V čem je rozdíl?

[Návštěvník]

snad zkusit položit si otázku
zda opravdu rozumím ostatním
když mám tak silnou opozici

Jsou tady mnozí, kteří rozumí o čem mluvím, protože tu zkušenost mají...

Ta zkušenost dočasně smazala toho, kdo má nějakou zkušenost - jakoukoliv, i tu nejvyšší

Když si ji pak dodatečně nepřivlastní, když nezačne vnímat sám sebe jako toho, kdo na rozdíl od většiny ostatních už "má" zkušenost, jaké to JE..., tak nevznikne ani potřeba sám od sebe o ní neustále mluvit, natož někoho přesvědčovat... Není důvod... Nevnímá sám sebe jako toho, kdo na rozdíl od ostatních už ví, proto nevzniká ani nutkání pořád popisovat "svůj" stav... To by ostatně bylo docela legrační... čí stav?

[Návštěvník]

Mohu vám však nakonec říci, že tu je ještě jedno tajemství. Nikdo se na ně neptal. Nikdy jsem neslyšel o nikom, kdo by se Tam dostal a ptal se.

Zde ta záležitost končí. Ve skutečnosti tu žádný konec není. Je to nezměrné a nikdo nikdy nezměřil hloubku. Byla změřena hloubka oceánů, oblohy, planet, hranice sluneční soustavy. Toto však dosud změřeno nebylo.

Čím dál jdete, tím raději to poznáváte.

Lidé říkají, že tuto transcendentální zkušenost nelze popsat. To však je to, co chci slyšet. Hovor z druhého břehu, popis nepopsatelného. Chci slyšet z ticha nějaké slovo, které ještě nebylo vyřčeno.

Lidé říkají, že to je mimo dosah slov. Já však popis miluji...

Procitni a chechtej se: H. W. L. Púndža

[Návštěvník]

jj, probuzení odpovídají těm, kteří za nimi přicházejí

V diskusích na internetu nikoho nepřesvědčují, že mají pravdu. Zmizel nezbytný předpoklad - osoba se svou potřebou znovu a znovu všem dokazovat, že má pravdu a že ti kolem se mýlí...

[Návštěvník]

osoba se svou potřebou znovu a znovu všem dokazovat, že má pravdu a že ti kolem se mýlí

není nic špatného, čeho by se měl člověk zbavit. Nic není "špatně"... Jak by mohlo být cokoliv špatně, když to je cesta, kudy se Bůh vrací k Sebeuvědomování? Postupně tak rozpoznává Sebeztotožňováním s něčím, tím pádem i s "někým"...

[Návštěvník]

jj, probuzení odpovídají těm, kteří za nimi přicházejí

A nepíší žádné knihy ? Nikdy jsi nezaregistrovala žádné satsangy, ve kterých probuzení promlouvají, aniž by se kdokoliv ptal ?

V diskusích na internetu nikoho nepřesvědčují, že mají pravdu.

Poznala jsi opravdu všechny současné probuzené, abys tohle mohla s jistotou tvrdit ?
Rozlišíš mezi trpělivým odkrýváním pravdy a přesvědčováním druhých ?
V čem se tyhle dvě věci liší ? Může Tě někdo přesvědčovat o své pravdě na internetu, pokud jeho příspěvky nebudeš číst ?

Zmizel nezbytný předpoklad - osoba se svou potřebou znovu a znovu všem dokazovat, že má pravdu a že ti kolem se mýlí...

Jde Tobě samotné o dokazování, že máš Ty pravdu na rozdíl od někoho jiného, nebo věnuješ pozornost jen tomu, co Tě oslovuje a souznívá s pravdou ?
Pokud Ti jde o to druhé, máš ještě potřebu nějaké konfrontace s někým ?

[Návštěvník]

Co se takhle cílenými otázkami člověk snaží v diskusích dokazovat? Komu? A proč?
Tohle si uvědomit je dobrý začátek

Na důvody, proč co děláme, nás napadne zadívat se ... ... až když nás to napadne...

[Návštěvník]

Ale proč se o to zajímat, dokud chutná sebeztotožňování s tím, kdo už poznal ?

[Jarda Malej]

Rozlišíš mezi trpělivým odkrýváním pravdy a přesvědčováním druhých ?

A nespočívá ono "odkrývání pravdy" vlastně v rozpoznání toho co je ne-pravdou,
a i když se to jako pravda tváří, svojí přítomností to pravdu překrývá?

Pravda se vyjevuje sama a realizovaní to vědí. Proto neodkrývají to, co není nikde skryté,
nýbrž "jenom" obracejí naší pozornost k překážejícímu informačnímu šumu v našich hlavách tak,
abychom se naučili jej eliminovat.
K tomu je ovšem třeba ten šum dobře znát, vědět vše o překážkách na cestě,
ukázat na ně a umět poradit způsob jejich rozpuštění.
"Odkrývat pravdu" nám tedy může pomoci ten kdo už ví něco o lži,
dokáže jí rozeznat od pravdy a umí na ní ukázat.
Ostatní je na nás.
Přesvědčování "druhých" patří do reklam či do politiky, tady nemá co dělat.
Protože má-li adept pochopit o čem se vlastně mluví,
musí být k pro něho potřebným informacím docela silně přitahován.

[Návštěvník]

má-li adept pochopit o čem se vlastně mluví,
musí být k pro něho potřebným informacím docela silně přitahován

Co mají ty skutečně potřebné informace společného?

Tak dlouho se jim nevědomky bráníme, až nás něco nakonec přinutí začít se o ně zajímat.

[Návštěvník]

Mě přitahuje Pravda, vůně Pravdy, stejně, jako byl Milarepa přitahován k Marpovi i přes těžké zkoušky, které mu z Marpovy strany kynuly... je to stejné. Možná ani nechceš, ale musíš... tak stejně mě přitahuje Miroslav, ale bídák se nechce nechat poznat!!! Vrrrrrrr :-)

[Návštěvník]

Na důvody, proč co děláme, nás napadne zadívat se ... ... až když nás to napadne...

Co vede k ochotě zkusit se podívat, jaké jsou skutečné příčiny toho, jak jednáme, jak reagujeme ? Tedy ne jenom ty, se kterýma vyrukujeme okamžitě?

[Návštěvník]

Co vede k ochotě zkusit se podívat, jaké jsou skutečné příčiny toho, jak jednáme, jak reagujeme ? Tedy ne jenom ty, se kterýma vyrukujeme okamžitě?

Je v Tobě ta ochota dívat se po skutečných příčinách svého jednání a reakcí ?
Co tedy konkrétně nalézáš ?

[Návštěvník]

Co vede k ochotě zkusit se podívat, jaké jsou skutečné příčiny toho, jak jednáme, jak reagujeme ?

Pochopení, že záleží především na důvodech, proč něco děláme. Někdo třeba přispívá na charitu, protože na vlastní oči viděl, v jaké bídě žijí lidi v zaostalých zemích. Jiný na ni přispívá, protože to dělají jeho příbuzní a kdyby to nedělal, mohli ho obvinit, že je sobec, který myslí jen na sebe. A tak dává peníze na charitu, aby si o něm příbuzní nemysleli něco špatného.

[Návštěvník]

Co vede k ochotě zkusit se podívat, jaké jsou skutečné příčiny toho, jak jednáme, jak reagujeme ?

Pochopení, že záleží především na důvodech, proč něco děláme. Někdo třeba přispívá na charitu, protože na vlastní oči viděl, v jaké bídě žijí lidi v zaostalých zemích. Jiný na ni přispívá, protože to dělají jeho příbuzní a kdyby to nedělal, mohli ho obvinit, že je sobec, který myslí jen na sebe. A tak dává peníze na charitu, aby si o něm příbuzní nemysleli něco špatného.

Takže mysl nabízí rozdíly. Porovnáváš své motivace a motivace těch druhých a co Ti vychází ?

Co bys doporučila tomu, kdo nemá zájem ulpívat na oddělenostech, které nabízí mysl, ale má zájem poznávat to, co sjednocuje ?

[Návštěvník]

Zajímá mě ten proces jako takový: pochopení, že záleží především na důvodech, proč něco děláme, samo vede k hlubší všímavosti. Je tak možné začít si u sebe uvědomovat i to, co zatím unikalo pozornosti - nevědomé důvody, které rozhodují, jaké vzniknou reakce na to, co se děje, na vlastní jednání i na to, jak reaguje okolí. V buddhismu se tomu říká rozvíjení pozornosti - bdělosti k mysli a nad myslí. To umožňuje postupné odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli, které se neobjevují jako myšlenky, ale jen jako nezřetelné pocity na pozadí jednotlivých myšlenek.

Tenhle postup mi přijde docela užitečný vzhledem k tomu, že si uvědomujeme jen malou část obsahů vlastní mysli. V minulosti se odborníci shodovali, že si je uvědomujeme asi jen z 10% a že ve zbývajících cca 90% je to naše nevědomí, které určí, jak zareagujeme. Dr. Radkin Honzák ale nedávno konstatoval, že aktivní působení nevědomí v běžném životě je zřejmě ještě mnohem rozlehlejší a mnohem častější.

[Návštěvník]

Aha, pro mě je to ulpívání pozornosti na rozdílech mezi osobami, ulpíváním na iluzi dvojnosti, tedy něčím, co namísto, aby umožnilo prostup skrz mysl k čistému Vědomí, naopak myšlenky zahušťuje a zneprůhledňuje skutečnost.

Záleží na tom, co preferuješ, jestli miluješ tu hru mysli, tak je to v pohodě.

Jestli miluješ pravdu, je třeba se připoutanosti k mysli pustit.

K poznání Jednoty vede to, co si uvědomuješ jako sjednocující, nikoliv projekce mysli, která vytváří rozdělenost.

Uvědomuješ si něco jako sjednocující ?

[Návštěvník]

Zajímá mě ten proces jako takový: pochopení, že záleží především na důvodech, proč něco děláme, samo vede k hlubší všímavosti. Je tak možné začít si u sebe uvědomovat i to, co zatím unikalo pozornosti - nevědomé důvody, které rozhodují, jaké vzniknou reakce na to, co se děje, na vlastní jednání i na to, jak reaguje okolí. V buddhismu se tomu říká rozvíjení pozornosti - bdělosti k mysli a nad myslí. To umožňuje postupné odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli, které se neobjevují jako myšlenky, ale jen jako nezřetelné pocity na pozadí jednotlivých myšlenek.

Tenhle postup mi přijde docela užitečný vzhledem k tomu, že si uvědomujeme jen malou část obsahů vlastní mysli. V minulosti se odborníci shodovali, že si je uvědomujeme asi jen z 10% a že ve zbývajících cca 90% je to naše nevědomí, které určí, jak zareagujeme. Dr. Radkin Honzák ale nedávno konstatoval, že aktivní působení nevědomí v běžném životě je zřejmě ještě mnohem rozlehlejší a mnohem častější.

Aha, pro mě je to ulpívání pozornosti na rozdílech mezi osobami, ulpíváním na iluzi dvojnosti, tedy něčím, co namísto, aby umožnilo prostup skrz mysl k čistému Vědomí, naopak myšlenky zahušťuje a zneprůhledňuje skutečnost.

Považuješ odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli za ulpívání na rozdílnostech a na iluzi dvojnosti?

Vida

[Návštěvník]

Považuješ odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli za ulpívání na rozdílnostech a na iluzi dvojnosti?
Vida

Řekla bych, že ta pozornost obrácená do mysli je dobrá jen do té chvíle, než se rozpozná, že mysl je prázdná, tedy v dzogčhenu je to v pořadí třetí lekce ze šesti.

[Návštěvník]

Zajímá mě ten proces jako takový: pochopení, že záleží především na důvodech, proč něco děláme, samo vede k hlubší všímavosti. Je tak možné začít si u sebe uvědomovat i to, co zatím unikalo pozornosti - nevědomé důvody, které rozhodují, jaké vzniknou reakce na to, co se děje, na vlastní jednání i na to, jak reaguje okolí. V buddhismu se tomu říká rozvíjení pozornosti - bdělosti k mysli a nad myslí. To umožňuje postupné odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli, které se neobjevují jako myšlenky, ale jen jako nezřetelné pocity na pozadí jednotlivých myšlenek.

Tenhle postup mi přijde docela užitečný vzhledem k tomu, že si uvědomujeme jen malou část obsahů vlastní mysli. V minulosti se odborníci shodovali, že si je uvědomujeme asi jen z 10% a že ve zbývajících cca 90% je to naše nevědomí, které určí, jak zareagujeme. Dr. Radkin Honzák ale nedávno konstatoval, že aktivní působení nevědomí v běžném životě je zřejmě ještě mnohem rozlehlejší a mnohem častější.

Aha, pro mě je to ulpívání pozornosti na rozdílech mezi osobami, ulpíváním na iluzi dvojnosti, tedy něčím, co namísto, aby umožnilo prostup skrz mysl k čistému Vědomí, naopak myšlenky zahušťuje a zneprůhledňuje skutečnost.

Považuješ odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli za ulpívání na rozdílnostech a na iluzi dvojnosti?

Vida

Považuješ odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli za ulpívání na rozdílnostech a na iluzi dvojnosti?
Vida

Řekla bych, že ta pozornost obrácená do mysli je dobrá jen do té chvíle, než se rozpozná, že mysl je prázdná, tedy v dzogčhenu je to v pořadí třetí lekce ze šesti.

Jakmile člověk pochopil, že mysl je ve své podstatě prázdná, tak její pokračující ulpívání už není ulpíváním a může se ignorovat ?

Tak jako když pochopil, že prostor a čas v podstatě neexistují, a může je proto ve svém každodenním životě ignorovat?

Vida

[Návštěvník]

Jakmile člověk pochopil, že mysl je ve své podstatě prázdná, tak její pokračující ulpívání už není ulpíváním a může se ignorovat ?

Jakmile se objeví poznání, že mysl je prázdná, že myšlenky ve své podstatě nejsou ničím skutečným, tak ztrácejí na své důležitosti. Mizí potřeba si dělat s něčím hlavu.

Je možné spočívat v tichu srdce, nic si o nikom a o ničem osobně nemyslet. Myšlenky se mohou dál objevovat, může se klidně objevit i mluvení nebo takovéhle psaní, ale mysl jako by byla čistá, prázdná, bez myšlenek.
Když se podíváš do mysli z ticha v srdci, z místa, kde mizí pocit já jsem ve vědomé existenci, tak v mysli nic nenajdeš.
Ve Zdroji je věčné ticho, prázdno.

Oproti tomu, když si někdo dělá s něčím osobně hlavu, tak hlava je plná studijního materiálu, je plná mentálního bordelu, skrz který není šance poznávat skutečnost.

Tak jako když pochopil, že prostor a čas v podstatě neexistují, a může je proto ve svém každodenním životě ignorovat?
Vida

No je to tak, že když se prohlédne iluze a zmizí ztotožnění s iluzí, tak zmizí i konatel, tedy osobní pocit, že já jsem ten, kdo to musí dělat tak nebo jinak, že já jsem ten, kdo to musí mít všechno pod kontrolou, že to musím nebo nesmím ignorovat.
Objevuje se uvolnění a přirozenost. Tedy je tady přirozená pozornost k tomu, k čemu je potřeba.