od ryunin » čtv 19. črc 2012 14:02:03
Pokračujeme ve verších mistra Nágárdžuny o nirváně, navážeme, kde jsme skončili minule.
Kdyby nirvána byla ne-bytí, jak by to mohlo být něco co je nezávislé? Cokoliv je nezávislé, není ne - bytím.
komentář - Mistr Nágárdžna už něco o nirváně předtím řekl a řekl, že je nezávislá. Ale to, co vůbec neexistuje, není ani závislé ani nezávislé, protože o něčem, co vůbec neexistuje, nemůžeme vůbec nic tvrdit.
To, co přichází a odchází je něco závislého a podléhá to změně. Ale nirvána není závislá ani se nemění.
komentář - k tomu snad není co dodat
Buddha zamítl jak stávání se, tak rozpouštění. Proto nirvána není ani jevově existující, ani něčím, co neexistuje.
komentář - Tedy vidíme, že Nágárdžuna bere Buddhovo učení vážně. Není to tak, že by Buddhovo učení opravil nebo pozměnil pro své vlastní potěšení, ale on pouze rozvíjí filozofii Buddhova učení v tom smyslu, že upřesňuje a vysvětluje, co vlastně Buddha učil, velmi precizními filozofickými prostředky, tak vlastně Buddhovi slouží, pomáhá mu osvětlit jeho zkušenost pro moderní lidi a prostředí, podobně jako učitel dvacátého století používá moderní prostředky proto, aby vysvětlil původní, Buddhovo poznání současnému člověku. Původní učení Buddhy není cenné v tom, že ho nelze interpretovat znovu, dovysvětlit, osvětlit v moderním světě, ale je cenné v tom, že je to základ, podklad k různým filozofickým výrazům a učení, aniž bychom původní smysl jen maličko pozměnili. Jinými slovy když pochopíme původní učení Buddhy, můžeme ho vysvětlit na příkladu jízdy v tramvaji nebo mluvit o pornografii a jejím významu. Nemusíme jen memorovat sútry pálíjského kánonu a tvrdit, že jen to je učení Buddhy. Učení Buddhy bylo jen prst, který ukázal na měsíc. Pokud víme, na co Buddha ukazoval, můžeme tam ukázat vlastním prstem a to je přesně to, co udělal mistr Nágárdžuna.
Kdyby nirvána byla jak jevově existující a současně ne -bytím, osvobození by jednak nastalo a jednak nenastalo. Ale to je nemožné.
komentář - kdyby nirvána byla jev, který se objevuje, mohli bychom dosáhnout osvobození - ale kdyby byla něčím, co neexistuje, nemohli bychom dosáhnout osvobození - tudíž současně bychom mohli a nemohli, což je nesmysl.
Kdyby nirvána byla současně jevem a ne -bytím, nemohla by být nezávislá, protože jak jevy, tak ne -bytí jsou závislé na tom, co je způsobuje.
komentář - To je zajímavé - mistr Nágárdžuna ne-bytí nechápe jako něco univerzálního, ale jako něco, co zaniklo, co bylo zničeno, tedy bylo něčím podmíněno.
Jak by mohla být nirvána současně jevem a ne-bytím? Nirvánu nic nezpůsobilo. Jak jevy, tak ne-bytí jsou něčím způsobené.
komentář - není třeba snad
Jak by mohla nirvána být současně jevem a současně ne-bytím? Tyto dvě věci nemůžou zabírat totéřž místo. Jsou jako světlo a tma.
komentář - Jak vůbec mistra Nágárdžunu napadlo dávat k sobě jev a nebytí v souvislosti s nirvánou? Jedině vysvětlení, které mě napadá - chtěl jít filozoficky do důsledku, vyčerpat všechny námitky a možnosti.
Nirvána není ani existujícím jevem, ani ne-bytím. Kdo tohle může chápat?
komentář - no přesně, když nirvána není ani existujícím jevem, ani ne-bytím, není tu nic k chápání - intelektuálně můžeme leda vyčerpat všechny možnosti, co je a co není nirvána, ale nakonec tu není nic konkrétního, co bychom mohli chápat jako "nirvánu" - přesto má smysl důsledně vylučovat, srovnávat, osvětlovat, abychom došli k nirváně za slovy a za hodnocením a za dosažením a nedosažením
Pokud nirvána není ani existujícím jevem, ani ne-bytím, kdo vůbec má oprávnění něco takového říkat?
komentář - to je důležitý moment, mistr Nágárdžuna popírá vlastní výroky, aby si někdo nemyslel, že jeho lvatní výroky jsou konečnou pravdou - to je něco ,co je v zenu neustále mistry opakováno v různé formě - nic netvrdím, bouchnu do podlahy, jdu na záchod, už všemu rozumíš, atd. čii buddhismus v žádném případě nemá konečnou pravdu ve verbální, slovy vyjádřené podobě - všechna filozofie buddhismu jen ukazuje na realitu za slovy a výroky a definice, ovšem buddhistická filozofie, pokud je správně pojata, má fantastickou schopnost sama sebe odstranit, aby nepřekážela vlastnímu zážitku pravdy - je to jako bychom měli vysavač, který po vysátí všeho prachu sám sebe vysaje, aby nepřekážel v domě
pokračování příště
Pokračujeme ve verších mistra Nágárdžuny o nirváně, navážeme, kde jsme skončili minule.
Kdyby nirvána byla ne-bytí, jak by to mohlo být něco co je nezávislé? Cokoliv je nezávislé, není ne - bytím.
komentář - Mistr Nágárdžna už něco o nirváně předtím řekl a řekl, že je nezávislá. Ale to, co vůbec neexistuje, není ani závislé ani nezávislé, protože o něčem, co vůbec neexistuje, nemůžeme vůbec nic tvrdit.
To, co přichází a odchází je něco závislého a podléhá to změně. Ale nirvána není závislá ani se nemění.
komentář - k tomu snad není co dodat
Buddha zamítl jak stávání se, tak rozpouštění. Proto nirvána není ani jevově existující, ani něčím, co neexistuje.
komentář - Tedy vidíme, že Nágárdžuna bere Buddhovo učení vážně. Není to tak, že by Buddhovo učení opravil nebo pozměnil pro své vlastní potěšení, ale on pouze rozvíjí filozofii Buddhova učení v tom smyslu, že upřesňuje a vysvětluje, co vlastně Buddha učil, velmi precizními filozofickými prostředky, tak vlastně Buddhovi slouží, pomáhá mu osvětlit jeho zkušenost pro moderní lidi a prostředí, podobně jako učitel dvacátého století používá moderní prostředky proto, aby vysvětlil původní, Buddhovo poznání současnému člověku. Původní učení Buddhy není cenné v tom, že ho nelze interpretovat znovu, dovysvětlit, osvětlit v moderním světě, ale je cenné v tom, že je to základ, podklad k různým filozofickým výrazům a učení, aniž bychom původní smysl jen maličko pozměnili. Jinými slovy když pochopíme původní učení Buddhy, můžeme ho vysvětlit na příkladu jízdy v tramvaji nebo mluvit o pornografii a jejím významu. Nemusíme jen memorovat sútry pálíjského kánonu a tvrdit, že jen to je učení Buddhy. Učení Buddhy bylo jen prst, který ukázal na měsíc. Pokud víme, na co Buddha ukazoval, můžeme tam ukázat vlastním prstem a to je přesně to, co udělal mistr Nágárdžuna.
Kdyby nirvána byla jak jevově existující a současně ne -bytím, osvobození by jednak nastalo a jednak nenastalo. Ale to je nemožné.
komentář - kdyby nirvána byla jev, který se objevuje, mohli bychom dosáhnout osvobození - ale kdyby byla něčím, co neexistuje, nemohli bychom dosáhnout osvobození - tudíž současně bychom mohli a nemohli, což je nesmysl.
Kdyby nirvána byla současně jevem a ne -bytím, nemohla by být nezávislá, protože jak jevy, tak ne -bytí jsou závislé na tom, co je způsobuje.
komentář - To je zajímavé - mistr Nágárdžuna ne-bytí nechápe jako něco univerzálního, ale jako něco, co zaniklo, co bylo zničeno, tedy bylo něčím podmíněno.
Jak by mohla být nirvána současně jevem a ne-bytím? Nirvánu nic nezpůsobilo. Jak jevy, tak ne-bytí jsou něčím způsobené.
komentář - není třeba snad
Jak by mohla nirvána být současně jevem a současně ne-bytím? Tyto dvě věci nemůžou zabírat totéřž místo. Jsou jako světlo a tma.
komentář - Jak vůbec mistra Nágárdžunu napadlo dávat k sobě jev a nebytí v souvislosti s nirvánou? Jedině vysvětlení, které mě napadá - chtěl jít filozoficky do důsledku, vyčerpat všechny námitky a možnosti.
Nirvána není ani existujícím jevem, ani ne-bytím. Kdo tohle může chápat?
komentář - no přesně, když nirvána není ani existujícím jevem, ani ne-bytím, není tu nic k chápání - intelektuálně můžeme leda vyčerpat všechny možnosti, co je a co není nirvána, ale nakonec tu není nic konkrétního, co bychom mohli chápat jako "nirvánu" - přesto má smysl důsledně vylučovat, srovnávat, osvětlovat, abychom došli k nirváně za slovy a za hodnocením a za dosažením a nedosažením
Pokud nirvána není ani existujícím jevem, ani ne-bytím, kdo vůbec má oprávnění něco takového říkat?
komentář - to je důležitý moment, mistr Nágárdžuna popírá vlastní výroky, aby si někdo nemyslel, že jeho lvatní výroky jsou konečnou pravdou - to je něco ,co je v zenu neustále mistry opakováno v různé formě - nic netvrdím, bouchnu do podlahy, jdu na záchod, už všemu rozumíš, atd. čii buddhismus v žádném případě nemá konečnou pravdu ve verbální, slovy vyjádřené podobě - všechna filozofie buddhismu jen ukazuje na realitu za slovy a výroky a definice, ovšem buddhistická filozofie, pokud je správně pojata, má fantastickou schopnost sama sebe odstranit, aby nepřekážela vlastnímu zážitku pravdy - je to jako bychom měli vysavač, který po vysátí všeho prachu sám sebe vysaje, aby nepřekážel v domě
pokračování příště