Příběhy

Příběhy

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 21. pro 2018 13:26:56

Vášeň a vůle

Ještě jí nebyly dva roky, onemocněla a stala se hluchou, slepou a vlastně i němou. Její kontakt se světem byl přes dotyky a vůně. Proto hodně času trávila s Martou, dcerou kuchařky, která jí rozuměla. S Helenou to ale nebylo lehké. I když dokázala hmatem či po vůni rozeznat komu patří část oblečení, neviděla, neslyšela, nemluvila. A snad právě proto zažívala spoustu nejistot. Proto měla potřebu své okolí kontrolovat, ovládat a tyranizovat. Rozkazovala druhým a muselo být po jejím, jinak propadala záchvatům zuřivosti. Jediné místo, kde se dokázala Helena zklidnit, byla náruč a klín maminky.

Jenže narozením sestřičky Mildred byla pro ni maminka a její náruč a klín méně dostupné. Helena byla agresivnější a svou agresivitu obracela i proti vetřelkyni Mildred. Nejzranitelnější a nejagresivnější byla, když nikdo neporozuměl, co právě chce. Častěji potřebovala být s někým, někoho mít jen pro sebe. Vše se stupňovalo, až každou hodinu propadala záchvatům vzteku. Nejvíce si vylévala zlost na svých panenkách.

Rodiče začali hledat chůvu. Spojili se s různými odborníky, kteří jí doporučili Annu Sullivanovou. Měla 21 let a byla krátce po úspěšné oční operaci. Helena měla krátce před svými sedmými narozeninami. Helenina učitelka Anna Sullivanová nenašla bledou a neduživou, ale živou, nezkrotnou, panovačnou a zlou holčičku, která se k nikomu nepřitulila. Učitelka byla přesvědčena, že jedinou cestou je řád a láska. Helena se zklidnila a začala si hrát, ale i pomáhat. Annu měla jen pro sebe. To vše bylo provázeno silnými vůněmi jara, které byly pro Helenu hluboce emotivní. Dobrodružství vůle, nadšení a dychtivé vášně mohlo začít.

Učitelka ji učila dorozumívat se prsty do dlaně i Brailovu písmu. Když Helena měla v ruce panenku, Anna ji napsala do dlaně „doll“. Pak ji z pumpy nechala proudit na ruce vodu a zároveň ji psala do dlaně „watter“. „Toto živé slovo probudilo mou duši k životu, darovalo ji světlo, naději, radost, osvobodilo ji od jejich pout! Odešla jsem od studny plna zvídavosti.“ Každé slovo bylo takto hluboce prožité, každá věc měla život. Během krátké chvíle se naučila 100 živých slov. Najednou panenka pro ni měla duši. Hned se ji snažila dát dohromady, když ji předtím roztrhala na kousky. Nešlo to. „Pak se mi oči naplnily slzami; pochopila, co jsem učinila a poprvé v životě jsem pocítila lítost a bolest“. Po slovech, které bylo možné si osahat, se Helena učila i abstraktní slovům. Slovu láska se neučila jako prvnímu. Tím bylo slovo „myslet“. U něj stačilo ťuknout na čelo a označit děj, který se odehrává v hlavě. Láska byla něco vzdáleného, nebylo na ni možno sáhnout, přitom je ji možno cítit nejen v hlavě, ale po celém těle. Lásku bylo možné cítit, nikoli uchopit. Byla uvnitř, vně i mezi. Za čtyři měsíce od prvního slůvka v dlani píše Helena první dopis a o pár měsíců později píše svým rodičům: „Učím se francouzsky, německy, latinsky a řecky.“

Když se pak rozhodla naučit hlasitě mluvit, trvalo jí to týden. V 16 letech přednáší na sjezdu Americké společnosti pro rozšiřování výuky živé řeči u hluchých. Studuje na colledge. V eseji na konci studia se zamýšlí nad svou budoucností. Chce cestovat po světě, povzbuzovat ty, kdo se snaží vzdělávat slepce, a posilovat jejich schopnosti pro samostatný život. „Zatím nejsem kompetentní, abych diskutovala o jejich problémech, avšak zjistím, jaké to problémy jsou, a budu studovat metody, jak je řešit“. Po absolvování colledge nejde vše snadno, jak by se mohlo zdát. Následuje celé desetiletí nemocí a odmítaní nakladateli. Až pak se dostává ke kampaním za postižené a je schopna během jednoho roku pronést 139 proslovů na 53 místech světa.

Mark Twain se kvůli Heleně naučil její rukomluvu. Helena byla hrdinkou a herečkou dvou celovečerních hraných filmů. Napsala velké množství knih. Zemřela ve svých 87 letech a její popel je uložen ve washingtonské katedrále.


Nezatrpknout, nevzdat
•Co bylo rozhodující, že Helena nezatrpkla a svůj život nevzdala?
•Nebyl to jen talent a vůle, ale její otevřenost vůči světu a lidem a především vášeň. Pochopitelně velkou roli sehrála její učitelka Anna, která, řečeno dnešním jazykem, byla koučující.
•P W. Gretzsky, legendární hokejista a držitel mnoha prvenství, před svým posledním zápasem na kanadském území, prohlásil, že to nebyl talent, ale vášeň, díky níž vítězil.
Návštěvník
 

Zpět na Inspirace

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků