PRAVÉ A FALEŠNÉ „JÁ“ - Jak je rozeznat a opět objevit své skutečné touhy a snyVěta: „Začít žit skutečně svůj vlastní život“, se může někomu zdát jako nelogická. Svůj život přece žijeme?
Čí jiný život bychom mohli žít, když ne ten svůj vlastní?
Co se ale na první pohled může zdát jako věc naprosto jednoznačná, se při změně úhlu pohledu jeví zcela jinak.
Žít svůj vlastní život totiž předpokládá, že „víme“, kdo jsme! Odkud přicházíme, co tady děláme a k čemu směřujeme?
Abychom ve svém životě našli opravdu hluboké a trvalé uspokojení, je potřeba si začít tyto otázky klást a postupně na ně nalézat odpovědi.
Naše stávající identita, založená na tom, co jsme byli o sobě naučeni společností a výchovou v rodině především, nám sice posloužila dobře v tom, co bylo potřeba, ale je čas pokročit dál. Starý svět – svět soupeření (boje o své místo), srovnávání, posuzování a závisti – nás pomalu, ale jistě přestává zajímat.
Víc a víc je ve vzduchu cítit touha nás všech po míru a naději, že svět se může stát přátelským místem pro život.
Že láska, zdraví a hojnost jsou k dispozici pro všechny. Pro nás všechny, kdo jsme jim otevření – kdo je očekává. Pozor!: nestačí chtít! Všichni chceme být zdraví, bohatí a milovaní (rozuměj=šťastni). Je potřeba očekávat!! z celé hloubi své duše (a srdce). Teprve pak jsme také schopni vše výše jmenované do svého života opravdu vpustit.
Postupně nám začíná docházet, že nic v našem životě není zbytečné nebo náhodné. Že vše má své místo. Že to někdy bolí – ano, i to k tomu ještě patří. Jak dlouho, je na nás.
Jednou z věcí, které je potřeba si začít všímat je, jestli dávám to, co chci, nebo automaticky to, co se ode mě očekává (nebo co si myslím, že se ode mě očekává).
Jestli umím mlčet, když mám pocit, že na mě okolí tlačí s odpovědí? A naopak – jestli umím sdílet svůj pohled „na věc“, i když je to v rozporu s tím, co se ode mě očekává a přitom ale zůstat ve spojení s ostatními?
Jak moc „pomáhám“ proto, že je to běžná představa většiny, jak fungovat v rodině, partnerství, práci a celé společnosti? A jak moc proto, že je to moje svobodná volba?
Jak ctím svojí vlastní pravdu? = svůj úhel pohledu!
Marcela Pešková