Poradna zdarma

"Můžeme zůstat v omylu, jak dlouho chceme. Nikdo na nás neklade nároky. Když se ale budeme tomu věnovat, budeme se snažit pochopit, proč se toho držíme (což není vůbec nutný, nikdo to po nás nechce!), bude to svým způsobem fungovat. To není diskuse o tom, že bychom něco měli; je o tom, co můžem."

Návštěvník píše:Prostě nedokážu nějak pochopit, pokud si odmalička zvykáme ne neznámo a sžíváme se s tím, bez obav, tak jak a proč se najednou objeví strach?
Můj syn měl rok a dostával hysterické záchvaty, když kolem něj brobzučela moucha, dneska jsme měli hodinový výstup kvůli komárovi. My učíme děti k lásce ke všemu živému, koukáme na makrofotografie a nikdy od nás nemohly vidět, že bychom se něčeho takového báli, tak kde to vzniká?

Třeba si dítě přineslo z předchozí inkarnace tak drásavé zkušenosti, že se v něm probudí strach při prvním zvuku, který začne cítit jako ohrožující.

Návštěvník píše:Doufám, že ty jsi se svým dítětem, takhle už nezacházela.

Návštěvník píše:

Jak vlastně vzniká strach? Strach je podle mě reakce na něco pro nás neznámého, ale proč vzniká už u dětí?
Děti všechno na začátku života přece berou tak, jak to přichází. Vše je pro ně neznámé, ale přesto to přijímají beze strachu. Tak proč se z ničeho nic začnou bát?
Prostě nedokážu nějak pochopit, pokud si odmalička zvykáme ne neznámo a sžíváme se s tím, bez obav, tak jak a proč se najednou objeví strach?
Můj syn měl rok a dostával hysterické záchvaty, když kolem něj brobzučela moucha, dneska jsme měli hodinový výstup kvůli komárovi. My učíme děti k lásce ke všemu živému, koukáme na makrofotografie a nikdy od nás nemohly vidět, že bychom se něčeho takového báli, tak kde to vzniká?

pokračování: http://www.bofi.wz.cz/duchovno/kde_se_bere_strach.htm

Návštěvník píše:Typla bych, že toto poslední jsi začala takto interpretovat až později.
Vnímala jsi pocit "strachu" (aniž jsi věděla proč), který na tebe přenesli ostatní.
Pokud vím, tak děti o sebe nemají strach. Teprve, když je dospělí naučí, že to tak musí být.

Jak vlastně vzniká strach? Strach je podle mě reakce na něco pro nás neznámého, ale proč vzniká už u dětí?
Děti všechno na začátku života přece berou tak, jak to přichází. Vše je pro ně neznámé, ale přesto to přijímají beze strachu. Tak proč se z ničeho nic začnou bát?
Prostě nedokážu nějak pochopit, pokud si odmalička zvykáme ne neznámo a sžíváme se s tím, bez obav, tak jak a proč se najednou objeví strach?
Můj syn měl rok a dostával hysterické záchvaty, když kolem něj brobzučela moucha, dneska jsme měli hodinový výstup kvůli komárovi. My učíme děti k lásce ke všemu živému, koukáme na makrofotografie a nikdy od nás nemohly vidět, že bychom se něčeho takového báli, tak kde to vzniká?

Návštěvník píše:taky si vzpomínám na okamžik zahanbení, že jsem sobec

dostala jsem barevnou gumu od maminky
stály jsme před domem a já si tu úžasnou věc prohlížela a mačkala v dlani, čuchala k ní
bylo to tak zajímavé a nezvyklé, jiné než věci se kterými jsem dosud přišla do styku
a najednou přišla nějaká paní s dítětem a to dítě mi tu věc vzalo
začala jsem křičet a chtěla si jí vzít zpátky, ale maminka pro mne zcela nepochopitelně
mi v tom zabránila, bouchla mne přes zadek a mračila se a nazvala mne malým sobcem
nevěděla jsem co je to sobec, ale pochopila jsem, že jsem udělala něco špatného
a začala se za sebe stydět a přišlo tam i zoufalství, protože jsem pořád nevěděla
proč jsem špatná ? proč mne maminka odmítá a strach, že zase udělám něco
špatně a budu odmítaná a velká úzkost z toho

to jsou jen dva takové silnější zážitky z ranného dětství, mohlo mi být tak kolem 2 let

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Sebestřednost vzniká okamžikem, kdy malé dítě začne vnímat sebe jako někoho, kdo je oddělený od ostatních. Začne odporovat, křičet "já to chci!" , prosazovat to, co samo chce.

Tak si na to vzpomínáš u sebe?

já si vzpomínám třeba na tohle

jak mnou prochází mnou horkost, celou mne prostupuje, chvílemi o sobě vůbec nevím a na obraz kde nade mnou vidím vyděšenou tvář, srdceryvně naříkající a prosící mne abych neumírala

co je smrt ? nevím, ale dochází mi, že je se mnou cosi v nepořádku a že to bude vážné, proto tolik povyku a kde se vzal tu se vzal přišel strach

nevím co je smrt, nevím co je se mnou špatně, ale už poznávám co je to se o sebe bát

Sebestřednost vzniká okamžikem, kdy malé dítě začne vnímat sebe jako někoho, kdo je oddělený od ostatních. Začne odporovat, křičet "já to chci!" , prosazovat to, co samo chce.

Někdy mezi prvním a třetím rokem prožije dítě období sebeuvědomování, které do jeho života přinese vědomé užívání zájmene "já" a s ním i poznávání vlastní síly vůle a sebeprosazení. Nejtypičtějším příkladem pokusů o individualitu jsou projevy nesouhlasu, resp. výbuchy odporu proti rozhodnutím a příkazům rodičů. Psychologové hovoří o období vzdoru či negativismu, lidově přezdívaném "první puberta". Dítě zkrátka usiluje o samostatnost a jeho snaha otestovat své možnosti může v některých případech skončit - z důvodu nezralosti nervové soustavy i nedostatku zkušeností - totálním kolapsem.

Pro rodiče jde o jedno z nejnáročnějších období, a to zvláště v případech, kdy děti upadají do extrémních projevů odporu a nesouhlasu a kdy zcela ztrácejí vládu nad sebou. Křičí, kopou, vyvádějí, a co je pro rodiče nejděsivější, dávají také volný průchod projevům své agresivity.

http://www.evalabusova.cz/clanky/vzdor.php

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Sebestřednost vzniká okamžikem, kdy malé dítě začne vnímat sebe jako někoho, kdo je oddělený od ostatních. Začne odporovat, křičet "já to chci!" , prosazovat to, co samo chce.

Tak si na to vzpomínáš u sebe?

Návštěvník píše:Sebestřednost vzniká okamžikem, kdy malé dítě začne vnímat sebe jako někoho, kdo je oddělený od ostatních. Začne odporovat, křičet "já to chci!" , prosazovat to, co samo chce.

Sebestřednost... je základní charakteristika ega, které se vnímá jako oddělené od všeho ostatního. Ono ví, jak všechno má správně být, vnímá sebe samo jako samostatný střed, ze kterého rozhoduje a jedná.

To je ten základní rozdíl mezi stavem egoistického "já" a mezi vnímáním Probuzeného.

Co vám v životě ze všeho nejvíc pomohlo?

Jana píše:Láska k Bohu.
Poznání, že Bůh je to nejdůležitější, co je.
Poznání, že Bůh je Láska.

Návštěvník píše:

malpan píše: Cítím-li se sám na řešení situace a vnímám-li to jako v tísni, pak je tu ten problém...

To je ale obvyklý stav většiny lidí, ne? Jak dojít k tomu, aby to bylo takové, jak říkáš?

malpan píše: Cítím-li se sám na řešení situace a vnímám-li to jako v tísni, pak je tu ten problém...

nejsem sám a není nic s čím by bylo potřeba pomáhat...