OTÁZKY A ODPOVĚDI

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Malý Vlk » pon 30. dub 2012 8:34:45

Goro píše:
Slepý Osel píše:Problém vznikl když se pak objevilo zpátky já, chtělo blaho z jehož záblesků tu byla zkušenost pořád... a tak neustále analyzovalo v jakém stavu se nachází a následně vyhodnocovalo jako to, co odmítá... až jsem musel skončit v nemocnici, protože mi vadilo téměř vše až tak intenzivně, že jsem se neudržel na nohou.

Je mi to povědomé.
Spolu s narůstajícím intelektuálním pochopením fikce a iluze identity, paradoxně pocit já narůstá do téměř obludných rozměrů. Netřeba zdůrazňovat, že je to hodně bolestné. Jak píše Slepý Osel, vadí mi vše kolem mě a nejvíce si vadím já sám. Vím, je to logický nesmysl, intelektuálně to chápu, ale pocitově ne.
Vadí mi, když je špatně, vadí mi, když je dobře, vadí mi svět, vadí mi život, vadím si já sám. Vadí mi i ta občasná úleva a vadí mi i občasná naděje. Nazval bych to nesnesitelná těžkost bytí.

Malý Vlk
Uživatelský avatar
Malý Vlk
 
Příspěvky: 153
Registrován: čtv 19. led 2012 17:48:46

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Goro » pon 30. dub 2012 12:20:17

Malý Vlk píše:Spolu s narůstajícím intelektuálním pochopením fikce a iluze identity, paradoxně pocit já narůstá do téměř obludných rozměrů. Netřeba zdůrazňovat, že je to hodně bolestné. Jak píše Slepý Osel, vadí mi vše kolem mě a nejvíce si vadím já sám. Vím, je to logický nesmysl, intelektuálně to chápu, ale pocitově ne.
Vadí mi, když je špatně, vadí mi, když je dobře, vadí mi svět, vadí mi život, vadím si já sám. Vadí mi i ta občasná úleva a vadí mi i občasná naděje. Nazval bych to nesnesitelná těžkost bytí.

Malý Vlk


Jak vypadá takový pocit já, o kterém mluvíš? Pokud ti vadí vše kolem, nejsou to jen myšlenky, které to kritizují? Co když je přestaneš poslouchat? Bude i nadále vzrůstat ten pocit znechucení a vzteku?
Goro
 
Příspěvky: 422
Registrován: ned 04. zář 2011 10:16:03

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 30. dub 2012 12:34:23

Promiňte, že do vám toho vstupuju, ale mám stejnou zkušenost jako je tahle:

Malý Vlk píše:vadí mi vše kolem mě a nejvíce si vadím já sám. Vím, je to logický nesmysl, intelektuálně to chápu, ale pocitově ne.
Vadí mi, když je špatně, vadí mi, když je dobře, vadí mi svět, vadí mi život, vadím si já sám. Vadí mi i ta občasná úleva a vadí mi i občasná naděje. Nazval bych to nesnesitelná těžkost bytí.
Malý Vlk

Nejsi sám, poslední dobou zažívám úplně stejný stav. Ku podivu se to samé děje i několika lidem, které znám a kteří nemají tak jako my zkušenosti záblesků existence bez já, vedle kterých je pak tzv. normální život k neunesení těžký. Přitom nic ohrožujícího nebo nepříjemného se neděje, jsou to jen pocity, které neustále vznikají bez jakéhokoliv vnějšího důvodu. Vadí úplně všechno.

Možná existuje něco jako vibrace zemské atmosféry, nebo jak to nazvat, která momentálně kmitá tímhle způsobem: probouzí v nás bezdůvodný odpor a odmítání, a nejen to, i nebývalou agresivitu. Existují i takoví, co se tím nechají strhnout až k násilnému chování. Vraždění dětí navzájem - něco takového se ještě před pár léty nedělo. Pochopitelně to vnímají i zvířata a mění svoje chování - stalo se, že pes napadl a zle pokousal dítě, se kterým od narození vyrůstal. To se v předchozích desetiletích nedělo.

Nezbývá než učit se s těmi pocity zacházet vědomě, pozorovat je. Když si uvědomím, že odpor je jen aktuálně vytvarovaná psychická energie, tak v té chvíli zmizí. Ale objevuje se pořád znovu sám od sebe, naprosto bezdůvodně, bůhví proč.
Nikdy dřív se to nedělo :(
Návštěvník
 

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Goro » pon 30. dub 2012 12:48:14

Návštěvník píše:Promiňte, že do vám toho vstupuju, ale mám stejnou zkušenost jako je tahle:


Neomlouvej se, není za co :).


Nejsi sám, poslední dobou zažívám úplně stejný stav. Ku podivu se to samé děje i několika lidem, které znám a kteří nemají tak jako my zkušenosti záblesků existence bez já, vedle kterých je pak tzv. normální život k neunesení těžký. Přitom nic ohrožujícího nebo nepříjemného se neděje, jsou to jen pocity, které neustále vznikají bez jakéhokoliv vnějšího důvodu. Vadí úplně všechno.

Možná existuje něco jako vibrace zemské atmosféry, nebo jak to nazvat, která momentálně kmitá tímhle způsobem: probouzí v nás bezdůvodný odpor a odmítání, a nejen to, i nebývalou agresivitu. Existují i takoví, co se tím nechají strhnout až k násilnému chování.


Jistě, přesně tak jak to říkáš. Ale existuje jen pro tebe. Pro mě ne, protože na to nevěřím. Život, svět, to vše je jen sen, který sám tvoříš. Chceš věřit, že všechno způsobují vibrace zemské atmosféry? Není problém, najdeš mnoho důkazů. Sám je vytváříš. Chceš věřit v ďábla? Budeš potkávat lidi, co ho zaručeně viděli, bude tě strašit v nočních můrách, bude všude kam se podíváš. A tak dále a tak podobně. Jakmile přestaneš tyhle věci, zákonitosti a pravidla vytvářet, zmizí.

Vraždění dětí navzájem - něco takového se ještě před pár léty nedělo. Pochopitelně to vnímají i zvířata a mění svoje chování - stalo se, že pes napadl a zle pokousal dítě, se kterým od narození vyrůstal. To se v předchozích desetiletích nedělo.


Záleží jen na tobě kam zaměříš pozornost. Vše je v dokonalé rovnováze, dobro bez zla neexistuje a obojí je jen iluze. Přesto pokud na ně věříš, můžeš vidět ty nejhorší zvěrstva, genocidy, zabíjení dětí. Vše co ti přijde na mysl. Sen se stále mění. Co za hrozné věci ještě skrývá? Co za dobré? Záleží jen na tobě.
Goro
 
Příspěvky: 422
Registrován: ned 04. zář 2011 10:16:03

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Malý Vlk » pon 30. dub 2012 13:01:41

Goro píše:Jak vypadá takový pocit já, o kterém mluvíš? Pokud ti vadí vše kolem, nejsou to jen myšlenky, které to kritizují? Co když je přestaneš poslouchat? Bude i nadále vzrůstat ten pocit znechucení a vzteku?

Jsou to myšlenky, které vše kritizují. Snažím se je sledovat a nedbat jich, ale většinou vytvoří obrovský slepenec, mentální konstrukci, ve které se ztrácím. Podlehnu jejich naléhavosti... Přesněji řečeno, ztratím se v těch emocích, které sebou přivlečou.
Někdy se myšlení zklidní, nebo spíše jedou jakoby na pozadí, ale pocity "všechno mi vadí a všechno je na hovno" zůstávají.
Připadám si jako v pasti - mentálně uznávám neexistenci já, ale jen mentálně. Čili myšlenky referují samy o sobě, že jsou jen myšlenky. A pod tím běží pocit, že mluvím o sobě a že pocity jsou mé. Takže - vztek sám na sebe, znechucení sebou samým, osobní strach, osobní úzkost. Mentální a emoční diktát.

Díky!
Malý Vlk
Uživatelský avatar
Malý Vlk
 
Příspěvky: 153
Registrován: čtv 19. led 2012 17:48:46

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Malý Vlk » pon 30. dub 2012 13:05:55

Návštěvník píše:Nejsi sám, poslední dobou zažívám úplně stejný stav. Ku podivu se to samé děje i několika lidem, které znám a kteří nemají tak jako my zkušenosti záblesků existence bez já, vedle kterých je pak tzv. normální život k neunesení těžký. Přitom nic ohrožujícího nebo nepříjemného se neděje, jsou to jen pocity, které neustále vznikají bez jakéhokoliv vnějšího důvodu. Vadí úplně všechno.

Jako bych to napsal sám. Přesně.

Malý Vlk
Uživatelský avatar
Malý Vlk
 
Příspěvky: 153
Registrován: čtv 19. led 2012 17:48:46

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Goro » pon 30. dub 2012 15:07:30

Malý Vlk píše:Jsou to myšlenky, které vše kritizují. Snažím se je sledovat a nedbat jich, ale většinou vytvoří obrovský slepenec, mentální konstrukci, ve které se ztrácím. Podlehnu jejich naléhavosti... Přesněji řečeno, ztratím se v těch emocích, které sebou přivlečou.
Někdy se myšlení zklidní, nebo spíše jedou jakoby na pozadí, ale pocity "všechno mi vadí a všechno je na hovno" zůstávají.


A co to zkusit naopak? Zřejmě to bude kombinace vzteku a smutku. Proč to nepřijmout? Když přichází emoce, mluvit s ní. Např: Ahoj vzteku :), vím o tobě, přišel jsi kvůli myšlenkám, cítím tě, neboj se, ve mě je spoustu místa, obrovský nekončený prostor, nebojuji s tebou, naopak, tady máš prostor, kde můžeš klidně být, klidně vyrůst ještě víc, jestli to potřebuješ, vím co mi chceš říct, nijak s tebou nehodlám bojovat, naopak přijímám tě plně. To samé se smutkem.

Nebo to vybít fyzicky, dát plný průchod vzteku, mlátit chvíli do boxovacího pytle, nebo se vybít při sportu, uběhnout 10 kilometrů, cokoli u tebe funguje.

Připadám si jako v pasti - mentálně uznávám neexistenci já, ale jen mentálně. Čili myšlenky referují samy o sobě, že jsou jen myšlenky. A pod tím běží pocit, že mluvím o sobě a že pocity jsou mé. Takže - vztek sám na sebe, znechucení sebou samým, osobní strach, osobní úzkost. Mentální a emoční diktát.


Takže jsi na sebe naštvanej protože uznáváš neexistenci já jen mentálně? A co se na to všechno vykašlat? Přemýšlením o tom se stejně nikam nedobereš, akorát budeš frustrovanej z toho, že to chápou jen myšlenky. Přestaň hledat aspoň na chvíli a ponoř se do přítomnosti. Jakmile jsi vědomě v přítomném okamžiku, není žádné já, není žádné ego, nejsou žádné myšlenky. Co ti chybí? V takové chvíli jsi dokonale osvícený...
Goro
 
Příspěvky: 422
Registrován: ned 04. zář 2011 10:16:03

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 30. dub 2012 18:14:15

Jana píše:
Návštěvník píše:Nejsi sám, poslední dobou zažívám úplně stejný stav. Ku podivu se to samé děje i několika lidem, které znám a kteří nemají tak jako my zkušenosti záblesků existence bez já, vedle kterých je pak tzv. normální život k neunesení těžký. Přitom nic ohrožujícího nebo nepříjemného se neděje, jsou to jen pocity, které neustále vznikají bez jakéhokoliv vnějšího důvodu. Vadí úplně všechno.

Možná existuje něco jako vibrace zemské atmosféry, nebo jak to nazvat, která momentálně kmitá tímhle způsobem: probouzí v nás bezdůvodný odpor a odmítání, a nejen to, i nebývalou agresivitu. ..

Jestliže se objevil záblesk existence bez já, tak se objevilo i uvědomění, že nejsi tělo, nejsi mysl. Tohle by mohlo hodně pomoci při osvobození se od připoutanosti k tělu a mysli.

Tedy neměl by být pro Tebe problém odevzdat tělo, mysl i osud celého světa Bohu.

Odevzdávat mu každou myšlenku, každý pocit, každé konání bez posuzování, jestli je dobré nebo špatné.

Celé to břemeno a tíže života ze Tvých beder spadne.

Možná jsi přehlídla, co píšu dál:
Nezbývá než učit se s těmi pocity zacházet vědomě, pozorovat je. Když si uvědomím, že odpor je jen aktuálně vytvarovaná psychická energie, tak v té chvíli zmizí. Ale objevuje se pořád znovu sám od sebe, naprosto bezdůvodně

Takže přijaté břemeno, pozorované jako tvar prázdného vědomí, opravdu spadne, ale vždycky jen na okamžik a okamžitě se samovolně vrátí do vědomí. I když ho odevzdávám. Jistě je pro to nějaký důvod, když má takovou zkušenost víc lidí, nejspíš poslední dobou nastaly energetické podmínky, které vypuzují z podvědomí do vědomí kdysi dávno potlačené pocity u těch, kdo je kdysi potlačovali. Ráno hned po probuzení se objeví odpor ke všemu, i k životu, i když to nemá naprosto žádný důvod, a týká se naprosto všeho. Nic na tom nezmění ani jasné chápání neexistence já, ani vzpomínka na ten stav.

Pomáhají dvě věci: při rytmické chůzi se rozšíří vědomí do nekonečna nebo aspoň k obzoru a odtud se pozoruje prázdný tvar těla i prázdné pohyby myšlenek a emocí, které v něm vyvstávají. Sladit hluboký vdech i výdech s pohyby těla. Všechno se to pozoruje uvnitř vědomí, které nemá žádný tvar.

A ještě při něčem vymizí na nějaký čas emoce odporu: vleže v hlubokém uvolnění se dívat zvnějšku s láskou dovnitř do těla. Nechávat prohlubovat uvolnění a přijímání všeho, i nerozpoznaných příčin, ze kterých ty negativní pocity vznikají. Tím se rozpouštějí. Stav míru přetrvává poměrně dlouho i potom.
Návštěvník
 

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 30. dub 2012 18:35:18

A když znovu a znovu odevzdáš ? Když umocníš díkem: "Děkuji, Bože, že Ti mohu odevzdávat.. Děkuji, že přijímáš.." ?

Pěkné rady, moc pěkné. Asi nemáš zkušenost, co je to být pohlcený nějakým pocitem do té míry, že ti ani nenapadne si vzpomenout. Buď ráda.
Návštěvník
 

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Linda » pon 30. dub 2012 20:59:47

Nechci Ti radit, protože věřím, že v takové situaci každá rada marná, ale nešlo by ...

Radit na dálku, když nejsme vedle něho a nevnímáme přímo ten stav, ve kterém se ten druhý nachází, kterým prochází? Když neznáme jeho cestu, nevíme, na jakém je stupni a jestli je intelektuál nebo spíš praktik, bhakta, džňánin nebo karmajogín?

Časem člověk přijde na to, že radit nemá smysl. Můžem se nanejvýš podělit o to, co nám samým v určité obtížné situaci pomáhá nebo pomohlo. Například v době, kdy se jasné uvědomění sebe coby neomezeného vědomí neustále střídá s pády do totální pohlcenosti odporem.

Ochromení totálním odporem k životu zažíval například Pjér la Šéz (popisuje to na videonahrávce v posledních 20 minutách záznamu), trvalo mu to víc než rok. Prošel tím s pokorou... a očistilo ho to. O své zkušenosti odporu k životu píše i Eckhart Tolle, procházel jí před trvalým probuzením.

Proč bychom měli někomu radit? Ať si každý vybere, pokud ho něco z toho osloví. Ani Anselm Grün neradí, když píše o zkušenosti temné noci duše. Popisuje, čím při tom člověk prochází, vysvětluje, co se v něm při tom děje, k čemu to směřuje a jaký přístup, jaké pochopení pomáhá. Že je to čištění něčeho v nás, k čemu nemá vědomí přístup. V podstatě milost.

Když se to takhle vnímá a přijímá, sebeztotožnění s emočním tělem postupně ubývá. Co víc si můžem přát? Jedině děkovat.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Dan » pon 30. dub 2012 21:29:49

Návštěvník píše:Nejsi sám, poslední dobou zažívám úplně stejný stav. Ku podivu se to samé děje i několika lidem, které znám a kteří nemají tak jako my zkušenosti záblesků existence bez já, vedle kterých je pak tzv. normální život k neunesení těžký. Přitom nic ohrožujícího nebo nepříjemného se neděje, jsou to jen pocity, které neustále vznikají bez jakéhokoliv vnějšího důvodu. Vadí úplně všechno.

Možná existuje něco jako vibrace zemské atmosféry, nebo jak to nazvat, která momentálně kmitá tímhle způsobem: probouzí v nás bezdůvodný odpor a odmítání, a nejen to, i nebývalou agresivitu. Existují i takoví, co se tím nechají strhnout až k násilnému chování. Vraždění dětí navzájem - něco takového se ještě před pár léty nedělo. Pochopitelně to vnímají i zvířata a mění svoje chování - stalo se, že pes napadl a zle pokousal dítě, se kterým od narození vyrůstal. To se v předchozích desetiletích nedělo.

Nezbývá než učit se s těmi pocity zacházet vědomě, pozorovat je. Když si uvědomím, že odpor je jen aktuálně vytvarovaná psychická energie, tak v té chvíli zmizí. Ale objevuje se pořád znovu sám od sebe, naprosto bezdůvodně, bůhví proč.
Nikdy dřív se to nedělo :(

To přejde. Všechno je proměnlivé. Ale průchod bezbranou branou (duel) ti dá možnost zkoumat všechny tyhle děje z jiného pohledu než to vnímáš teď. Nebude to takový problém
----->>>Lidské zvíře- Pád <<<-----
Dan
 
Příspěvky: 134
Registrován: čtv 13. říj 2011 6:56:20

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 30. dub 2012 21:41:40

Jak sleduju duely, pracují s mentálním pochopením. To je pouhý začátek, start cesty k přímému vnímání stavu bez já.
Na emoce je pochopení intelektu krátké. Dobře na ně funguje to, co píše Goro:

Proč to nepřijmout? Když přichází emoce, mluvit s ní. Např: Ahoj vzteku , vím o tobě, přišel jsi kvůli myšlenkám, cítím tě, neboj se, ve mě je spoustu místa, obrovský nekončený prostor, nebojuji s tebou, naopak, tady máš prostor, kde můžeš klidně být, klidně vyrůst ještě víc, jestli to potřebuješ, vím co mi chceš říct, nijak s tebou nehodlám bojovat, naopak přijímám tě plně. To samé se smutkem.

Nebo to vybít fyzicky, dát plný průchod vzteku, mlátit chvíli do boxovacího pytle, nebo se vybít při sportu, uběhnout 10 kilometrů, cokoli u tebe funguje.

Uvědomit si pokaždé emoci, nechat ji plně vyvstat ve vědomí a přijmout ji. Znovu a znovu, dokud se objevuje.
Případně jít cestou přímé transformace emocí v energii, jak to dělají některé tibetské školy.
Návštěvník
 

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Dan » pon 30. dub 2012 22:31:15

Jaké mentální pochopení? Kde?

Je to vidění, doslova vidění, že žádné já neexistuje a že každý jev, který přijde nemá nic společného s dotyčným člověkem protože žádný není.
Tudíž není ani důvod jakékoliv emoci či pocitu odporovat. Jde tedy o proces vzdání se (bez negativního smyslu) všem formám vnitřní energie a pokud problém přetrvává, je na místě pátrat po myšlence, která tuto emoci vytváří.

Prosím pro příště, než začneš prohlašovat o něčem, že je takové či makové, ujisti si že je to pravda.

Díky
----->>>Lidské zvíře- Pád <<<-----
Dan
 
Příspěvky: 134
Registrován: čtv 13. říj 2011 6:56:20

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Linda » úte 01. kvě 2012 10:52:27

Dan píše:Jaké mentální pochopení? Kde?

Je to vidění, doslova vidění, že žádné já neexistuje a že každý jev, který přijde nemá nic společného s dotyčným člověkem protože žádný není.
Tudíž není ani důvod jakékoliv emoci či pocitu odporovat. Jde tedy o proces vzdání se (bez negativního smyslu) všem formám vnitřní energie a pokud problém přetrvává, je na místě pátrat po myšlence, která tuto emoci vytváří.


Dane, u každého nenastane přímé vnímání neexistence já. Znám lidi, kteří procházeli duely opakovaně, a nepomohlo jim to. Došlo u nich jen k intelektuálnímu pochopení a naopak jim to zkomplikovalo život. Pochopili a vědí nad veškerou pochybnost, že já neexistuje, a jejich já se teď trápí, že si to nedokážou přímo uvědomit.

Jak je to možné? Nebyla splněna podmínka
Jde tedy o proces vzdání se (bez negativního smyslu) všem formám vnitřní energie

Proč k tomu u někoho nedojde?

Protože některé formy vnitřní emoční energie se u lidí chovají stejně jako u zvířat. Když jde o bezděčnou sebeobranu, zareagují rovnou z podvědomí a nepotřebují myšlenku, která by je spustila. Tvoje ruka spontánně ucukne, když se o něco spálí, uvědomíš si to až dodatečně.

Stejné je to s emocemi, které někteří lidé kdysi v sobě potlačili. Neobjeví se myšlenka a po ní pak emoce - emoce prolínají zdánlivě "bezdůvodně" pode vším, bez ohledu na myšlenky. Nepomáhá ani snaha myslet jen pozitivně, protože kdysi potlačené pocity ovlivňují člověka mimovědomě. Právě proto se plní ordinace psychologů.

Takový člověk se potřebuje učit, jak začít obracet pozornost ke svým pocitům nevědomého odporu, strachu, agresivity atd, které ho bezděčně ovlivňují i bez jakékoliv vnější příčiny, potřebuje si začít tyhle pocity uvědomovat a plně přijímat. To pro něj není vůbec snadné - kdysi ten pocit odmítl a potlačil, protože pro něj byl nesnesitelný, a to se v něm naprogramovalo i propříště, pro jakoukoliv další situaci, kdy se cítí nepřijatý nebo jakkoliv ohrožený. Čím častěji v takovém duchu vnímá to, co se děje, tím častěji se jeho sebeobranný program aktivuje, až nakonec může převládnout natrvalo a je aktivovaný neustále. Takovým lidem pak říkáme škarohlíd, misantrop...

Kromě toho může dojít k jeho trvalé aktivaci i u člověka, který sleduje některou z cest k sebepoznání. Říká se tomu "temná noc duše":

Návštěvník píše:Ráno hned po probuzení se objeví odpor ke všemu, i k životu, i když to nemá naprosto žádný důvod, a týká se naprosto všeho.

Rozpouštět emoce, t.j. tělesné napětí, pomáhá i relaxace, ale dokud nevědomý spouštěč zůstává nerozpoznaný, spouští je ten dávno zapomenutý program pořád znovu a znovu. Teprve když člověk projde bolestnou cestou od nepřijetí svých pocitů k jejich rozpoznání a přijetí, může se začít zajímat, odkud a proč v to něm vystává. Když se původní příčina rozpozná a přijme se ve zralejší perspektivě současného pochopení, např. jako projev čisté energie, začne postupně docházet ke slábnutí a k mizení emocionálních ataků.

Něco víc o tom, proč se náš sebeobranný systém chová takovým způsobem, čím ho nevědomky programujeme a co s tím,je tady a tady.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Malý Vlk » úte 01. kvě 2012 11:13:24

Goro píše:A co to zkusit naopak? Zřejmě to bude kombinace vzteku a smutku. Proč to nepřijmout? Když přichází emoce, mluvit s ní. Např: Ahoj vzteku :), vím o tobě, přišel jsi kvůli myšlenkám, cítím tě, neboj se, ve mě je spoustu místa, obrovský nekončený prostor, nebojuji s tebou, naopak, tady máš prostor, kde můžeš klidně být, klidně vyrůst ještě víc, jestli to potřebuješ, vím co mi chceš říct, nijak s tebou nehodlám bojovat, naopak přijímám tě plně. To samé se smutkem.

Přijetí toho, co je a jak to je, se zdá velmi obtížné z pohledu, kdy se cítím uprostřed hlavy a kolem létají myšlenky a emoce jako čarodějnice na košťatech a smějou se mi do ksichtu. Teoreticky je mi jasné, že nepatří mě, ale ten základní pocit já, který je jakoby permanentní, ne a ne cracknout.

Goro píše:Takže jsi na sebe naštvanej protože uznáváš neexistenci já jen mentálně? A co se na to všechno vykašlat? Přemýšlením o tom se stejně nikam nedobereš, akorát budeš frustrovanej z toho, že to chápou jen myšlenky. Přestaň hledat aspoň na chvíli a ponoř se do přítomnosti. Jakmile jsi vědomě v přítomném okamžiku, není žádné já, není žádné ego, nejsou žádné myšlenky. Co ti chybí? V takové chvíli jsi dokonale osvícený...

Jasně, dá se mluvit o frustraci z toho, že to chápou jen myšlenky. Přestat hledat? Kéž se to dá vypnout vůlí... :(

Malý Vlk
Uživatelský avatar
Malý Vlk
 
Příspěvky: 153
Registrován: čtv 19. led 2012 17:48:46

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Malý Vlk » úte 01. kvě 2012 11:21:33

Jana píše:
Připadám si jako v pasti - mentálně uznávám neexistenci já, ale jen mentálně. Čili myšlenky referují samy o sobě, že jsou jen myšlenky. A pod tím běží pocit, že mluvím o sobě a že pocity jsou mé. Takže - vztek sám na sebe, znechucení sebou samým, osobní strach, osobní úzkost. Mentální a emoční diktát.

Takže mentální práce je hotová, tudíž už mentálně nic na tom nevylepšíš.
Jak říká Goro, jít na to z druhé strany. Doteď jsi se učil to ne-ne, co nejsi. Teď můžeš jít cestou bhakti, opustit hlavu a v tichu srdce si uvědomovat pravdu, to ano-ano, kým jsi.

Jano, moc díky, jsi jedna z mála tady, která naprosto ví, o čem mluví.
Víš, ale pro mě je jasnější a přímější cesta poznání, že neexistuje nijaké já. Cesta destrukce, cesta spálení. Mám-li použít teatrálnější výraz, pak asi cesta kříže.
Navíc - nikdy mi nebylo moc jasné, co je to tichost srdce. Mohla by ses pokusit mi ten pocit popsat?

Malý Vlk
Uživatelský avatar
Malý Vlk
 
Příspěvky: 153
Registrován: čtv 19. led 2012 17:48:46

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Malý Vlk » úte 01. kvě 2012 11:26:31

Návštěvník píše:Ráno hned po probuzení se objeví odpor ke všemu, i k životu, i když to nemá naprosto žádný důvod, a týká se naprosto všeho.

Jo! To je přesně ono. Je to iracionální nechuť a odpor ke všem - tedy k celému životu. Nechuť být a nutnost žít.

Návštěvník píše:Nic na tom nezmění ani jasné chápání neexistence já, ani vzpomínka na ten stav.

Vzpomínka na ten stav mě spíše přivede k zuřivosti nebo nihilismu.

Malý Vlk
Uživatelský avatar
Malý Vlk
 
Příspěvky: 153
Registrován: čtv 19. led 2012 17:48:46

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Malý Vlk » úte 01. kvě 2012 11:37:23

Linda píše:Došlo u nich jen k intelektuálnímu pochopení a naopak jim to zkomplikovalo život. Pochopili a vědí nad veškerou pochybnost, že já neexistuje, a jejich já se teď trápí, že si to nedokážou přímo uvědomit.

U mě je to zřejmě tak.
Nicméně jsem přesvědčený, že jsem si nepozorovaně vytvořil jen další mentální konstrukci, která toto tvrdí.

Linda píše:Protože některé formy vnitřní emoční energie se u lidí chovají stejně jako u zvířat. Když jde o bezděčnou sebeobranu, zareagují rovnou z podvědomí a nepotřebují myšlenku, která by je spustila.

Tohle mě moc oslovuje. Zdá se mi to logické a budu si toho procesu všímat.

Malý Vlk
Uživatelský avatar
Malý Vlk
 
Příspěvky: 153
Registrován: čtv 19. led 2012 17:48:46

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Goro » úte 01. kvě 2012 12:14:12

Malý Vlk píše:Přijetí toho, co je a jak to je, se zdá velmi obtížné z pohledu, kdy se cítím uprostřed hlavy a kolem létají myšlenky a emoce jako čarodějnice na košťatech a smějou se mi do ksichtu. Teoreticky je mi jasné, že nepatří mě, ale ten základní pocit já, který je jakoby permanentní, ne a ne cracknout.


Jaký základní pocit já? Dokážeš ho popsat? Existuje něco jako pocit já? Nebo jsou to jen myšlenky, které si přivlastňují dění kolem? A jestli exituje, co na tom? Je to jen pocit. Nemusí se zakládat na pravdě.

Jasně, dá se mluvit o frustraci z toho, že to chápou jen myšlenky. Přestat hledat? Kéž se to dá vypnout vůlí... :(


Zkusil si to? Točíš se v bludném kruhu. Myšlenky tě vydírají, že oni to chápou, ale ty to nevidíš. Zároveň to nemůžeš vidět, dokud jsi zahlcen myšlenkami. Hledáš to pomocí myšlenek. Myšlenky komentují neúspěch a omýlají ho pořád dokola, čímž vzniká frustrace, smutek, vztek. Vše je špatně.

Musíš udělat krok zpátky. Musíš to vzdát, abys to našel. Jinak to nejde. Přestaň po tom toužit, přijmi, že to nikdy nenajdeš pomocí myšlenek a buď to přijde samo, nebo ne. Nepotřebuješ žádné osvícení. Zabij budhu. Pošli všechny myšlenky k čertu, nemůžou tě trápit s tím, po čem netoužíš. Buď v tomhle konkrétním okamžiku, plně pozorný a myšlenky zmizí. Pak přijde klid. Pomocí pozornosti také můžeš zahlédnout, že žádné já není.

Celý duel má vést jen k tomu, aby se člověk sám podíval. Proto se jen ptám a druhý musí začít sám hledat - dívat se, mimo myšlenky. Myšlenky použije až ve chvíli, kdy má popsat, co viděl.
Goro
 
Příspěvky: 422
Registrován: ned 04. zář 2011 10:16:03

Re: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nový příspěvekod Malý Vlk » úte 01. kvě 2012 12:38:50

Malý Vlk píše:Přijetí toho, co je a jak to je, se zdá velmi obtížné z pohledu, kdy se cítím uprostřed hlavy a kolem létají myšlenky a emoce jako čarodějnice na košťatech a smějou se mi do ksichtu. Teoreticky je mi jasné, že nepatří mě, ale ten základní pocit já, který je jakoby permanentní, ne a ne cracknout.
Goro píše:Jaký základní pocit já? Dokážeš ho popsat? Existuje něco jako pocit já? Nebo jsou to jen myšlenky, které si přivlastňují dění kolem? A jestli exituje, co na tom? Je to jen pocit. Nemusí se zakládat na pravdě.

Člověče, Goro, asi jo... Opravdu to jsou asi rychle po sobě jdoucí myšlenky, které si vše přivlastňují... Je to jako řeka, která se valí, působí to reálně.

Malý Vlk píše:Jasně, dá se mluvit o frustraci z toho, že to chápou jen myšlenky. Přestat hledat? Kéž se to dá vypnout vůlí... :(
Goro píše:Zkusil si to? Točíš se v bludném kruhu. Myšlenky tě vydírají, že oni to chápou, ale ty to nevidíš. Zároveň to nemůžeš vidět, dokud jsi zahlcen myšlenkami. Hledáš to pomocí myšlenek. Myšlenky komentují neúspěch a omýlají ho pořád dokola, čímž vzniká frustrace, smutek, vztek. Vše je špatně.

Přesně. Trefně vystiženo.
Je to tak - málo si všímám, že to tam moc tlačím přes přemýlení.

Goro píše:Musíš udělat krok zpátky. Musíš to vzdát, abys to našel. Jinak to nejde. Přestaň po tom toužit, přijmi, že to nikdy nenajdeš pomocí myšlenek a buď to přijde samo, nebo ne. Nepotřebuješ žádné osvícení. Zabij budhu. Pošli všechny myšlenky k čertu, nemůžou tě trápit s tím, po čem netoužíš. Buď v tomhle konkrétním okamžiku, plně pozorný a myšlenky zmizí. Pak přijde klid. Pomocí pozornosti také můžeš zahlédnout, že žádné já není.

Díky za nakopnutí. Vidíš to dobře...

Goro píše:Celý duel má vést jen k tomu, aby se člověk sám podíval. Proto se jen ptám a druhý musí začít sám hledat - dívat se, mimo myšlenky. Myšlenky použije až ve chvíli, kdy má popsat, co viděl.

S tím duelem je to zvláštní. Přijde mi, že nemůžu sebrat odvahu se k tobě nebo Danovi přihlásit. Vysvětluju si to strachem ze selhání a následné hlubší frustrace...

Díky!
Malý Vlk
Uživatelský avatar
Malý Vlk
 
Příspěvky: 153
Registrován: čtv 19. led 2012 17:48:46

Další

Zpět na Goro

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků