatím unikalo pozornosti - nevědomé důvody, které rozhodují, jaké vzniknou reakce na to, co se děje, na vlastní jednání i na to, jak reaguje okolí. V buddhismu se tomu říká rozvíjení pozornosti - bdělosti k mysli a nad myslí. To umožňuje postupné odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli, které se neobjevují jako myšlenky, ale jen jako nezřetelné pocity na pozadí jednotlivých myšlenek.

Tenhle postup mi přijde docela užitečný vzhledem k tomu, že si uvědomujeme jen malou část obsahů vlastní mysli. V minulosti se odborníci shodovali, že si je uvědomujeme asi jen z 10% a že ve zbývajících cca 90% je to naše nevědomí, které určí, jak zareagujeme. Dr. Radkin Honzák ale nedávno konstatoval, že aktivní působení nevědomí v běžném životě je zřejmě ještě mnohem rozlehlejší a mnohem častější.

Aha, pro mě je to ulpívání pozornosti na rozdílech mezi osobami, ulpíváním na iluzi dvojnosti, tedy něčím, co namísto, aby umožnilo prostup skrz mysl k čistému Vědomí, naopak myšlenky zahušťuje a zneprůhledňuje skutečnost.

Považuješ odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli za ulpívání na rozdílnostech a na iluzi dvojnosti?

Vida

Považuješ odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli za ulpívání na rozdílnostech a na iluzi dvojnosti?
Vida

Řekla bych, že ta pozornost obrácená do mysli je dobrá jen do té chvíle, než se rozpozná, že mysl je prázdná, tedy v dzogčhenu je to v pořadí třetí lekce ze šesti.

Jakmile člověk pochopil, že mysl je ve své podstatě prázdná, tak její pokračující ulpívání už není ulpíváním a může se ignorovat ?

Tak jako když pochopil, že prostor a čas v podstatě neexistují, a může je proto ve svém každodenním životě ignorovat?

Vida

[Návštěvník]

Jakmile člověk pochopil, že mysl je ve své podstatě prázdná, tak její pokračující ulpívání už není ulpíváním a může se ignorovat ?

Jakmile se objeví poznání, že mysl je prázdná, že myšlenky ve své podstatě nejsou ničím skutečným, tak ztrácejí na své důležitosti. Mizí potřeba si dělat s něčím hlavu.

Je možné spočívat v tichu srdce, nic si o nikom a o ničem osobně nemyslet. Myšlenky se mohou dál objevovat, může se klidně objevit i mluvení nebo takovéhle psaní, ale mysl jako by byla čistá, prázdná, bez myšlenek.
Když se podíváš do mysli z ticha v srdci, z místa, kde mizí pocit já jsem ve vědomé existenci, tak v mysli nic nenajdeš.
Ve Zdroji je věčné ticho, prázdno.

Oproti tomu, když si někdo dělá s něčím osobně hlavu, tak hlava je plná studijního materiálu, je plná mentálního bordelu, skrz který není šance poznávat skutečnost.

Tak jako když pochopil, že prostor a čas v podstatě neexistují, a může je proto ve svém každodenním životě ignorovat?
Vida

No je to tak, že když se prohlédne iluze a zmizí ztotožnění s iluzí, tak zmizí i konatel, tedy osobní pocit, že já jsem ten, kdo to musí dělat tak nebo jinak, že já jsem ten, kdo to musí mít všechno pod kontrolou, že to musím nebo nesmím ignorovat.
Objevuje se uvolnění a přirozenost. Tedy je tady přirozená pozornost k tomu, k čemu je potřeba.

[Návštěvník]

Jakmile člověk pochopil, že mysl je ve své podstatě prázdná, tak její pokračující ulpívání už není ulpíváním a může se ignorovat ?

Jakmile se objeví poznání, že mysl je prázdná, že myšlenky ve své podstatě nejsou ničím skutečným, tak ztrácejí na své důležitosti. Mizí potřeba si dělat s něčím hlavu.

Oproti tomu, když si někdo dělá s něčím osobně hlavu, tak hlava je plná studijního materiálu, je plná mentálního bordelu, skrz který není šance poznávat skutečnost.

rozvíjení pozornosti - bdělosti k mysli a nad myslí. To umožňuje postupné odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli

tedy podle Tebe znamená, že "si někdo dělá s něčím osobně hlavu".


Podle Mistrů dzogčhenu je ovšem prohlubování bdělosti k mysli a nad myslí základem, ze kterého dzogčhen vychází:

Na této cestě vnímáme vše, co vzniká v našem karmickém vidění světa, a využíváme spontánní schopnosti mysli k dosažení vlastního samoosvobození.

Jestliže povstanou myšlenky, zůstaň v tomto stavu bděle přítomen,
jestliže žádné myšlenky nepovstanou, buď bděle přítomen i v tomto stavu.
V bdělém vědomí obou stavů není žádný rozdíl.

[Návštěvník]

snad zkusit položit si otázku
zda opravdu rozumím ostatním
když mám tak silnou opozici

Jsou tady mnozí, kteří rozumí o čem mluvím, protože tu zkušenost mají...

Ta zkušenost dočasně smazala toho, kdo má nějakou zkušenost - jakoukoliv, i tu nejvyšší...

a nejsou slova, kterými by se dala popsat

dá se o ní říci jen čím není