Kritizovat a poučovat - seznam lidí

[ryunin]

Po tom interview s Luckem mi něco došlo. A nejen po tomhle interview, ale taky jsem byl s kamarádem na pivu a on taky dlouho cvičí zazen a máme poněkud jinej názor na smysl zazenu a praxi buddhismu. A já tak popíjel to pivko, tak jsem samozřejmě začal bejt víc a víc uvolněnej a najednou jsem se dostal do situace - mám mu to říct, nemám mu to říct. A fakt jsem nevěděl. Ale pak jsem si říkal, třeba by mu to pomohlo. A řekl jsem mu svůj názor, v čem je možná vedle jak ta jedle. A on řekl, možná máš pravdu. On mě takz pořád kritiyuje, je to tak, že on si nemyslí, že já cvičím a chápu buddhismus správně. To vím dobře, že si to myslí, to mi řekl několikrát. Takhle to vypadá v praxi, když jste s někým opravdu u jednoho stolu a návzájem se kritizujete, není to jako na internetu, hned vidíte, jak ty lidi reagujou, jak se tvářej... je jednoduchý kritizovat na netu, na foru, ale když jste s někým tváří v tvář, tak si to možná rozmyslíte. Je to prostě jiný, každopádně jsem kamarádovi řekl, že jeho chápání zazenu je podle mě mimo a on se neurazil, prostě řekl, možná máš pravdu. Takže jestli mu to pomohlo, netuším. Ale proč to nezkusit. A proč to zkusit.

Takže se chci zamyslet, jestli kritizovat nebo nekritizovat, jak kdo praktikuje nebo chápe buddhismus.

Běžný názor je - je arogantní někoho poučovat z pozice toho vědoucího, z pozice toho, co jako že ví. No dobře, ale když nikdo nevezme do ruky tu pověstnou hůl, kdo bude dávat lidem směr?

A na to bych mohl slyšet odpověď - jen ten, co je dokonalý, osvícený, jen ten má právo poučovat.

Ale je rozdíl meyi tím mít pocit nadřazenosti a někoho poučovat z pozice vysoké židle, a je rozdíl někomu zkusit pomoct. Víte, v literatuře zenu je stovky příběhů, kdy dva mniši spolu jdou krajinou nebo jsou v klášteře, a nikdo z nich není v pozici učitele. A přesto, že jsou jen žáci, oni se snaží jeden druhého opravit, je to upřímné, je to kamarádské, je to součást praxe. A tak jeden mnich říká, když slyší názor kolegy na buddhismus - tvé chápání je špatné. A druhý říká - a v čem se pletu? A první jde a nalije do džbánku vodu. Tohle by se dalo šmahem odsoudit - ten první mnich nemá co poučovat svého bratra. Ano, ale díky tomu prvnímu mnichovi ten bratr dosáhne poznání pravdy, když vidí, jak jeho bratr místo odpovědi nalévá vodu. Takže to poučování tu je jako dar od Boha.

Takže neberu argument, že poučit, pomoct, kritizovat, má jen ten kdo je v postavení učitele. To jednak. Ale ale

ale nemyslím si, že je nutné poučovat a kritizovat kohokoliv, kdo přijde na forum a na nic se neptá, pouze něco komentuje nebo si vede svou.

Takže jsem dospěl k závěru, že tady na foru už nebudu nikoho o ničem poučovat osobně. Když si budu myslet, že udělal chybu nebo jeho chápání je špatné, nechám to bez komentáře. Maximálně přidám obecnou poznámku, ne adresovanou tomu dotyčnému.

Nicméně tu nechám prostor pro seznam lidí, kteří si přejou, abych je klidně kritizoval.

Ostatní nechám na pokoji. Protože nejde mi o to se tady vytahovat, chtěl jsem dycky jen pomoct, jak mě pomáhá můj učitel nebo kdokoliv, kdo má správný postřeh ohledně nějaké mé chyby.

Takže se napište na seznam. Nick a poznámku, "prosím o kritiku mého chápání praxe a filozofie buddhismu".

Když na tom seznamu nebude nikdo, vůbec se nebudu zlobit, jen mi to ulehčí už tak těžký život... ale budu dál publikovat své úvahy, které mi pomáíhají taky na to připravit se na práci v centru, kde dostávám taky otázky nebo komentáře.

[teonik]

z vlastní zkušenosti vím,že odhadnout dopad kritiky je obtížné
kladu si otázku:bude má pomoc,má kritika přínosem?
a v poslední době to většinou dopadne tak,že se kritizování vzdám

obětoval bych svůj klid už jen pouze pro dobré přátele

mým trendem pak už není explicitní kritika,ale implicitní debata
zda-li si objekt mého zájmu cosi odnese?
kdo ví,možná ne,možná jo,třeba až za 5 let...
vím ale,že něco s ním pohne,něco pohne s námi všemi
a nemusí to být zrovna má kritika
...............................

PS:neodmítám kritiku od nikoho,ale neslibuji,že ji pokorně přijmu,svobodu kritikovi...a svobodu kritizovanému

[ryunin]

Mne si klidně, Ryunine, můžeš napsat do jakéhokoliv seznamu. To, co skutečně jsem, je nesmyslné kritizovat a to, co nejsem je kritizovat zbytečné. Co se týče poučování, řekla bych, že jsem nejspíš nepoučitelná. Ale zkusit můžeš cokoliv.
Musím říct, že Tvé psaní je obvykle výživné a docela dost mi toho odkrylo (o mně ).

no jasně nemyslím, že je dobrý nápad kritizovat někoho jako v jedho podstatě, myslel jsem spíš pokud někdo chce vědět, jak cvičit zazen nebo jak něco řešit z hlediska buddhismu, tak to můžu kritizovat, ale nemůžu kritizovat někoho jako člověka sama o sobě, jestli se dobře vyjadřuju

viděl jsem přednášku mistra Seung Sahna a on říká, jestli máte otázky, o čemkoliv, ptejte se... a jeden člověk mu tam řekl, že by chtěl svého bratra křes%tana zachránit, ale že jeho bratr se nechce nechat zachránit

no a ten to teda schytal - mistr mu řekl, že myslí jen na sebe... že mu jde o to, aby on zachraˇoval svět, ale už mu nejde o ty ostatní...

takže to je kritika přístupu z hlediska buddhismu, ale je otázka, jestli tenhle druh kritiky někdo uvítá - když jdete na přednášku s mistrem zenu, tak se můžete připravit na nejhorší, např. ně jednou jeden mistr, který mě viděl poprvé a naposeldy v životě, doporušil, abych si usekl ruku...

takže v zenu je kritika velmi velmi oblíbená a ne jen tak obyčejná, ale taková jako jdi a usekni si ruku a pak se vrať ty smradlavý kojote...

jde o to, že pokud máme ochotu takovou drsnout kritiku akceptovat, může nám to otevřít cestu k pravému já

[ryunin]

a taky je potřeba rozlišit

on mě kritizuje, protože mě nesnáší

nebo on mě kritizuje, protože o mě má mateřskou starost

to jsou dva druhy kritiky a já se hlásím k tomu druhému, ale jak už jsem řekl, nehodlám to někomu vnucovat

[ryunin]

Takže tu Tvou mateřskou péči si nechám líbit, ale ruku mě, prosím Tě, neposílej usekávat, občas ji potřebuju, i když jsem schopná ťukat na klávesnici i jedním prstem.

no a to je další nevýhoda netu - napsat někomu, jdi si useknout ruku, může být bráno doslova

když jste v jedné místnosti s zenovým učitelem, nějak cítíte, že to nemyslí vážně

[ryunin]

blbý je, že v devátým století v Číně to vážně myslel

dnes už se to používá jen jako symbol, např. když řekneš ano, dám ti třicet ran holí, když řekneš ne, dám ti třicet ran holí, ale neviděl jsem žádného zenového učitele mlátit studenty

jenže - a to není sranda - v tý středověký Číéně se fakt mydlili... ti mistři je občas přizabili, jen aby je dovedli k pravdě a ti žáci jim pak byli nesmírně vděční

jiná doba, jiná kultura... takže dnes se usekávaj ruce a dávaj rány holí spíš jen obrazně

[Petra]

Po tom interview s Luckem mi něco došlo. A nejen po tomhle interview, ale taky jsem byl s kamarádem na pivu a on taky dlouho cvičí zazen a máme poněkud jinej názor na smysl zazenu a praxi buddhismu.

Máte nebo měli jste oba stejného učitele, Ryunine?

A já tak popíjel to pivko, tak jsem samozřejmě začal bejt víc a víc uvolněnej a najednou jsem se dostal do situace - mám mu to říct, nemám mu to říct. A fakt jsem nevěděl. Ale pak jsem si říkal, třeba by mu to pomohlo.

Má nějaké problémy se svou formou buddhismu nebo se životem? Že jsi mu chtěl pomoci...

A řekl jsem mu svůj názor, v čem je možná vedle jak ta jedle. A on řekl, možná máš pravdu.

Předpokládám, že ty bys mu nedokázal říct, kdyby ti tvrdil, že podle něho je tvoje chápání zazenu mimo, že má možná pravdu, nebo?
Líbí se mi u něho, že po cvičení zazenu nemá chut buddhismus rozpitvávat. Tím určité roste jeho vnitřní síla.

[Návštěvník]

no a to je další nevýhoda netu - napsat někomu, jdi si useknout ruku, může být bráno doslova

když jste v jedné místnosti s zenovým učitelem, nějak cítíte, že to nemyslí vážně

u zenových Mistrů nikdo neví co příjde, jestli rozseknou kotě, useknou prst nebo tě zmlátí zenovou holí nebo rovnou vykopou z meditační haly

ps. mateřská péče je vhodná akorát u matky pečující o svěřené dítě, u dospělých lidí mi to přijde, promiň, ale tak trošku nepřirozený

[Luck]

Líbí se mi u něho, že po cvičení zazenu nemá chut buddhismus rozpitvávat.

Chápu, když se mu po zazenu nechce vykecávat.

[Alaja]

Já nemám se zenem žádný problém, praktikuji si raději tu svoji metodu, co mi funguje (gaučinková relaxace a la Vostál).

Jen jsem se tě kdysi psala na to, co je cílem toho, co praktikuješ ty.
Doufala jsem, že totéž, o čem psal třeba dalajláma - že cílem je nalézt a prozkoumat Prázdnotu.
Ale v tom, co píšeš ty, tento cíl nějak nemohu nalézt.
Možná cílem zenu je poze naučit žáka klidu uvnitř sebe.....(pravý cíl se pak objeví možná sám, usoudí-li Boží Milost, že žák už je na to připravený, zklidněný)...

[ryunin]

Po tom interview s Luckem mi něco došlo. A nejen po tomhle interview, ale taky jsem byl s kamarádem na pivu a on taky dlouho cvičí zazen a máme poněkud jinej názor na smysl zazenu a praxi buddhismu.

Máte nebo měli jste oba stejného učitele, Ryunine?

A já tak popíjel to pivko, tak jsem samozřejmě začal bejt víc a víc uvolněnej a najednou jsem se dostal do situace - mám mu to říct, nemám mu to říct. A fakt jsem nevěděl. Ale pak jsem si říkal, třeba by mu to pomohlo.

Má nějaké problémy se svou formou buddhismu nebo se životem? Že jsi mu chtěl pomoci...

A řekl jsem mu svůj názor, v čem je možná vedle jak ta jedle. A on řekl, možná máš pravdu.

Předpokládám, že ty bys mu nedokázal říct, kdyby ti tvrdil, že podle něho je tvoje chápání zazenu mimo, že má možná pravdu, nebo?
Líbí se mi u něho, že po cvičení zazenu nemá chut buddhismus rozpitvávat. Tím určité roste jeho vnitřní síla.

To je zajímavej problém. My jsme o tom mluvili už víckrát. Máme jinej názor. Já znám jeho kritiku, on zná mou. On si myslí, že necvičím dost důkladně (podle něho musíš cvičit ráno půl hodiny a večer půl hodiny a ne jako já, někdy deset minut, někdy půl hodiny, někdy hodinu... ) a že nedělám věci dost důkladně. A já si myslím, že to s tou důkladností přehání, že mu to brání být sám sebou. Co se týká učitele, on nechce mít učitele, nebo něco v tom smyslu - dřív říkal, že učitele rozhodně nechce, že na ten vztah nemá - jak to říkal - něco jako nervy, tak nějak. Je to na mě příliš, to nechci... tak nějak. A minule mi říkal, že by učitele přijal, kdyby potkal někoho, kdo by mu vyhovoval.

No a tím jsem asi odpověděl, že jestli má nějaké problémy se svou formou buddhismu a se životem, že jsem mu chtěl pomoci. Ten člověk není vnitřně šťastný a srovnaný sám se sebou. Ale to je můj názor a názor dalších lidí a nechci už mu do toho kecat. Třeba ho něco trklo, nevím.

Mistr Suzuki roshi o tom problému píše v knize Mysl zenu, mysl začátečníka asi toto: Když začnete být hrdí na svou praxi, lpíte na tom, jak silně a dobře cvičíte, stane se to pro vás překážkou a nebudete moci vyjádřit svou pravou podstatu. Prostě jenom cvičíme, neděláme z toho něco strašně důležitého nebo nezdůrazňujeme, jak to děláme výborně a lépe než ostatní.

Ten kluk taky nerad cvičí s ostatníma - ekl mi několikrát, že ho to ruší. A jednou zkusil sesshin a řeklm, že to bylo hrozně rušivý zážitek. Myslím že to je druhý omyl - nemít ochotu cvičit s ostatníma, protože oni mě ruší. Já cvičím pro sebe a pro ostatní, nevidím v tom rozdíl.

[ryunin]

Kdybych to měl shrnout, tak problém vidím

v úpornosti - nedostatek přirozenosti a uvolnění

a důrazu na vlastní praxi.

Ale to je velmi velmi subtilní problém a každý to vidí jinak, já se snažím jen jít s tou podstatou učení mistra Dogena a učitelů v té linii, které věřím a která se mi osvědčila. Zažil jsem u sebe jak úpornost, tak ledabylost, jak důraz na sebe, čili egoismus, tak snahu být altruistický a velmi buddhistický, oba extrémy jsou špatně.

[ryunin]

Líbí se mi u něho, že po cvičení zazenu nemá chut buddhismus rozpitvávat.

Chápu, když se mu po zazenu nechce vykecávat.

spíš s e mu nechce mluvit o buddhismu v mé přítomnosti, rpotože máme každý jinej názor

ale odmítat studium filozofie by bylo arogantní

je fajn, když to lidi v kruhu po zazenu proberou, bavíme se o tom, co nás v životě trápí, co těší a proč a jak to souvisí s buddhismem - čteme Dogenovy texty a bavíme se o tom, co myslí

jestli to je vykecávání, pak jsi arogantní, sorry

[ryunin]

Já nemám se zenem žádný problém, praktikuji si raději tu svoji metodu, co mi funguje (gaučinková relaxace a la Vostál).

Jen jsem se tě kdysi psala na to, co je cílem toho, co praktikuješ ty.
Doufala jsem, že totéž, o čem psal třeba dalajláma - že cílem je nalézt a prozkoumat Prázdnotu.
Ale v tom, co píšeš ty, tento cíl nějak nemohu nalézt.
Možná cílem zenu je poze naučit žáka klidu uvnitř sebe.....(pravý cíl se pak objeví možná sám, usoudí-li Boží Milost, že žák už je na to připravený, zklidněný)...

práznota je podstata všeho, takže by se dalo říct, že cílem buddhismu je nalézt podstatu všeho, ale říct, že cílem buddhismu je nalézt a prozkoumat prázdnotu zní dost abstraktně - v určitém kontextu to může ale uhodit hřebíček na hlavičku

[ryunin]

no a to je další nevýhoda netu - napsat někomu, jdi si useknout ruku, může být bráno doslova

když jste v jedné místnosti s zenovým učitelem, nějak cítíte, že to nemyslí vážně

u zenových Mistrů nikdo neví co příjde, jestli rozseknou kotě, useknou prst nebo tě zmlátí zenovou holí nebo rovnou vykopou z meditační haly

ps. mateřská péče je vhodná akorát u matky pečující o svěřené dítě, u dospělých lidí mi to přijde, promiň, ale tak trošku nepřirozený

mateřská péče je totéž co soucit a ten může cítit i dospělý k dospělému - v buddhismu je žák svým způsobem dítětem světeným do péče učitele - někdo, už nevím kdo, psal, že mistr je tu proto, aby asistoval u přerodu žáka, když se chce žák přerodit, stát buddhou, mistr je tu od toho, aby mu v tom pomohl, takže je tu něco jako mateřská péče - v zenu je to tak - nětkeří mistři jsou spíše starostlivé mámy, jiní spíš přísní a nekompromisní otcové - Sawaki byl přísný otec, Shunryu Suzuki spíš pečující maminka... můj učitel má v sobě jak flexibilitu a něhu matky, tak tvrdost otce - samozřejmě jsou i tvrdé matky a citliví, soucitní otcové, ale myslím to jako poly jing a jang

[Luck]

jestli to je vykecávání, pak jsi arogantní, sorry

Řekl jsem, že chápu když se někomu nechce po zazenu vykecávat.

[rosada]

Mě si klidně kritizuj ohledně budhismu, ale já stejně beru tvůj názor jako úzce vyhraněný. Tedy ne jako názor na budhismus, ale jako názor na zen-budhismus v tradici mistra Dogena v podání ryunina.

[rosada]

To je zajímavej problém. My jsme o tom mluvili už víckrát. Máme jinej názor. Já znám jeho kritiku, on zná mou. On si myslí, že necvičím dost důkladně (podle něho musíš cvičit ráno půl hodiny a večer půl hodiny a ne jako já, někdy deset minut, někdy půl hodiny, někdy hodinu... ) a že nedělám věci dost důkladně. A já si myslím, že to s tou důkladností přehání, že mu to brání být sám sebou. Co se týká učitele, on nechce mít učitele, nebo něco v tom smyslu - dřív říkal, že učitele rozhodně nechce, že na ten vztah nemá - jak to říkal - něco jako nervy, tak nějak. Je to na mě příliš, to nechci... tak nějak. A minule mi říkal, že by učitele přijal, kdyby potkal někoho, kdo by mu vyhovoval.

V době, kdy jsem pravidelně meditovala, jsem to děla jako ty: někdy 10 minut, někdy 40 min ... jak to přišlo. U mě to vycházelo z mých povahových rysů, jediné pravidlo, které jsem snesla bylo aspoň na chvíli si sednout.
Jestli tomu kamarádovi vyhovuje víc přesný řád, vychází nejspíš z jeho nastavení.
Tohle asi s filosofií budhismu nemá moc společného, nebo ano?

Ten kluk taky nerad cvičí s ostatníma - ekl mi několikrát, že ho to ruší. A jednou zkusil sesshin a řeklm, že to bylo hrozně rušivý zážitek. Myslím že to je druhý omyl - nemít ochotu cvičit s ostatníma, protože oni mě ruší. Já cvičím pro sebe a pro ostatní, nevidím v tom rozdíl.

Já slyšela oba názory, že se někomu lepe cvičí ve skupině, někomu samotnému, no a tvůj je třetí názor, že je to jedno.

[rosada]

A můžu tě taky kritizovat,
když mám taky úzký a vyhraněný názor ?

Navíc je to taková splácanina, každý pes jiná ves....

No jasně jen do mě, aspoň uvidíme, co vydržím

[Návštěvník]

mateřská péče je totéž co soucit a ten může cítit i dospělý k dospělému - v buddhismu je žák svým způsobem dítětem světeným do péče učitele -

no pokud se cítíš jako Učitel buddhismu tak jistě