Láska je smrt

Láska je smrt

Nový příspěvekod Jana » stř 19. srp 2015 17:45:37

RÁD BYCH BYL PRAVDIVÝ. CO TO VLASTNĚ JE A JAK SE TO PROJEVUJE? CÍTÍM SE JAKO BYCH BYL V ĎÁBELSKÉM KOLE. JSEM JAKO VĚZEŇ. RÁD BYCH Z TOHOTO STAVU VYSTOUPIL, ALE NEVÍM JAK.

NEJPRVE: Nejsi ve vězení, nikdo není ve vězení a nikdy nebyl. Vězněm se stáváš ve svých představách. Jsi nevědomý, určitě však nejsi vězněm. Představa vězně je sen, noční můra, která se ti zjevuje ve spánku. Cítím odlišný přístup v tom, jak stavíš tuto otázku. Pokud uvažuješ: "Jak vystoupit z vězení?", začíná tvůj boj s vězením - KTERÉ NEEXISTUJE - a obracíš se nesprávným směrem.

Takový přístup k životu mělo během staletí mnoho lidí. Proto začali s vězením bojovat. Bojovali se strážci, zápasili s žalářníkem, stavěli se na odpor systému. Bojovali se zdmi! Snažili se odstranit mříže v oknech. Chtěli utéct, zkoušeli odemknout svá vězení. Jejich zápas byl však neúspěšný, protože vlastně ve vězení nebyli. Žalářník, stráže, mříže a zámky, to všechno jsou jen představy.

Spíš hlubokým spánkem a vidíš noční můry. Hlavním tématem této otázky je, jak se probudit ze spánku. Představ si situaci:
Člověk jako opilý kráčí po chodníku vně mříží, které ho oddělují od veřejného parku, tluče na ně a křičí: "Pusťte mě ven!" Není to dojemné?

To je tvoje situace. Nejsi uzavřen, ani uvězněn. Jsi prostě jen opilý. Máš dojem, že jsi ve vězení. Je to pouze tvoje myšlenka. Já vím, jak tato myšlenka vznikla v tvé mysli: Všude se cítíš být omezován. Vězení se objevuje proto, že jsi omezován okolím. Kam se pohneš, všude tě čeká omezení. Je ti dovoleno jít jen kousíček cesty, dál se však nedostaneš. Asi někde pro tebe nachystali skrytou stěnu. Z toho si vyvodíš závěr, že stěny jsou všude okolo tebe. Jsou neviditelné, jakoby z velmi čirého skla. Skrz stěnu vidíš, ale jakmile se pohneš jakýmkoli směrem, opět a opět narážíš a nejsi schopen se dostat za určitý bod.

Proto vznikla tvoje představa o vězení a o tom, že ses stal vězněm.Tento druh omezení vzniká ve stavu spánku. Pokud spíš a ztotožňuješ se s tělem, potom omezení těla se stává tvým omezením. Ve spánku se také identifikuješ s myslí, proto i omezení mysli se stávají tvým omezením.

TY JSI VŠAK NEOMEZENÝ. Jsi neohraničený. Projev svou osobnost naprosto čistě a nebudeš cítit žádná omezení - staneš se bohem. Abys však poznal toto božství, musíš přestat bojovat s vězením, jinak se nikdy nestaneš vítězem. Budeš stále porážen. Budeš cítit stále větší zklamání, budeš ztrácet víc a více sebedůvěry a budeš si myslet, že se zdá nemožné z toho vystoupit. Začni být vědomější. Staň se bdělejším a pozornějším.

To je jediná věc, kterou musíš udělat.
Jakmile se staneš vědomějším, pocítíš, že stěny, které byly příliš blízko, se náhle budou vzdalovat. Tvoje vězení bude stále větší a větší. Čím víc se tvoje vědomí rozšíří, tím více uvidíš, že vězení už není TAK malé, a že se stále zvětšuje. Rozšířenějším vědomím a větším prostorem získáš možnost většího pohybu, bytí, žití a lásky. Potom ti bude jasná základní poučka: menší uvědomění staví stěny těsnější. Nevědomí ti postaví stěny, které se tě budou dotýkat všude. Budeš sevřen jako v malé buňce a nebudeš schopen udělat sebemenší pohyb.

Zapamatuj si tento výraz: rozšířené vědomí. Budeš-li na něj myslet, budeš se stále rozšiřovat. Jednoho dne, bude tvoje vědomí absolutní a uvnitř nebudeš cítit ani náznak stínu. Až v sobě nebudeš mít žádnou nevědomou složku, bude všechno tvoje konání vědomé. Jakmile světlo zažehne záři a ty budeš zářit vnitřním vědomím - tehdy pochopíš, že tě neomezuje ani obloha, že pro tebe neexistují žádná omezení.

Taková je dokonalá mystická zkušenost všech věků. Když Ježíš tvrdí: "Já a můj otec na nebesích jsme jedno," znamená to přesně to, co chtěl vyjádřit. Říká vlastně: "Nemám žádná omezení." Je to jiný způsob vyslovení stejné myšlenky, metafora, symbolické vyjádření skutečnosti: "Já a můj otec na nebesích nejsme dva, ale jedno - Já, žijící v tomto omezeném těle a On, zahrnující veškerou existenci, nejsme dva, ale jedno. Můj zdroj a já jsme jedno… Jsem rozlehlý jako existence sama."

Stejný význam má mystické vyjádření upanišad: "Aham Brahmásmi - Jsem Absolutno, jsem bůh." Je to dokonalý stav vědomí, kde již neexistuje ani stín nevědomí.

Podobnou myšlenku vyslovil i súfijský mistr Mansur, "Ana-el-Haqq - Já jsem Pravdou."

Tato prohlášení jsou velmi významná. Obsahem těchto slov zjednodušeně je, že jsem tak velký jako moje vědomí, nic víc, ani méně. Proto některé lidi tak přitahují drogy, protože jejich účinky rozšiřují vědomí. LSD, marihuana nebo mescalin, to jsou látky rozšiřující vědomí. Ovšemže, je to vynucená a násilná zkušenost a není vhodné ji cílevědomě realizovat. Je to chemická cesta, která nemá s duchovní cestou nic společného. UŽÍVÁNÍM TĚCHTO LÁTEK TVOJE OSOBNOST NEPOROSTE! Duchovní růst vzniká přirozeným úsilím. Není to laciná cetka. Duchovní růst není levná záležitost jako malá dávka LSD.

Aldous Huxley se velice mýlil, když věřil tomu, že dosáhl pomocí LSD stejné duchovní zkušenosti jako Kabir, Eckhart nebo Baso. Jeho zkušenost není stejná, ale je podobná. Podobnost spočívá v rozšíření vědomí. Vznikne však jiný stav vědomí. Je to násilí, páchané na tvém biologickém organizmu a chemických procesech. Budeš-li používat drogy, zůstaneš na stejné úrovni! Nebudeš prožívat duchovní růst. Jakmile vliv drogy vyprchá, budeš opět stejným, stejně malým člověkem.

Kabir se rozvíjel, protože jeho rozšiřování vědomí nebylo násilné - pracoval na něm. Proto se nemohl vrátit zpět. Jeho růst byl součástí jeho osobnosti. Stal se součástí svého bytí. Absorboval svůj růst.

Sklon k využívání drog lze však pochopit. Vždycky tady existoval. Nemá nic společného jen s moderní civilizací. Drogy provázejí lidstvo v každém věku již od véd. Člověk odjakživa cítil ohromnou chuť vyzkoušet drogy. Považuji ji však za falešnou minci. Pomocí drog jsi schopen prožít malý záblesk skutečnosti velmi nepřirozeným způsobem. Člověk hledal vždy rozšiřování, chtěl být velký.

Někdy se člověk stane velkým díky penězům - ano, peníze ti dávají také pocit rozšíření. Je to také droga. Pokud máš dostatek peněz, cítíš, že jsou pro tebe hranice neomezené - jsou hodně rozšířené. Můžeš si pořídit auto, jaké chceš. Nejsi nijak omezován. Když najednou zatoužíš po značce auta Rolls Royce, můžeš ho mít - v rozhodnutí jsi svobodný. Pokud však nemáš dost peněz, Rolls Royce si nekoupíš a budeš po něm jen toužit… vznikne tak omezení. Tvoje finanční možnosti nejsou dostačující. Nemáš v bance příslušný obnos. Cítíš to velmi nepříjemně - další zeď. Nemůžeš se za ní dostat. Auto je připraveno ke koupi, můžeš ho vidět a můžeš ho mít okamžitě - mezi tebou a autem je však stěna: zeď nedostatku peněz.

Peníze ti dávají pocit rozšíření, pocit svobody. Je to však nepravá svoboda. Můžeš rozmnožovat a hromadit věci. Ty ti však nepomůžou v tvém duchovním růstu.

Nestaneš se kvalitnějším člověkem - dovolíš si nahromadit víc věcí, tvůj život je však na stejné úrovni. Tak je to i s mocí: Jsi-li ministerský předseda nebo prezident nějaké země, pociťuješ moc. Armáda, policie, soudy, veškerá státní infrastruktura je tvoje. Hranice země jsou tvými hranicemi. Máš pocit ohromné moci. Moc je však stejná droga.

Vysvětlím ti to jinak: Politika a peníze jsou stejně silné drogy jako LSD a marihuana. Jsou však mnohem nebezpečnější. Pokud je člověk donucen si zvolit si za drogu politiku, peníze nebo LSD, pak je LSD mnohem lepší a daleko víc religióznější. Proč to tak říkám? Protože užíváním LSD ničíš jen sám sebe, ale pomocí peněz ničíš také jiné lidi. Pomocí LSD jednoduše devastuješ svůj biologický organizmus. Politikou však zničíš další milióny lidí.

Zkuste se zamyslet nad touto myšlenkou: Kdyby se Adolf Hitler oddal drogám, svět by byl mnohem lepší. Kdyby byl závislý na LSD, nebo kdyby používal jiné drogy, cítili bychom se lépe a děkovali bychom bohu za to, že zůstal sám ve svém domě zfetovaný dávkami drog. Světu by tak bylo bez něj mnohem lépe.

Peníze a politika jsou mnohem nebezpečnějšími drogami. Je to paradoxní situace: politici jsou zaměřeni proti drogám. I velmi zámožní lidé, jsou proti drogám a neradi si přiznávají, že sami také propadli drogové závislosti.Tito lidé jsou na daleko nebezpečnějším tripu, protože jejich trip ovlivňuje životy jiných lidí. Člověk může svobodně udělat, co se mu zlíbí. LSD je ve většině případů sebevražednou látkou, nikdy však nevraždí. Vždy jde o sebevraždu! Člověk může svobodně spáchat sebevraždu, protože je to jeho život. Pokud si nepřeješ žít, je to v pořádku. Peníze však slouží k vraždění. Stejně tak i politika - obojí zabíjí jiné lidi.

Neříkám vám, abyste používali drogy. Tvrdím, že jsou špatné všechny typy drog: peníze, politika, LSD, nebo marihuana. Volíte tyto možnosti, protože máte o rozšířeném vědomí zkreslené představy. Vědomí se rozšíří velmi jednoduše, velice snadno, protože VE SKUTEČNOSTI rozšířeno již je. Žiješ v iluzorních představách. Tvoje iluze je překážkou, je tvým vězením. Říkáš…"Rád bych se stal pravdivým…"

NEMŮŽEŠ SE STÁT PRAVDIVÝM RÁD ANEBO NERAD. Není to tvá volba. Pravda existuje! Jestli ji máš rád anebo nerad, je irelevantní. Můžeš zvolit lež, pravdu si však vybrat nemůžeš - pravda je stále tady. Proto Krišnamurti trvá na přijímání toho, co přichází. Pravda je již tady a nemá nic společného s tvou volbou, jestli jsi rád nebo nerad.

V okamžiku, kdy opustíš volbu, objeví se pravda. Tím, že si volíš cestu, nevidíš pravdu. Tvoje volby jsou jako filtry na tvých očích. Být rád nebo nerad je velký problém! Protože máš rád něco, co nevidíš reálně, a to, co máš nerad, taky nevidíš ve skutečném stavu. Emoce ti nasazují barevné filtry na oči a ty nevidíš skutečnou barvu.

Říkáš: "Rád bych byl pravdivým…" To je vyjádření tvé nepravdivosti. TY JSI PRAVDOU! Opusť všechna rád a nerad. Jak můžeš být nepravdivým? Bytí je pravdou. Tvoje existence je pravdou. Jsi tady - žiješ a dýcháš. Jak bys mohl být nepravdivý? Využiješ-li volby, staneš se křesťanem, hinduistou nebo mohamedánem. Pravda z tebe neudělá hinduistu, mohamedána, nebo křesťana. Svojí volbou se identifikuješ s Indií, Čínou, s Německem, ale ve skutečnosti všechno patří tobě a ty náležíš všemu. Jsi univerzální.

Dokonalost žije v tobě. Ty nejsi jen částí. Dokonalost žije v tobě jako celistvost. Jakmile volíš, máš rád, nebo nerad, jsi na falešné cestě.

Teď tvrdíš: "Rád bych byl pravdivým…" Můžeš se stát také nepravdivým ve jménu pravdy. Mám na mysli to, že lidé se stávají křesťany, protože si myslí, že křesťanství je pravdivé. Věta "Rád bych byl pravdivým…", z nich dělá křesťany. Nesnaž se, prosím, stát křesťanem nebo hinduistou. TY JSI KŘESŤANEM! PROČ se tedy stávat křesťanem? Křesťanství je tvou přirozeností. Křesťanství nemá nic společného s Ježíšem. Je to mnohem více o tobě, než o Ježíši. Křesťanství je stav jednoty uvědomění.

Nesnaž se, prosím, vyslovovat přání: "Rád bych byl pravdivým." To je způsob, jak se stát nepravdivým. Odstraň přání a buď. Nesnaž se stát něčím. Stávání se něčím znamená, stát se nepravdivým. Buď pravdivý a pozoruj odlišnost!

Touha stát se něčím, je budoucnost, zahrnuje v sobě cíl. Bytí je přítomnost a není cílem, je vždy procesem. Tak cokoli jsi v dané situaci, je to právě ono. Nesnaž se být ještě něčím. Učil ses ideálům, cílům, abys je dosáhl! Vždy jsi byl potlačován, chtěl-li ses něčím stát.

Moje celá nauka je taková: Cokoli nebo kdokoli jsi, vše je nádherné. Je to víc, než dost. Jsi právě tím. Buď a nesnaž se něčím stát!

A samozřejmě, když řekneš: "Rád bych byl pravdivý, ale co to vlastně je a jak se to projevuje?", začneš-li uvažovat v podmínkách stát se něčím, potom určitě chceš vědět, co je cílem: Co je to? Jaká je pravda, kterou se chci stát? Potom, přirozeně, když se objeví "cíl", objeví se také termín "jak" : Jak je ho možné dosáhnout? Tak funguje celá technologie, metodologie….

Já říkám TY JSI TO. Mystické upanišady tvrdí: TAT-TAT-TVAM-ASI-ASI - TO JSI TY. Ty jsi již TO. Nejde o to stát se něčím. Bůh neexistuje někde v budoucnosti. Bůh je právě zde, právě v tomto okamžiku, v tobě, všude - poněvadž jen bůh existuje, nic jiného. Vše, co existuje, je božské.

Tak tedy buď! Nezkoušej se stát něčím. Potom se spouští proces příčiny a následku. Pokud se chceš něčím stát, zákonitě se objeví otázka: Co je dokonalé? Jak se tím můžu stát? Představíš si dokonalost v podobě Krista, Buddhy, Krišny. Zvolíš si tento vzor a stáváš se jeho přesnou kopií.

Krišna nemůže být znovu opakován. Uvědomuješ si tuto jednoduchou pravdu? Krišna již nikdy nebude existovat. Uvědomuješ si prostou skutečnost, že Buddha je neopakovatelný? Každá bytost je jedinečná, dokonale ojedinělá - stejně tak i ty. Chceš-li se stát někým, budeš žít falešnou identitu, budeš žít nepravdivý život. Staneš se věrnou kopií někoho. Buď originálem! Jedině tak můžeš být sám sebou. Není kam jít, nepotřebuješ se ničím stát.

Ego však chce dosahovat cílů. Ego existuje mezi přítomností a cílem. Uvědom si zákonitosti projevu ega. Čím vyšší cíle máš, tím větší je ego. Pokud se chceš stát Kristem a jsi křesťanem, potom máš mohutné ego - možná je zbožné, není v tom však žádný rozdíl. Duchovní ego projevující oddanost je stejné jako každé jiné ego. Někdy je však daleko nebezpečnější, než obyčejná ega.

Staneš-li se křesťanem, jsi na cestě ega. Ego je duchovní vzdálenost mezi tebou a cílem. Přicházejí ke mně lidé a říkají: "Jak máme odstranit svoje ego?" Nemůžeš odstranit svoje ego, dokud nenecháš zmizet stávání se něčím. Neodstraníš ego, máš-li nějaký cíl, ideál, naději, budoucnost.

Ego existuje mezi přítomností a budoucím ideálem. Čím větší a vzdálenější ideál je, tím rozsáhlejší ego musí existovat. Má tak mnohem víc možností projevu. Proto jsou zbožní lidé egoističtější, než materialisté. Materialista nemůže mít TAKOVÝ prostor, jaký má věřící člověk. Zbožný člověk touží stát se bohem! To je nejvyšší možnost volby. Co víc si můžeš za svůj ideál vybrat? Oddaný člověk touží vstoupit do MÓKŠE, do nebe, do ráje - můžeš si představit vzdálenější břeh? Věřící člověk chce být absolutně dokonalý. Jeho ego bude existovat ve stínu této představy dokonalosti.

Dobře mi naslouchej! Neřekl jsem, aby ses stal bohem - vždy jsem tvrdil, že bohem jsi. Uvědomíš-li si to, přestane existovat prostor pro vznik ega a ego nemusí být odstraňováno. Není nezbytné toužit po cestě do nebe - ty tam již jsi. Podívej se dobře kolem sebe… už jsi v něm. Je to bytí v přítomnosti, ráj je přítomnost. Je to vlastně uvědomování si přítomnosti.

Ego bují, když máš cíle a ideály. V těchto souvislostech máš s egem tisíc problémů. Na jednu stranu je naladěno velmi dobře, protože má velké ideály. Pořád však máš pocit viny, protože vždy padneš do pocitu malosti. Tyto ideály jsou pro tebe prostě nedosažitelné. Neexistuje způsob, jak je docílit. Nemůžeš jich dosáhnout, protože jsi příliš malý. Na jednu stranu ego roste, na druhou však cítí provinění… vina je stínem ega.

Pochopil jsi tento zvláštní fenomén? Egoistická osobnost se cítí velmi provinile, když dělá jakékoli malé věci. Jsi-li egoista a kouříš cigarety, můžeš se cítit provinile. Kouření cigaret je nevinná, hloupá věc, je velmi nevinná a je stupidní. Když kouříš, nepociťuj provinění. Zbožný člověk to však tak cítí, protože v sobě nosí ego-myšlenku, že by neměl kouřit. Ideální stav nekouření a skutečnost, že kouřil, u něj vytváří dva naprosto odlišné postoje: ideál mu nabízí skvělý pocit: Jsem zbožný člověk a VÍM, že bych neměl kouřit. Zkouším kouření ukončit. Dělám, co umím…" Cítí však také, že neustále selhává. Velice těžko dosahuje ideálního stavu, protože se v něm objevuje pocit viny. Člověk, který se cítí provinile, nakazí pak každého, s kým se setká. Je to přirozené: Jak by ses mohl cítit provinile sám o sobě? Bylo by to velmi těžké, příliš tíživé.

Tak s pocitem viny kolem sebe šíří provinění na další lidi. Přenáší provinění na každého kvůli malým prohřeškům, nepodstatným věcem. Pokud nosíš dlouhé vlasy a jemu se to nelíbí, snaží se v tobě nějak vyvolat provinění. Je na tom něco? Každý člověk žije svůj život a chce-li nosit dlouhé vlasy, proč by si to neměl dovolit! Chceš-li dělat věci tak, jak je cítíš, tento člověk se v tobě snaží vyvolat provinění. Ať uděláš cokoli, vidí to jako špatné. MUSÍ to tak vidět, protože prožívá utrpení z vlastních vin. Proč by měl trpět sám? Když navodí atmosféru provinění, cítí se lépe. Nabízí se mu jediná útěcha: "nejsem sám ve člunu - někdo je tam se mnou."

Podvod spočívá v tom, že člověku jsou nabízeny ideály, které nemůže splnit. Je to velmi jemný trik: Rodiče vštěpují dítěti myšlenku: "Buď jako tento člověk". Dítě nikdy nebude jako "tento člověk". Nikdo se jím nemůže stát. Je to velmi přesný a vychytralý způsob k udržení dítěte v pocitu viny. Dítě se stále bude s ideálem porovnávat: bude si říkat, "nepřibližuji se ideálu, ve skutečnosti se mu vzdaluji!" To ho zraňuje a udržuje ho to ve stavu malosti, v depresi.

Proto je ve světě tolik utrpení. Není to jen současný stav. Devadesát procent utrpení vzniká v důsledku porovnávání své osobnosti s ideálem, který ti byl vštěpen. Nedovolí ti smát se a radovat. Člověk bez ideálů nemůže na nikoho přenést pocit viny.

Zde je jeden příběh: Jednoho večera za mnou přišel mladík a řekl: "Cítím se velmi provinile, protože jsem homosexuál. Je to nepřirozený stav." Co by se stalo, kdyby byl šel za Mahátma Gándhím, za papežem do Vatikánu nebo do Šankaračárjova Purí? Všichni tito svatí mužové by v něm vyvolali opravdovou vinu. A on se na to již připravil! Touží po tom, aby padl do rukou mučitele. Je na to připraven a sám to vítá. Dohodne si schůzku s velkými duchovními a umožní jim, aby to v něm vyvolali. Sám si tuto vinu nepřizná, potřebuje na to odborníky. Obrací se však k nesprávným lidem.

Já jsem mu řekl: "No a co! Proč mi tvrdíš, že je to nepřirozené?"
Udiveně se mě zeptal: "Copak to není nepřirozené?" Byl překvapen a nevěřil tomu.
Odpověděl jsem mu: "Jak by to mohlo být nepřirozené? Moje vysvětlení přirozenosti je následující: vše, co se stane, je přirozené. Jak by se něco nepřirozeného mohlo vůbec stát?"
Za okamžik na něm bylo vidět, že z toho zmatku vystoupil. Jeho obličej se rozjasnil. Zeptal se mě: "Není to tedy nepřirozené? Nejedná se o perverzi?" "Určitě ne!" odpověděl jsem mu.
On však namítl: "říká se, že zvířata nejsou homosexuální".
"Nemají tak vyvinutou mysl! Žijí předem daným životem. Žijí to, co jim umožňuje jejich biologický druh. Podívej se na buvola, který žvýká trávu. Buvol jí pouze určitý druh travin, nic jiného. Pokud mu dáš jídlo na vybranou, nebude si vybírat, ale bude žvýkat jen svoji trávu. Nemá jinou možnost. Jeho mozek je na příliš nízké úrovni. Člověk však má mysl velmi rozvinutou. Proto hledá nové možnosti prožívání vztahů. Člověk je jediný živočich, který hledá nové způsoby života.
Je bydlení v domech úchylka jenom proto, že tak zvířata nežijí? Je nenormální oblékání - zvířata to přece také nedělají! A co tepelně upravované jídlo? Pozveš přátele na skleničku nebo na večeři, je to také nepřirozené? Zvířata se přece nenavštěvují - vždy, když chtějí jíst, uchylují se do soukromí.
Zkus dát něco k jídlu psovi! Okamžitě s tím půjde do kouta, bude udržovat od sebe odstup a rychle to sežere. Nikdy nepozve a nezavolá svým přátelům, aby za ním přišli. To je přirozenost psa. Ty však nejsi pes, jsi mnohem vyšší bytost. Máš mnohem vyšší inteligenci, proto máš mnohem více možností. Člověk může ve svém životě udělat cokoli - je to JEHO přirozenost."

Mladík byl v tuto chvíli osvobozen. Viděl jsem jak zmizelo velké břemeno, které se tyčilo nad jeho hlavou. Nevím jistě, jak dlouho zůstal svobodný a odlehčený. Určitě se ho ujal nějaký svatý muž a vrátil ho k myšlence, že "je to nepřirozené". Svatí mužové jsou sadisté a masochisté - vyvaruj se jich! Kdekoli uvidíš mahátmu, utíkej co nejrychleji pryč, než do tvé mysli zanese semínka viny.

ČÍMKOLI MŮŽEŠ BÝT, TÍM JSI. Neexistuje žádný cíl. Nikam vlastně nesměřujeme. Oslavujeme život jednoduše tady. Bytí není cesta, je to oslava. Přemýšlej o životě jako o oslavě, jako o radosti a štěstí! Nepřikláněj se k utrpení! Nevyhledávej povinnosti a práci - měla by to být hra!

Tak se podle mě projevuje zbožnost: žádná vina, žádné ego, žádná cesta jakéhokoli druhu - být právě zde v přítomném okamžiku… být se stromy, ptáky, řekami, horami a hvězdami.

Nejsi ve vězení. Jsi v božím příbytku, jsi v božím chrámu - nenazývej to, prosím, vězením. Není to tak. Neporozuměl jsi tomu. Vysvětluješ si to nesprávně. Když mi nasloucháš, můžeš si vysvětlovat má slova také nesprávně. Vím, že se budeš snažit rozvíjet výklad mých slov. Zde mám dva příklady na toto téma…první:

Zahradník, který hovořil na klubovém setkání zahradníků, kladl důraz na kvalitnější hnojení zahrad hnojivem, které produkují starší koně,v jarním období. Během dotazů zvedla ruku žena z města. Mluvčí ji pokynul a ona se zeptala:" Říkáte, že trus starých koňů je nejlepším hnojivem. Můžete mi říci, jakého stáří má kůň dosáhnout?"

Druhý: Zaostalá žena šla se svým malým chlapcem do venkovské školy. Když se jí ptali na manžela, svěřila se, "nevím toho o otci dítěte mnoho. Procházel tímto místem a protože mě chtěl, tak ,jsme se vzali. Brzy na to jsem zjistila, že je hobosexuál."
"Myslíte homosexuál", opravili ji.
"Ne, pane, myslím hobosexuál. Byl vášnivý nenapravitelný tulák, úplně k ničemu."

Každý člověk má svou interpretaci slov. Když něco říkám, nevím, zda jsi tomu dobře porozuměl. Nevědomí každého člověka skrývá jeho vlastní interpretační slovník. Tento slovník přehodnocuje, mění a zabarvuje význam vyslovených vět.

Řekl jsem ti, abys byl svobodným. Neporozuměl jsi mi - myslel sis, že jsi ve vězení. Ano, já tvrdím "Buď svobodný!" Ty si to však hned interpretuješ tak, že jsi ve vězení. Význam slov se naprosto změnil. Já kladu důraz na větu: Buď svobodný! Ty však lpíš na myšlence obsahující slovo vězení. Řekneš tedy: "Jsem ve vězení. Jestliže z něho nevystoupím, jak můžu být svobodný?" Já ti však říkám: Buď svobodný. Pokud se osvobodíš, nebudeš ve vězení žít. Vězení si vytváříš svými zvyky, které tě činí nesvobodným.
Uvědom si, jak se význam našeho slovního vyjádření změnil - vypadá to, že je to naprosto stejný myšlenkový postup. Řekl jsem "Buď svobodný!", jaký je rozdíl mezi tím, když někdo řekne "Ano, jsem ve vězení!? Je to VELKÝ rozdíl, ohromný rozdíl. Změnila se celková souvislost myšlenkového procesu. Jde o naprosto odlišné tvrzení, když řekneš "Jsem ve vězení." V tvém případě se objeví strážce a vězeň. Pokud ti nic nedovolí, jak z toho můžeš vystoupit?" Přenášíš tak odpovědnost na někoho jiného. Když ti řeknu, "Buď svobodný!", říkám ti "Jsi odpovědný za sebe". Je to jen tvoje věc, jestli jsi svobodný nebo nikoli. Zvolíš-li si možnost být nesvobodný, potom se cítíš jako ve vězení a budeš mít svého strážce a vězně. Vybereš-li si však svobodu, strážce i vězeň se rázem rozplynou. Odlož svůj zvyk žít v nesvobodě.

Jak ho můžeš odstranit? Svoboda a vědomí jdou ruku v ruce. Čím vyšší vědomí, tím větší svoboda, nižší úroveň vědomí přináší menší svobodu. Zvířata jsou méně svobodná, protože mají nižší vědomí. Skála je ještě méně svobodná, protože nemá žádné uvědomění, nebo téměř žádné. Člověk se rozvíjí nejrychleji, alespoň na této zemi. Obyčejný člověk má svobody relativně málo, Buddha má svobodu absolutní: jeho vědomí mu to umožňuje.

Je to vlastně jen otázka stupně uvědomění. Tvoje vězení je tvořeno vrstvami tvého nevědomí. Buď vědomým a odstraníš žalář.

Uvědom si, že mysl je velmi prohnaná. Vždy si může najít způsob, jak tě oklamat. Naučila se mnoho triků. Mysl může používat jiná slova a ty nemusíš vidět rozdíl - odlišnost může být tak jemná, že se jedná téměř o synonymum. Mysl tak hraje svoje hry.

Když něco řeknu, nesnaž se, prosím, to nějak interpretovat. Naslouchej mi, co možná nejpozorněji. Nezaměňuj slova, ani čárku ve větě. Poslouchej jen to, co říkám. Nevnášej do toho svou mysl , jinak uslyšíš něco jiného. Buď vždy pozorný ke klamání mysli. Ty si to klamání pěstuješ. Nepěstuješ ho pro sebe, ale pro ostatní, Snažíš se každého oklamat, a pomalu, postupně, se mysl stane odborníkem na klam. A začne oklamávat tebe.

Jednou jsem slyšel tuto anekdotu:
Zemřel novinář. Byl to samozřejmě novinář, který měl přístup do prezidentova domu i do úřadu ministerského předsedy, kde byl vždy vítaným hostem. Nemusel si předem ani sjednávat schůzky, byl velmi významným novinářem.
Když zemřel, pospíchal do nebe - proč by měl jít do pekla? Svatý Petr ho však zastavil a řekl mu: "Počkej! My zde nechceme žádné další novináře. Máme celkový počet novinářů splněn. Potřebujeme jich jen jeden tucet - abych řekl pravdu, i ti jsou tady nepotřební, protože v nebi se žádné noviny netisknou."
Žádné noviny tady nejsou! Nikdy se tady nic nestalo. Věci plynou tak jemně, jak se tedy může stát něco nového? Co bys chtěl říci nového o životě svatých mužů, kteří sedí pod svými stromy, stromy Bódhi, a meditují. Noviny nejsou novinami, jsou však stále vydávány, jsou vydávány formálně a každý den jsou v nich napsány stále stejné zprávy… stejné jako před tím.
Nepotřebujeme žádné novináře - jdi do pekla. Tam je potřeba mnoho novinářů, protože je tam mnoho zpráv, dějí se tam samé nové věci… vím, že je plánováno vydávání nových tiskovin - slyšel jsem o tom. Jdi do pekla a tam budeš mít hodně práce a tato činnost tě uspokojí!"
Novinář však chtěl zůstat v nebi, proto odpověděl: "Udělej pro mě něco, Svatý Petře. Znám novináře…pokud dokážu přesvědčit některé z nich, aby šli do pekla, bude tu v nebi pro mě místo?"
Svatý Petr ho soucitně vzal za ruku a odvětil: "Dobře, kolik času potřebuješ k tomu, abys novináře přesvědčil?"
Novinář řekl," Dvacet čtyři hodin, jen dvacet čtyři hodin."
Svatý Petr mu tedy dovolil na dvacet čtyři hodin vstoupit do nebe. Novinář okamžitě začal šířit pověsti, že "se plánuje vydávání nejvýznamnějšího deníku, že hledají šéfredaktora, redaktory, pomocníky redaktorů - bude to pro všechny velká příležitost. Podmínkou však je, že musíš jít kvůli tomu do pekla."
Po dobu dvaceti čtyř hodin chodil a přesvědčoval. Setkal se se všemi novináři a po dvaceti čtyřech hodinách šel za Svatým Petrem se zeptat, jestli někdo z nich odešel. Svatý Petr zavřel dveře a řekl mu: "Nemusíš chodit pryč, odešli všichni!"
Novinář však odpověděl, "Ne, půjdu také - možná na tom něco je. Nebraň mi, prosím. Musím jít za nimi."
Sám se touto myšlenkou také nakazil. Když uvěří dvanáct lidí, začne potom člověk také věřit svému lživému tvrzení.

To je příklad klamavé mysli. Jsi stále víc podváděný…mysl se stane mistrem v klamání, a tebe oklame také.

Další příběh:
Žalující strana, člověk, který se objevil u soudu na pojízdném vozíku a získal velké odškodné v případu zranění při nehodě.
Rozzuřený obhájce přistoupil k vítězi na vozíku a křičel na něj: "Jste podvodník. Vím, že klamete. S boží pomocí vás budu následovat po celý život, dokud nezískám důkaz o vašem podvodu!"
Právník věděl naprosto přesně, že muž je podvodník, že pojízdný vozík použil jako divadelní pomůcku. Ten člověk byl naprosto zdráv a neměl na těle žádné poškození.
"Staň se mým hostem," odpověděl s úsměvem muž na vozíku. "Řeknu ti, co chci teď udělat. Nejprve, pojedu do Londýna pro nějaké obleky, potom pojedu na riviéru za sluníčkem a pak zajedu do Lourd pro zázrak."

Mysl je tak prohnaná, že si vždy najde cestu. Může cestovat do Lourd… Budeš-li využívat tyto triky na ostatní lidi, dříve nebo později se staneš jejich obětí také. Dej si pozor na vlastní mysl. Nedůvěřuj ji, pochybuj o ní. Jakmile o ní začneš pochybovat, je to velký okamžik. Ve chvíli, kdy přestaneš důvěřovat své mysli, začneš věřit sám sobě. Věříš-li mysli, pochybuješ o sobě a naopak.

V tom spočívá význam důvěry v Mistra. Začni mi důvěřovat: řekni si: "Poslouchám tě. Nebudu naslouchat své mysli. Poslouchal jsem svou mysl hodně dlouho. Dovedlo mě to sem a točí se to stále dokola. Mysl se vydává na stejný výlet. Je to neustálé opakování něčeho, je to monotónní hra." Řekni mi, "budu ti naslouchat."

Mistr si může dovolit zbavit tě myšlení. Jednou, až odstraníš svou mysl, nebudeš muset důvěřovat Mistrovi, protože najdeš Mistra v sobě. Vnější Mistr je jen branou ke tvému vnitřnímu Mistrovi. Přes Mistra se to stane snadno: jinak se mysl stále klame a ty nevíš, co s ní máš udělat.

Naslouchej Mistrovi, důvěřuj Mistrovi a zanedlouho zapomeneš na svou mysl. Po delším času musíš mysl odložit, protože Mistr řekne něco, co je absurdní - VŽDYCKY TO JE ABSURDNÍ! Odstraněná mysl začne umírat. Nebudeš-li důvěřovat mysli, začne umírat. Dostane tak svoje pravé místo. Právě teď mysl předstírá, že je to tvůj celý život. Je to však malý, nepatrný mechanismus, vhodný k využití. Tento mechanismus je však nebezpečný, pokud se stane tvým vládcem.

Mysl říká: "Staň se!" Mistr tvrdí "Buď!" Mysl říká: "Chtěj!" Mistr tvrdí: "Raduj se!" Mysl říká, "musíš se vydat na dlouhou cestu." Mistr tvrdí: "Přišel jsi, jsi Saraha - už jsi vystřelil na cíl".

Otázka č. 3

CO SI MYSLÍŠ O CIVILIZACI? JSI ZCELA PROTI NÍ?

NIKDE NEVIDÍM CIVILIZACI - jak bych mohl proti civilizaci být? Civilizace neexistuje. Je to jen přetvářka. Ano. Člověk ztratil svou primitivní, prvotní nevinnost, nestal se však civilizovanějším. Nestali jsme se civilizovanějšími. Jediný způsob, jak se stát civilizovanějším, je opřít se o svou vlastní nevinnost, o svou primitivní nevinnost a tu rozvíjet.

Proto Ježíš hlásá: Pokud se nepřerodíte, nestanete se opět dětmi, nikdy nepoznáte, co je to pravda.

Tato takzvaná civilizace je falešná, je to falešná mince. Jsem-li proti tomu, nejsem proti civilizaci - protože pro mě toto civilizace není. Je to jen předstírání.

Slyšel jsem tento příběh:
Někdo se kdysi zeptal prince Velšského: "Jaký je váš názor na civilizaci?"
"Je to dobrá myšlenka", odpověděl princ, "někdo by s tím měl začít."
Miluji tu odpověď. Ano, někdo by s tím měl začít - ještě to vlastně nezačalo. Lidé nejsou civilizovaní. Člověk to jen předstírá.

Jsem proti falešnosti, proti pokrytectví. Člověk si jen hraje na civilizovanost. Poškádli ho trochu a zjistíš, jak je necivilizovaný. Trochu mu znepříjemni život a uvidíš, že vše dobré v něm je povrchní, a všechno, co je špatné, je hluboce zakořeněno. Je to jen povrchní civilizace. Všechno se jeví, jako že je v pořádku. Usmíváš se a každý člověk se otevře tvým slovům. Když však někoho urazíš, jsi najednou špatný. Staneš se maniakem, který chce zabít. Chvíli před tím ses usmíval, potom najednou jsi připraven zabít. Tvoje vražedné sklony vyplují na povrch. Co je to za civilizaci?

Člověk se může civilizovat, pokud je v meditativním stavu. Jedině meditace může přinést světu skutečnou civilizaci. Jen Buddhové jsou civilizovaní.

Je to paradox: protože Buddhové nejsou proti primitivnímu stavu - používají primitivismus za svůj základ, využívají i dětskou nevinnost. Na těchto základech je možné vztyčit velký chrám. Naše civilizace ničí dětskou nevinnost a potom ti nabídne falešné mince. Nejprve však zničí tvou prvotní nevinnost. Jakmile se to podaří, staneš se mazaným, vychytralým, vypočítavým. Jsi chycen do pasti a společnost tě bude dál civilizovat.

Nejprve zapracují na odcizení člověka od jeho přirozenosti. Jakmile se odcizíš sám sobě, nabídnou ti nepravý peníz, na kterém se staneš závislým. Skutečná civilizace není proti tvé přirozenosti, proti tvému projevu dětství. Naopak tyto vlastnosti rozvíjí. Nemůže být antagonistická k prvotní nevinnosti, měla by ji naopak pěstovat. Na tomto základě by měla stavět a rozvíjet tvou osobnost.

Tato civilizace není nic jiného, než šílenost. Copak nevidíš, že celý svět se stal velkým blázincem? Lidé ztratili svou duši. Lidé již nejsou lidmi - ztratili své já, svou osobnost. Přišli o všechno! Jsou podvodníky. Mají nasazené masky a ztratili své přirozené tváře.

Jsem pro civilizaci, toto však určitě civilizace není. Proto jsem proti. Rád bych člověka opravdu civilizoval, opravdově zkulturnil, tato kultura však může růst jen zevnitř a nemůže být vynucena z vnějšku. Může se šířit na okraji, měla by však růst a MUSÍ růst od středu.

Naše civilizace je opakem: Vnucuje věci z vnějšku. Po celém světě je šířeno kázání o nenásilí - Mahávíra, Buddha, Ježíš; všichni učí nenásilí. Učí nenásilí, protože nenásilí skutečně prožili. Ale jejich následovníci? - nikdy nezažili nenásilí ani na okamžik. Využívali jen násilí. Jsou to však stoupenci, proto nenásilí alespoň předstírají. Vnucují si doktrínu nenásilí mezi sebou a vytvářejí tak osobnost. A ta osobnost je kolem nich. Je to jejich krunýř. Hluboko uvnitř vřou vzteky jako vulkán, který je připraven vybuchnout. Na povrchu se však usmívají falešným, umělým úsměvem.

To není civilizace. Je to hnusný jev. Ano, mám rád nenásilí, když vychází zevnitř, nenásilí, které není pěstováno jen z vnějšku a které pomáhá. V tom cítím i význam slova "vzdělání". Je to jako vytahování vědra vody ze studně: vzdělání znamená vytahování z hloubky. Takový je význam slova "vzdělání". Jak se ale vzdělávání realizuje? Nikdy nic nevytahuje - vše naopak tlačí dovnitř. Vědomosti jsou dítěti tlačeny do hlavy, nikdo na dítě nemyslí. Dítě je využíváno jako nějaký mechanismus, který je plněn dalšími a dalšími informacemi. To podle mě není žádné vzdělávání!

Duše dítěte musí být rozvíjena. Vše, co je v dítěti skryto, musí být vytaženo na povrch. Dítě nesmí být kopií vzoru. Jeho svoboda by měla být nedotčena a jeho vědomí by se mělo rozvíjet. Více informací neznamená vyšší vzdělání! Vyšší uvědomění je vzdělání, více lásky je vzdělávání. A takové vzdělání vytváří civilizaci.

Tato civilizace je falešná. Její vzdělávací systém je falešný. Proto jsem proti ní. Jsem proti, protože to není skutečná civilizace.

Otázka č. 4

OSHO, MUSEL JSEM SE HODNĚ SMÁT TVÝM VTIPŮM. CHTĚL BYCH TI POLOŽIT JEDNU OTÁZKU: PROČ ČLOVĚKA VTIP TAK ROZESMĚJE?

NEJPRVE: nemohl sis nikdy dovolit se smát. Tvůj smích byl potlačován. Je to jako potlačení pramene - jakákoli záminka vede k jeho vytrysknutí. Učili tě, abys byl smutný, abys měl protáhlý obličej. Učili tě, abys byl seriózní.

Když vypadáš seriózně, nikdo si nemyslí, že děláš něco špatného. Je to přijímáno, protože věci jsou tak, jak mají být. Pokud se však směješ a směješ se příliš, potom uvádíš lidi do rozpaků. Začnou si myslet, že je za tím něco tajemného : "Proč se ten člověk tak směje?" Pokud se začneš smát bez důvodu, pak jsi šílený. Pošlou tě okamžitě k psychiatrovi, který tě bude hospitalizovat. Jeho závěr bude: "Směje se bez důvodu! Jenom blázni se smějí bez důvodu."

V lepším, civilizovanějším světě, ve skutečně civilizovaném světě, bude smích přijímán jako něco přirozeného. Jen pokud bude člověk smutný, budeme ho léčit.

Smutek je nemoc: smích znamená zdraví. Protože si nemůžeš dovolit se smát, potom jakákoli malá záminka… nebo vtip, vyvolá tvůj smích. Směješ se bez toho, že bys měl pocit, že budeš označen za blázna. Můžeš vždy namítnout, "protože je to vtip…" Vtip je mechanismus, který ti pomůže roztát. Celý systém vtipu je, zjednodušeně řečeno, hluboce koncipovaný celek. Má velmi hluboké souvislosti. Vtip není pouze vtipem. Je to seriózní jev. Jednoduše řečeno, může vytvořit nebo zcela změnit atmosféru. Jak se to může stát?

Když někdo říká vtip, očekává, že se bude někdo smát. Jsi na to připraven. Zhypnotizuješ sám sebe, jsi pozornější. Před tím jsi možná dřímal nebo spal, anekdota však vyvolala tvou pozornost. Tvoje páteř se narovná a ty napjatě posloucháš. Staneš se vědomějším. Jak je příběh vypravován, vyvolává v tobě stále víc napětí. Přeješ si vědět pointu. Vyprávění vtipu probíhá, zdá se, že na něm nic není, a potom najednou dojde náhlému obratu… Jsi stále napjatější, čekáš a čekáš… pořád se nic neděje. Najednou se objeví pointa! Když ji vyslechneš, zapomeneš na svou vážnost, zapomeneš na to, kdo jsi a v tom okamžiku se staneš opět dítětem - směješ se. Tvůj potlačovaný smích se uvolní.

Tento způsob smíchu jednoduše poukazuje na to, že se společnost zapomněla smát. V lepším světě, kde se lidé budou smát daleko více, nebudou znát jeden typ vyjadřování: vtip. Nebudou ho potřebovat - lidé se budou usmívat a budou šťastni jen tak. Proč? Každý okamžik jejich života bude vyvolávat úsměv. Když se na život podíváš blíže, zjistíš, že všechno je vlastně veliká komedie. Ty to však nemůžeš vidět. Máš na očích klapky, a můžeš vidět jen tolik, co ti dovolí. Nemůžeš vidět směšnost toho všeho - je to všechno směšné!

Děti to vše vidí mnohem lépe. Proto se děti smějí hlasitě, bez zábran. Přivádějí tak rodiče do rozpaků, protože vidí celou nesmyslnost jejich konání. Nemají ještě tyto klapky nasazeny na očích.
Otec stále nabádá dítě: "Říkej vždycky pravdu!" Přijdou však na návštěvu nějací lidé a zazvoní u dveří. Otec dítěti poručí: "Běž a řekni jim, že nejsem doma." Dítě se zarazí… otec nezpozoruje, co způsobil. Dítě se však začne smát. Nevěří tomu, co slyšelo - pro něj tak nastala absurdní a směšná situace! Jde ke dveřím, otevře je a řekne: "Otec říkal, že není doma." Oživilo tak celou situaci a vychutnalo si ji.

Žijeme s klapkami na očích. Jsme natolik "kulturně" vychováni, že nevidíme směšnost našeho života. Proto někdy žijeme bez vtipu a smějeme se malichernostem… například: Prezident Ford uklouzl na slupce od banánu a upadl na zem. Proč se zástup lidí, který tam stál, začal smát? Většina lidí to nemohla vidět, přesto se smáli.

Představ si: Pokud žebrák uklouzne na slupce od banánu, nikdo se ani neotočí. Uklouzne-li však prezident země, směje se celý svět. Proč? Protože banánová slupka vytvořila správnou skutečnost. Ukázala, že prezident je stejná bytost jako žebrák. Banánová slupka v tom nedělá žádný rozdíl. Šlápne na ni žebrák, prezident, nebo ministerský předseda, je to úplně jedno. Banánová slupka je stále banánovou slupkou.

Uklouzne-li na slupce obyčejný člověk, pousměješ se, protože je to nějaký obyčejný člověk. Nebudeš zjišťovat, jestli je to významnější osoba - proto jen to pousmání. Pokud však uklouzne prezident, je to náhle směšná situace pro každého. Skutečností je, že si ten člověk o sobě myslí, že je vládcem tohoto světa - cítíš stále tuto iluzi? - banánová slupka určitě ne. A ty se začneš smát.

Podívej… kdykoli se zasměješ, nahlédneš přes svoje klapky do absurdity a směšnosti tohoto světa. Stáváš se opět dítětem. Vtip tě vrací zpět do dětství, do tvé nevinnosti. Tento okamžik ti pomáhá sejmout klapky z očí. Poslechni si tyto anekdoty:

Nějaký muž byl za zvláštních okolností nalezen mrtev. Vyšetřující soudce sestavil komisi a hlavní inspektor zavolal ženě, v jejíž posteli muž zemřel, aby přišla svědčit. Inspektor ji seznámil s právy a požádal ji, aby řekla svými slovy, co se stalo. Žena začala vyprávět, že se s mužem, který zemřel, potkali v místním hostinci a když přišla zavírací doba, rozhodli se jít ještě k ní do bytu na skleničku. Věci se vyvíjely a oni spolu skončili v posteli. Náhle v jeho očích uviděla zvláštní pohled, který popsala vyšetřovací komisi svými slovy takto: "Myslela jsem, že už bude, on však už nebyl."

Druhá:

Starý jáhen, který potřeboval přespat přes noc v hotelu, dostal přidělený pokoj se třemi samostatnými postelemi, kde dvě postele byly již obsazeny. Brzy po tom, co zhasli světlo, jeden z nich začal chrápat tak hlasitě, že jáhna probudil ze spaní. Chrápání se během noci zesilovalo a znělo velice strašidelně. Asi po druhé nebo třetí hodině po půlnoci se chrápající člověk otočil, zasténal a ztichl.
Jáhen si myslel, že třetí muž vedle něj spí. V kritickém okamžiku však uslyšel jeho výkřik: "Je mrtev! Bože díky, že je mrtev."

Ještě jedna velice hodnotná anekdota - medituj o ní:

Jednoho dne Ježíš kráčel vesnicí k rozhořčenému davu lidí, kteří chtěli postavit ženu ke zdi a kamenovat ji.
Zvedl svou ruku, aby dav ztišil a slavnostně řekl: "Kdo se cítí být bez viny, ať hodí kámen jako první."
Okamžitě se ohnula malá stařena, vzala velký kámen a mrštila jím po ženě.
"Matko," procedil Ježíš skrz zuby, "nerozčiluj mě!"

Otázka č. 5

JE ZŘEJMÉ, ŽE SIS OBLÍBIL ORANŽOVOU BARVU. PROČ SI NEOBLÉKÁŠ ORANŽOVÉ ŠATY?

Já - a oranžová barva? Bože můj! Jak já ji nenávidím: Proto vás nutím, abyste si ji oblékali. Je to jakýsi druh trestu za to, že ještě nejste osvícení.
http://www.tantra.cz/svet/tv1-6.html
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10873
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Život není problém

Nový příspěvekod Saruman » úte 19. led 2016 15:47:17

Uživatelský avatar
Saruman
 
Příspěvky: 100
Registrován: sob 10. říj 2015 13:59:32

Re: Život není problém

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 19. led 2016 18:04:42



"JE TO PRAVDA, ŽE NEEXISTUJE NIC KRÁSNĚJŠÍHO A BLAŽENĚJŠÍHO, NEŽ OSVÍCENÍ..."
Návštěvník
 

Re: Život není problém

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 04. dub 2016 15:39:40

Co nás mohou děti naučit o štěstí

Štěstí se děje tehdy, jste-li v harmonii se svým životem, žijete-li s ním v takové harmonii, že vše, co děláte, vám působí radost. Pokud tomu tak je, zjistíte, že meditace vás následuje. Milujete-li svou práci a způsob svého života, jste meditativní. Nic vás nerozptyluje.

Jestliže vás něco rozptyluje, ukazuje to jen na to, že vás to ve skutečnosti příliš nezajímá.

Učitel ve škole neustále říká dětem: „Dávejte pozor! Buďte pozorní!“ Děti jsou pozorné, ale svou pozornost věnují něčemu jinému. Venku před školou zpívá z celého svého srdce pták. Dítě věnuje svou pozornost tomuto ptákovi. Nikdo nemůže říci, že nedává pozor, nikdo nemůže tvrdit, že není meditativní, že se nesoustředí — ono se soustředí!

Ve skutečnosti dočista zapomnělo na učitele i na rovnice, které píše na tabuli. Dítě si toho vůbec nevšímá, je ptákem a jeho zpěvem naprosto uneseno. Učitel ale říká: „Dávej pozor! Co děláš? Nenech se rozptylovat!“

Ve skutečnosti učitel rozptyluje dítě. Dítě je pozorné. Děje se to přirozeně. Naslouchá ptačímu zpěvu a je šťastné. Učitel ho vyrušuje, říká mu: „Nedáváš pozor.“Učitel jednoduše lže! Dítě dávalo pozor. Co má ale dělat, když je pták zajímavější? Učitel tak zajímavý nebyl, rovnice dítě vůbec nepřitahovaly.

Nejsme na Zemi jen proto, aby se z nás stali matematici.


Jsou děti, které pták nebude zajímat. Může zpívat sebesilněji, a přesto tyto děti budou sledovat, co se děje na tabuli. Počty jsou pro takovéto děti. Když dojde na matematiku, ocitnou se v meditaci, v přirozeném meditativním stavu.

Naši pozornost pohltily nepřirozené starosti: peníze, pověst a moc.

Naslouchat ptákům vám nevydělá žádné peníze. Naslouchat ptačímu zpěvu vám neposkytne moc ani slávu. Pozorovat motýla vám nepomůže ekonomicky, politicky ani společensky. Tyto věci nejsou ziskové. Činí vás však šťastnými.

Skutečný člověk má odvahu dělat to, co ho činí šťastným. Jestliže bude chudý, bude chudý. Nestěžuje si na to, nevyvolává to v něm zlobu. Říká:

„Vybral jsem si svou cestu. Vybral jsem si motýly, ptáky a květiny. Nemůžu být bohatý, to je v pořádku! Jsem bohatý, protože jsem šťastný.“


Osho; Radost
Návštěvník
 

Re: Život není problém

Nový příspěvekod Jana » sob 07. kvě 2016 12:51:13

„Život je cosi neuvěřitelného. Něco, co by nemělo existovat, a přece existuje. Je zázračné, že existujeme my lidé, že existují stromy a ptáci. Je to skutečný zázrak, protože celý vesmír je mrtvý. Milióny hvězd a milióny slunečních soustav jsou bez života. Jen na naší malé planetě Zemi, která je jako nic – uvědomíte-li si její rozměry, je podobná zrnku prachu – právě tady vznikl Život. Tady je to nejšťastnější místo vší existence. Zpívají tu ptáci, rostou a kvetou tu stromy, žijí tu lidé, kteří milují, zpívají a tančí. Stalo se něco neuvěřitelného.“

Osho
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10873
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Láska je smrt

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 14. úno 2018 6:33:52

Láska má počátek, ale ne konec

Láska není vášeň, láska není emoce. Láska je hluboké pochopení, že vás někdo nějakým způsobem doplňuje. Někdo z vás dělá úplný kruh. Přítomnost druhého posiluje vaši vlastní přítomnost. Láska vám dává svobodu být sám sebou, není majetnická.

Proto buďte opatrní – nikdy nezaměňujte sex s láskou, jinak budete zklamáni. Buďte bdělí, a když začnete mít u někoho pocit, že jeho pouhá přítomnost, ryzí přítomnost – nic jiného, nic dalšího není třeba, stačí, že ten druhý je, a to stačí ke štěstí… a ve vašem nitru začne něco kvést, začnou v něm vyrůstat tisíce lotosových květů, pak jste zamilovaní.

Tehdy můžete překonat všechny potíže, které přináší realita. Pak zdoláte všechny obavy a nepříjemnosti, a vaše láska bude stále kvést, protože těžkosti se změní ve výzvu. A vaše láska bude sílit jejich překonáváním.

Láska je věčnost. Pokud existuje, pak roste a roste. Láska má počátek, ale ne konec.

~ Osho
Návštěvník
 

Re: Láska je smrt

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 05. srp 2018 15:29:24

Obrázek

Osho popisuje lásku jako vrchol lidské zkušenosti a dává jednoduchý návod, jak této zkušenosti dosáhnout:

1. BUĎ TADY A TEĎ

Protože láska je možná jen teď a tady. Spočívání v minulosti nebo budoucnosti jsou cesty, jak se lásce vyhnout.

2. NAUČ SE PROMĚNIT JEDOVATÉ LÁTKY V MED

Láska je choulostivá věc. Jak může přežít v hněvu, nenávisti, žárlivosti a majetnictví?

A jak přeměnu udělat? Stačí trochu trpělivosti. Ve chvílích, kdy se vás zmocňuje jed, nikdy nic nedělejte, nespolupracujte s ním, ani ho nepotlačujte, jen čekejte, až se začne proměňovat ve svůj opak. To je jeden ze základních zákonů života – všechno se nepřetržitě proměňuje ve svůj opak. Když jste rozzlobeni, je to chvíle pro meditaci, nepromarněte ji. Ta energie, která může ničit, může i tvořit – čekejte!

3. PODÍLEJTE SE

Negativní věci si nechávejte pro sebe, pozitivní sdílejte s ostatními. Láska pak bude ve vás proudit jako řeka, přímo ze srdce. Sdílejte život, moudrost, modlitbu, lásku, štěstí, radost. Jestliže nikoho nenajdete, sdílejte třeba i se psy – ale sdílejte.

4. NEBUĎTE NIČÍM

Když jste prázdní, máte lásku. Když jste plní svého ega, láska zmizí. Láska a ego nemohou existovat společně.

Oshova promluva o lásce je zapsána v knize OSHO: Život, láska, smích.
Návštěvník
 

Re: Láska je smrt

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 25. říj 2018 11:33:24

PROČ JE LÁSKA BOLESTIVÁ?

Láska je bolestivá, protože vytváří cestu pro blaženost. Láska je bolestivá, protože transformuje; láska je přeměna. Každá přeměna je bolestivá, protože staré musí být opuštěno pro nové. Staré je důvěrně známé, jisté, bezpečné, nové je naprosto neznámé. Přesouváte se do nezmapovaného oceánu. V novém nemůžete použít svou mysl; ve starém je mysl obratná. mysl dokáže fungovat pouze ve starém; v novém je mysl naprosto nepoužitelná. Proto se vynořuje strach. Když opustíte starý, pohodlný, bezpečný svět, svět pohodlí, objevuje se bolest. Je to stejná bolest, kterou cítí dítě, když vyjde z matčina lůna. Je to stejná bolest, již cítí pták, když se dostane ven z vajíčka. Je to stejná bolest, kterou cítí pták, když se bude pokoušet vzlétnout. Strach z neznámého, nejistota neznámého (proti jistotě známého) a nevypočitatelnost neznámého způsobují, že je člověk velmi vystrašený.
Protože přeměna bude od Já ke stavu ne-Já, je bolest velmi hluboká, ale nemůžete dosáhnout extáze, aniž byste prošli utrpením. Jestliže má být zlato očištěno, musí projít ohněm.

Láska je oheň.

Kvůli této bolesti žijí miliony lidí život bez lásky. Také trpí, ale jejich utrpení je zbytečné. Trpět kvůli lásce není stejné jako trpět zbytečně. Trpět v lásce je kreativní; pozvedá vás to na vyšší úrovně vědomí. Trpět bez lásky je naprosto zbytečné, nikam vás to nevede, neustále se pohybujete v tomtéž bludném kruhu.

Člověk, jenž žije bez lásky, je narcisistický, uzavřený. Zná pouze sám sebe. Nakolik může znát sám sebe, jestliže nezná druhé? Jedině ostatní mohou fungovat jako zrcadlo. Nikdy nepoznáte sami sebe, aniž byste poznali druhé. Láska je také velmi důležitá pro sebepoznání. Člověk, který nepoznal druhé prostřednictvím hluboké lásky, intenzivního citu, naprosté extáze, nebude schopen poznat, kdo je on sám, protože nebude mít zrcadlo, aby viděl svůj vlastní odraz.

Vztah je zrcadlo, a čím čistší je láska, tím je dokonalejší; zrcadlo je lepší, když je čistší. Vyšší úroveň lásky potřebuje, abyste byli otevření. Vyšší úroveň lásky potřebuje, abyste byli citlivější. Musíte sundat své brnění, a to je obtížné. Nemůžete být neustále ve střehu. Musíte opustit vypočítavou mysl. Musíte riskovat. Musíte žít nebezpečně. Ostatní vám mohou ublížit, a proto se bojíte zranění. Ostatní vás mohou odmítat, a tak se bojíte milovat. Odraz svého vlastního Já, jež naleznete v druhých, může být odporný – toho se bojíte, a proto se vyhýbáte zrcadlu! Ale tím, že se vyhýbáte zrcadlu, se nestanete krásnými! Když se vyhýbáte nějaké situaci, nebudete se rozvíjet. Musíte přijmout výzvu.

Člověk musí milovat. Je to první krok k Bohu a ten nemůže být vynechán. Ti, kdo se tento krok lásky pokoušejí přeskočit, Boha nikdy nedosáhnou. Je naprosto nutné tím projít, protože sebe jako celek si začínáte uvědomovat pouze tehdy, když vaše přítomnost je obohacena přítomností druhých, když jste vytaženi ze svého narcismu.

Láska je otevřené nebe. Milovat znamená mít křídla. Neohraničené nebe však samozřejmě vyvolává strach.

Je to velmi bolestivé odhodit ego, protože jsme se učili, abychom ego rozvíjeli. Domníváme se, že ego ne náš jediný poklad. Chráníme jej, zdobíme, neustále jej leštíme. Když láska zaklepe na dveře, jediné, co je nutné udělat, je zamilovat se a odložit ego. To je samozřejmě bolestivé, protože toto ohavné ego, myšlenka, že „jsem izolovaný od života“, je vaše celoživotní práce; je to vše, co jste vytvořili.

Názor, že jste izolovaní od života, je odporný, protože je nepravdivý. Tato myšlenka je klamná, ale naše společnost je založena na představě, že každý člověk je samostatná osoba. Pravda je, že na světě neexistuje vůbec žádná osoba; existuje pouze přítomnost. Vy neexistujete – ne jako ego oddělené od celku. Jste součástí celku. Celek vás prostupuje, celek ve vás dýchá, pulzuje, celek je váš život.

Láska vám umožňuje poprvé zažít soulad s něčím, co není vaším egem. Díky lásce poprvé poznáte, že dokážete být v souladu s někým, kdo nikdy nebyl součástí vašeho ega. jestliže dokážete být v souladu se ženou, přítelem nebo mužem, jestliže dokážete být v souladu se svým dítětem nebo se svou matkou, proč byste nedokázali být v souladu se všemi lidskými bytostmi? Jestliže vám soulad s jediným člověkem poskytuje takové potěšení, co bude výsledkem, jestliže budete v harmonii se všemi lidskými bytostmi? Jestliže dokážete být v souladu se všemi lidskými bytostmi, proč byste nemohli být v souladu se zvířaty, ptáky a stromy? Jeden krok vede k dalšímu.

Láska je žebřík. Začíná jednou osobou a končí celkem. Láska je začátek, Bůh je konec. Bát se lásky, bát se rostoucí bolesti lásky znamená zůstat uzavřený v temné cele. Moderní člověk žije v temné cele. Je to narcistické – narcismus je největší posedlost moderní mysli. Kvůli němu existují problémy, které jsou nesmyslné. Existují problémy, jež jsou kreativní, protože vedou k vyššímu uvědomění. Existují problémy, které nevedou nikam, pouze vás omezují. Drží ve vašem starém nepořádku. Láska vytváří problémy. Těmto problémům se můžete vyhnout tak, že se vyhnete lásce – ale jsou to naprosto nevyhnutelné problémy! Budete jim muset čelit, střetnout se s nimi; musíte je prožít, projít jimi, a dostat se tak dál! Musíte jimi projít, abyste se dostali dál. Láska je jediná věc, jež stojí za to, abyste se jí věnovali. Jestliže nemilujete, a k tomu se rozhodlo mnoho lidí, pak jste někde uvázli. Pak váš život není putování, pak váš život není řekou, která směřuje k oceánu. Váš život je tůní se stojatou špinavou vodou a velmi brzy zde nebude nic jiného než bláto a bahno. Aby život nebyl zanesen bahnem, musí stále plynout. Řeka zůstává čistá, protože stále proudí. Plynutí je způsob, jak zůstat čistý.

Milující člověk zůstává čistý – všichni, kdo milují, jsou čistí. Lidé, kteří nemilují, nemohou zůstat čistí; stávají se nečinnými, ustrnulými, dříve nebo později začínají zapáchat – spíše dříve než později – protože nemají kam jít. Jejich život je prázdný.

Toto je pozice moderního člověka a kvůli tomu se hojně rozšířily všechny druhy neuróz a duševních chorob. Již to není tak, že je duševně nemocných jen pár jedinců; realita je taková, že celá země se stala blázincem. Všichni lidé trpí nějakým druhem neurózy a tato neuróza pochází z vašeho narcistického ustrnutí. Každý uvízl ve své iluzi odděleného ega, a to způsobuje duševní chorobu.

Láska je bolestivá, ale nevyhýbejte se jí. Jestliže se jí vyhýbáte, vyhýbáte se největší příležitosti k růstu. Milujte, trpte láskou, protože prostřednictvím utrpení přichází báječná extáze. Ano, je zde utrpení, ale z tohoto utrpení se rodí extáze. Ano, ego bude muset umřít, ale pak se narodíte jako Bůh, jako buddha.

Láska vám poskytne první ochutnání tao, súfismu a zenu. Láska vám dá první důkaz, že život není nesmyslný. Lidé, kteří říkají, že život nemá smysl, nikdy nepoznali lásku. Jejich slova sdělují pouze to, že v životě lásku propásli.

I když cítíte bolest a trpíte, projděte temnou nocí a dostanete se k nádhernému východu slunce. Pouze po temné noci následuje svítání. Pouze po temné noci přichází ráno.

Můžete zapomenout na Boha – je to pouze prázdné slovo. Můžete zapomenou modlitby, protože to jsou pouze rituály, jež vám vnutili druzí lidé. Láska je skutečná modlitba, není nikým vnucena. Rodíte se s ní. Láska je opravdový Bůh – ne Bůh teologů, ale Bůh Buddhy, Ježíše, Mohameda, Krišny, súfismu. Láska je způsob, metoda, jak vás jako izolovaného jedince sprovodit ze světa a pomoci vám stát se nekonečným. Zmizíte jako kapka rosy a stanete se oceánem – ale musíte projít dveřmi lásky.

Když člověk začíná mizet jako kapka rosy (a člověk žil dlouho jako kapka rosy),bolí ho to, protože se domnívá: „To jsem já a to odchází. Umírám.“ Neumíráte, umírá pouze iluze. Ztotožnili jste se s iluzí, ale iluze je stále jen iluze. Pouze tehdy, když iluze zmizí, budete schopni poznat, kdo jste. Toto odhalení vám přinese nejvyšší možnou radost, blaženost a požehnání.

Osho, Láska, svoboda, samota
Návštěvník
 


Zpět na Osho

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků