Vina

Vina

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 29. srp 2014 12:37:02

Jack Kornfield - k pocitům viny a odpuštění

Obrázek

"Náš život může vypadat jako dlouhá řada chyb. Mohli bychom jim říkat „problémy“ nebo „výzvy“, ale výraz „chyby“ je v jistém ohledu lepší. Jeden slavný zenový mistr dokonce mluvil o duchovní praxi jako o „jedné chybě za druhou“, jinými slovy o řadě příležitostí k učení. Ve skutečnosti se učíme právě z „potíží, chyb a omylů.“ Žít život znamená dělat chyby. Když to pochopíme, můžeme dosáhnout obrovské úlevy a odpuštění pro sebe i ostatní – snadněji přijímáme životní potíže.

Jak obvykle reagujeme? Když se v našem životě objeví problémy, vyvolávají v nás potřebu dávat někomu vinu, navozují pocity marnosti a neúspěchu, které se pak snažíme nějak překonat, co nejrychleji se jich zbavit a vrátit se k něčemu příjemnějšímu.

Obvykle si myslíme, že za problémy mohou věci mimo nás. Benjamin Franklin to věděl, když prohlásil: Náš omezený pohled, naše naděje a strachy se stávají naším měřítkem života, a když okolnosti neodpovídají našim představám, stávají se našimi problémy.

Pravá duchovní cesta se nevyhýbá těžkostem ani chybám, ale vede nás k tomu, abychom chybovali bděle a vkládali do svých chyb transformující sílu svého srdce…"

Jack Kornfield: Cesta srdce

:)
Návštěvník
 

Hřích a vina - Raméš Balsekar

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 29. srp 2014 12:44:25

téma viny a odpuštění je velice závažné v životě člověka a dokýtá se náš všech

Raméš Balsekat se mu věnuje v knize nazvané Hřích a vina

Obrázek

"Přirozenost projeveného světa

Vědomí v klidu si není vědomo své existence do té doby, než objeví přirozený, ale náhlý pohyb z vědomí samotného. Tento pohyb je znám ve védické literatuře pod různými jmény, jako třeba Ómkar (prvotní zvuk) a v moderní astronomii jako „Velký třesk"! Spontánní objevení se tohoto pohybu je pocit existence, pocit Přítomnosti - JÁ JSEM -, s nímž se samovolně, paralelně a souběžně objevuje projevený svět. Aby k tomu mohlo dojít, je třeba určitých podmínek, bez kterých by takový projev nebyl možný - vytvoření dvojice konceptů „prostoru" a „času".

Pokud se na tento projev díváme objektivně, není žádný rozdíl mezi živými a neživými objekty. Ze subjektivního hlediska nám, cítícím bytostem, umožňuje vnímat projev citlivost. Vnímavost je jeden z aspektů Vědomí - prvotní energie - ale nemá co dělat se vznikem zdánlivého projevu. I když citlivost umožňuje lidským bytostem vnímat jiné objekty a intelekt, další aspekt Vědomí, jim umožňuje rozlišovat, tak není rozdíl mezi lidskou bytostí a jakýmkoliv jiným jevem vytvořeným ze stejných pěti elementů. Je to objekt, druh objektu. Vnímavost přináší ztotožnění s tělem jako s individuální entitou stejně zvířeti jako člověku. To je ego.

Zásadní rozdíl mezi egem zvířete a egem člověka je ten, že ego člověka je prostoupeno pocitem osobního konatelství.

To, co vytváří Zdroj skrze lidský organismus (komplex tělo-mysl), je nahlíženo člověkem jako jeho/její konání. Tento pocit osobního konatelství způsobuje, že je člověk pyšný na svůj úspěch, je zklamán z neúspěchu, prožívá hřích a nese vinu za některé činy, které se staly skrze jeho vlastní tělo. A co více, ten stejný pocit osobního konatelství přináší nenávist, žárlivost a nevraživost, které jsou vyprovokovány činy, jež se staly skrze „ostatní" osoby. Zatížení mysli touto zásobou pýchy, viny, zklamání, nenávisti, žárlivosti a závisti způsobuje, že se jedinec cítí v zajetí individuality.

S konečným pochopením, které znamená úplné vyhlazení zátěže hříchu, viny a nenávisti způsobené pocitem osobního konatelství, se ego dále účastní života, trpí bolestí a zármutkem podle boží vůle a nikoliv konáním jakékoliv jiné osoby. Konečné pochopení znamená, že vše, co se děje, je božským děním a není činěno jakoukoliv individualitou. Toto konečné pochopení, které je známo jako seberealizace nebo osvícení, znamená účastnit se života a zároveň být ukotven v míru, který vznikne odstraněním zátěže způsobené pýchou, vinou, nenávistí a žárlivostí nebo závistí.

Před časem jsem sledoval v televizi kanál National Geographic. Na obrazovce se objevila droboučká rybka, která plavala ve vodě. Najednou k ní zezadu připlula velká ryba, snad padesátkrát větší, a malou rybku spolkla. Pomyslel jsem si: to je význam života - život se objevuje a život končí.

Nikdo by si neměl dělat starosti s hříchem a vinou, minulostí a budoucností. Žádné výčitky kvůli minulosti, žádné očekávání v budoucnosti. To je zakoušení radosti nirvány společně s účastí na utrpení samsáry. Cokoliv se děje, je boží vůle."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... -balsekar/
Návštěvník
 

Re: Pocit viny

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 29. srp 2014 15:50:22

POCIT VINY

Pocit viny a pocit obviňování druhého. Pocit viny a pocit, že nám někdo ublížil, je jen náš vlastní pocit. Nikdo jiný, než my sami, nás neobviňuje a nesoudí. Sami svými myšlenkami si tento pocit v sobě vyvoláváme.

Obrázek

Je to docela nebezpečné, protože vlastně sami sebe uvězňujeme do nepříjemných pocitů, které velmi chutnají dravcům. V podstatě krmíme dravce. Když se nám něco nepovede, nebo nedaří dlouhodobě, není řešením se obviňovat nebo za to vinit druhé. To je reakce jen hloupé a nevyvinuté bytosti. Proto na nás velká část "Vesmíru" také jako na nevyvinuté a nedokonalé tvory pohlíží. A velmi nám fandí a těší se, až se konečně probereme ze snu na člověka a začneme přemýšlet jako to, čím opravdu jsme. Jako nádherné a milující Duše.

Pocit viny je velmi silná emoce, která nás, pokud se dlouhodobě posiluje, může opravdu zavést i na psychiatrii, uvrhnout do depresí a stavu bezmoci. A ve skutečnosti je to jen uměle vytvořený stav. Není v celém bytí nic a nikdo, kdo by soudil. Nicota se může přetvářet v cokoli, i v nic i ve všechno. Myšlení každé duše vytváří kolem ní její svět, její představu světa, její výtvor světa. Pokud je někdo takový masochista a chce se trýznit, je mu to dovoleno. Nikdo mu v tom nebude bránit. To je svoboda bytí. Může být opravdu někdy i drsná a dramatická, ale je skutečná. Ale pokud to už pochopíme, že nás nikdo nesoudí, jen my sami svými myšlenkami, tak je to přece docela hloupé a trapné, úmyslně si vytvářet bolest. Ano, je pravda, že můžeme udělat chybu. Ano, opravdu můžeme. Ale co s tím? Prostě se to stalo a je třeba jít dál a snažit se nedělat další chyby. Tím, že částí své mysli uvězníme v časoprostorovém okamžiku, kdy si uvědomujeme svou chybu, tak ztrácíme část své svobody a v mysli se stále vracíme zpět do doby, kde jsme zanechali pocit viny. Ale nic se tím neřeší. Ta chyba v konání nebo myšlení se tím nevyřešila. Jen omezujeme sami sebe. Pokud bychom si dokázali hned říci, "to jsem tomu dal, příště si dám větší pozor, toto už nebudu opakovat, udělám to jinak" a ihned sami v sobě takto vyřešili rozpor… tak jsme volní a příště již nic takového neuděláme, a nebudeme se za to obviňovat.

Opravdu každý, kdo je nyní na planetě Zemi, každá duše vášnivě si hrající na člověka, někdy některé bytosti ublížila. To je neomylná pravda. No a co se dá dělat. Prostě se to stalo. Stalo se to ve velké nevědomosti, v letargickém stavu, kdy nevíme mnoho okolností a neznáme dlouhodobý dopad událostí; stalo se to, když jsme byli ovládáni programy bloků a morfogenetickými skupinovými poli. Vím, že je to snadné to tady napsat, ale hůře se to dělá, když už v tom stavu žijeme třeba 15 let a máme to hodně a opravdu hodně hluboko uložené. Ale je důležité pochopit, že pocit viny jsme si vytvořili jen my sami. Ano mohli jsme slýchat od rodičů výtky, od učitelů, od nadřízených, od kamarádů… ale to nic neznamená, to jen jejich vlastní programy nás hodnotily. Nemusí člověk, který slyší nadávky a hrubé poznámky na své jméno říci: "ano máte pravdu, jsem vinen, jsem špatný, jsem nedokonalý." Je na každém, co udělá se slovy druhých. Pokud je duše silná, sebevědomá a sebejistá - za to je zodpovědné energetické centrum v solaru - to je třeba hodně čistit a aktivizovat - tak nikdy nepřijme myšlenky druhých za své. Nikdy. Nepotřebuje to. Sama ví, jaká je, kým je, že udělala to nejlepší, co uměla a mohla a nepřipustí si vinu.

A co obviňování druhých za křivdy? To je v podstatě stejné. Ano, někdy nám opravdu hodně druzí ublížili - znásilnili děti, pomlouvali příbuzné, záviděli bohatství, ve vzteku i zabíjeli, nebo i z přesvědčení, že činí dobro… Ale my nejsme ti, kteří je mají soudit a zahrnovat pohrdáním. Jak říkal Ježíš… Ať hodí kámen ten, kdo je bez viny… To je přesně řečeno… Každý mohl ublížit druhému… I když uděláme pro někoho něco tzv. dobrého, můžeme mu v podstatě ubližovat. Je také jedno další přísloví - Nedávej žebrákovi rybu, nauč ho rybařit. - Z toho vyplývá, že když někomu pomáháme, třeba finančně, nebo jinak materiálně, tak to neznamená, že mu pomáháme. Vlastně bychom ho měli spíše učit, jak vydělat dost peněz na vše potřebné. Ale jak, když to sami neumíme? Když se někoho snažíme léčit, měli bychom ho spíše naučit, jak má sám sobě pomáhat a být ještě více užitečný druhým.

Když nám někdo ublížil, měli bychom mu co nejdříve odpustit jeho nedokonalost, protože nám to v ničem nepomůže ho vinit, naopak, nás to opět zastavuje v určitém bodu časoprostoru, bere nám to sílu, radost, svobodu myšlení něco krásného tvořit (místo toho stále myslíme na totéž a posilujeme svou bolest, kterou stejně jednou budeme muset opustit, tak proč ne hned…). A pokud je to opravdu tak, že jsme všichni nádherné, milující a dobré duše, tak v podstatě z pohledu energií té bytosti ubližujeme, protože ji stále negativními energetickými myšlenkami atakujeme, takže nakonec to může vypadat i tak, že nám ta bytost jakoby ublížila, ale my tím, že na ni stále myslíme ve zlém, jí vlastně ubližujeme daleko více, než ona nám. Duše touží po odpuštění, vždyť si vzpomeňte na sebe. Když někoho neradi zraníte… tak po čem toužíte. Aby už se na vás nezlobil a zase vás měl rád.

Otázka je, jak mohu odpustit někomu, kdo mi opravdu hodně ublížil? Ano, nemusí to být snadné. Ale je taková pomůcka. Člověku, takovému jaký nyní je, je těžké odpustit a milovat ho. Ale duši? Krásné, čisté a milované duši? Která kdyby věděla, že se navzájem jako duše velmi milujeme, tak by se takto nikdy nechovala. Duši už není tak těžké odpustit. Tak si stačí uvědomit, že ten člověk, který mi ublížit, také prožil určitě velmi mnoho bolesti a jako duše by nikdy neublížil. Odpusťte té duši. Duše cítí energie, duše bude vnímat vaši lásku a změnu myšlení, které vysíláte směrem k ní. Duše potřebuje vyléčit, aby se člověk mohl změnit. Za ty deseti a sta tisíciletí, které tady na planetě Zemi některé duše již prožily v mnoha tělech, mnoha rolích, jsou duše tak bolavé a zmatené, že potřebují každou kapku lásky, každou energii porozumění a pochopení, kterou k nim vyšlete. Budou ji hltat jako boží nektar.

Není třeba říkat, že ta duše, nebo člověk, se musí poučit a pochopit co provedl, aby se polepšili. Každá duše to samozřejmě a přirozeně ví. Duše ve svém stavu vědomí nikdy neublíží druhé duši. To ty programy způsobují nevědomost, otupělost, necitelnost, omezují myšlení. Duše, která ublížila druhé duši, a začne si to uvědomovat, bude sama procházet dost těžkým obdobím, kdy bude muset ublížit sama sobě. A my, naším obviňováním, bychom jí to ještě ztěžovali. Takto může uvažovat opravdu jen hlupák. Jen necitlivý a nevděčný hlupák. Tak prosím přemýšlejte. Opravdu nemusí být vše, tak jak se zdá. Svět energií je daleko jednodušší a bezelstný. Miluje a dává všem stejně bez rozdílu, záleží jen na nás, zda sami sobě dovolíme si ten blahobyt a lásku a radost a přátelství dovolit. Vše tu je a je to tu stále pro každého. To že někdo pláče, že něco nemá, je jen a jen jeho představa. PŘEMÝŠLEJ, CO CHCEŠ… VINU? OBVIŇOVÁNÍ? nebo LÁSKU? RADOST? HOJNOST? BLAHOBYT? Už to tu je, jen si to DOVOL MÍT. Nic tu doopravdy není, vše je jen hra, jen vymyšlená hra na člověka, to je vše. Stačí jen čistit a aktivizovat energetické centrum v hrudi, tam se ukládají bolesti a zlost ze vztahů k druhým lidem…

https://ka-runa.eu/cs/pocit-viny/44/46/0/
Návštěvník
 

Re: Pocit viny

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 07. pro 2015 17:32:35

Otázka: „Prosím, sejměte ze mě vinu za to, že jsem nebyl přítomný u smrti mé
blízké osoby. Je možné ze mě sejmout vinu?“


Ano, rozhodně to možné je. Vina není slučitelná se satsangem. Netrapte se,
všechna provinilost vás opustí. Všichni, kdo navštěvují satsangy, budou postupně
pročištěni ode všech pocitů viny. Samozřejmě se to nemusí stát hned. Vše záleží na
vnitřních okolnostech hledajícího.
Na úroveň Ducha nemůže dosáhnout žádná vina. Duše se začala díky své vlastní
nevědomosti považovat za tělo, smysly a mysl. Díky své mylné identifikaci se duše
občas cítí provinile nebo naopak ctnostně. Vina, stejně jako pocity vlastní
dokonalosti, jsou projevy nemocí duše. Můžete se podivit nad tak silným
prohlášením. Jak to, že mezi problémy řadím i ctnosti? Ano, je to tak. Po osvícení
odpadají naše slabé stránky, pocity viny i naše ctnosti. Co nám zůstane? Pravda, Bůh,
Duch a čistá Moudrost.
Je přirozené cítit lítost a vinu, když jste nebyli se svými blízkými v okamžiku
smrti. Často ale není v našich rukou, zda to tak bude nebo ne. Občas se lidé této
situaci vyhýbají záměrně a potom mohou zažívat vinu o to silněji. Většinou si lidé
přejí být v posledních chvílích se svými blízkými, pokud je jim to umožněno. Pocit
viny někdy vyvstane, i když jste u lůžka svého milovaného člověka opravdu být
chtěli. Provinění si ale vytvořila vaše mysl, netýká se vašeho skutečného Já. Vy nejste
mysl, jste od ní odděleni.
I mysl se může stát objektem vašeho pozorování. Všechno se stává vnímatelné ve
světle Ducha. Pokud vstoupíte do pozice pozorovatele, nic z toho, co pozorujete, na
vás nemá vliv. Dokud je co pozorovat, zůstává pozorovatel pozorovatelem. Paralelně
tak probíhají dvě oddělené skutečnosti – měnící se objekty pozorování a pozorující.
Co se stane, když není nic k pozorování? Zůstane jen vědomí, čistý prostor vědomí.
A to jsme my.
Pokud jste nebyli u toho, když nějaký váš blízký opouštěl planetu Zemi, nemějte
pocity viny, protože nebylo ve vašich rukách, jak situace probíhala.
Když moje matka umírala, nebyl jsem u ní. Žila v Miratu, ve městě, kde jsem se
narodil. Narodilo se tam mé tělo, jinak se necítím vázaný k žádnému městu. Moje
matka byla v té době nemocná a starali se o ni velmi hezkým způsobem lékaři,
duchovní hledající. Maminka bydlela v domě mého mladšího bratra a všichni členové
rodiny o ni také pečovali.
Moje matka byla vznešená žena, daleko pokročilejší než já. Matky bývají často
pokročilejší než jejich synové. Mateřství je velice vznešená záležitost.

V době matčina odchodu jsem měl nějaké povinnosti v Udaipuru, kde jsem
vyučoval na univerzitě. Necítil jsem se potom ani trochu provinile. Vždyť jsem svoji
matku miloval a moje láska k ní přetrvává i teď. Maminka se prostě vydala na další
cestu, pokud vůbec bylo zapotřebí nějakého dalšího zrození. Byla velmi duchovně
pokročilou bytostí. Měla jen základní vzdělání, ale četla si duchovní texty a opakovala
si svým vlastním způsobem Boží Jméno. Přišlo mi na mysl vám o ní dnes povědět
více.
Moje maminka velmi pečlivě dbala na své povinnosti, těžce pracovala
a stoprocentně se řídila mravními přikázáními. Měla svůj vlastní způsob duchovní
praxe, možná dostala také nějaké instrukce od mého otce. Můj otec i dědeček byli
jogíni.
Na sklonku matčina života jsem ji často navštěvoval. V téže ulici, kde bydlela
matka, jsem býval na návštěvě ve větším domě jednoho hledajícího. Lidé tam za
mnou často docházeli na satsang. Když jsem byl v Miratu, každý večer jsem se za
svou matkou zastavil. Ležela nemocná v posteli a rozmlouvali jsme spolu.
Jednou se mi maminka svěřila: „Už delší dobu bych s tebou chtěla o něčem
mluvit, ale většinou na to zapomenu. Přednášíš celému světu a já bych ráda, abys dnes
řekl něco také mně. Zdá se mi, že mé tělo onemocnělo nějakou podivnou chorobou.
Ještě jsem o tom s nikým nemluvila, ale tobě to chci dnes svěřit. Byla jsem zvyklá si
opakovat mantru. Poslední dobou ale začal zvuk mé mantry sám vycházet z mého
pupku, aniž bych cokoli dělala. Není to nemoc?“
Musel jsem jí odpovědět, že nejde vůbec o žádnou nemoc. Naopak jsou tím
všechny nemoci navždy zprovozeny ze světa. Došlo k velmi duchovní záležitosti.
Nejvyšším stupněm techniky opakování Božího Jména, takzvané džapy, je stav, kdy
se mantra začne dít automaticky bez jakéhokoli úsilí. Ona chtěla vědět, jestli nejde
o nějakou nemoc! Vysvětlil jsem jí, že od té chvíle na ni žádná nemoc nemůže.
Díky položené otázce jsem vám dnes pověděl něco ze svého osobního života.
Na smrti není nic negativního. Je to přirozený proces týkající se každého z nás.
Svět už je takhle přeplněný a jak by to dopadlo, kdyby se lidé jen rodili a neumírali?
Ve správný čas je potřeba ze světa odejít. Proto není vůbec důvod k žádným pocitům
viny. Promluvte si o tom ve svém srdci s Pánem: „Nemohl jsem být s mým
milovaným blízkým v okamžiku smrti… Pomoz mi.“ Bůh vám odpustí, i pokud by
šlo o vaši chybu. Jeho srdce je nekonečně veliké a plné Lásky.
Jedna z charakteristik Pána je, že nikdy, zdůrazňuji nikdy, nehledí na špatné
vlastnosti hledajícího. Vůbec se nestará o vaše slabé stránky. Čeho si tedy Pán u lidí
všímá? Zajímá Ho jen láska. Další z kvalit Pána je naprostá svoboda. Přesto je pod
vlivem lásky; svobodný a zároveň spoutaný láskou.
Zapomeňte na své pocity provinilosti. Pokud by ve vás přece jen zůstávaly, pošlete
je mně. Vezmu na sebe jakoukoli vinu, můžete mi předat jakékoli potíže. Jednou za
mnou přišli indičtí hledající, abych jim pomohl zbavit se zlých duchů, kteří je
pronásledovali. Vybídl jsem je k následování duchovní cesty, protože ta vytváří
ochranu proti čemukoli na světě. Pokud by jejich problémy přece jen přetrvávaly,
navrhl jsem jim, aby poslali duchy do mého pokoje. Nevadilo by mi, kdyby se
uvelebili na mé posteli, protože mě nebudou utlačovat fyzicky. Na astrální rovině mi
nemohou nijak uškodit. Všechno, co ze mě vychází pro hledající, mám i pro ně. Přeji
si pro ně jen to nejlepší.
Takové věci se stávají nejen tady v Indii, ale i v Evropě. Pokud jste upevněni na
duchovní cestě, nemusíte se bát.

Vina není vůbec důležitá. Máte-li přímé spojení s Pánem, podobné problémy od
vás odpadnou. Vezměme si příklad ze světského života. Když se stanete blízkým
přítelem prezidenta, většina vašich starostí je minulostí. Úzký vztah s Bohem všechny
problémy proměňuje.

ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU
http://www.universalwisdom.in/topicItem ... t_viny.pdf
Návštěvník
 


Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron