NELPĚNÍ

[rosada]

Volný překlad ze satsangu s Moojim 15.1.2012 v ,Tiruvannamalai
http://www.ustream.tv/recorded/19778399 - těsně před 30. minutou


Dotaz: Proč, když to (plné osvobození) není otázkou času, se to nemůže stát teď?
Mooji: To není otázka času, ale otázka síly tendencí, kapacity porozumění v srdci.
… je zde vědomí, které vidí, jak tendence slábnou …

D: …já vidím, jak tendence slábnou. Ale já TO chci teď.
M: To říká pravé já( Self)?
D: Ne to říká osobnost.
M: A co musí říct pravé Já (Self)?
D: Nepotřebuje nic říkat, nestará se o to kolik to zabere času.
M: OK, tak co si vybereš?

[teonik]

jaxe probudit,co o tom ríkají promluvy:

Vše, co je, je experiment Mysli. Mysl experimentuje sama se sebou. A jen proto se zdá, že něco „existuje“ nebo takzvaně – žije. Bytosti balancují mezi plným a nepřetržitým chápáním této základní pravdy a mezi částečným nebo úplným zapomenutím na ni.

TO se může se kdykoliv podívat na sebe sama zcela přímo. Myslím tím opravdu kdykoliv. Ale také se může samo před sebou - a na sebe - neomezeně dlouho vymlouvat, že přímého pohledu prostě „není schopno“. Ano, může se doslova nekonečně dlouho vymlouvat na to a ono – na cokoliv, co si k tomu účelu vymyslí… Může si v sobě na sebe vymýšlet miliardy důkazů toho, že se jednoduše „nemůže“ probudit... A tyto důkazy mohou být neomezeně přesvědčivé - bude-li TO chtít...

Vědomí může samo sobě předkládat stále nové a nové důvody pro to, proč odložit své probuzení. Může samo sobě po neomezeně dlouhou dobu – dokud ho to nepřestane bavit – vysvětlovat, z jakých přesně důvodů nemůže právě TEĎ dosáhnout své Dokonalosti.

Poslyšte, Mysl je nekonečně vynalézavá při hledání důvodů, proč nelze být právě TEĎ vědomě sebou samou. A pokud chce věřit tomu, že bdít „ještě teď“ nejde – tak bdít nebude. Bude své probuzení odkládat...a odkládat.

Mysl je nepřekonatelným mistrem ve vynalézání důvodů pro to, že dnes ještě nelze prozřít absolutním způsobem. Vpravdě neexistuje žádná duchovní zralost nebo nezralost. „Zrání“ je iluze, vymýšlená vychytralou myslí, která se nechce probudit právě teď.

Na druhé straně se může Mysl právě teď okamžitě bez všech příprav dočista probudit,ta by ale musela doopravdy chtít.

(pozn:Mysl,To,vědomí je myšleno Absolutno,nikoli lidské atributy..)

p@
.....................

[Petra]

Dotaz: Proč, když to (plné osvobození) není otázkou času, se to nemůže stát teď?
Mooji: To není otázka času, ale otázka síly tendencí, kapacity porozumění v srdci.
… je zde vědomí, které vidí, jak tendence slábnou …

D: …já vidím, jak tendence slábnou. Ale já TO chci teď.
M: To říká pravé já( Self)?
D: Ne to říká osobnost.
M: A co musí říct pravé Já (Self)?
D: Nepotřebuje nic říkat, nestará se o to kolik to zabere času.
M: OK, tak co si vybereš?

No, ono plné osvobození je tady pořád, ale mysl chce radši něco jiného, i když si to většinou nechce přiznat. Mysl duchovnáka, hledajícího, by úplně nejradši chěla obojí (protože si pod úplným osvobozením představuje něco jiného, než to opravdu je), ale to je právě to, co není možné, protože se to navzájem vylučuje. Akorát, když si člověk přestane cokoliv přát, tak se ukáže, že osvobození je tady pořád.
Ale to, že mysl chce ve skutečnosti něco jiného vícnež osvobození, je ok a umožnuje to jedinečné zkušenosti a zážitky. Až jich bude mít dost, tak si zase vzpomene jak "domů". Předtím si může hrát i na tragikomedie typu: "Já bych si tak hrozně přála osvobození a ono ne a ne přijít! Proč mi ho Bůh, Já (Self) nechce dát"?"
Přitom si ho sobě může dát jen ona sama - tím, že se všeho pustí.

Já třeba ještě po osvobození netoužím (asi protože vím, co to je ), nebot mě ještě docela bavi to, co je. Baví mě být spokojená a občas si to zpestřit tím, že na chvíli začnu řádit.

[Malý Vlk]

Já třeba ještě po osvobození netoužím (asi protože vím, co to je )

Ahoj Petro,

to zní, jako kdybys měla nějakou špatnou zkušenost.
A co to osvobození je?

Díky
Malý Vlk

[Petra]

Ahoj Malý Vlku,

Já třeba ještě po osvobození netoužím (asi protože vím, co to je )

Ahoj Petro,

to zní, jako kdybys měla nějakou špatnou zkušenost.

ale ne. Jde o něco jiného. Probuzení nemají většinou děti anebo k osvobození dochází teprve, když jsou jejich děti dospělé. Ono to není snadné ani pro dospělé žit s probuzeným. A když si mě osvobození chtělo vzít, tak moji dva synové byli ještě malí a neměli nikoho jiného než mě, kdo se o ně staral. A protože mě už tak považovali za poněkud praštěnou, tak jsem jim to nechtěla udělat. Od té doby to jde pomalou cestou, a tak si mohou zvykonout.

A co to osvobození je?

Je to stav bez jakýchkoliv závislostí a připoutaností. Proto je to většinou pro "normálního" člověka obtížné žít s probuzeným v osobním vztahu. Pro něho totiž žádný osobní vztah neexistuje.

[teonik]

ahoj

název této debaty je : Já to chci hned

a ted teprve se začíná řešit,co vlastně...co to osvobození je?

myslím,že definovat osvobození se nedá,bez ujasnění si,co to jsem já,co to je svět a co to je dejme tomu Zdroj...

pakliže si ujasním tyto základní pojmy,je lehké říct,že osvobození je nastolení plného uvědomění rovnosti a sjednocení těchto základních pojmů:
JÁ=Svět=Zdroj

dále bych chtěl říct,že v modelu,který používám,nejsou jen dva stavy:neosvobozený-osvobozený ale celá škála úrovní,stupňů a vrstev,do kterých se postupně či skokem probouzím

mým zájmem tedy je ujasnit si svou polohu,svou úroveň,objevit další postupný Cíl=další úroveň a získat Sílu,k cestě na tuto další úroveň...

není nutné znát 50 úrovní před sebou,nebot změny v inteligenci,chápání,v emotivnosti,atd..budou po dosažení nejbližší další úrovně tak obrovské,že další cesta bude viděna úplně jinak

[Petra]

Tobě běží mysl na plné obrátky, Teoniku.
Dřív mě to taky bavilo, ale pomalu se to vytratilo a dnes si říkám - podobně jako Nisargadatta: co už je na tom, když si pár dětí hraje a vytváří univerza...
Jako mnohem větší, ba největší zázrak, vidím, když se někomu otevře srdce.
Cesty a cíle mohiu být všelijaké a já musím přiznat, že žádné nemám.
A vůbec to neruší moji spokojenost.

[teonik]

ahoj Petro
oslovila jsi mě a proto odpovídám

Tobě běží mysl na plné obrátky, Teoniku.

ano,přemýšlím rád,rozeznávám ale při tom přemýšlení tzv "lidskou myslí" a přemýšlení "vyšší úrovně",aby se objevilo to druhé,je skutečně potřeba stišit to lidské,ovšem nikoli do bezmyšlení,ale proto,aby se otevřel přístup výše...

Jako mnohem větší, ba největší zázrak, vidím, když se někomu otevře srdce.

nedělám rozdílu mezi myšlením řekněme naší myslí a myšlením našeho srdce,obé spolupracuje,navíc se k nim přidává myšlení břicha-také významné a myšlení v podstatě celého těla...
říkat "otevři srdce",se dnes stalo módním
ano,srdce je v tom celém komplexu vedoucím prvkem,ale jen proto,že je to vlastně spojovací článek na ony vyšší úrovně,o kterých jsem psal..

nevím,jestli si to uvědomuješ,ale tvé psaní má lehce přezíravý tón:
"to znám,to jsem dělala už dávno,já a Nisargadatta už jsme za vodou...atd"
tak skus prosím příště trochu víc otevřít své srdce,až nám budeš chtít něco sdělit..

[rosada]

tak já (alespon sám o sobě) si myslím, že člověk zůstává v tom světě proto,
aby objevil tu jeho dokonalost,
tedy tu samou dokonalost co objevíš v Atmanu,
potřebuješ objevit i v Brahmanu,
aby to bylo dokonalé celé...

Tedy jinak řečeno,
často se říká, že máme milovat sami sebe a pak můžeme milovat druhý (svět)
ale podle mne to vnitřní s tím vnějším je tak spojený,
že člověk musí objevit oboje najednou,
proto se ani tak moc nežene pryč z tohoto světa,
a to ne proto, že je v něm připoután,
ale proto, že potřebuje objevit jeho dokonalost

(jo, je to jen takovej žvást, ale takto nějak to vidím, proto taky osobně kašlu na nějakou duchovnost)

Moc hezkej žvást
I když Petřina výmluva na děti je taky dobrá, to budu používat, kdyby mě někdo hnal k zodpovědnosti, že ještě nejsem v nirváně.
Na druhou stranu jsem nikdy nechápala probuzení /osvícení jako opuštění tohoto světa.
...
Když už jsme u Moojiho: na satsangu měla jedna mladá dívka "zážitek Prázdna".
Druhý den v rozhovoru s Mooji velmi udiveně a zároveň potěšeně říkala: "nepřestávám být matkou, nepřestávám být matkou! Ale teď vím, že je to jen role."

[rosada]

No vybrat si může cokoli,...

No Moojiho otázka byla směřována na to, kterému názoru se tazatelka přikloní, když sama umí rozpoznat, co jí našeptává mysl/osobnost a co Self.
Mysl: Já TO chci hned.
Self: Je jedno, kolik to zabere času.

Paradoxně přání: Já to chci hned, brzdí hladký průběh bytí nejvíc.
Navíc jak připomíná Petra, mysl má většinou naprosto mylnou představu o tom, co vlastně to TO je.

[teonik]

ahoj Ros

z Promluv:

COKOLIV, co může být myšleno nebo jmenováno, ztrácí v Poznání náhle význam. Neexistuje už ani nejzákladnější smysl čehokoliv. Nic není ve stavu Poznání „nutné“, nic není závazné, ani reálně platné. Důležitost ČEHOKOLIV je k smíchu.

přesto se o Poznání bavíme,někteří ale v jiném duchu,než je tento úryvek,předkládají své informace jako něco daného a vzhledem k jejich zkušenostem,platného...to samo o sobě mi říká,že to asi není tak úplně ono...
.....................

Osvobodíte­ li se od takzvaného sebe, zjistíte, že jste Ultraprázdno.

přitom myslím,není nikde vyloučeno,že by člověk přestal existovat nebo musel odejít z prostoru někam jinam,proč taky?
..........................

Pokud se chcete osvobodit, je především nutné osvobodit se od té podivné a omezující představy, že tvé JÁ je jen titěrným lidským já. Musíte ŠIROCE rozprostřít pozornost, která je běžně koncentrovaná do pouhého jednoho miniaturního bílkovinného shluku. Pokud se vám TOHLE podaří – a zakotvíte mysl v této nové poloze, vyhráli jste Cenu Svobody. Zůstáváte TVOREM, ale už jím nejste omezeni! TO je vhodný stav, TO je vhodný způsob života… Utrpení se tak nesmírně sníží, nezmizí­ li ve vaší realitě vůbec.

Rozprostřít pozornost, ne ji nechat zkoncentrovanou pouze do jednoho malého organického panáčka – nebo čehokoliv jiného – TO je to věčně účinné a ve své podstatě vlastně docela prosté kouzlo osvobozující Mysl…

....................................

Pokud chce Mysl samu sebe zažívat PRAVDIVĚ, nesmí použít ke svému uvažování o sobě žádnou šablonu. Nesmí myslet za pomoci žádného kódu, žádného naprogramování. Pokud chce Mysl zjistit, čím je, nesmí si o sobě v podstatě myslet vůbec nic... Alespoň ne nic zavazujícího. Pokud chce Mysl zažít stav své svobody, nesmí se dále programovat, nesmí k sobě přistupovat s jakýmkoliv předem daným, nastaveným přístupem a očekáváním.

toto odpovídá tvému:

"nemít přání..."

jsou různá slova:
očekávání-chtění-přání-záměr....všechny v různém stupni vyjadřují Touhu

nemyslím si,v protikladu s úryvkem i v protikladu s tvým "přání brzdí vývoj..."
že by to platilo absolutně..

v podstatě když někdo řekne:toto pomáhá a toto ne...já to vidím jinak:
cokoli může za daných podmínek pomáhat a totéž za jiných podmínek škodit...

proto i přání,jako ryzí esence Touhy,může posloužit k Uskutečnění...

[rosada]

Ahoj Teo

Pokud chce Mysl zjistit, čím je, nesmí si o sobě v podstatě myslet vůbec nic...

¨

toto odpovídá tvému:

"nemít přání..."

jsou různá slova:
očekávání-chtění-přání-záměr....všechny v různém stupni vyjadřují Touhu

nemyslím si,v protikladu s úryvkem i v protikladu s tvým "přání brzdí vývoj..."
že by to platilo absolutně..

v podstatě když někdo řekne:toto pomáhá a toto ne...já to vidím jinak:
cokoli může za daných podmínek pomáhat a totéž za jiných podmínek škodit...

proto i přání,jako ryzí esence Touhy,může posloužit k Uskutečnění...

Jasně, nikdo nepsal, že je to absolutní.
Šlo tu o určitý zlomový moment, můžeme říct, že někde "ke konci cesty".
Spíš než o to, zda lze či nelze dosáhnout něčeho hned, mi šlo o to, že v určitém okamžiku mohu rozeznávat odkud ona touha vychází. Sám jsi někde psal o té vrstevnatosti vědomí. Když zůstanu u krajních bodů tedy jetu osoba a bytí samo. Pokud bytí samo má touhu se poznat/probudit v té které formě HNED, tak se to prostě stane neb čas a prostor z tohoto hlediska není žádné míra. V tom rozhovoru ta dívka (tedy po Moojiho vyzvání) sama rozlišuje, že ta touha poznat to hned pramení pouze z osobní mysli.
A dotaz "Co si vybereš?", je imho opět výzvou "S čím se tedy identifikuješ?"

v podstatě když někdo řekne:toto pomáhá a toto ne...já to vidím jinak:
cokoli může za daných podmínek pomáhat a totéž za jiných podmínek škodit...

Tady jsme za jedno, někde jsem tu psala tem příměr s Horou Poznání, když jde někdo od severu, rady jdi stále na sever jsou na nic.

[rosada]

Takže se mohu takto rozhodnout,

Zásadní otázka je kdo se takto rozhodl. Všechna ta omáčka co jsi psal okolo platí, pokud se rozhodneš na úrovni osoby. Takže základní otázka zní kdo jsem. Když v sobě nejdu, jak tu touhu mít to hned, tak náhled, že čas v podstatě nic neznamená, o kterém z těch názorů prohlásím: já to vidím takto. K tomu podle mě směřovala otázka: "Tak co si vybereš ?", ale to už jsem psala v příspěvku výše.

[Návštěvník]

Takže se mohu takto rozhodnout,

Zásadní otázka je kdo se takto rozhodl. Všechna ta omáčka co jsi psal okolo platí, pokud se rozhodneš na úrovni osoby. Takže základní otázka zní kdo jsem. Když v sobě nejdu, jak tu touhu mít to hned, tak náhled, že čas v podstatě nic neznamená, o kterém z těch názorů prohlásím: já to vidím takto. K tomu podle mě směřovala otázka: "Tak co si vybereš ?", ale to už jsem psala v příspěvku výše.

Našla jsi v sobě někdy nějaké "ty" nebo "on"?
To jen, zda-li by jsi své rozhodnutí mohla svést na někoho jiného, třeba na vostalpetra nebo teonika?

[Jarda Malej]

...čím více jdu do samotné přítomnosti, tím víc jakékoli přání a úsilí nutně odpadá

Takže se mohu takto rozhodnout,
ale vedlejším efektem takovéhoto postupu je,
že se v dosaženém stavu neudržím,
protože jsem nerozpustil připoutanosti, jen jsem je touto koncentrací obešel

Takže nakonec se pak stejně budu muset vrátit k pomalejšímu postupu,
a dojít do té přítomnosti pomocí rozpuštění připoutaností..

Potažmo k předešlému Je myslím vhodné všimnout si blížeji obsahu následující citace:

Rozprostřít pozornost, ne ji nechat zkoncentrovanou pouze do jednoho malého organického panáčka – nebo čehokoliv jiného
– TO je to věčně účinné a ve své podstatě vlastně docela prosté kouzlo osvobozující Mysl…

Tzv. „rozpouštění připoutaností“ není jakýmsi speciálním oborem, který by bylo třeba provozovat dříve,
než se pustíme do něčeho dalšího, „vyššího.“
Je to samovolný proces a my jsme jakýkokoliv stav schopni "udržet"
(a tím mu dovolit aby se prohloubil)
závisle na tom, jak dlouho jsme schopni uvolněné koncentrace vůbec.
Tedy pozornost spolu s relaxovaností zároveň.
Dovolíme-li dostavivšimu se stavu pohroužení aby se sám prohluboval, (což si žádá cviku)
otázka vasán-závislostí je tím řešena samočinně. Jinak to ve skutečnosti ani nefunguje.
Aby se zjistilo že tu nejde o názor, je třeba přistoupit k praxi.

Tedy ještě jednou:

... vedlejším efektem takovéhoto postupu je,
že se v dosaženém stavu neudržím,
protože jsem nerozpustil připoutanosti

Ono "neudržení se" není bezprostředně způsobeno tím, že jsem cosi nerozpustil (to já ani nemohu)
jako spíše tím, že mi chybí dostatečná míra schopnosti uvolněné koncentrace...na cokoliv.
Tedy ne pouze na úrovně různých samadhi a jiných kýžených stavů.

[rosada]

Našla jsi v sobě někdy nějaké "ty" nebo "on"?
To jen, zda-li by jsi své rozhodnutí mohla svést na někoho jiného, třeba na vostalpetra nebo teonika?

Moc netuším v jaké souvislosti je tato otázka kladena.
Řekněme ano někdy v sobě nacházím i druhé, jako by cizí ... no do důsledku je to samozřejmě nesmysl.

[rosada]

V tom rozhovoru ta dívka (tedy po Moojiho vyzvání) sama rozlišuje, že ta touha poznat to hned pramení pouze z osobní mysli.

Ale i rozhodnutí nijak se za tím nehnat pramení z osobní mysli...

Vždycky si mohu říct, že času je dost nebo že je ho málo...

Nebo si mohu říct, že je to celý nesmysl, že tohle dělaj jen cvoci a půjdu do hospody...

Nebo si mohu říct, že nic nevím a půjdu zas do tý hospody, nebo jinam...

Někdy to tak může být, ale tento konkrétní případ bych tak nehodnotila.
No a když to tak je tak zas přijde někdo/něco, co s tebou zatře se a řekne tak už sakra něco se sebou dělej.

[Návštěvník]

říkám to prostě sám za sebe...

s tím se dá jedině souhlasit vždycky to leze jen a jen ze mne, bo ve mně se to objevuje a dochází k vyjádření

pořád je tu otázka tedy - kdo jsem ?

[teonik]

pro Petra:

tak ho zajímá právě To a ne tamto

mě také zajímá TO,ale pak jsem srozuměn s tím,že žádné tamto není!
.......................

pořád je tu otázka tedy - kdo jsem ?


no pro tebe možná ta otázka tady je,
pro mě ne...

zajímalo by mě,proč pro tebe ne?

[rosada]

Moc hezkej žvást

Ale já přece nikam neutíkám,
a ani to nemám v plánu,
a ani si nemyslím, že po realizaci někam utečeš,
a že pak nemůžeš fungovat ve světě,

ale říkám, že na to netlačím proto,
protože potřebuji přijmout svět se vším všudy,
proto (alespon já osobně) kašlu na nějakou duchovní cestu,
nebo nějaký gramy praxe

No jestli se ti to zdá jako nějaká výmluva,
tak to tak klidně ber,
ale já to vidím takhle...

Já to myslela vážně, že je to moc hezky napsané o tom přijetí světa se vším všudy, dodatek o žvástu sis tam doplnil sám...
No alespoň sis to hezky sesumíroval i to je hezky napsano :-)
Jo a to o té výmluvě už k tomu tvé mu psaní nepatřilo.