Co mě napadá

[lklknml]

Ano tak to je.Je tam moc chtění a díky tomu nenalezneš ta malá dvířka.Prostě je přehlédneš.

Ve skutečnosti není čím bys koukal, tak nemůžeš nic přehlédnout. "Nebudu moc chtít, uvolním se a tak nepřehlédnu malá dvířka." Tyhle fantazie o proklouznutí malým otvorem nejsou než ukájení se nižšího já, které nechce zmizet.

Zatoulal jsi se brachu, a jsi plný přesně toho, o čem furt píšeš. Holt etapa.

Já ale píšu z vlastní zkušenosti. A ty? Z postele svatebních líbánek?

[miroslav]

Slova o otevírání/vyvažování horních čaker nemůžete než filtrovat skrze vědomí břišní čakry, ega. To je jako kdybyste se chtěli řídit pokyny letového provozu při jízdě autem. No tak to se ti pak pochopitelně jeví, že Buddha, Ježíš atpod. říkají voloviny, ale ve statečnosti jsi vůl ty, Vostále.

Proto si ten Vostál bere řeči proti egu osobně. Zkrátka nic jiného nepoznává, jen o tom mele na základě vyčtenin a vlastního "náázoru".



Mám dojem, že uvolnění samo o sobě je tak trochu jako příjemný tichý spánek. Když se člověk "probere", tak je zase v napětí. To nám tu vzorově předvádí Vostál.

Mně se osvědčilo vnitřní pátrání. Všimnout si, že se něčeho držím a proč se toho potřebuji držet - co mne k tomu vede, co je za tím, jaká neuvědomělá motivace.
A když si to uvědomím v souvislostech - širším vědomím, tak zjistím, že to není třeba držet, že je to vlastně nepříjemné se takhle držet a pustím to - a už jsem z toho konkrétného vyléčen na vždy. ne že to zase objeví.
Příčinou toho nevidění, neuvědomování si v širších souvislostech je zúžené vnímání, ve kterém si neuvědomujeme, co to vlastně vnitřně děláme a proč. Jsme pohlceni tím, co děláme (emocí, chtěním, "spontaneitou" atd).

Takže je třeba panoramatické vnímání a uvědomování si. Výsledkem je pak trvalé uvolnění. Krásná vědomá cesta od osvobození k osvobození

Možná že toto panoramatické vidění, uvědomování a následné osvobozování je "činností" šestky, "třetího oka"

[Vopičák]

Abych vám to alespoň trochu přiblížil, jistě uznáte, že není chlast jako chlast, 20ti letá arménská brandy nemůže se rovnati vaší ruské samohonce. Kdo jednou zkusil už nechce jinak a ty vaše patoky nepije.

Myslím, že to platí v běžném životě. Jasně, že je lepší se opít něčím po čem nemáš kocovinu.
Ve sféře duchovnosti, je prostě připoutanost jako připoutanost nebo odpor. Prašť jak uboď.
Ale s tou mírou to vidím různě, na jednu stranu je pravda, že se může zdát, že větší připoutanost překáží víc. Ale to zas v tom běžném životě, v interakci s druhými a tak. Ale může se stát, že velká připoutanost jednoho dne zcela odpadne a ty jemné třeba zůstanou nepovšimnuty.

[Vopičák]

Je to čistě v režiji Šakti. Individualita s tim nemůže udělat vůbec nic, pohnout s tím do světla, osvětlit to. Cokoliv s tím vymyslí, začne dělat, nějak se angažovat, bude to kontraproduktivní. A čím víc se do toho zainteresuje, tím více to bude kontraproduktivní, tím víc to zatemuje. Tohle je prostě ta totalita osobní svobody. Je to špek na grilu osobní vůle, co odkrojila z Vědoní, jako potravu pro pozornost osoby (já), co to chce nevzdát, co to chce dokázat, co to chce odhalit, co to vznešeně papá... A jediný zisk z toho je plný břuch všelijakýc čakrálních vzorců, víra v ně. Duchovní placebo.

Je to čistě v režiji Šakti. Já osobně bych napsal Šivy, ale budu doufat, že to v tomto bodě myslíme s Pederitem stejně).
To jestli se někomu otevře srdeční či jiná čakra, je stejné jako když se filatelistovi podaří získat Modrý Mauricius nebo sprinterovi vyhrát olympiádu. Co když je ta kauzalita obráceně. Ten, který má vyhrát OH, tak trénuje jak vzteklý. Ten, komu se má otevřít čakra, tak se zajímá o čakry a oběma jsou alba se známkama ukradená.

[Vopičák]

Odpuštění sám sobě, ze své podstaty, nikdy nemůže být mechanickou akcí.

Ale i to je v režii vesmírného běhu věcí.

[lklknml]

Ve sféře duchovnosti, je prostě připoutanost jako připoutanost nebo odpor. Prašť jak uboď.

Není jedno, jsi-li připoután v údolí, nebo těsně pod vrcholem. Tedy pokud nechceš setrvávat v údolí. Pak je to jedno.

S tou mírou to pěkně vystihl Jan z Kříže – je jedno, jestli je skřivan připoután nití nebo okovem - nevzlétne. Nicméně okovy by asi skřivánek těžko uklofával.

[Návštěvník]

Ve sféře duchovnosti, je prostě připoutanost jako připoutanost nebo odpor. Prašť jak uboď.

Není jedno, jsi-li připoután v údolí, nebo těsně pod vrcholem. Tedy pokud nechceš setrvávat v údolí. Pak je to jedno.

S tou mírou to pěkně vystihl Jan z Kříže – je jedno, jestli je skřivan připoután nití nebo okovem - nevzlétne. Nicméně okovy by asi skřivánek těžko uklofával.

Souhlasím :-)
Je jedno, jestli jsi jablkem (červeným zeleným, žlutým, kombinací barev, zralým, nezralým, zhnilým,) na stromě, nebo pod stromem.

Na čem záleží, je skutečnost ztotožnění se s nějakou předstvou, formou.
Nejlépe je být červeným, zralým, na stromě.
Neeee zhnilým pod stromem.

Jablkem. (další forma).

Dobře se to píše, teoretizuje.
Hůř žije.

[Pedriito]

Já ale píšu z vlastní zkušenosti. A ty? Z postele svatebních líbánek?

Hele, pokud chceš měřit svý duchovní zkušenosti v tomto smyslu, tak bys měl vědět, pokud už jsem to náhodou nezmínil, že jsem strávil v duchovním kolektivu mnohokrát víc času než ty. A bral jsem to toho času nesmírně vážně, jestli ti jde o tohle? Tvoje zkušenost je výborná, jako každá zkušenost, tak ji nezahrab do domělých předsudků směrem k těm, kteří ti s ní neštymují, na to zdaleka není tvá zkušenost komplet. Jsi velmi inteligentní a sečtělý a myslíš to upřímně. Ale tyhle postoje, pocity, že někdo je na tom z tvýho současnýho hlediska takhle, a ty tomu prostě věříš, tě vedou na zcestí. Lehce si takhle vytvoříš nějaké konstrukce, o někom, o něčem, a tím ale i o sobě, nejspíš proto aby bylo v introspekcích a meditacích, co bořit. Tohle přece je zbytečná práce, neboť to není reálné, stavět na doměnkách. Tohle je kolektiv, ta společnost, z kterýho odejít nejde. Jako třeba z toho kláštera nebo z ášramu, když život, osud, děj pokynul... Z tohohle váznutí v nějakém pojetí sexuality, co tak rád předhazuješ druhým, ti jednou může pěkně jebnout.

[Pedriito]

Já ale píšu z vlastní zkušenosti. A ty? Z postele svatebních líbánek?

Hele, pokud chceš měřit svý duchovní zkušenosti v tomto smyslu, tak bys měl vědět, pokud už jsem to náhodou nezmínil, že jsem strávil v duchovním kolektivu mnohokrát víc času než ty. A bral jsem to toho času nesmírně vážně, jestli ti jde o tohle? Tvoje zkušenost je výborná, jako každá zkušenost, tak ji nezahrab do domělých předsudků směrem k těm, kteří ti s ní neštymují, na to zdaleka není tvá zkušenost komplet. Jsi velmi inteligentní a sečtělý a myslíš to upřímně. Ale tyhle postoje, pocity, že někdo je na tom z tvýho současnýho hlediska takhle, a ty tomu prostě věříš, tě vedou na zcestí. Lehce si takhle vytvoříš nějaké konstrukce, o někom, o něčem, a tím ale i o sobě, nejspíš proto aby bylo v introspekcích a meditacích, co bořit. Tohle přece je zbytečná práce, neboť to není reálné, stavět na doměnkách. Tohle je kolektiv, ta společnost, z kterýho odejít nejde. Jako třeba z toho kláštera nebo z ášramu, když život, osud, děj pokynul... Z tohohle váznutí v nějakém pojetí sexuality, co tak rád předhazuješ druhým, ti jednou může pěkně jebnout.

[Vopičák]

Ve sféře duchovnosti, je prostě připoutanost jako připoutanost nebo odpor. Prašť jak uboď.

Není jedno, jsi-li připoután v údolí, nebo těsně pod vrcholem. Tedy pokud nechceš setrvávat v údolí. Pak je to jedno.

S tou mírou to pěkně vystihl Jan z Kříže – je jedno, jestli je skřivan připoután nití nebo okovem - nevzlétne. Nicméně okovy by asi skřivánek těžko uklofával.

No ale kdo to rozsoudí, jestli jsi v údolí nebo pod vrcholem? Líbí se mi symbolika labyrintů. Když jím procházíš, a někoho potkáš nejsi schopný posoudit, jestli je blíž cíli nebo dál než ty. Ten klasický tvar je dělaný tak, že nejdřív jdeš přímo do středu, těsně předním to začne kličkovat, v závěru tě to vezme do nejvíc vnějšího oblouku a pak až teď už doopravdy přímo do středu.
Doporučuji si zajet někam kde ho mají a prochodit si ho vlastníma nohama. Jeden takový je na Vyšehradě, ale už je málo čitelný a někdy tam stojí auto. Na zámku Loučeň mají několik variant.

To, co píšeš o tom motýlovi, je přesně to, co jsem chtěl napsat. S nití můžeš poletovat, ale neodlétneš. Teď jde o to, zda ti jde víc o (dáváš tam pozornost) poletovánínebo chceš vážně odletět. No a taky tento příměr víc ilustruje tu míru připoutanosti.
Je lepší být poután nití k údolí nebo okovy pod vrcholem?

[lklknml]

Já ale píšu z vlastní zkušenosti. A ty? Z postele svatebních líbánek?

Hele, pokud chceš měřit svý duchovní zkušenosti v tomto smyslu, tak bys měl vědět, pokud už jsem to náhodou nezmínil, že jsem strávil v duchovním kolektivu mnohokrát víc času než ty. A bral jsem to toho času nesmírně vážně, jestli ti jde o tohle? Tvoje zkušenost je výborná, jako každá zkušenost, tak ji nezahrab do domělých předsudků směrem k těm, kteří ti s ní neštymují, na to zdaleka není tvá zkušenost komplet. Jsi velmi inteligentní a sečtělý a myslíš to upřímně. Ale tyhle postoje, pocity, že někdo je na tom z tvýho současnýho hlediska takhle, a ty tomu prostě věříš, tě vedou na zcestí. Lehce si takhle vytvoříš nějaké konstrukce, o někom, o něčem, a tím ale i o sobě, nejspíš proto aby bylo v introspekcích a meditacích, co bořit. Tohle přece je zbytečná práce, neboť to není reálné, stavět na doměnkách. Tohle je kolektiv, ta společnost, z kterýho odejít nejde. Jako třeba z toho kláštera nebo z ášramu, když život, osud, děj pokynul... Z tohohle váznutí v nějakém pojetí sexuality, co tak rád předhazuješ druhým, ti jednou může pěkně jebnout.

A připustil bys, byť jen jako zcela fantaskní a kuriózní hypotézu, že tvůj rozum tyhle úvahy produkuje, neboť nevědomě plní zadání touhy, která jej vlastní? :-)

Sexualita je mocná čarodějka, když se začteš do starověké sutty o pravidlech pro mnichy, tak tam najdeš tolik příkladů sexuálních deviací z praxe, že tě napadne, že těm mnichům muselo z té frustrace pěkně jebat v hlavě. Ale to neznamená, že sex. opilcům nejebe. Neboť připustit, že onen Buddhův požadavek celibátu na duchovní cestě není Buddhova kratochvíle, zbytečná konstrukce či předsudek, je již mimo jejich obzor, ten obzor je totiž určen právě jejich touhou.

Touha je zázrak kámo zázrak, zpívají si na cestě do ložnice :-).

[lklknml]

Je lepší být poután nití k údolí nebo okovy pod vrcholem?

A nemá ta otázka omluvit zabydlení se v údolí? Já na tom údolí tak nelpím, no není to lepší než být přikován jako tamhleten nahoře?

Neboli tu otázku si nech pro sebe, až budeš pod vrcholem :-).

[Pedriito]

Já ale píšu z vlastní zkušenosti. A ty? Z postele svatebních líbánek?

Hele, pokud chceš měřit svý duchovní zkušenosti v tomto smyslu, tak bys měl vědět, pokud už jsem to náhodou nezmínil, že jsem strávil v duchovním kolektivu mnohokrát víc času než ty. A bral jsem to toho času nesmírně vážně, jestli ti jde o tohle? Tvoje zkušenost je výborná, jako každá zkušenost, tak ji nezahrab do domělých předsudků směrem k těm, kteří ti s ní neštymují, na to zdaleka není tvá zkušenost komplet. Jsi velmi inteligentní a sečtělý a myslíš to upřímně. Ale tyhle postoje, pocity, že někdo je na tom z tvýho současnýho hlediska takhle, a ty tomu prostě věříš, tě vedou na zcestí. Lehce si takhle vytvoříš nějaké konstrukce, o někom, o něčem, a tím ale i o sobě, nejspíš proto aby bylo v introspekcích a meditacích, co bořit. Tohle přece je zbytečná práce, neboť to není reálné, stavět na doměnkách. Tohle je kolektiv, ta společnost, z kterýho odejít nejde. Jako třeba z toho kláštera nebo z ášramu, když život, osud, děj pokynul... Z tohohle váznutí v nějakém pojetí sexuality, co tak rád předhazuješ druhým, ti jednou může pěkně jebnout.

A připustil bys, byť jen jako zcela fantaskní a kuriózní hypotézu, že tvůj rozum tyhle úvahy produkuje, neboť nevědomě plní zadání touhy, která jej vlastní? :-)

Sexualita je mocná čarodějka, když se začteš do starověké sutty o pravidlech pro mnichy, tak tam najdeš tolik příkladů sexuálních deviací z praxe, že tě napadne, že těm mnichům muselo z té frustrace pěkně jebat v hlavě. Ale to neznamená, že sex. opilcům nejebe. Neboť připustit, že onen Buddhův požadavek celibátu na duchovní cestě není Buddhova kratochvíle, zbytečná konstrukce či předsudek, je již mimo jejich obzor, ten obzor je totiž určen právě jejich touhou.

Touha je zázrak kámo zázrak, zpívají si na cestě do ložnice :-).

Já ti nevím kámo, ale v tom duchovnu se přeci bere za bernou minci, že ten osobní rozum není zrovna ta nejdůvěryhodnější kapacita. Tzn, že když ten střed tvý osobnosti, co není ani osobním rozumem, ani pociťováním, se probere a tím vzniká jiná Touha než ta známá osobní touha, o který mi tu furt přednášíš, tak tyhle ty věci, jak uspokojit svý libido, prostě ustupujou. Jsi jinde. Tak teda fakt nevím, jak to máš ty. Nemusíš mít na stěně přibitej protokol, jak se chovat, jak vnímat opacné pohlaví, jak držet disciplínu, to je prostě nucení, a jakékoliv nucení nikdy nefungovalo a nefunguje. To je známka toho, že jdeš dobře, že tohle odpadává a netrápí tě. Já jsem nikdy nebyl nevěrný svý partnerce, nejde to.

[lklknml]

A připustil bys, byť jen jako zcela fantaskní a kuriózní hypotézu, že tvůj rozum tyhle úvahy produkuje, neboť nevědomě plní zadání touhy, která jej vlastní? :-)

Sexualita je mocná čarodějka, když se začteš do starověké sutty o pravidlech pro mnichy, tak tam najdeš tolik příkladů sexuálních deviací z praxe, že tě napadne, že těm mnichům muselo z té frustrace pěkně jebat v hlavě. Ale to neznamená, že sex. opilcům nejebe. Neboť připustit, že onen Buddhův požadavek celibátu na duchovní cestě není Buddhova kratochvíle, zbytečná konstrukce či předsudek, je již mimo jejich obzor, ten obzor je totiž určen právě jejich touhou.

Touha je zázrak kámo zázrak, zpívají si na cestě do ložnice :-).

Já ti nevím kámo, ale v tom duchovnu se přeci bere za bernou minci, že ten osobní rozum není zrovna ta nejdůvěryhodnější kapacita. Tzn, že když ten střed tvý osobnosti, co není ani osobním rozumem, ani pociťováním, se probere a tím vzniká jiná Touha než ta známá osobní touha, o který mi tu furt přednášíš, tak tyhle ty věci, jak uspokojit svý libido, prostě ustupujou. Jsi jinde. Tak teda fakt nevím, jak to máš ty. Nemusíš mít na stěně přibitej protokol, jak se chovat, jak vnímat opacné pohlaví, jak držet disciplínu, to je prostě nucení, a jakékoliv nucení nikdy nefungovalo a nefunguje. To je známka toho, že jdeš dobře, že tohle odpadává a netrápí tě. Já jsem nikdy nebyl nevěrný svý partnerce, nejde to.

Takže nepřipustil. A já jsem jinde s nuceným protokolem přibitým na stěně co mě trápí a nefunguje. Na rozdíl od tebe, kterému funguje Touha co není libido.
Tvl takovejhle konstrukt jsem ještě neslyšel .

1. píšu z vlastní zkušenosti
2. Buddha je na mé straně
3. tradice to potvrzuje

Hele já tě nikterak neodsuzuju. Třeba namažeš jí perutě a ona do nebe veme tě, jak zpívá Xindl X. I mimozemšťan Ra by tě podpořil. Jenom konstatuju, že kvůli své touze jsi schopen konstruovat nebetyčné ptákoviny a vymlouvat se na ně a věřit jim.

[Pedriito]

A připustil bys, byť jen jako zcela fantaskní a kuriózní hypotézu, že tvůj rozum tyhle úvahy produkuje, neboť nevědomě plní zadání touhy, která jej vlastní? :-)

Sexualita je mocná čarodějka, když se začteš do starověké sutty o pravidlech pro mnichy, tak tam najdeš tolik příkladů sexuálních deviací z praxe, že tě napadne, že těm mnichům muselo z té frustrace pěkně jebat v hlavě. Ale to neznamená, že sex. opilcům nejebe. Neboť připustit, že onen Buddhův požadavek celibátu na duchovní cestě není Buddhova kratochvíle, zbytečná konstrukce či předsudek, je již mimo jejich obzor, ten obzor je totiž určen právě jejich touhou.

Touha je zázrak kámo zázrak, zpívají si na cestě do ložnice :-).

Já ti nevím kámo, ale v tom duchovnu se přeci bere za bernou minci, že ten osobní rozum není zrovna ta nejdůvěryhodnější kapacita. Tzn, že když ten střed tvý osobnosti, co není ani osobním rozumem, ani pociťováním, se probere a tím vzniká jiná Touha než ta známá osobní touha, o který mi tu furt přednášíš, tak tyhle ty věci, jak uspokojit svý libido, prostě ustupujou. Jsi jinde. Tak teda fakt nevím, jak to máš ty. Nemusíš mít na stěně přibitej protokol, jak se chovat, jak vnímat opacné pohlaví, jak držet disciplínu, to je prostě nucení, a jakékoliv nucení nikdy nefungovalo a nefunguje. To je známka toho, že jdeš dobře, že tohle odpadává a netrápí tě. Já jsem nikdy nebyl nevěrný svý partnerce, nejde to.

Takže nepřipustil. A já jsem jinde s nuceným protokolem přibitým na stěně co mě trápí a nefunguje. Na rozdíl od tebe, kterému funguje Touha co není libido.
Tvl takovejhle konstrukt jsem ještě neslyšel .

1. píšu z vlastní zkušenosti
2. Buddha je na mé straně
3. tradice to potvrzuje

Hele já tě nikterak neodsuzuju. Třeba namažeš jí perutě a ona do nebe veme tě, jak zpívá Xindl X. I mimozemšťan Ra by tě podpořil. Jenom konstatuju, že kvůli své touze jsi schopen konstruovat nebetyčné ptákoviny a vymlouvat se na ně a věřit jim.

Ta tvoje schopnost dedukovat a rozlišovat, je fakt omezena nevyřešeností vlastní sexuality.. A nestilizuj se dovtvrdosti, jestli ti můžu poradit, zní to jak mečení kozy, co vyskočila na povoz...

[miroslav]

Hele já tě nikterak neodsuzuju. Třeba namažeš jí perutě a ona do nebe veme tě, jak zpívá Xindl X. I mimozemšťan Ra by tě podpořil. Jenom konstatuju, že kvůli své touze jsi schopen konstruovat nebetyčné ptákoviny a vymlouvat se na ně a věřit jim.

Ta tvoje schopnost dedukovat a rozlišovat, je fakt omezena nevyřešeností vlastní sexuality.. A nestilizuj se dovtvrdosti, jestli ti můžu poradit, zní to jak mečení kozy, co vyskočila na povoz...

Sice to není na mne, ale není dobré něco v té sexuální oblasti urychlovat nebo překonávat.
Na rozdíl od různých "tantriků" si Zdeňka vážím, že když sex, tak aby sestoupil z horních pater čakramů - jaksi "svatý", posvěcený, duchovně nápomocný.
Taková je moje zkušenost.
Kdo se vžívá v sexu na té jen běžné zvířecí a sebepotvrzující se úrovni, ten se dál nedostane.
Proto je dobrý celibát. Ne věčný, ale dokud "Síla" nevystoupí do duchovních sfér. Jinak vyteče - vytéká hned dole a výš už nezbývá ta energie, "není důvod"
A krásná Šaktí "vyteče" dříve, než se může projevit a účinkovat ve vyšších sférách.

[Pedriito]

No dyk to říkám, až na tu gramatiku.

[Vopičák]

Je lepší být poután nití k údolí nebo okovy pod vrcholem?

A nemá ta otázka omluvit zabydlení se v údolí? Já na tom údolí tak nelpím, no není to lepší než být přikován jako tamhleten nahoře?
Neboli tu otázku si nech pro sebe, až budeš pod vrcholem :-).

No neměla.
Ale nevybral jsi tu nejdůležitější otázku. Ta údolí a vrcholy jsi do diskuze vnesl ty, ne já. Mě je úplně jedno, kde mě, sebe či někoho jiného vidíš.
Důležité, z mého uhlu pohledu je toto

Teď jde o to, zda ti jde víc o (dáváš tam pozornost) poletování nebo chceš vážně odletět.

Je to řečnická otázka, nemusíš tu na ni odpovídat, nečekám to. To jak to máš je čistě tvoje věc. Prvotní je, jak umíš být upřímný sám k sobě.

[Pedriito]

Hele já tě nikterak neodsuzuju. Třeba namažeš jí perutě a ona do nebe veme tě, jak zpívá Xindl X. I mimozemšťan Ra by tě podpořil. Jenom konstatuju, že kvůli své touze jsi schopen konstruovat nebetyčné ptákoviny a vymlouvat se na ně a věřit jim.

Ta tvoje schopnost dedukovat a rozlišovat, je fakt omezena nevyřešeností vlastní sexuality.. A nestilizuj se dovtvrdosti, jestli ti můžu poradit, zní to jak mečení kozy, co vyskočila na povoz...

Sice to není na mne, ale není dobré něco v té sexuální oblasti urychlovat nebo překonávat.
Na rozdíl od různých "tantriků" si Zdeňka vážím, že když sex, tak aby sestoupil z horních pater čakramů - jaksi "svatý", posvěcený, duchovně nápomocný.
Taková je moje zkušenost.
Kdo se vžívá v sexu na té jen běžné zvířecí a sebepotvrzující se úrovni, ten se dál nedostane.
Proto je dobrý celibát. Ne věčný, ale dokud "Síla" nevystoupí do duchovních sfér. Jinak vyteče - vytéká hned dole a výš už nezbývá ta energie, "není důvod"
A krásná Šaktí "vyteče" dříve, než se může projevit a účinkovat ve vyšších sférách.

Jo, aby nebyla mýlka, ono se to asi prvně nějak blbě načetlo, a já myslel, že jsem mu to psal já

Nicméně, no je to vše trošku jinak, co se čaker týče...

[vostal petr]

Kdo se vžívá v sexu na té jen běžné zvířecí a sebepotvrzující se úrovni, ten se dál nedostane.

Zase tvrdíš pitominy,

takže znovu, nezáleží na činnosti,

jde vždy o to, aby koncetrace přešla v meditaci...

Aby napětí přešlo v uvolnění,

což se u sexu děje vcelku spontánně, že jo,

pak už záleží jen na tobě, nakolik se dokážeš uvolnit....



PS.
No blb co zná jen koncetrace se neuvoní ani u toho zvířecího šukání...