Stín

Stín

Nový příspěvekod reseek » ned 20. bře 2016 11:32:16

arikiran píše:Stin

Jeslize potlacuji Stin v sobe...v celkem dobre myslene myslence, ze su jen Svetlo a Laska...zacne se tento Stin projektovat do meho okoli...a v celku hodni lide na me zacnou utocit...k memu podivu...a nespokojenosti

Neni efektivni proti vsem tem lidem bojovat ci je mazat...jako lepsi vidim praci s vlastnim Stinem...i kdyby mela zacit treba jen tocenim se doleva nobo pouzitim nadavky beze studu a upejpani...

Zapocetim teto prace Prijimani Stinu prekvapive ustoupi jeho projekce

Jak to rika Spira: kdo mas Odvahu, zapocni...!
...vxl...

Mně se po mnoha létech vzorného chování a myšlení nakonec – zaplaťpámbu – ukázalo, že teprve když se objeví hluboký zájem začít rozpoznávat, proč v jednotlivých situacích reaguju, jak reaguju, začne se dostávat do vědomí to negativní, co jsem celou dobu automaticky potlačovala. A když mi došlo, že všechno to odporné, negativní, které jako by ve mně doteď vůbec nebylo (protože to bylo odmítané a ignorované = Stín), je taky forma Bezformového, objevila se ochota začít tomu v sobě naslouchat.
Byla to panečku síla :confused:

Všechno co v sobě člověk od malička potlačoval, protože to rodiče i kantoři označovali jako fuj fuj (a potom už potlačování fungovalo automaticky, neustálým ušlechtilým sebeukázňováním – v nejlepším úmyslu, samozřejmě), se po tomhle pochopení a ochotě se na to zadívat a věnovat tomu pozornost začalo valit do vědomí...

Nebylo pro mě zpočátku vůbec snadné přijímat svůj Stín v celé jeho syrovosti, jenže se ukázalo, že Stín jsou vlastně potlačené reakce zraněného vnitřního Dítěte a že když se začnou s pochopením přijímat, Stín se začne rozpouštět.

Potíž je hlavně v tom, že je toho v nás nastřádaného hodně. Především v křesťanských rodinách, kde se všechno negativní považovalo za hříšné a tvrdě se to odmítalo.

Tady je o tom pěkný článek, umožňuje pochopit, jak to v nás funguje a jak se dostat od neuvědomovaného popírání a odmítání k přijetí viewtopic.php?f=157&t=7533&p=120706&hilit=St%C3%ADn#p120705
Uživatelský avatar
reseek
 
Příspěvky: 189
Registrován: čtv 24. lis 2011 9:32:58

Re: Stín

Nový příspěvekod arikiran » ned 20. bře 2016 12:56:27

Vidim to takhle:
Stin pusobi nedobre tim zpusobem, ze mu podlehnu...a jednam zle, arogantne, jizlive, zlobne...jo, sem zly...ovsem vzdy si najdu ospravedlneni: tys me nasral, sef me nastval, doba je zla...
Druhy zpusob je, ze si myslim, ze jednam ja osobne dobre, Stin nemam...ale sem obklopen hlupaky a lidmi nedobrymi...presne vidim rozdil mezi sebou-cistym a temi druhymi nicemy...a podle sve udatnosti s nima bojuji...tzv puritani

Dobre pouziti Stinu vidim v tom, ze je to ma vlastni vnitrni kontrolka me emocni situace...cim voc kontrolka blika, tim vic se ve mne vytvari dusno a tim spis bych to mel resit...

Bohuzel dnes lide chodi jako prehrate tlakace...stresory sou vsude a kontrolky blikaji, pak staci jiskra a buuum...

Vcera sem u toho soptil, dnes to resim v klidu, diky Stine
...vxl...
...děkuji.em...
Uživatelský avatar
arikiran
 
Příspěvky: 857
Registrován: pát 22. led 2016 11:05:50

Re: Stín

Nový příspěvekod reseek » ned 20. bře 2016 14:29:46

Nekritická zamilovanost vede nakonec k vystřízlivění.
Nechce nic negativního vidět, zavírá před tím zavírá oči,
a proto ji s tím život dřív nebo později tvrdě zkonfrontuje.

Je mi bližší láska, která plně chápe,
jasně vidí i to, co je neprospěšné,
co ubližuje, co vede k utrpení.

Je ochotná jasně rozpoznávat Stín,
který ve mně i v druhých čeká na přijetí.

Láska před ním nezavírá oči
chápe, že každý jeho projev má konkrétní příčiny,
které zřejmě nelze v dané chvíli ovlivnit.

Přijímá všechno negativní,
co si v dané chvíli dokáže uvědomit,
s otevřenou náručí

jako vývojovou fázi,
kterou si v tom Svém tvaru (v mém vlastním, nebo ve tvaru někoho jiného)
zvolilo Bezformové.

Nakolik se to daří, nebo ne, rozhoduje jen a jen ONO.

Dejž nám to Pámbu

Obrázek

Jana píše:
reseek. píše:Nekritická zamilovanost vede nakonec k vystřízlivění.
Nechce nic negativního vidět, zavírá před tím zavírá oči,
a proto ji s tím život dřív nebo později tvrdě zkonfrontuje.

Takže Pán Bůh, když stvořil svět, byl nekriticky zamilovanej, ne, že by nechtěl nic negativního vidět, ale jen to díky té zamilovanosti neviděl.

Něco podobného postihlo i Eduarda Tomáše:

"A viděl Bůh, že je to dobré - tím jsem začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou svoji cestu. Tedy jsem začal považovat vše za dobré, neboť On to tak učinil."

Eduard Tomáš zřejmě přestal to negativní odsuzovat a když se mu to objevilo, přijal to. Aby to mohl přijmout a začít to považovat za dobré, musel si to nejdřív uvědomit, rozpoznat to v sobě, ne?

Potíž je v tom, že si uvědomujeme jen malou část obsahu své mysli, jen asi 10%, a zbývajících 90% (to je ten Stín) si vůbec neuvědomujeme, takže Stín rozhoduje z největší části o tom, jak třeba i v nejlepším úmyslu zareagujeme. Právě proto, že v sobě máme spoustu podvědomých nerozpoznaných negací, které rozhodují o tom, proč a jak reagujeme, duchovní učitelé jako třeba Tomášovi učí žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu. Říká se tomu bdělost.

Mně trvalo hodně dlouho, než mi došlo, že dokud v sobě jakoukoliv negaci jasně nerozpoznám, nemůžu ji přijmout jako pohyb Bezformového. Že dokud je to nerozpoznané a potopené v podvědomí, nemůže na to dopadnout světlo vědomého ochotného přijetí, které tu konkrétní negativní energii rozpustí a současně trochu oslabí návyk tak reagovat.
Uživatelský avatar
reseek
 
Příspěvky: 189
Registrován: čtv 24. lis 2011 9:32:58

Re: Stín

Nový příspěvekod Jana » ned 20. bře 2016 14:48:25

reseek píše:Eduard Tomáš zřejmě přestal to negativní odsuzovat a když se mu to objevilo, přijal to. Aby to mohl přijmout a začít to považovat za dobré, musel si to nejdřív uvědomit, rozpoznat to v sobě, ne?

Ono to odsuzování všeho možného je vlastně takový zlozvyk. Zvyk interpretovat si různé věci jako zlo. Aniž by tady byl nadhled, k čemu to může být dobré.

Potíž je v tom, že si uvědomujeme jen malou část obsahu své mysli, jen asi 10%, a zbývajících 90% (to je ten Stín) si vůbec neuvědomujeme, takže Stín rozhoduje z největší části o tom, jak třeba i v nejlepším úmyslu zareagujeme. Právě proto, že v sobě máme spoustu podvědomých nerozpoznaných negací, které rozhodují o tom, proč a jak reagujeme, duchovní učitelé jako třeba Tomášovi učí žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu. Říká se tomu bdělost.

Zůstávat v mysli a být nekritický je vždycky potíž. Jsme v ní tou figurkou, která by měla nějak reagovat. Jsme v ní hlavním hrdinou svého osobního příběhu. Jsme zodpovědní za to, co děláme, jak co rozpoznáváme, jak co zpracováváme. Těžko je tady neztotožňovat se s tím dozorcem nad tím vším, s tou podobou mysli, která říká: "Á bacha, tohle jsi udělal špatně, tady je chyba. Vidíš jak jsi nevšímavý?"

Osvobození je o 35 cm níž, jak říká Eduard Tomáš. V tichu srdce, kde je vědomá láska k Bohu, k tomu "JSEM, KTERÝ JSEM"

Je to přesun z mysli do vědomí, které je čisté, mysl je tady ještě v zárodku. Tady jsme ještě nevinní jako malé děti. Kde by se tady vzala nějaká negace.

Mně trvalo hodně dlouho, než mi došlo, že dokud v sobě jakoukoliv negaci jasně nerozpoznám, nemůžu ji přijmout jako pohyb Bezformového. Že dokud je to nerozpoznané a potopené v podvědomí, nemůže na to dopadnout světlo vědomého ochotného přijetí, které tu konkrétní negativní energii rozpustí a současně trochu oslabí návyk tak reagovat.


Ta cesta je jistě možná nejen jako bhakti, ale i jako džňána, ten přesun z mysli do srdce však absolvuje i džňánin.

Nicméně, když se všechny průsery i slávy odevzdají Bohu a ponechá se jediná zodpovědnost za stav vědomí, tedy aby bylo Pánu Bohu v nás dobře, tak není co řešit.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10750
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Stín

Nový příspěvekod reseek » ned 20. bře 2016 16:33:11

Jana píše:Ono to odsuzování všeho možného je vlastně takový zlozvyk. Zvyk interpretovat si různé věci jako zlo. Aniž by tady byl nadhled, k čemu to může být dobré.

Dokud jsou v našem podvědomí uskladněné energie zraněného vnitřního dítěte a dokud se ta zraněnost i její důsledky nezačnou plně uvědomovat, bude pořád znovu vyvolávat pociťování dějů jako něčeho zlého, ohrožujícího, špatného. Uhnout před tím do jednorázového rozhodnutí "všechno nekonečně miluju" má bohužel za následek jen to, že všechno negativní se ponoří ještě hlouběji do podvědomí, odkud pak dochází k projekcím na okolí, a to na ně reaguje. Záleží jen na Bezformovém, jak dlouho bude ve Svém tvaru před tímhle faktem zavírat oči a odmítat poctivě rozpoznávat to, před čím zatím raději uhýbá v naději na jednorázové vyřešení.

Ten základní rozdíl je mezi jednorázovou představou, že "Když se všechny průsery i slávy odevzdají Bohu a ponechá se jediná zodpovědnost za stav vědomí, tedy aby bylo Pánu Bohu v nás dobře, tak není co řešit"

a pochopením "Když se každá negativní myšlenka a pocit přijme a odevzdá Bohu, Srdce se pokaždé propojí s právě vyvstalou a plně uvědomovanou negací (vnější nebo vnitřní)... a jeho láskyplná energie rozpustí vnímaný pocit nebo myšlenku, ať je jakkoli negativní. Božství (Bezformové) ji rozpustilo v Sobě Samém."

Proč to tak je? Moc mi pomohlo si uvědomit, že každá forma projevu má svoje zákonitosti a že k nim patří i určitý druh setrvačnosti: protože myšlenky i pocity jsou druhem energie, "jemné hmoty", tyhle jednotlivé jemnohmotné útvary v podobě negací se potlačením pokaždé uložily do podvědomí, a proto je nejde rozpustit najednou jednorázovým odevzdáním. Co se postupně vytvářelo, ať je to jemnohmotné, nebo hrubohmotné, musí se zase postupně rozpouštět. "Čárymáry fuk a nemusím si toho už všímat" tady bohužel neplatí. Pámbu si ty útvary Sám ze Sebe postupně vytvářel, nějakou dobu je nechával fungovat jako součást Své Hry, a nakonec Si je zase postupně rozpouští.
Uživatelský avatar
reseek
 
Příspěvky: 189
Registrován: čtv 24. lis 2011 9:32:58

Re: Stín

Nový příspěvekod nop » ned 20. bře 2016 17:05:10

reseek píše:
Jana píše:Ono to odsuzování všeho možného je vlastně takový zlozvyk. Zvyk interpretovat si různé věci jako zlo. Aniž by tady byl nadhled, k čemu to může být dobré.

Dokud jsou v našem podvědomí uskladněné energie zraněného vnitřního dítěte a dokud se ta zraněnost i její důsledky nezačnou plně uvědomovat, bude pořád znovu vyvolávat pociťování dějů jako něčeho zlého, ohrožujícího, špatného. ----.

Jak se znám, ve mně jsou vzpomínky dovádivého dítěte, které má rádo přírodu, leze po stromech a svádí boje borovými šiškami s ostatními.

Důsledkem je bdělý postoj typu, že se všechno nakonec vyřeší bez námahy (zapůsobí matka), nic není problém, mezi dětmi je fajn, ale musím psát domácí úlohy místo dovádění a sáňkování.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2512
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Stín

Nový příspěvekod reseek. » ned 20. bře 2016 17:08:47

nop píše:
Jak se znám, ve mně jsou vzpomínky dovádivého dítěte

To jsou ty uvědomované, máme je všichni :)
reseek.
 

Re: Stín

Nový příspěvekod nop » ned 20. bře 2016 17:24:29

reseek. píše:
nop píše:
Jak se znám, ve mně jsou vzpomínky dovádivého dítěte

To jsou ty uvědomované, máme je všichni :)

Tvůj koncept tedy je:
co si uvědomujeme, to jsou veselé vzpomínky,
co si neuvědomujeme, jsou křivdy.

Cosi jako Hynek Mácha: "hluboký v srdci žal, na tváři lehký smích",

nebo také obráceně: "na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal ".
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2512
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Stín

Nový příspěvekod reseek. » ned 20. bře 2016 17:41:07

nop píše:
reseek. píše:
nop píše:
Jak se znám, ve mně jsou vzpomínky dovádivého dítěte

To jsou ty uvědomované, máme je všichni :)

Tvůj koncept tedy je:
co si uvědomujeme, to jsou veselé vzpomínky,
co si neuvědomujeme, jsou křivdy.

Cosi jako Hynek Mácha: "hluboký v srdci žal, na tváři lehký smích",

nebo také obráceně: "na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal ".

No, není to koncept, spíš zkušenost. Začátek zájmu o to, jak to v nás funguje, vznikl, když přes všechny ty příjemné vzpomínky se mi i dál někdy objevovaly pocity, u kterých mi nebylo jasné, proč vznikají, a které nebyly zvlášť příjemné. Ale každý se k té zkušenosti dostává trochu jinou cestou, o to je to zajímavější.

Mám asi štěstí, potkala jsem několik lidí, kteří se naučili s tím pracovat a můžou se s ostatními podělit o možnosti, které tenhle přístup k sobě přináší. Pak člověk na vlastní kůži pozná, jak přijímání svého Stínu dokáže zharmonizovat život i v podmínkách, které nejsou vůbec snadné.

:)
reseek.
 

Re: Stín

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 16. srp 2017 13:53:17

STÍN

Obrázek

Název tohoto archetypu jsem přejal od C. G. Junga, který definoval stín jako podstatu toho, co musí být pochopeno a asimilováno. Dokázal rozpoznat, že většina lidí jsou lidmi žijícími jako by bez stínu, lidmi spořádanými, že si myslí, že jsou "lidmi bez stínu", ať je to dělník či vědec, nábožensky založený člověk nebo ateista. Pohled do zrcadla nám ukáže vlastní obraz; budeme-li se snažit ve svém nitru najít podobné zrcadlo, zajisté se nám to podaří. Chce to však skutečnou odvahu, neboť každé zrcadlo je nemilosrdné a nemá ve zvyku nic překrucovat či přebarvovat, zrcadlo nitra naprosto věrně ukáže obraz stojící před ním.


Člověk ve svém nitru zpočátku nenalezne "království Boží", ale nalezne pravou tvář individuality kdysi uměle překrytou maskou uměle stvořené tzv. osobnosti (personou), kterou si lidé jako herci nasazují před druhými a poté což je bohužel horší ještě sami před sebou.

Setkání se stínem - vlastním odrazem skutečného obsahu naší záporné bytosti - bývá velice bolestivé, neboť zlo, které člověk nachází v sobě, už nemůže jako dříve projektovat jinam do hmotné sféry na ostatní osoby, věci a vztahy.

Už za všechno nemohou jiní a nastává peklo vlastní mysli, když člověk přichází na to, že si za vše může sám. Tím, že rozdělil sám sebe na dobré x špatné a ty špatné stránky sebe sama nepřijal za své.

Poznává, že tyto projekce všeho negativního na své okolí jsou pouze zástěrkou zbabělého člověka, který se nedokáže podívat pravdě vlastního egoismu do očí. Nedá mnoho přemýšlení, abychom zjistili, že spouštěcím impulsem archetypu Stín je introvertní zájem o podstatu vlastní bytosti v touze po prožívání dobra a dalších kladných stavů. A tím, jak si více přejeme čistotu, světlo a bezpodmínečnou lásku, tím více se nám v hmotě kolem nás zjevují naše vlastní stíny a démoni.


Touha po dobru je náplní lidské bytosti a na druhé straně či opačném pólu stojící stín je reprezentant stinné a zlé stránky bytosti. Na jedné straně dobro, na druhé zlo a jejich věčný boj v pohádkách, bájích a mýtech všech národů světa. Tento boj je nutné na cestě k poznání duchovní skutečnosti lidství plně prožít, je nutné naučit se rozlišovat a je nutné se naučit odpouštět. Jedině odpuštění a následný soucit dokáží stín jako většinou personifikované zlo asimilovat, čímž se nám vyrovná cesta a rozkvete moudrost rozlišování pravé skutečnosti jevů.

Nejhorší, co by mohl člověk udělat v setkání se stínem, je identifikovat se s ním, neboť pak sám stane se personifikací zla. Že se tomu tak občas stane, svědčí případy "šílených střelců" (převážně z tzv. technicky vyspělého světa), kteří se zbraní v ruce nemilosrdně vraždí vše živé kolem sebe. Tito lidé v touze po moci, slávě či výjimečnosti se ztotožňují se svým stínem, neboť nemají odvahu se mu postavit na odpor, přestože jej vyvolali. Jakákoliv ideologická nálepka jejich nelidského činu je pouze dalším aktem zakrývajícím zbabělé vzdání se vlastnímu zlu - propadnutí vlastnímu stínu.

Podívejte se na současný stav světa jako na zrcadlo kolektivního nevědomí lidstva. Jedině tak poznáte ty hrůzy, které jsou obsahem nevědomí tvořeného lidmi. Je nejvyšší čas zlo - stín asimilovat vlastním dobrem v srdci. Naneštěstí se člověk raději drží hesla, že viditelný nepřítel je vhodnější, než nepřítel uvnitř něho samotného. Zaslepen sám sebou projektuje zlo do svého okolí, neboť v okolí na druhých může zlo nenávidět. Hledat a pracovat se zlem v sobě by ho nutilo k přetěžké práci s vyčištěním toho všeho svinstva, které si sem po věky ukládal. A nejen on, neseme v sobě stíny karmy svých předků. Už jenom toto vědomí stačí občas k zešílení.

Proto takový člověk raději zůstane "mrtvou personou" odmítajíc své stíny a projektujíc vše mimo sebe do hmotného světa, pak zůstává plochým klamným obrazem či odrazem přetvářky a falše. Je podoben smutné, bezduché, vyprahlé poušti bez známek života.


Na rozdíl od něj "živý člověk" vrhá své stíny, rozpoznává zlo v sobě, aby jej asimiloval v odvěké vnitřní víře v dobro. V takovém člověku jsou vysoké horské štíty i hluboká rozeklaná údolí, jsou v něm lesy i vodstva, poušť i oáza. Je kompletní jako naše planeta.

Pokud budete stát jenom na poušti, planetu nepoznáte, ale pokud se stanete horskými velikány i hlubokými vodami, poznáte všechny stránky planety a pak jediným slovem zhodnotíte celou tu krásu: "Božské!"

Proto i u sebe musíte nejprve poznat celou škálu dobra a zla skrývajícího se ve vašem nitru, abyste poté asimilovali zlo, povýšili odpuštění na zákon a došli k poznání. Pak zhodnotíte tu lidskou krásu jediným slovem: "Božské!" Tím nevyjádříte dokonalost, ale úplnost, celistvost, v níž jsou obsaženy všechny aspekty.


Poznal jsem, jak mne asimilace stínu naplnila živočišnou pudovou přirozeností, a předem na tuto nebezpečnou skutečnost upozorňuji.

Kdysi dávno před uznáním vlastního stínu jsem si připadal téměř nevinný, skoro vzorný a převážně neomylný. Teprve poznání stínu ve vlastním nitru mne dovedlo ke skromnosti a uznání své "prohnilé části". Zděsil jsem se té obrovské síly pudů, hromady pýchy, arogance, namyšlenosti, povýšenosti a dalších záporných vlastností. Podstatná část eliminace a asimilace stínu byla provedena v denním vědomí, ve filozofických rozvahách a v meditacích, když jsem cíleně "vytahoval" závislosti z nitra a opět cíleně jsem je rozpouštěl tao metodou vody.

Obrázek

Archetyp Stín je archetypem temnoty - to je absolutního zla. Je nutné ho pojmout do vědomí a zpracovat! Častokrát přichází jako zlý bratr, nad jehož jednáním nám zůstává rozum stát. V tomto případě je nejlepší odpuštění a soucit, neboť právě odpuštění a soucit nám napomohou k vědomému zpracování vlastních chyb personifikovaných ve snech rolí stínu.


Jakmile začnete introspekci do vlastního nitra vyvoláte z nevědomí archetyp Stín, který bude protikladem vaší snahy zlepšování na poli citovém a morálním. Stín v závislosti na tlaku, kterým se snažíte rozpoznat vlastní nitro se může personifikovat a poté vás začne i ohrožovat. Ve vyšších fázích duchovního vývoje je rozdíl mezi kladnými a zápornými složkami osobnosti také vyšší, a proto personifikace někdy nabývá hororových rozměrů. Příkladů archetypů Stínu je v literatuře bezpočet. Například Goethův příběh Fausta a Mefista; biblické

Ježíšovo setkání s ďáblem po čtyřiceti denním půstu; Milarepův střet se sinavě zeleným králem ďáblů z knihy "Milarepa" Eduarda Tomáše; ničivý útok ďábla, který roztříštil obrovský les na třísky, na Eduarda Tomáše z jeho knihy Paměti mystika; červený ďábel se zelenýma fosforeskujícíma očima z autobiografie Květoslava Minaříka "Kečara" a další. Uvědomte si, že je skutečně nepodstatné, zda je setkání s personifikací stínu na fyzické (hmotné) nebo psychické úrovni. Jediné co by vás mělo zajímat, je schopnost pojmout svůj personifikovaný stín do vědomí jako vyzařování vlastní mysli. Pokud s ním budete bojovat, budete neustále prohlubovat protiklady a vytvářet mezi vlastní, k dobru se klonící individualitou a jejím záporným odleskem stále větší a větší propast, která vás nepustí na cestu k uskutečnění toho stát se člověkem.


Je bezpodmínečně nutné stín pochopit jako součást sebe samého a sloučit kladné a záporné stránky, čímž nalezneme klid a mír vlastní existence.


Tlakem na nevědomí lze ve vlastním vědomí personifikovat osobu či jev stínu, nevidím jediného důvodu, proč by stejný či podobný tlak nemohl personifikovat další archetypy (Anima - Animus, UFO, Moudrý stařec a další).

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že právě tlak na nevědomí u mne spustil celou škálu archetypů, kterými mne nevědomí vede na cestě zpět ke skutečné podstatě.

Vezměte si příklad těch, kteří prorazili stěnu nevědomosti a stín asimilovali indiferentností (Ježíš Kristus, Eduard Tomáš) nebo vůlí (Květoslav Minařík), čímž odstranili nejhorší personifikaci stínu z cesty k uskutečnění. Stín ovšem nevystupuje pouze ve snech, ale i v běžném životě nám nedá chvíli oddechu. Stín je skrytou stránkou lidské osobnosti. Použijte svých duševních a duchovních sil k posílení moudrosti a místo marného boje se stínem personifikovaným ve snech či personifikovaným zlem v denním životě, zvolte odpuštění, soucit, indiferentnost, vůli, slučování kladů a záporů, aby vaše vědomí nalezlo božský klid a mír.

upravil Michal Z. Zachar podle knihy Jaromír Medo, Tajemství řádu nevědomí
Návštěvník
 

Re: Stín

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 19. srp 2017 9:07:54

Druhé lidi posuzujeme především podle sebe, zjistili vědci

Obrázek

Šťastní lidé daleko častěji považují za šťastné i lidi okolo sebe.

Lidé, kteří vidí v druhých jen to nejlepší, jsou podle nejnovější studie vědců šťastnější a vyrovnaní sami se sebou. Badatelé podle britského deníku Daily Telegraph zjistili, že způsob, jakým posuzujeme druhé lidi, vypovídá především o kvalitě našeho vlastního života. Čím víc považujeme druhé za šťastné, tím víc jde vlastně jen o odraz toho, jak se sami cítíme. „Náš pohled na druhé lidi vypovídá hodně o nás samotných,“ řekl listu profesor psychologie Dustin Woods z Wake Forest University v americkém státě Severní Karolína.

Badatelé požádali testovanou skupinu, aby sestavila seznam dobrých a špatných charakteristik u tří osob, které všichni dobře znali. Z hodnocení se však vědci dozvěděli daleko více o sebehodnocení testovaných, jejich duševní pohodě a postoji k druhým, než o kvalitách zmíněné trojice. Výsledky studie byly zveřejněny v odborném magazínu Journal of Personality and Social Psychology. Vědci zjistili, že pokud člověk posuzuje druhé kladně, ukazuje to na jeho vlastní pozitivní zaměření. „Vidíte-li druhé pozitivně, jste sami v pohodě,“ říká profesor Woods. Zajímavé je, že také svému okolí se „pozitivní hodnotitel druhých“ jeví jako srdečný, vyrovnaný a schopný člověk.

Naopak sudiči a ostří kritikové druhých lidí vykázali při hlubším zkoumání výrazný narcismus a sociopatické sklony. „Samotný fakt, že druhé vidíte hyperkriticky, ukazuje, že jste v nebezpečí depresí a nejrůznějších osobnostních poruch,“ tvrdí Woods. „Kdybychom přiměli lidi, aby začali vnímat své okolí kladněji, nepochybně by se to projevilo pozitivně v jejich samotném životě,“ je přesvědčen psycholog
Návštěvník
 

Re: Stín

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 11. lis 2018 20:25:05

Eduard Tomáš zřejmě přestal to negativní odsuzovat a když se mu to objevilo, přijal to. Aby to mohl přijmout a začít to považovat za dobré, musel si to nejdřív uvědomit, rozpoznat to v sobě, ne?

Potíž je v tom, že si uvědomujeme jen malou část obsahu své mysli, jen asi 10%, a zbývajících 90% (to je ten Stín) si vůbec neuvědomujeme, takže Stín rozhoduje z největší části o tom, jak třeba i v nejlepším úmyslu zareagujeme. Právě proto, že v sobě máme spoustu podvědomých nerozpoznaných negací, které rozhodují o tom, proč a jak reagujeme, duchovní učitelé jako třeba Tomášovi učí žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu. Říká se tomu bdělost.

Mně trvalo hodně dlouho, než mi došlo, že dokud v sobě jakoukoliv negaci jasně nerozpoznám, nemůžu ji přijmout jako pohyb Bezformového. Že dokud je to nerozpoznané a potopené v podvědomí, nemůže na to dopadnout světlo vědomého ochotného přijetí, které tu konkrétní negativní energii rozpustí a současně trochu oslabí návyk tak reagovat.


miroslav píše:
Návštěvník píše:
Opravdu ale není snadné si plně uvědomit, že každé chtění, aby ti druzí naši užitečnou radu přijali a patřičně ji ocenili, v nich zákonitě vyvolává odpor a odmítání - se všemi nepříjemnými důsledky.

Mně přijde důležité si uvědomit, proč mi rady druhých vadí, proč ve mně vyvolávají odpor a odmítání (není to můj případ, mně nevyžádané rady druhých nevadí ani nevyvolávají odpor, ani tomu tak nebylo v minulosti - takže to není nějaká obecná danost). Ale je fakt, že hodně lidí to tak má. Proč tomu tak je? Určitě to má nějakou zjistitelnou příčinu.
Už jsem to zkusil definovat, co je příčinou, ale já to vidím jen zvenku a zajímalo by mne, kde tu příčinu vidí ti, kteří tím trpí nebo trpěli. Ti to mohou nejlépe najít. Všechna data mají k dispozici. Ale moc se jim do toho zřejmě nechce.

Bude to možná tím, že v Evropě a tedy i u nás bylo v minulosti zvykem vychovávat děti přísně, autoritativně, způsobem "musíš - nesmíš"!

Zřejmě to byl důsledek křesťanského náboženství, které i u nás do nedávna po celá staletí převládalo. Z kazatelen kněží hřímali výhrůžky a rodiče se pochopitelně báli, aby jejich děti kvůli nedodržování toho "co se má" nepřišly do pekla. I naše generace ještě zažívala tvrdě autoritativní výchovu, doma i ve škole. Na gymnáziu bylo náboženství povinným školním předmětem (bylo to obyčejné všeobecné gymnázium, žádné církevní). Museli jsme se taky všichni každou neděli účastnit mše svaté, každý tam, kde bydlel, katecheta při hodině náboženství u každého studenta dodatečně kontroloval, jestli se nedělní mše zúčastnil.

Do nedávna převládající autoritativní výchova proto zanechala v lidech spoustu potlačeného odporu, protože ho v dětství ani v dospívání nesměli dávat najevo. A tyhle v podvědomí uložené emoce se automaticky zaktivují, kdykoliv se pak člověk setká s nějakým autoritativním projevem, i když třeba jen náznakovým a v podtextu - s energií typu "měl/měla bys to tak udělat, uvidíš, že ti radím dobře!"

Čtení diskusí se dá ale využít i k postupnému zprázdňování toho podvědomého skladiště potlačených emocí. Takže i odpor, který se v nás při čtení nějakého příspěvku objevil, je možné nechat v klidu probíhat a tiše ho v sobě pozorovat. Odpor tak sám od sebe postupně slábne, až nakonec úplně zmizí. Nejrychleji zmizí, když se pozoruje neosobně, prostorovým vědomím coby pohyb tvaru vědomí.

A to naše podvědomé skladiště se tím zas o trochu zmenšilo :-)))

Návštěvník
 

Re: Stín

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 02. led 2019 15:28:06

Protože lidé s narcistickou poruchou považují sebe za výjimečné a jedinečné, všechny ostatní vnímají jako bezvýznamné a méněcenné.

Schopnost shazovat ostatní, aby si dokázali svou nadřazenost, dovedou až k mistrovství a všechny kolem sebe šikanují. Dělá jim dobře, když mohou někoho shazovat.

Zdroj: http://ona.idnes.cz/pet-rysu-podle-nich ... hy-sex_jup
Návštěvník
 

Re: Stín

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 02. led 2019 16:51:19

„Pro poruchy osobnosti, včetně narcistické, je typické, že jsou mnohdy vrozené, případně vyvolané výchovou již někdy v útlém věku. Platí pro ně tvrzení, že jimi trpí především okolí, zatímco jejich nositel je celkem v pohodě. Tím se liší například od duševních nemocí, kde trpí i jejich nositel.

Zpočátku může být těžké narcistickou poruchu odhalit, protože takoví lidé bývají inteligentní, pozorní, zajímaví, dokonce vyzařují určitou auru všemocnosti. Dokud jim můžete v něčem pomoct, dokážou se chovat jako okouzlující společníci. Můžete však zaznamenat aroganci, domýšlivost, velikášství nebo se mohou chovat odměřeně, povýšeně a odtažitě.

https://ona.idnes.cz/pet-rysu-podle-nic ... hy-sex_jup

Návštěvník
 

Re: Stín

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 02. led 2019 22:07:52

Jak poznat narcistu:

„Myslí si, že může beztrestně ponižovat a obviňovat ostatní. Dává najevo pohrdání, ušklíbá se, nepřipouští si, že by v něčem pochybil. Na vše má totiž nárok. A když někdo poukazuje na jeho nevhodné chování, rozzuří ho to. Za své činy se v zásadě neomlouvá, pokud by něco takového nebylo míněno účelově. Jeho pocit vlastní důležitosti je bezbřehý, nepřiměřeně tlačí na ostatní, rozdává rozkazy, řídí, manipuluje, využívá ostatní.“

https://ona.idnes.cz/pet-rysu-podle-nic ... hy-sex_jup


Návštěvník
 

Další

Zpět na Otázky a odpovědi

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků